Valentino Balboni: Příběh nejslavnějšího testovacího jezdce začal díky faráři
Když osobnostní velikán Valentino Balboni potřeboval sehnat práci, udělal to, co by měla dělat většina žadatelů o post snů – šel zabušit na vrata a nenechal se odmítnout.
Žijící ikona automobilového testování měla to štěstí, že dobývané dveře vedly přímo do automobilky Lamborghini. V roce 1968 se nevědomky začal psát příběh obdivuhodného muže, který vlastnoručně promnul většinu vyrobených supersportů z kultovní továrny dominující regionu Sant'Agata Bolognese.
Balboniho dobrodružství začalo pod dozorem samotného zakladatele značky Ferruccia Lamborghiniho a cesta k nejslavnějšímu zaměstnanci vedla přes bouřlivé stavy korporátních nepokojů zahrnující vlastnictví firmy dvěma různými švýcarskými společnostmi, dále pak americkým koncernem Chrysler Corporation se zakotvením u německého podniku Audi.
Zásah vyšší moci
Majetkové poměry v zákulisí automobilky nikdy nebudou tolik zajímavé jako život Valentina. Budoucí hvězda se narodila 13. května 1949 v malé vesnici Casumaro asi 25 kilometrů severně od Boloni. Balboni tam stále žije kousek vedle místa narození, což je dle internetových map 35 až 40 minut jízdy autem od továrny, přičemž řidičská superstar často popisuje domov jako místo vzdálené „jen 20 minut“ od práce.
Dospívající venkovan studoval obor automobilového mechanika schválně nedaleko rodné hroudy, protože musel být po ruce kvůli pomoci chudším rodičům s výdělkem na živobytí. Za učením dojížděl a už tehdy piloval bystré reakce za řídítky stylové Vespy z roku 1953. Tradiční skútr mu daroval otec. „To bylo moje první vozidlo s motorem,“ říkává Balboni.
Další krok nadějné budoucnosti vyžadoval trochu štěstí a možná nějaký zásah vyšší moci. Věřící automechanik nemůže zapomenout na zvláštní den měsíce dubna 1968, kdy se potuloval s kamarády a ve volné chvíli kopal do míče poblíž kostela v rodné obci. Skupinku mladíků oslovil vesnický farář. Tehdy řekl: „Musím jet do Sant'Agaty Bolognese, abych navštívil své rodiče. Pokud se chce někdo připojit místo hraní fotbalu, může.“ Přihlásil se přirozeně zvědavý fanoušek aut a po chvíli s církevníkem uháněl ve Fiatu 500 zrovna okolo bran továrny Lamborghini.
Upravený areál s vlající vlajkou velkého býka zaujal, proto Balboni vyzval rozjetého kněze: „Zpomal, chci zastavit a podívat se na ta krásná auta.“ Za okamžik nastala osudová chvíle prvního spatření uhrančivých tvarů dvoudveřové karoserie se zapadnutými koly a světlomety mířících pánubohu do oken.
Prostý chlapec z italské vsi poprvé spatřil velkolepou Miuru. Jakoby ho oslnila aura rychlého stroje s motorem uprostřed. Jedno z nejúžasnějších sportovních vozů všech dob vyzařovalo zvláštní charisma, které se zarylo hluboko do paměti ohromeného obdivovatele. „Šel jsem na parkoviště a uviděl jsem zaparkované krásné Miury. Z továrny vyšel chlap a začal je tlačit dovnitř budovy,“ připomněl Balboni den D. „Začal jsem mu pomáhat. Když jsem vyšel ven po uložení posledního kusu, muž z ochranky, který byl dobrým přítelem Ferruccia Lamborghiniho, mě požádal o vyplnění formuláře o zaměstnání,“ dodal s úsměvem Valentino. Se zvláštním pocitem poslechl strážného, podvědomě tušil, že musí zabojovat, aby poslechl vnitřní chtíč něco dokázat.
