TEST Volvo XC60 D4 Geartronic – Můžeme mít SUV rádi?
Design, interiér
Těžko si vzpomenout na test, který by nezačínal pojednáním o rostoucí popularitě SUV segmentu a minimálně diskutabilním objektivním přínosu této kategorie. Kdo přece opravdu využije terénnější schopnosti (taky vlastně diskutabilní, čím dál víc SUV/crossoverů jsou volitelně/výhradně předokolky)? A do výšky vytažená karoserie kromě částečně lepšího výhledu další praktické výhody taky nepřináší, takže co s těmi SUV? Když nikdo ještě nevymyslel nic úžasnějšího než klasický kombík.
Občas se ale objeví auto, tedy SUV, které mě nahlodá. S mojí slabostí pro Audi SQ7 jsem se vám svěřil už několikrát, něco jako platonická láska proběhlo i v případě teď už staršího Porsche Cayenne GTS. A roční soužití se Seatem Ateca bylo v podstatě bezvýhradně pohodové.
A i když Volvo s aktuální XC90 nejdřív trošku zaškobrtlo a první kousky dodala s minimálně diskutabilním komfortem odpružení a (od)hlučněním nových čtyřválců, švédská SUV si hlavně v prvních generacích vydobyla pověst poctivých a jak jinak než bezpečných strojů.
Takže hlodat by mohla i nová XC60, nádherné auto, u něhož bude navíc absence větších motorů vadit míň než u XC90. A podle viceprezidenta Volva, pana Björna Annwalla, by mělo jít o auto pro řidiče. U Volva trošku překvapivé prohlášení, s novou XC60 jsem navíc už krátce jezdil ve Španělsku a takhle po těch několika kilometrech bych si dovolil s Björnem nesouhlasit. Jinak ale převažovalo nadšení, tak snad mi vydrží i tady u nás.
Střízlivější
Novinářská auta bývají skoro výhradně v nejvyšších výbavách a s tolika příplatky, že se často reálně prodávaným modelům pomalu ani nepodobají. Doteď si pamatuju zkušenost s kombíkovým focusem, kterého jsme si půjčili do srovnávacího testu od dealera, a postrádal tedy obvyklou „novinářskou péči“. Ford nižší střední třídy jsem nepoznával, vybrakovaná přístrojová deska měla asi dvě tlačítka a potah sedaček připomínal tesil.
I Volvo vždy disponovalo typicky pressovou flotilou, kde se cenovky testovaných kousků ani neblížily základním položkám z ceníku. O to větší překvapení na mě při přebíraná vozu čekalo – na parkovišti u autosalonu v Průhonicích se totiž rozblikala zvláštně obyčejná XC60. Ne že by vypadala úplně jinak než vymazlené kousky z barcelonské prezentace, ale co třeba ta kola? To jsou snad šestnáctky, ne? Ani náhodou, tady jde vidět, jak už jsem těmi novinářskými verzemi zdeformovaný. Ve skutečnosti totiž jde o nijak podměrečné osmnáctky, jenom s vyšším profilem, které se ale v porovnání se „španělskými“ dvacítkami na nové XC60 skoro ztrácejí.
Možná je tedy konkrétní testovaný kus o něco méně vizuálně atraktivní, ale pozor! Opravdu jenom „o něco méně“, což je vlastně velký úspěch! Vzhledem k tomu, že se jedná o základní výbavu Momentum (pro testovaný motor D4), z vnějšku vyšperkovanou pouze o metalízu a pár chromovaných doplňků, zmíněné lité osmnáctky jsou už standardem. Pokud jste někdo viděl třeba takový Mercedes GLE bez všech těch AMG paketů, zkrátka tak, jak ho Stuttgart stvořil pro výchozí položku v ceníku, budete švédský standard velebit. A nesmírně čistý a přitom dokonale atraktivní design, to je u nejnovějších modelů Volvo takový milý zvyk.
Klacek jako inspirace
Na produktové prezentaci k nové XC60 jsme byli oblaženi příběhem, kdy šéfdesigner Thomas Ingenlath (do roku 2005 šéfoval designu u Škodovky) našel při procházce po pláži kus dřeva a natolik se mu zalíbil, že si klacek přinesl do práce a jeho texturu napodobil. Pro potřebu interiérové dekorace, samozřejmě. I kdyby šlo o marketingový výtvor, při barcelonských jízdních dojmech prezentované XC60 patřily k tomu nejúžasnějšímu, co jsem kdy v oblasti automobilových vnitřků viděl. A co jsem cítil, čeho se dotýkal. Nejsem tedy největším fanouškem volváckého infotainmentu, ani tak pro jeho přehlednost, jako spíš kvůli tomu, že se obrovský tablet sdružující drtivou většinu funkcí chtě nechtě příšerně upatlá. A to je pak se vší tou krásou okolo hrozně velký kontrast.
