UAZ slaví 80 let. Připomeňte si zapomenuté kapitoly jeho historie

UAZ, neboli Uljanovský automobilový závod, patří mezi nejstarší, dosud fungující ruské automobilky. Založen byl již v roce 1941, a to v návaznosti na tehdejší postup německé armády Sovětským svazem - vedení státu se proto strategicky klíčového moskevského výrobce ZIS rozhodlo přesunout dál od bojové linie. Tím začala historie automobilky, která dnes slaví 80 let své existence. Připomeňte si vybrané kapitoly z jejích dějin, které jsou dnes neznámé.

Spolupráce s Američany i unikátní dílo

Dnes je UAZ známý hlavně pro své terénní automobily, jeho počátky jsou ale spjaty s výrobou nákladních vozidel, ostatně v době válečné ekonomiky šlo o logické portfolio. Prvním vyráběným vozidlem závodu se tak stal nákladní ZIS 5, třítunový náklaďák poháněný 5,6litrovým šestiválcem.

A proč vůbec byla výroba nákladních vozidel zahájena právě v Uljanovsku? Město v Povolží bylo tehdy strategicky výhodné. Nacházela se tu vybudovaná infrastruktura, zároveň však toto město bylo daleko od dosahu německých vojsk. Ostatně proto byla tehdy zahájena výroba ZISu také ve městě Miass u Čeljabinsku, na Jižním Uralu.

UAZ v nové době: Terénní specialista žije dál

Produkce v Uljanovsku se přitom osvědčila. Továrna tak fungovala i poté, kdy už bylo jasné, že Německo Sovětský svaz nedobude. Na konci roku 1943 se tu dokonce začaly v rámci válečné pomoci montovat třínápravové náklaďáky Studebaker US6 amerického původu. Pro SSSR však byly řádně upraveny, hlavně kvůli možnosti tankování méně kvalitního paliva s nižším oktanovým číslem. V Uljanovsku bylo postaveno několik stovek těchto vozidel, která nejčastěji sloužila jako nosiče raketometu Kaťuša.

Po konci bitvy u Stalingradu na jaře 1943 se už dokonce začalo řešit, co by uljanovský závod mohl vyrábět po skončení války. Logicky se nabízelo pokračování výroby nákladních vozidel, a tak 1. května 1944 debutoval prototyp nazvaný UIZIS 253 - jméno souviselo s tím, že továrna byla tehdy ještě považována za dceřinou společnost moskevského ZISu. Prototyp byl přitom unikátní svým motorem, byl naftový, což bylo v tehdejším SSSR neobvyklé řešení. I přes dynamické schopnosti údajně překonávající právě Studebaker US6 to však prototyp do sériové výroby nedotáhl.

Místo náklaďáků teréňáky

Po válce se totiž UAZ postupně přeorientoval na výrobu lehkých terénních automobilů, když v roce 1954 začal vyrábět GAZ 69. Mezitím tu však byla ještě krátká epizoda s produkcí lehkého nákladního vozu GAZ AA, který se tu začal vyrábět v roce 1947.

Právě tehdy se závod konečně přejmenoval na dodnes užívaný název UAZ, Uljanovský automobilový závod. Od té doby postupně začaly toto označení nést i zde vyráběné automobily. To souviselo i s výstavbou nových budov závodu.

Video: Martin Vaculík otestoval legendární gazík! Jak se UAZ Hunter předvedl v terénu?

S GAZem 69 a jeho náhradou, UAZem 469 automobilka z Uljanovsku zažila možná největší slávu. Tak jednoduché to ale vždy nebylo.

Cesty do světa

V roce 1956 putovaly první vozy GAZ 69 do Indonésie. První série dovezených automobilů ale nedopadla slavně, na místě se ukázalo, že jejich pneumatiky připomínají houbu. Obutí z přírodní gumy totiž ohlodali termiti. A tak se v Uljanovsku muselo rychle vymyslet jiné řešení, výsledkem čehož byly speciální pneumatiky pro vozy směřované do tropických států. Prokázaly se jako účinné, a tak se vozy UAZ mohly v těchto státech začít úspěšně prodávat. O tři roky později se tak tenhle teréňák prodával už ve 22 zemích světa.

Ono obecně se dá říct, že vozy UAZ objely svět. UAZ 469 během svého náročného testování na počátku šedesátých let jezdil i v oblasti Pamíru, kde si musel poradit jak s náročným terénem, tak jízdou ve vysoké nadmořské výšce.

I přes úspěšné zvládnutí zkoušek však vozidlo musela schválit ta nejvyšší místa. A už to vypadalo bledě, státní instituce byly finančně vyčerpány tehdejšími investicemi do závodů VAZ a AZLK. A tak vedení muselo zamířit až přímo za Leonidem Iljičem Brežněvem, generálním tajemníkem ÚV KSSS. Ten dal nakonec vozidlu zelenou, možná i proto, že pomohl výrazně modernizovat sovětskou armádu, která jím postupně nahradila zastaralý GAZ 69.

Zajímavá je pak i historie elektromobilů UAZ, zvlášť v době dnešního rozmachu tohoto pohonného ústrojí. V Uljanovsku totiž elektřinou poháněné automobily vznikly už na konci padesátých let, v roce 1959 tu byl prototyp UAZ 450 EM na bázi slavné Buchanky. Používal trakční baterie rozdělené do dvou částí, umístěné pod podlahou a po stranách karoserie, přičemž se s ním počítalo při službách na letištích. K myšlence se pak továrna vrátila ještě v roce 1975, kdy elektrické prototypy byly postaveny na bázi modernějšího UAZu 451.

Účast na olympiádě i v rallye

Právě Buchanka se dokonce zúčastnila olympijských her. Na olympiádě v Soči totiž účinkovala v závěrečném ceremoniálu.

TEST UAZ 2206 Buchanka – To se stále vyrábí?

To modernější UAZ Patriot vyráběný od roku 2005 se zase účastnil rallye hedvábné stezky. Poprvé tomu tak bylo v roce 2009, kdy vůz v kategorii T1.1 obsadil 21. příčku. UAZ Sport svoji první účast hodnotil pozitivně, hlavně díky tomu, že na 4.500 km dlouhé trati nemusel Patriot řešit žádný významný technický problém.

Patriot se pak zúčastnil také slavné Rallye Dakar. V tomto případě však nikoliv jako závodní automobil, ale jako doprovodné vozidlo, jehož službu Patriot zastával v ročníku 2015 u týmu ASK Virage. Tehdy modernizovaný offroad tím chtěl prokázat svoji odolnost, ujel přitom zhruba 14.000 km v náročném terénu plného písku a dalších překážek, při nichž si musel poradit s teplotami +49°C, stejně jako s nadmořskou výškou 5.000 m. n. m. To vše zvládl s průměrnou spotřebou 13 l/100 km, což je vzhledem k podmínkám, stejně jako obutým pneumatikám do terénu a vezením nákladu na střeše, slušná hodnota.

TEST UAZ Patriot 2.3 HPI - Široká a tvrdá duše

O rok dříve bylzase Patriot členem polární expedice, během níž najel přes 21.000 kilometrů v oblasti Sibiře. To si zase musel poradit se zamrzlou tundrou, ledem na moři Laptěvů i teplotou -40°C. I proto během cesty spořádal čtyři tuny benzinu.