TEST Seat Tarraco 2.0 TDI (110 kW) – Španělské déjà vu
Design, interiér
Určitě nemusím připomínat, že nám před nějakým časem dělal v redakci dlouhodobou společnost Seat Ateca. Pro mě vlastně docela osobní záležitost, bílý exemplář s černobéžovým interiérem byl prvním dlouhodobákem, který jsem v Auto.cz zažil a společně jsme absolvovali třeba cestu k italskému moři. Už jsou to skoro dva roky a zpětně si troufám říct, že na atecu všichni v redakci vzpomínáme s láskou.
A teď se nám v redakční garáži zastavuje další španělské SUV, byť tentokrát jen k tradičnímu týdennímu soužití. Tarraco je větší sourozenec Atecy a aktuálně vlajková loď celého Seatu. Je to SUV pro sedm lidí, takže jej našinci rádi srovnávají se Škodou Kodiaq. Pravdou ale je, že technicky má Tarraco mnohem blíže k dárcovskému Tiguanu Allspace, s nímž sdílí řadu technických řešení. Ani design není úplně nepovědomý, ten ale překvapivě nepřipomíná ani jednoho koncernového sourozence. Ale k tomu se dostaneme.
Testovací kousek budil pozornost nejen díky španělským registračním značkám, přesto se v útrobách schovávala novinářsky nevšední konfigurace. Tarraco totiž nedostalo nejsilnější motor se čtyřkolkou, automatem a nejbohatší výbavou, jak tomu u flotil pro tisk bývá. Namísto toho dorazila slabší verze dvoulitrového TDI se šestistupňovou manuální převodovkou a pohonem předních kol. Jak funguje, jsme vůbec poprvé zjišťovali na tuzemských cestách.
suv seat testy |
Fešák, ale trochu nesvůj
Atecy na silnicích potkávám docela často a byť se mi hodně líbí, dle mého názoru stárnou rychleji než konkurence - poprvé se tohle španělské kompaktní SUV ukázalo světu před třemi lety. Seat se tedy v případě svého nejnovějšího produktu musel vytasit s něčím čerstvějším, aby svou nabídku sportovně-užitkových aut oživil.
A to se povedlo. Tarraco už na první pohled působí moderně a vyváženě. Nechybí stále oblíbenější prvek v podobě šestiúhelníkové masky či zachmouřené přední světlomety (ve standardu LED). Zezadu Španěla od sourozenců zaručeně rozeznáte díky odrazce mezi svítilnami. Tenká linka se skoro tváří, jako by šlo o diodový proužek, ale světlo opravdu jen odráží. My ale víme, že světelný pás pro modelový rok 2019 Tarraco skutečně dostane, ještě předtím ale tento designový prvek uvidíme na nové generaci Leonu.
Auto tedy nevypadá jako další koncernoví hráči tohoto střihu, přesto mi přijde nesvé. Proč? Nemohu se zbavit dojmu, že pokud bychom zalepili loga Seatu na karoserii, nezainteresovaní by si vůz snadno spletli s jakýmkoliv jiným konkurentem. Především těmi z koncernu Hyundai-Kia. Trend dnešní doby v kombinaci s přísnými bezpečnostními požadavky je však neúprosný, proto se nám auta začínají tvarovat tak nějak na jedno brdo. Škoda, právě vlajková loď jindy vcelku šarmantního Seatu by si určitě zasloužila trochu osobitější tvář.
Koncernové geny asi ze všeho nejvíce prozrazuje interiér. Bezpečným poznávacím znamením jsou hlavně ovládací prvky. Otočným ovladačem světel počínaje a panelem klimatizace konče. Také součásti středové konzole vám budou z nových volkswagenů dobře známé. I když je řeč o úvodní výbavě Style, pojí se s ní velmi slušná výbava. Třeba automatická klimatizace, jež může být za příplatek 11.900 Kč třízónová. Dále tu máme parkovací senzory vzadu, sklopení zadních opěradel ze zavazadelníku, dešťový a světelný senzor, asistent rozjezdu do kopce…
Ve všech výbavách je standardem také 10,25“ digitální přístrojový štít a osmipalcová obrazovka infotainmentu. Vzhled budíků lze uzpůsobit třemi různými zobrazeními, jedno z nich vám mapu navigace roztáhne přes celý displej. Určitě chválím svižný chod systému a jednoduché uspořádání a ovládání, takže se s multimédii rychle sžijete.
suv seat testy |
Budete to potřebovat. Třeba takové hlídání jízdního pruhu nemá v interiéru vlastní fyzické tlačítko, ale musíte jej vypnout prostřednictvím dotykové obrazovky, případně se proklikat digitálními budíky. A protože se systém automaticky zapíná po každém nastartování, brzy to začne být otravné. Na druhou stranu kvitujeme, že Seat zcela nezanevřel na otočné ovladače u dotykové obrazovky. Takové přiblížení mapy tedy nevyžaduje komplikované tahy dvěma prsty po displeji, stačí jednoduše otočit a je hotovo.
