TEST Volkswagen ID. Buzz Pro – Dokáže potěšit, ale i naštvat

Design, interiér

Sázka na retro design, inspirovaný ikonickou T1, evidentně působí. Nejnovější přírůstek do rodiny elektrických Volkswagenů ID navíc vyvolává emoce, které se přihlížející nebojí projevit. Co se vzhledu týče, asi nikdy jsem směrem ke zkoušenému vozu neslyšel tolik pochval. Pravda, našli se i kritici, ale pozitivní reakce výrazně převažovaly. Stejně jako úsměvy. Velkou roli jistě hrála také barevná kombinace našeho exempláře s citrónově žlutým spodkem a bílým vrškem.

Jestli Auto.cz navštěvujete pravidelně, pak si možná říkáte, že jste u nás tento vůz už viděli. Máte pravdu, před několika týdny stejný ID. Buzz – a tím myslím naprosto totožný kus - testoval Ondra Mára. Do detailnějšího popisu designu se tedy pouštět nebudu. Stejné auto jsme si netradičně vzali proto, abychom se ještě víc podívali na praktičnost, použitelnost, prostornost a spotřebu. A připravili jsme si jednu zatěžkávací zkoušku...

Jízdní dojmy s Volkswagenem ID.Buzz: Hippie z korporátu

Připomenu, že elektrický minivan na délku měří 4712 milimetrů, široký je 1985 mm, vysoký 1927 mm a jeho rozvor dosahuje 2989 mm. Uvedená čísla jsou totiž důležitá pro představu, jak prostorný interiér ID. Buzz nabízí. Volkswagen aktuálně nabízí výhradně pětimístné provedení (když tedy nepočítáme užitkový ID. Buzz Cargo) se dvěma sedadly vpředu a trojmístnou lavicí vzadu. Další verze, včetně prodloužené, dorazí později.

Prostorný ano, s variabilitou je to horší

Co se místa týče, je na tom ID. Buzz velice dobře. Přední část kabiny působí i díky obrovskému čelnímu oknu, které je navíc nezvykle daleko vpředu, velice vzdušně. A prostoru poskytuje také spoustu.

Zadní lavice, dělená v poměru 60:40 a jen se dvěma Isofixy, pak potěší možností posunu v rozsahu 15 centimetrů a šířkou vhodnou k usazení tří dospělých cestujících. Pasažér uprostřed se však bude muset smířit s tvrdším a netvarovaným sedadlem. Skvělé je místo na nohy, zvlášť když se lavice posune zcela dozadu.

Přestože je nabídka prostoru velkorysá, neočekávejte „průchodnost“ jako v běžné osobní dodávce. ID. Buzz má kvůli baterii poměrně tlustou podlahu, takže strop je níž, než byste možná při pohledu na výšku vozu očekávali. Mezi podlahou a stropnicí jsem naměřil nějakých 1330 milimetrů. Takže jestli na osobních dodávkách oceňujete možnost vpředu se zvednout (pochopitelně po zastavení) a snadno se protáhnout mezi sedadly k sedačkám vzadu (třeba kvůli dětem), v elektrickém „busíku“ s tím budete mít problém. Mezi předními sedadly se navíc nachází univerzální box s odkládacími schránkami, který blokuje „uličku“. Nejpohodlnější je tak vystoupit a dozadu se dostat posuvnými bočními dveřmi.

První obytný ID. Buzz je na světě. Vznikl v Německu, ovšem nikoliv ve VW

Ani variabilita není taková jako třeba v Multivanu, z něhož můžete relativně snadno vyjmout sedačky v zadní části kabiny. ID. Buzz takovou možnost neumí, lavice nebyla navržena tak, aby se dala jednoduše demontovat a z vozu vyndat.

Velice zajímavě působí zavazadlový prostor, který je nejen jednoduše obrovský, ale také chytře vymyšlený. V případě, že je ID. Buzz vybaven zvýšenou (a snadno vyjímatelnou) podlahou Multiflexboard, máte k dispozici vlastně dva oddělené prostory pro náklad. Pod podlahou je dostatek místa nejen na šikovné přihrádky a nabíjecí kabely, ale vejdou se tam palubní kufry nebo menší sportovní tašky.

Volkswagen ID. Buzz Pro

Multiflexboard je navíc vysoký tak akorát, aby po sklopení opěradel zadních sedadel vytvořil dlouhou rovnou plochu – až 2232 milimetrů. Kromě převozu dlouhých předmětů se tato vlastnost může hodit například pro umístění lůžka nebo matrace, kdybyste v autě potřebovali přespat. Podlaha je široká nejméně 1204 mm (mezi podběhy).

