Učitel autoškoly sbírá renaulty: Francouzská zahrada v jižních Čechách

Svět motorů 9. 5. 2020 • 02:26

Zobrazit galerii

Zobrazit náhledy (19)

K červenému náklaďáku Renault Premium, který před devíti lety vystřídal ifu, přibyl minulý rok do sbírky autobus Renault P.V.I.

Clio má nadřazené ovládání pro učitele. „Je namontované z Francie,“ ukazuje Martin Hřava.

Nadšení pro auta je znát i ze sešitů, které si začal Martin Hřava před desítkami let psát. Na stroji přepisoval jejich testy, především ze Světa motorů.

Renault 20 GTL: „Mé první auto, které jsem si pořídil. Dovezl jsem si ho zkraje devadesátek z Rakouska a dal za něj pět tisíc šilinků. Nakonec skončil u jednoho z mých žáků.“

Renault 11: „K srdci mi přirostly hned dva kousky: na červené jedenáctce rodičů jsem začínal učit v autoškole u táty. Stejný model v jiné barvě jsem si pak koupil v roce 1993. Měl jsem ho deset let a učil s ním řídit žáky už ve vlastní autoškole. Bylo to mé první mluvící auto, pamatuji třeba na jeho hlášky - máte zataženou ruční brzdu a podobně.“

Renault 15: „Šlo o druhé auto v rodině, táta ho koupil v roce 1978 v pražském Motole a já se s ním ve třinácti naučil řídit. Moc jsem toužil se do něj vrátit. Kontaktoval jsem i jeho současného majitele, že bych ho odkoupil, ale zatím to nevyšlo. Tak jsem si pořídil přes inzerát dvě patnáctky, z nichž bychom chtěli se synem složit a zrenovovat jednoho hezkého veterána.“

Martinu Hřavovi z jihočeských Olšan přirostly k srdci renaulty. Pořídil si jich přes třicet, mnoho jich v autoškole řídí jeho žáci. Těch je po Česku už na pět tisíc.

Když si jízdu od Kunžaku na Heřmaneč na Jindřichohradecku zkrátíte v minulosti děravou polní cestou, dnes nádherně vyasfaltovanou silničkou z Jalovčí do Olšan, nemůžete v poslední levotočivé zatáčce tu zahradu přehlédnout.

Je plná francouzských vozidel. Od skútru přes osobáky po náklaďák i autobus – všechny s logem jediné značky: Renault. Některé na sobě mají velké bílé L v modrém poli. Aby ne, patří totiž Martinu Hřavovi, majiteli a učiteli autoškoly.

Celoživotní láska

„Renaulty jsou mojí láskou. Opravdu celoživotní. Rodiče si první – model 8 – koupili v roce 1970, když jsem se narodil. Na následujícím Renaultu 15 jsem se naučil jako kluk řídit. Pak přišla devítka, k ní jsem si založil první sešit, a poté dvacítka GTL, už auto za vlastní peníze. Následně mi rukou prošlo dalších dobrých pětadvacet krasavců: pětka, devítka, jedenáctka, devatenáctka,“ začíná Martin Hřava na své olšanské zahrádce.

Jak se žije sběrateli zemních strojů: Diagnóza? Bagrofil!

Na ní stojí spíš novější kousky - a to nejen osobní auta. Nápis Renault nese i skútr, nákladní vůz Premium i autobus P.V.I. Martin Hřava totiž pomáhá získávat lidem řidičská oprávnění na všechny skupiny. „Jen traktor je značky Zetor,“ poťukává na červený stroj v garáži.

Nejmladší v zemi

Nejen usedat do aut s kosočtvercem ve znaku, také v nich učit lidi řídit bylo Martinu Hřavovi osudné. „Jako dítě jsem bydlel ve školách, kde táta učil či řediteloval. Pak v roce 1990 založil autoškolu. Tvrdí, že šlo o vůbec první soukromou v Československu. Co vím s určitostí, že když jsem k němu nastoupil, byl jsem nejmladší učitel autoškoly v zemi. Začal jsem totiž přesně na své dvaadvacáté narozeniny. Dvacet dva let byl podle tehdejších norem minimální věk. Dneska je to o dva roky víc,“ upozorňuje.

Výjimečné automobily slavných značek, které vznikly v jediném exempláři

U otce v Dačicích pracoval šest let, než si v roce 1998 založil vlastní autoškolu. „U táty mi prošlo rukama kolem tisícovky žáků, v mojí pak asi čtyři tisíce. S mnohými jsem v kontaktu, najdou se mezi nimi i tací, jimž jsem prodal některý z mých renaultů. Dva žáci se u mě seznámili - a vzali se. Pro všech pět tisíc pak platí: nikdo z nich neměl u mě v autoškole nehodu,“ chlubí se.

Učitel autoškoly bydlí ve škole

Aby toho nebylo málo, v Olšanech bydlí s manželkou Jitkou v budově bývalé školy. „Syn učitele a sám učitel bydlí ve škole,“ usmívá se. „Navíc až bude synovi čtyřiadvacet, půjde do učitelství v autě taky. Žena u nás zase vyučuje zdravovědu. A dcera Aneta je normální učitelka,“ počítá.

Samozřejmě všichni řídí renaulty. „Holce jsem třeba řekl, že jí budu auto rád servisovat. Ale s podmínkou, že bude mít to správné logo na masce,“ směje se.

Renaulty jsou jeho vášní: Krásní časožrouti

Najdete spíš bednu zlata

Na své plechové miláčky je pyšný, rád by se jim věnoval víc – těší se hlavně na renovaci Renaultu 15. „Nedávno jsem koupil dva kousky: jeden stojí u stromu, druhý je v návěsu učitelského náklaďáku. Jen na ně mít čas. Loni jsme měli přes dvě stě žáků, většina může jezdit pouze o víkendech. A sehnat další spolupracovníky je tak těžké. I komisaři mi říkají, jak nás v branži ubývá. To spíš najdete v zatáčce bednu zlata než učitele do autoškoly,“ říká v nadsázce.

Tento milovník Renaultu 5 si svoje auto postavil podle svého

Půda plná Světů motorů

Zatímco auta Martin Hřava pravidelně mění, na další svou lásku si nenechá sáhnout. „Půdu mám plnou Světů motorů. První předplatné jsem dostal coby dárek už v jedenácti letech,“ prozrazuje dnes padesátiletý muž. „Nevyhodil jsem jediný časopis. Naopak ročníky ze sedmdesátých let jsem dokoupil. Těším se na každé vydání. Vždy začnu editorialem, pak se podívám do tabulky Auta v čísle, jestli píšete o nějakém renaultu. Když ne, jdu na hlavní téma. Ta zpracováváte opravdu profesionálně. Hodně se dozvídám,“ uzavírá setkání se svým oblíbeným časopisem nadšený učitel Martin Hřava.

Autor: David Šprincl