TEST Volkswagen Crafter 35 – Baby náklaďák

Jsou auta, která si koupíte, protože se vám líbí nebo protože je z jiného důvodu prostě chcete. A pak jsou auta, která si kupujete, protože jsou prostě potřeba k práci, kterou děláte vy sami nebo zaměstnanci ve vaší firmě. Právě k nim patří Volkswagen Crafter. I já si ho na týden půjčil právě kvůli tomu, abych s ním pracoval – organizoval sraz aut.

Škarohlíd by řekl, že by mi na to stačil i caddy, ale já mám rád velká auta, a když mají po stranách oranžová boční obrysová světla, tím líp. Ta jsou povinná, je-li vůz delší než 6 metrů, a crafter prostřední délky má 684 cm. Ano, prostřední; dělá se ještě verze s delším zadním převisem, která svou délkou přesahuje 7,3 metru.

VW e-Crafter jsme vyzkoušeli v Praze a okolí • Zdroj: Auto.cz

První kapitola našich testů má v titulku slovo design, ale je vůbec u dodávek design podstatný? Rozhodně ne tak, jako celkové náklady vlastnictví, ale přesto se designéři snaží na těch pár místech faktické krabice na kolech – v dobrém, nikoliv pejorativním smyslu –, kde to je možné, realizovat nějakou příslušnost ke značce. Přísné vzezření přídě crafteru, svým vznikem už sedm let staré, jasně ukazuje na příslušnost k tehdejšímu transporteru T6 i nejmenšímu caddymu IV. generace.

Příplatková LEDková přední světla jsou na tom designem podobně, ovšem jejich vzhled je pořád skvělý, stejně jako funkce. Klasické mlhovky, které by zajistily přisvěcování do zatáček, jsou za další příplatek. Vzadu je mlhovka jen jedna a kromě třetího brzdového světla, umístěného na můj vkus příliš vysoko, je to jediná LEDková svítilna na zádi auta. To ale nevadí, přeci jen žárovky jsou pořád levnější; líbí se mi naopak, že blinkry jsou od brzdových světel v lampách dost daleko na to, aby byly lépe vidět i z dálky ve tmě.

TEST VW Crafter vs. Grand California – Co všechno zvládne jeden základ

David Bureš

Testy

9

Uvnitř ryze pracovní

Kabina je samozřejmě plně přizpůsobená tomu, aby crafter fungoval co nejlépe jako auto na práci. Při nastupování pomůže madlo na A-sloupku, které řadě dodávek trestuhodně chybí, a všude je hromada odkládacích prostor. Obří kapsy ve dveřích pojmou 1,5l láhev jako nic a na palubní desce jsou velké odkládací přihrádky. Jejich použitelnost je však omezená, neboť cokoliv světlého či bílého – například papíry – do nich dáte, odráží se v čelním skle.

Ten je jinak poměrně dobrý, i díky velkým zrcátkům. Jako jiné velké dodávky má i crafter malá vypouklá zrcátka pod těmi hlavními, ale bohužel nejsou nijak nastavitelná (to je velké mínus oproti konkurenci v podobě Mercedesu Sprinter i Toyoty ProAce Max a jejích sourozenců z koncernu Stellantis) a v každém vidím trochu něco jiného. To pravé hezky řeší mrtvý úhel, ale nevidím v něm zadní kolo, v levém zase vidím kolo, ale ne tolik do mrtvého úhlu.

Volkswagen Crafter 35 | Zdroj: auto.cz/David Rajdl

Samozřejmostí jsou tři místa k sezení s tím, že to prostřední není kdovíjak pohodlné, ale na krátké vzdálenosti se tu jezdit dá a do šířky je tu nakonec díky velké celkové šířce interiéru místa docela dost. Krajní sedačky jsou vyhřívané  –  to je samozřejmě příplatek, stejně jako vyhřívání volantu a čelního skla  –  a ta řidičova má taky vlastní loketní opěrku.

Příplatkový je také látkový potah, který vidíte na fotkách. Má název Marathon a jeho hlavním benefitem má být odolnost. Kdovíjak příjemný není, ale záda se na něm ani v horkém létě nepotí  –  klimatizace má spoustu práce, sedím tu jak ve skleníku  –  a ta houževnatost je tady důležitější.

TEST Volkswagen Crafter 2.0 TDI (130 kW) Freestyle – Pro spaní i pro motorku

David Bureš

Testy

5

Dvojsedačka na pravé straně má pod sedákem poměrně velkou schránku. Otvírá se však celá, nejde otevřít jen půlka, aby do ní mohl sáhnout spolujezdec sedící na krajním místě. Přesto je sedák dělený, což je dobře, neboť jezdím-li sám, zasouvám mezi jeho části mobil, aby po interiéru nelítal.