Za zadními opěradly pak délka ložné plochy činí 1300 až 1450 milimetrů, v závislosti na poloze posuvných sedadel. Nákladová hrana je 632 mm nad zemí.

Přestože zavazadelník potěší velikostí (1121 až 2123 litrů), mám k němu také několik výhrad. Tak například mě mrzí, že ID. Buzz neumí sklápět opěradla zadních sedaček přímo z kufru. Další výtka se týká použitého koberce, nebo lépe řečeno tkaniny na obou podlahách. Nepřipadá mi příliš kvalitní a obávám se, že ji bude trápit „trhání“ vláken. Když jsem totiž po vyzkoušení jinak velice praktických zarážek, které po přichycení pomocí suchého zipu brání v pohybu menších předmětů po podlaze, tento prvek chtěl zase uklidit, zvedl jsem společně se zarážkami také spoustu vláken z čalounění. A na místě pak po nich zůstalo nevzhledné roztřepení. Poslední výhradu mám k dálkovému elektrickému otevírání dveří zavazadlového prostor -: v testovaném autě zlobilo a dveře se většinou po stisknutí tlačítka na klíči neotevřely. Fungovalo jen otevírání tlačítkem přímo na dveřích.

Zyrus Engineering chystá bláznivý body kit pro Volkswagen ID. Buzz

Klasické ID.

Uspořádání palubní desky a ovládacích prvků odpovídá ostatním elektromobilům z rodiny ID., máme tu tedy malý digitální přístrojový panel, který zobrazuje nejdůležitější informace (už i včetně spotřeby), dále větší dotykový displej infotainmentu, v našem případě 12palcový, pod ním pak lištu pro ovládání teploty, hlasitosti médií nebo vyhřívání sedadel (k tomu je potřeba poklepání dvěma prsty na část, jež má na starost teplotu), dotykové plošky sloužící jako zkratky do některých nabídek v infotainmentu a volant s kapacitním ovládáním. V moderním „busíku“ tak najdeme všechny prvky elektrických Volkswagenů, které pravidelně kritizujeme.

Já osobně mám největší problém s infotainmentem. Vadí mi, že je příliš rozvětvený a že některé funkce, které bych měl při řízení mít okamžitě po ruce, musím hledat v různých „podnabídkách“. V systému se musí na můj vkus až moc listovat. Přiznám se například, že jsem dlouho hledal, kde mám vypnout Auto Hold. Musel jsem se proklikat na jednu z několika obrazovek v nabídce nastavení vozu a pod položkou „Brzdy“ jsem našel, co jsem potřeboval.

TEST VW Multivan T7 eHybrid – Nejpraktičtější plug-in hybrid dneška

Alespoň že Auto Hold pak zůstal už navždy deaktivovaný, s bezpečnostními asistenty je to horší. Zlobil mě zvlášť Front Assist (a ve vozech koncernu Volkswagen se tak děje vcelku pravidelně), který má upozorňovat na nebezpečnou překážku a zabránit kolizi s ní. V ID. Buzz se ovšem několikrát ozval bezdůvodně a jen mě vystrašil. Přenastavení systému – samozřejmě schovaného v infotainmentu – do méně citlivého chování pomohlo pouze částečně. Po každém nastartování se Front Assist vrátil do režimu „včasné“, tedy nesmyslně citlivé výstrahy.

Volkswagen ID. Buzz Pro

Když si u Volkswagenů stěžujeme na koncentraci ovládání důležitých funkcí do infotainmentu a nutnost se kvůli každé maličkosti trefovat prstem na dotykovou obrazovku, narazíme někdy na reakci, že máme více používat hlasové ovládání. A je pravda, že v některých případech může pomoci. Líbí se mi například, že dokáže aktivovat vyhřívání volantu, k němuž se jinak dostanete jen přes displej.

Není na něj ale stoprocentní spolehnutí. Občas vám nerozumí a některé pokyny prostě splnit neumí. Některé až nepochopitelně. Tak například na pokyn, aby asistent vypnul vyhřívání sedadel, auto zareaguje vypnutím ventilace, sedadla nechá být. Když následně vyslovíte přání, aby vůz nastavil topení na konkrétní hodnotu, hlas odpoví, že to nelze. Předpokládám, že to je proto, že systém vám předtím ventilaci vypnul. Takže ji musíte nejdříve zase zapnout a až poté volit teplotu. Opravdu to nešlo lépe?

Nebo jiný příklad - když si poručíte zapnutí rádia, asistent vám pustí poslední přehrávaná média, třeba ze Spotify v telefonu, pokud máte připojený mobil, nikoli rádio.