Kabina se nesnaží za každou cenu vymýšlet vymyšlené, což je jedině dobře. Ovladače a knoflíky jednotlivých funkcí jsou rozmístěné logicky, stačí se posadit, nastavit sedačku a vyrazit. Měkčené materiály výplní či přístrojovky potěší, jakož i pohodlné, byť nepříliš výrazně tvarované sedačky vpředu. Stejné je to ve druhé řadě, nutně to ale neznamená, že byste tu měli sedět jako na trestné lavici. Třetí řada je spíše nouzová a rodinám poslouží hlavně pro přepravování malých ratolestí. Určitě nás těší posuvná druhá řada, která umí „cestovat“ o 17 centimetrů a vy tak můžete hledat kompromis mezi místem pro posádku ve druhé a třetí řadě, případně v zavazadelníku. Sedačky jsou navíc dělitelné v poměru 40:20:40 a lze je sklápět ze zavazadlového prostoru.
V základu pojme kufr 700 litrů (pětimístná verze 760 l). Za příplatek 18.900 Kč se páté dveře otevírají elektronicky a dostatečně vysoko, takže se při nakládání nemusíte zbytečně ohýbat. Kufr má pravidelné tvary, avšak udávaný objem je nejspíše vypočtený v momentě, kdy je druhá řada posunuta maximálně dopředu. I tak ale pravidelně tvarovaný zavazadelník potěší i náročnější rodiny, nechybí tu háčky či poličky na drobnosti. A sklopením sedaček ve všech řadách získáte takřka rovnou ložnou plochu, na které budete garnýže stěhovat jedna radost.
Motor, jízdní vlastnosti
Je potřeba víc?
Podíváte-li se do aktuálního ceníku Tarraca, najdete zde dva zážehové motory a jeden vznětový ve dvou výkonnostních verzích. V prvním případě se bavíme o motorech 1.5 TSI 110 kW a 2.0 TSI 140 kW. Patnáctistovka se nabízí coby předokolka s manuální převodovkou, silnější dvoulitr pak výhradně coby čtyřkolka s DSG.
Stejné výkony nabízí i dvoulitrový turbodiesel TDI, přičemž testovaný exemplář dostal verzi se 110 kilowatty, šestistupňovou manuální převodovkou a pohonem předních kol. Se stejným motorem si můžete připlatit za samočinné ústrojí a čtyřkolku, k původní základní ceně 822.900 Kč však přičtěte dalších 110 tisíc. A pokud pokukujete po silnější verzi dieselového čtyřválce, musíte si už připlatit za vyšší stupeň výbavy Xcellence. Takový motor se pojí výhradně s automatem a čtyřkolkou a pod milion se nevejde, stojí 1.044.900 Kč.
Testovaný motor 2.0 TDI/110 kW patří do řady EA288, jež přijela ruku v ruce s architekturou MQB. Na zpřísňující se emisní normy jednotka tasí několik technických inovací. Nepřekvapí vstřikování vodného roztoku močoviny do výfuku (AdBlue). Už ne tak známým prvkem je koncept výměny směsi ve válci, kdy oba vačkové hřídele v hlavě ovládají každý čtyři sací a čtyři výfukové ventily. V praxi to podporuje víření nasávaného vzduchu, jenž proudí do válce současně vždy přes jeden dlouhý a jeden krátký kanál. Nechybí ani dvojice vyvažovacích hřídelů. V litinovém bloku rotují vzájemně v opačném smyslu, což pomáhá ke zvýšení kultivovanosti motoru či zjemnění chodu při regeneraci částicového filtru.
suv seat testy |
A skutečně. Hrubším chodem se motor vyznačuje pouze za studena, což je v dnešních ranních teplotách zpravidla pod bodem mrazu omluvitelné. Po zahřátí už vás pohonná jednotka ničím neruší a v interiéru o ní skoro vůbec nevíte. Není to dáno jen výše popsanými technickými berličkami, ale i výborně odhlučněným interiérem. V kabině si nebudete ztěžovat ani na valivý hluk od kol, jen při dálničních rychlostech je trochu výraznější aerodynamický svist kolem zrcátek.
Ke spolupráci se šestistupňovou manuální převodovkou nelze mít výhrad. Páka má vhodný tvar, je ideálně po ruce a jednotlivé kvalty se sází s jistotou v krátkých drahách a přesné kulise. Je to taková malá omluva za to, že s řadičkou přijdete do kontaktu poměrně často, tedy pokud jste zvyklí jezdit svižněji. Ne že by si snad dvoulitr s výkonem 110 kW s autem nevěděl rady, to ne. Ale při potřebě pružného zrychlení zkrátka budete muset častěji podřazovat. Z nízkých otáček se totiž motor zvedá hodně pozvolna, probírat k životu se začne až nad hranicí 1700 otáček a pokračovat může klidně až nad čtyři tisíce, což už ale znamená hrubší chod.