Uvnitř je už příplatků víc, až na digitální přístrojový štít však jde spíš o funkční doplňky, které pocit z interiéru vzhledově nepovyšují. Znovu tedy můžeme mluvit o plus minus základu. A i když je i tato XC60 Momentum uvnitř velmi příjemná, trošičku zklamaný jsem byl. Interiér totiž může být naprosto famózní, nedostižný, útulný a luxusní tak, že i ten nejdražší švédský nábytek vedle Volva vypadá, jakoby ho kompletovali z klacků nalezených na pláži. To jsem si hezky zapřeháněl, XC60 však uvnitř opravdu umí dokonale okouzlit. Naše Momentum bylo „jenom“ moc pěkné.
To ale zatím Volvo XC60 hrálo spíš na city, kvůli hezkému ksichtíku přece nevezmeme SUV na milost… Solidně prostorný a praktický interiér je už však objektivní vlastnost, díky níž by XC60 bodovat mohla. A skutečně bojuje, na vrchol hitparády to však úplně nebude. Menší SUV sice stejně jako XC90 stojí na platformě SPA, proti většímu SUV je však rozvor zkrácen o 119 mm (na konečných 2865). Ani délka necelých 4,7 metru není vzhledem ke konkurenci přemrštěná, uvnitř je tak místa sice ve všech směrech dostatek, v porovnání s nejbližší konkurencí (Audi Q5, BMW X3, Mercedes GLC) však nakonec XC60 předvádí takový slušný standard, řekněme. A to si pomáhá třeba i subtilní konstrukci předních sedaček - podívejte se na fotky, jak jsou opěradla úzká. Na kvalitu sezení to ale nemá nejmenší vliv, a ten obyčejný textilní potah vypadá vlastně skvěle!
Zavazadelník v základu poskytne tabulkově nijak zázračných 505 litrů, tvar je však hezky skladný a pod podlahou jsem našel dojezdovou rezervu. Sice příplatkovou (+2700 Kč), ale byla tam! Roletka taky sama vyjíždí nahoru s elektricky ovládanými pátými dveřmi… O moc víc toho ke štěstí nepotřebuju!
Motor, jízdní vlastnosti
Motor, jízdní vlastnosti
U testované verze stále docela nových čtyřválců (i když, ony se vlastně představily už v roce 2013…) označené D4 budu po minulosti s věhlasným - a jak často píšeme charakterním vznětovým pětiválcem D5, brečet o něco míň. Pořád mě trochu štve vrcholná verze čtyřválců Drive-E (stále si říká D5), která sice poskytuje úchvatných 173 kW a 480 N.m, během jízdy je však často spíš hledáte. Volvo sice dvojité přeplňování doplnilo ještě o technologii PowerPulse, které má odstranit prodlevu turbodmychadla (toho menšího, zabírajícího v nízkých otáčkách), zátah ale postrádá razanci, mohutnost, je to zkrátka takové trochu šidítko.
Verze D4 si nehraje na vrchol naftové nabídky s kompresorem, který posílá vzduch do tlakové nádoby a odtud se už „dofukuje“ menší turbodmychadlo – to je ten kouzelný PowerPulse, a neohromuje papírovými hodnotami. Výkon 140 kW a točivý moment rovných 400 N.m jsou taková „normální“ hezká čísla a vy od jednotky D4 dostanete přesně to, co čekáte. Příjemnou dynamiku, slušné odhlučnění a přijatelnou spotřebu…
Nyní podrobněji. Zátah tady samozřejmě taky není nijak zvlášť mohutný, ale dokonale hladký, motor neduní ani při trápení z nízkých otáček, kultura běhu je skoro vzorná. Vždyť čtyřválec používá dvouhmotový setrvačník doplněný o kyvadlový tlumič torzních kmitů, dvojice vyvažovacích hřídelí je pak integrována v bloku. Že to samo o sobě nemusí stačit, dokazují zkušenosti s prvními kousky XC90, které byly hlučné jak dodávka. Od té doby se naštěstí strašně moc změnilo a třeba nová S90 už umí být tichounká skoro absolutně. Viz náš nedávno testovaný kousek s příplatkovými laminovými okny – zvenku jste čtyřválec slyšeli, uvnitř prakticky vůbec.
V XC60 nějaké to naftové čtyřválcové brumlání zaslechnete i v interiéru, hlavně po studeném startu, pak už je však klid. Plynulost nástupu točivého momentu jsem tedy pochválil, reakce na sešlápnutí plynu ale byly zbrklejší. Možná je to tím, že se v softwaru testovaného kousku hrabal Polestar. Díky tomu sice výkon vzrostl na rovných dvě stě koní (tedy 147 kW), reakce na plyn jsou však jak ze sportovního módu – zbytečně ostré, osmistupňový automat se navíc nezdráhal přispěchat s podřazením. K vychvalovanému plynulému zátahu jsem se tak musel dopracovávat velmi obezřetnou manipulací s plynovým pedálem, podobně jako u našeho dlouhodobáku Seat Ateca. Škoda, u jiných aplikací čtyřválců Drive-E věc nevídaná, asi bych si tedy služby Polestaru pro tentokrát odpustil.