Ve výbavě je i infotainment se schopností zrcadlení smartphonu; jde ovšem o konstrukčně starý systém, takže je třeba kabelu. Velmi se hodí taky couvací kamera, opět samozřejmě příplatková, jejíž rozlišení možná není dokonalé, ale je to rozhodně lepší než nic.

Čtyřmetrový koberec? Není problém

To nejdůležitější se však u crafteru děje vzadu, za přepážkou. Prostřední délka vozu znamená, že ve verzi skříňové dodávky sem naložíte i více než čtyřmetrovou věc, a nemusí být jen u podlahy  –  délka nákladového prostoru metr nad ní je pořád lehce přes 4,1 metru. Šířka v podbězích už tak oslnivá není  –  necelý metr čtyřicet.

Pro srovnání, paterčata Stellantisu mají délku nákladového prostoru metr od podlahy nejvýš necelého 3,9 metru, ale mezi podběhy mají 1,42 metru. Do crafteru tedy strčíte pět naložených europalet na šířku za sebe (a výrobce hovoří celkem o šesti europaletách při vhodném poskládání), ve stellantisech už to tak jisté není. Ty sice ve většině verzí mají o dva, tři metráky vyšší užitečnou hmotnost, ale vnímaná bytelnost je v nich menší.

TEST VW Crafter Kombi & Caddy ZTP – Speciální stroje pro speciální potřeby

Ondřej Mára

Testy

3

Díky hromadě kotevních ok v příplatkové dřevěné podlaze je taky v crafteru snadno upevníte, ovšem oka mají i konkurenti. Navíc tu jsou kolejnice v bočnicích pro další možnosti uchycení nákladu. LEDkové osvětlení nákladového prostoru by, pravda, mohlo být silnější, ale lampiček je alespoň několik. Jediné, co chybí, je 12V zásuvka; kabel ledničky tedy musím prodloužit, aby dosáhl do zásuvky v kabině, a vést ho venkem, přivřený dveřmi.

„Balíkáře“ či rozvozce zboží v krabicích taky možná nepotěší schod u bočních posuvných dveří. Sice se do vozu lépe nastupuje, ale do schodu můžou ty krabice padat. Výška nákladového prostoru přes 1,9 metru aspoň znamená, že se tu člověk bez problémů postaví.

Kapitolu o tom, jak crafter jezdí, bych mohl shrnout jednoduše  –  spotřeba paliva se za mých téměř 700 km ustálila na 9,5 l/100 km. Z oněch kilometrů byla většina se zhruba dvěma metráky nákladu, tj. cca pětinou užitečné hmotnosti, a spotřeboval jsem téměř celou 75l nádrž nafty.

Ve výbavě je tlačítko k pozdržení či k manuální aktivaci regenerace filtru pevných částic. To se hodí právě při takovém použití auta, kde nejsou velké nájezdy kilometrů, aby člověk při té výjimečné delší cestě mohl tu regeneraci zapnout; podle dokumentů výrobce musí běžet nejméně 25 minut.

Vznětový čtyřválec je  –  na dodávku  –  velmi dobře utlumen. Není kdovíjak silný, přeci jen 140 koní (103 kW) a 340 Nm nejsou žádné závratné hodnoty ani na normální osobák, natož na auto, které prázdné váží lehce přes 2,4 tuny. Aspoň ale přichází vrchol točivého momentu relativně brzy, v 1575 otáčkách. Nad dva a půl tisíce nemá moc smysl motor při běžné jízdě vytáčet.

Osmistupňová převodovka je klasickým planetovým automatem, pochází od firmy Aisin, a troufnu si ji označit za nejpříjemnější díl celého pohonného ústrojí. Totiž, chová se jako klasický starosvětský automat, tedy že kdykoliv pustím brzdový pedál, vůz se okamžitě rozjíždí tam, kam mám zařazeno.

Volkswagen Crafter 35 | Zdroj: auto.cz/David Rajdl

Navíc nezamyká hydrodynamický měnič točivého momentu na každém kvaltu a při zrychlování v nízkých rychlostech ho nechá odemčený, a vůz tak zvyšuje svou rychlost za konstantních otáček díky nárůstu tlaku v měniči. Možná to není cesta, jak ušetřit každou možnou desetinu gramu CO₂, ale je to řidičsky velmi příjemné a taky to pomáhá s rozjezdem naloženého auta.

Nutno však dodat, že převodovka často motor podtáčí a způsobuje jeho dunění. Těžko se tomu předchází, neboť tu není žádný sportovní režim, ba ani pádla pod volantem; musím to řešit přepnutím voliče do manuálního režimu a následným podřazením. To se navíc dělá naopak, než by bylo přirozené  –  podřazuje se k sobě, odřazuje se od sebe.