A mimochodem, když jsem si s hlasovým ovládáním hrál jednoho studeného rána brzy po nastartování, asistent na první pokyny ani nereagoval. A pak  najednou centrální obrazovka zhasla, infotainment „spadl“ a restartoval se…

TEST Volkswagen Multivan Long 1.4 TSI eHybrid s kempingovou vestavbou – Vzhůru za zážitky

Některé schopnosti hlasového asistenta mě však překvapily a docela pobavily. Třeba když kamarád, který se na ID. Buzz přišel podívat, na pokyn „najdi nejbližší bordel“ (míněný samozřejmě pouze ze zvědavosti - a omlouvám se ten výraz), dostal odpověď, že vůz hledá „noční život v blízkosti“. Jestli našel relevantní výsledky, ale netuším, v těchto „službách“ se ani trochu neorientuji.

Interiér pak zaujme ještě barevným provedením, které sice vzhledem k štědrému použití světlých materiálů není příliš praktické, ale zato působí vesele a živě, dále solidním zpracováním, přestože materiálům vládnou plasty, a potěší řadou odkládacích prostor. Vyhovovala mi také sedadla a k autu tohoto typu se hodí i poněkud vzpřímená pozice za volantem. Sedačky byly dokonce vybaveny masážní funkcí, masáž však není příliš intenzivní. Jiný kamarád si stěžoval na horší přístup. Sedadla jsou totiž docela vysoko, uvítal by proto madla ukotvená do předních sloupků.

Motor, jízdní vlastnosti

Tak akorát

Zatím jediná dostupná verze Volkswagenu ID. Buzz spoléhá na jeden synchronní elektromotor s permanentními magnety uložený na zadní nápravě, kterou také pohání. Jednotka poskytuje nejvyšší výkon 150 kW a maximální točivý moment 310 Nm.

Elektromotor ochotně reaguje na pokyny do akcelerátoru a bateriový „busík“ díky okamžitému přísunu točivého momentu působí sympaticky živě, zvlášť při rozjezdech a v nižších rychlostech. Jinak dynamika není vyloženě oslnivá. Z klidu na stovku se minivan dostane za 10,2 sekundy, ve vyšším tempu navíc ochota akcelerovat zřetelně klesá. Zrychlení z 80 na 120 km/h zabere asi 8 sekund, maximálka činí jen 145 km/h. Na nějaké dravé svezení to prostě není. Přesto jsem během testování neměl pocit, že bych potřeboval víc výkonu, na pohodové cestování ID. Buzz v pohodě dostačuje. Jen holt musíte počítat s delším časem na předjíždění. V táhlých stoupáních se elektrický „busík“ drží hezky.

Nový Volkswagen ID.3 oficiálně: Zapomeňte na uhlazené vajíčko, zútulnila se i kabina

A důstojně jede, i když je naložený. Předpokládám, že minivan si nekoupí člověk, aby v něm jezdil sám, přitahuje spíš zákazníky s rodinou nebo takové, kteří potřebují třeba kvůli svým koníčkům prostorný interiér. Jde o auto, které musí být připraveno na pořádné zatížení.

Proto jsem sezval spoluhráče z hokeje a dovnitř usadil čtyři další chlapy a pět velkých tašek s výstrojí. Když zahrnu i sebe, počítám, že se ID. Buzz musel vypořádat s hmotností okolo 500 kilogramů na palubě. Na dynamice to bylo samozřejmě trochu znát, přesto se minivan důstojně rozjel až na maximální rychlost. Určitě jsem neměl pocit, že Volkswagen najednou nejede. Sympatická živost v nižším tempu mu navíc do velké míry zůstala.

Volkswagen ID. Buzz Pro

Zatížení se pak podepsalo také na spotřebě. Trasu zahrnující průjezdy obcí i měst, „devadesátkové“ silnice i dálnice ID. Buzz dal s průměrem 27,8 kW/h/100 km. To při využitelné kapacitě 77 kWh (celková činí 82 kWh) dělá maximální dojezd mezi 270 až 280 kilometrů.

Když jsem jel podobně profilovanou cestu sám, vystačil si „busík“ se spotřebou 24,6 kWh/100 km. Ujel by tedy něco málo přes 310 kilometrů.

Nabídnout ale mohu další čísla. V Praze přes pracovní týden průměrná spotřeba činila 27,4 kWh/100 km, o víkendu v menším a klidnějším městě 22,9 kWh/100 km. Na dálnici palubní počítač ukazoval 28,8 kWh/100 km.

Zajímavý je také hodně velký rozdíl ve spotřebě v závislosti na řidičském stylu. Zatímco při sportovnější jízdě ve stylu "brzda-plyn" na okreskách odběr stoupl na 36,4 kWh/100 km, podobný úsek klidným a plynulým způsobem ID. Buzz projel s průměrem 21,3 kWh/100 km. Dlouhodobá spotřeba při vrácení vozu pak činila 25,5 kWh/100 km – a to dělá asi 300 km dojezd. Volkswagen udává 402 až 423 kilometrů. Pro úplnost upozorním, že jsem „busík“ testoval v chladném počasí, nikoli však vyloženě mrazivém.