Spotřebu jsem označil za přijatelnou, nic víc po Volvu XC60 D4 chtít nemůžete. Chybí totiž vstřikování močoviny, k průlezu normou Euro 6 si Volvo vystačí se záchytným katalyzátorem LNT, s NOx má pomoct zatočit také nebývale vysoký vstřikovací tlak 2500 barů. Jenže, jak dobře víte, zmíněný katalyzátor regeneruje dodatečnou dávkou nafty (zhruba každých 150 km) a když se takhle přidá kapka ke kapce… Tak holt jezdíte v průměru za osm litrů. K sedmi se přiblížit můžete, musíte se ale vyhýbat městu a pokud možno i dálnici.
Trápit nás to ale moc nemusí, Volvo práce na vývoji nových vznětových motorů zastavilo a chystá se na avizované kompletní přezbrojení na hybridy a elektřinu.
Fakt pro řidiče?
Je pravda, že proti předchůdci možná novinka působí o něco stabilnějším dojmem, odpružení je opravdu o něco tužší. Že bych ale s Björnem souhlasil… Volvo nepřipravilo auto pro řidiče, to fakt ne. Hlavně kvůli řízení, ve volantu necítíte vůbec nic, prostě jenom točíte kolečkem. Volvu to nevyčítám, po XC60 bych zvláštní agilitu ani nevyžadoval, jenom by Björn mohl příště mluvit o něčem, co XC60 jde opravdu dobře.
Mohl by to zkusit s jízdním komfortem. Od prvních velice rozpačitých krůčků v XC90 se platforma SPA, respektive její odpružení, naučilo velmi dobře chodit i po těch našich nerovnostech. Zvlášť, pokud odoláte vábení vzhledově atraktivnějších větších disků, můžete díry vymetat dle libosti. Balónové osmnáctky sice nevypadají dvakrát sexy, v českých podmínkách se však velice hodí.
Volvo si pohlídalo i odhlučnění podvozku, a když k tomu připočteme ještě zmíněný velmi dobře odstíněný motor, vyjde nám víc než příjemný dálkově-cestovní prostředek. Na dálnici si tak i ve vysokých rychlostech (v Německu, proboha!) svištíte potichounku, nerušeně. To jsou v porovnání s prvními exempláři XC90 sedmimílové kroky, co volva urazila!
Závěr
Závěr
A je tady další auto, díky němuž můžeme mít SUV bez obav rádi. Sice Björn říkal, že nové Volvo XC60 je auto pro řidiče, naštěstí tomu tak ale není. Druhá generace dlouhodobě nejprodávanějšího Volva dělá přesně to, co by dobré SUV dělat mělo – auto je to pohodlné, dostatečně prostorné, praktické, motor slušně jede, mohl by mít ale nižší spotřebu (chybí močovina). Pro mě osobně je to taky aktuálně nejkrásnější SUV, které navíc dobře vypadá i v základnějších verzích. Stejně tak interiér – krása, nádhera, úžas. U dražších verzí toto pouze vynásobte dvěma.
Řízení bez zpětné vazby mi u Volva (a zvlášť SUV) nevadí, pohodlí jsem už zmínil, v tomto směru se platforma SUV pořád zlepšuje (osmnáctipalcová kola s vysokoprofilovými pneumatikami rozhodně berte, kašlete na vzhled!), vadit může absence víceválcových jednotek, nic víc než čtyřválec zkrátka ve Volvu nekoupíte. Ten náš, testovaný D4, je ale tichý, přiměřeně dynamický, průměry kolem osmi litrů však velkou radost nedělají.
Málo, opravdu málo chybiček má nové Volvo XC60. Jestliže se větší SUV XC90 protlouklo prvními testy s odřenýma ušima (a tady by se ty větší motory pořád hodily…), XC60 klidně berte, jak leží a běží. Jenom tedy, levné úplně není. Základní D4 s automatem přijde minimálně na 1.229.900 Kč. Kolem téhle částky se motá i konkurence od Audi, BMW a Mercedesu. Holt ta prémie!
Nejlevnější verze modelu | 1.047.900 Kč (XC60 D3/110 kW FWD Kinetic) |
Základ s testovaným motorem | 1.169.900 Kč (XC60 D4/140 kW Momentum) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.229.900 Kč (XC60 D4/140 kW Geartronic Momentum) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.572.800 Kč (XC60 D4/140 kW Geartronic Momentum) |
Plusy
- Úžasný design karoserie
- Mimořádně útulný interiér
- Kultivovaný motor, slušná dynamika
- Komfortní podvozek
- Celkově velmi dobré odhlučnění
Minusy
- Vyšší spotřeba
- Řízení bez zpětné vazby
Foto: Petr Homolka