Převodovka navíc neumí sama brzdit motorem ani při nastaveném tempomatu. Odřadí vysoko a z kopce nechá vůz se rozjet. Chci-li držet rychlost jinak než pedálem brzdy, musím opět řadit manuálně. A přiznám se, čekal jsem větší brzdný efekt motoru, než jaký se dostavil; přeci jen je s takhle těžkým autem, zejména kdybych naložil celou tunu a kousek, kterou uveze, je brzdění motorem z táhlých klesání naprostá nutnost.

Omlazený Volkswagen Crafter je chytřejší. Díky umělé inteligenci

Ondřej Šámal

Profi

Jako malý náklaďák

Dojem zpoza volantu je v jednom ohledu trochu překvapivě blízko tomu, jako bych seděl ve skutečném náklaďáku. Jde o to, jakým způsobem vůz vracím do přímého směru po odbočení a jak se přitom skládá do jízdního pruhu ta dlouhá karoserie. Tento dojem mám proto, že sedím na samém předním konci rozvoru náprav; sice jsem pořád uvnitř rozvoru, ale jen těsně.

A do značné míry se to pojí i s nutností si do křižovatek a v podobných místech víc najíždět, ale to u téměř sedm metrů dlouhého auta není zas tak nečekaná potřeba. Stejně jako fakt, že kvůli pevné přepážce není vidět doprava dozadu, a tak si musím do křižovatky najet tak, abych byl kolmo k silnici, na kterou se napojuji.

Volkswagen Crafter 35 | Zdroj: auto.cz/David Rajdl

Odpružení je naladěné tak akorát, aby vůz nebyl příliš měkký, ani prkenný, ovšem náklony karoserie jsou samozřejmostí a kvůli tomu, jak vysoko sedím, je vnímám o to víc. Nezatížená záď je na nerovnostech trochu neposedná a na výmolu umí dát ránu, ovšem s nákladem  –  stačí i slabý metrák  –  je to o poznání lepší.

Konečně, pneumatiky. Trochu překvapením jsou pláště singapurské značky Giti, kterou byste v testech pneumatik pohledali. Firma se však chlubí vývojem v Evropě a crafter není jediný volkswagen, který je z výroby dostává. Kolegové novináři je zaznamenali i na caddym a podle tiskové zprávy na webu Giti je z výroby obouvá i ID.Buzz.

Knaus představil dva parádní obytné vozy se základy z Volkswagenů

Filip Melich

Novinky

Obutý model GitiVan patří na eshopech v daném rozměru obecně k těm dražším a v hodnocení valivého odporu, výkonnosti na mokru i hlučnosti má písmeno A, takže asi není moc důvod nad ním ohrnovat nos. Upřímně, neměl jsem s nimi žádný problém, ale taky za můj testovací týden nespadla ani kapka vody.

Současný crafter, byť je na světě už nějaký ten pátek, je pořád velmi konkurenceschopnou dodávkou. Kousek, který jsem testoval, přijde jen s pár příplatky na 1,2 milionu korun bez DPH, což je třeba ve srovnání s Renaultem Master nebo Toyotou ProAce Max, ve vyšších verzích s výbavou zhruba srovnatelnou, o pár set tisíc víc.

Sféra velkých nákladních aut se ovšem propisuje i sem, neboť když se ponoříte do konfigurátoru crafteru, zjistíte, že možnosti, jak si vůz vybavit, co všechno jde personalizovat, jsou až neuvěřitelné. Lze si třeba detailně vybrat, kde a jaká chcete okna, nebo jestli tam má být jen otvor bez skla, kde a jaké chcete posuvné dveře, nebo jakou mají ty dveře mít aretaci  –  zda jen na konci dráhy, nebo navíc ještě uprostřed. A mnoho, mnoho dalšího.

Video s VW e-Crafterem: Elektrickou dodávku jsme potrápili na dálnici i pod náporem brambor

Stanislav Kolman

Videa

55

Snadno se tak jde dostat k dvoumilionové cenovce, když třeba chcete velký obytňák a hotové „campervany“, které nabízí Volkswagen či třeba Adria, vám nevyhovují. Taky si lze vybrat tonáž  –  číslo 35 v názvu znamená celkovou hmotnost 3,5 tuny, dělá se i třítuna, a naopak pětituna a pětiapůltuna, na které už však samozřejmě nestačí řidičák sk. B  –  a pohon předních, zadních nebo všech kol; to třeba řada konkurentů nenabízí vůbec a jste „odkázáni“ na předokolku.

Ovšem, i takhle, jak ho testuji, je crafter výborným pracovním náčiním na cokoliv, co vyžaduje čtyřmetrovou uzavřenou ložnou plochu. K dokonalosti mu pár detailů chybí a podtáčení motoru mi docela dost vadí, ale navzdory tomu jsem s ním rád strávil týden i běžnou jízdou, nejen víkendovým transportem techniky a proviantu.