Baterie podporuje nabíjení při výkonu až 170 kW, díky čemuž by nabíjení z 5 na 80 % mělo trvat pouze 30 minut. Rychlé nabíjení ve svém testu popisoval Ondra, já jsem bohužel měl možnost využít pouze 50kW stojany. Nejvíc jsem u jednoho takového strávil 41 minut, během nichž ID. Buzz podle informací z displeje nabíječky doplnil 31,149 kWh na 86procentní nabití.

Knaus představil dva parádní obytné vozy se základy z Volkswagenů

Jízdně potěší

Pokud bych měl kromě prostorného interiéru na Volkwagenu vyzdvihnout už jen jednu další vlastnost, byla by to kvalita jízdy. Bateriový minivan potěší hezky naladěným podvozkem, tuhou karoserií, skvělým odhlučněním a mimořádně komfortním projevem. Podvozek krásně tlumí nerovnosti, a to nejen „pocitově“, ale také akusticky. Ruchy od kol tak do kabiny pronikají ve velice omezené míře. A jak jsem výše psal o pokusu s důkladným zatížením vozu, musím dodat, že s plně obsazenou kabinou se pohodlí ještě zlepšilo.

Pochvalu si ovšem zaslouží i způsob, jakým se vysoká karoserie vyrovnává s prouděním vzduchu. Ano, na dálnici v kabině svist slyšíte, ale rozhodně nejde o hluk, který by rušil či znemožňoval konverzaci.

V zatáčkách pak ID. Buzz těží z dlouhého rozvoru a konstrukce s koly v rozích karoserie a nízkým těžištěm, které zajišťuje uložení těžké baterie v podlaze mezi nápravami. Auto až překvapivě ochotně mění směr a v obloucích hezky „sedí“. Pomáhá mu také pohon zadních kol, přispívající k tomu, že zatáčky můžete pěkně „utáhnout“. Od zhruba 2,4 tuny vážícího minivanu samozřejmě nesmíte očekávat projev sporťáku, ale na vůz tohoto typu ID. Buzz jezdí vážně moc příjemně.

A ještě jednu vlastnost bych chtěl vypíchnout - ID. Buzz ohromí fantastickým rejdem, průměr otáčení je jen 11,09 metru. Díky tomu, že předním kolům nic nepřekáží, umí se vytočit do nezvyklého úhlu a s poměrně velkým minivanem se tak překvapivě snadno manévruje ve stísněných prostorech.

Závěr

Závěr

Volkswagen ID. Buzz je zajímavé auto, které má spoustu chvályhodných vlastností, ale také několik chyb, které mě dokázaly vyloženě štvát. Do první kategorie patří prostorný interiér s velkým zavazadlovým prostorem a úžasně kultivovaný jízdní projev. Do té druhé pak občas nepřívětivé ovládání a až příliš rozvětvený infotainment, který navíc neoplývá kdovíjakou rychlostí a stabilitou.

A pak je tu samozřejmě skutečnost, že ID. Buzz jezdí na elektřinu, což přináší známá omezení týkající se dojezdu a nabíjení. Bateriový vůz stále ještě není dopravním prostředkem, který takřka stoprocentně slouží vám, nýbrž strojem, jemuž se musíte do velké míry přizpůsobit vy. Právě sázka na výhradně elektrický pohon mimochodem u většiny lidí, kteří si chtěli o novém „busíku“ popovídat, vyvolala těžké zklamání.

TEST Volkswagen ID. Buzz Pro – Tohle retro funguje

Jestli ale zrovna vy patříte do skupiny řidičů, jimž současné schopnosti elektromobilů dostačují, omezený dojezd vás netrápí, máte vyřešeno nabíjení a poohlížíte se po praktickém minivanu, pak by se vám ID. Buzz mohl líbit.

Cena začíná na 1.593.854 Kč, testované auto s řadou příplatků, o nichž se rozepisoval už Ondra Mára, vychází na 2.075.683 Kč. Nabídka příplatků je sice široká, přesto na ní nenajdeme například vyhřívání zadních sedadel nebo head-up displej.

Plusy

• Zajímavý design
• Prostorný interiér
• Velký zavazadlový prostor
• Jízdní komfort
• Obratnost

Minusy

• Ergonomie ovládání
• Nepříliš povedený infotainment
• Variabilita a praktičnost by mohly být lepší
• Řada prvků výbavy je jen za příplatek