Počítá s náloží
Na rozdíl od vyšších výbav s adaptivním podvozkem je testované Tarraco vybaveno klasickými tlumiči, což si žádalo cit při ladění. Přední náprava je typu McPherson se spodními trojúhelníkovými rameny a příčným zkrutným stabilizátorem, vzadu najdeme zavěšení víceprvkové. Obdobně jako u ostatních SUV od Seatu je i Tarraco ve srovnání s předchůdci naladěno na tužší notu, což ale neznamená, že by bylo přehnaně prkenné a nepohodlné.
Přes většinu nerovností se na osmnáctipalcových kolech přenese bez negativních jevů v kabině. Ty se projeví, až když najedete na opravdu rozbitou cestu s výmoly vyřádkovanými jako brambory na zahrádce. Podvozek najednou přestane stíhat a začne pod vámi lehce uskakovat. Citelně se to změní v momentě, kdy sedmimístné SUV naplníte alespoň pěticí cestujících a nějakým zavazadlem k tomu. Najednou byste na stejné silnici řekli, že je podvozek podstatně jistější.
S dostupným výkonem pod kapotou se ke svižnějším průjezdům zatáček dostanete jen sporadicky, ale když na to přijde, dokáže si Tarraco na poměry středně velkých SUV počínat mimořádně jistě. Karoserie netrpí přehnanými náklony a řízení sice nedodává výraznou zpětnou vazbu, je však strmé a přesné, takže v zatáčkách nemusíte zběsile máchat rukama po volantu a korigovat směr. Tenhle Španěl je poklidným společníkem, s nímž se ale nemusíte bát toho, že byste při předjíždění či v táhlých stoupáních vyloženě pohořeli.
suv seat testy |
Na udávanou spotřebu 4,9 litru rovnou zapomeňte, ani v reálném provozu se ale Tarraco nenechalo zahanbit. Vůz s provozní hmotností takřka 1,6 tuny se na okreskách s lehkou nohou pozvolna přibližoval k šesti litrům, spíše ale počítejte s apetitem okolo sedmi, přičemž zhruba o necelý litr víc si žádá dálniční provoz předpisovou stotřicítkou.
Závěr
Závěr
Tarraco se Seatu povedlo a jestli je v Evropě enormní zájem o Atecu, v případě sedmimístného SUV tomu nebude jinak. A očekávání úspěchu promítá španělská automobilka také do ceníkové filosofie, Tarraco je totiž o něco dražší než obdobně vybavený Kodiaq či Tiguan Allspace. Jen pro zajímavost dodejme, že mladoboleslavského medvěda v takového konfiguraci nekoupíte. K totožnému motoru si vždy musíte vybrat pohon všech kol, nebo samočinnou převodovkou.
Ve prospěch Tarraca ale hraje bohatá standardní výbava, v níž nechybí nic důležitého. A když na to přijde, můžete se rozmazlit panoramatickým střešním oknem či skvěle hrajícími reproduktory Beats. Ve výčtu pozitiv nesmíme opomenout ani velmi slušné jízdní vlastnosti. Pokud nepatříte mezi vášnivé lyžaře, není důvod, proč byste se pohonu předních kol měli bránit jako čert kříži.
Jestli bych měl vypíchnout nějaké minus, je to snad jen celkově neosobitý vzhled auta. Vozu to sluší, o tom žádná, až příliš se ale podobá dnešní konkurenci. Ale co, trendy hovoří jasně a pokud toto zákazníci skutečně chtějí, není divu, že jim to Seat s radostí naservíruje. Ve všech ostatních směrech jde o takové španělské, nebo spíše koncernové déjà vu, ale proč se kvůli tomu zlobit, když to celé funguje?
suv seat testy |
Nejlevnější verze modelu | 762.900 Kč (1.5 TSI/110 kW Style) |
Základ s testovaným motorem | 822.900 Kč (2.0 TDI/110 kW Style) |
Testovaný vůz bez příplatků | 822.900 Kč (2.0 TDI/110 kW Style) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.055.000 (2.0 TDI/110 kW Style) |
Plusy
- I slabší dvoulitr si s většinou jízdních situací poradí
- Vyjma opravdu rozbitých cest dobře fungující podvozek
- Prostorná a variabilní kabina
- Bohatá standardní výbava
Minusy
- Neosobitý vzhled
- Neskromná pořizovací cena
Foto: Jiří Káš, Ondřej Lilling