Deset dní po vyplnění žádosti skutečně přišla odpověď s prosbou o opětovnou návštěvu továrny kvůli plánovanému pohovoru. Balboni se vrátil na místo činu 21. dubna 1968, a to je ten den, kdy se oficiálně stal členem party zaměstnanců automobilky Lamborghini. „Nemohu zapomenout, já a můj kamarád jsme seděli před ředitelem, který byl vedoucí všeho – výroby, financí i obchodu. Zeptal se nás, co můžeme dělat a co bychom chtěli dělat.“ Valentino stydlivě odpověděl, že on a jeho přítel studovali autoopravárenství a jsou ochotni učit vše, co bude nutné. Najednou se otevřely dveře kanceláře a s křikem přiběhl muž kouřící cigaretu. „Nechceme ztrácet čas mluvením, potřebujeme lidi, aby pracovali. Přestaňte diskutovat a pošlete je do práce!“ velel blafající velitel. Úspěšný pohovor tehdy skončil slovy: „Kluci, právě jste potkali Ferruccia Lamborghiniho.“
Útroby výrobní haly nabízely dvě pracovní pozice, jedna byla volná na montážní lince a druhá v servisním oddělení. Balboni probral situaci v rychlé diskusi s kamarádem a bez problémů zaujal místo servisního nováčka věhlasné značky. Role učně znamenala širokou paletu zkušebních činností, první dny nebylo od věci čištění automobilů, opatrování nástrojů kolegů, udržování pořádku na pracovišti či asistence zkušenějším. Ve věku 19 let asi nebylo lepší praxe než poznat co nejvíce aktivit.
Balboni se rozkoukával v novém umístění a po získání určité porce jistoty vyzvídal podrobnosti o zakladateli celého kolosu. Ferruccio byl prý charismatický, údajně chtěl pokaždé dělat víc a lépe než všichni ostatní. „Byl to velmi zvláštní muž, schopný zapojit nebo motivovat lidi,“ tvrdí Balboni.
Během prvních dodávek Miury existovaly malé problémy s kvalitou, které musely být napraveny ještě před oficiálním předáním zákazníkovi. Prostoje řešil sám Lamborghini, který osobně naskočil na kolo a uháněl do místního obchodu koupit Coca-Colu a nějaké sendviče, aby pohostil, tedy spíše zabavil čekajícího klienta, zatímco mechanici napravovali nedodělky do poslední sekundy do zahájení předávacího ceremoniálu. Všímavý poddaný si také vybavil, jak bývalý šéf kouřil celé dny. „Vždycky kouřil 24 hodin denně,“ přidal Balboni postřeh o prošedivělém vládci automobilky.
Povýšení do vytoužené pozice
Venkovský člen relativně soudržného týmu pracovníků se rychle učil, od poskoka pokročil do pozice plnohodnotného mechanika, odkud byl už jen krůček k testovacímu jezdci. Povýšení do životního poslání nastalo relativně rychle. „Vždy jsem rád řídil auta. Když jsem byl učeň, pokaždé jsem využíval šanci projet se kolem budovy, neváhal jsem. Řídil jsem dvě, nebo tři kola kolem továrny jen pro radost z jízdy,“ naznačuje pravé touhy legenda mezi zkušebními piloty. Choutky neměly pochopení u nadřízených, šéf si vždy stěžoval.
Balboni byl mnohokrát zastaven pod pohrůžkou vyhazovu. Varování se stupňovalo, proto se vážně lekl, když jednoho dne zanechal práce na modrém modelu Miury a vydal se dle pokynu nahoru do kanceláře generálního ředitel společnosti. „Měl jsem strach, protože jsem si myslel, že to bude můj poslední den v Lamborghini.“ Uvnitř čekali Ferruccio Lamborghini a Bob Wallace a Paolo Stanzani. Kromě kouřícího zakladatele tedy za stolem seděl hlavní testovací jezdec obdivovaný Valentinem a nejvyšší technický ředitel výrobny. Pánové začali proslov připomínkami o řízení v areálu firmy, přesto se strašidelný úvod po chvíli změnil na libozvučnou nabídku postupu.
Porada začala nebezpečnou kritikou, než si autority přiznali potřebu obsadit post testovacího spolupracovníka. Lamborghini potřebovalo mladého zkušebního řidiče a neexistovala jiná volba než nabídka uplatnění přirozeného nadšení z jízdy. Vrozená snaha sedět za volantem dostala Balboniho až do snové služby ve prospěch vývoje jízdních vlastností nových supersportů.
Wallace si vzal nového kolegu pod dohled jednoletého kurzu testování, vývoje i ladění prototypů a nových exemplářů. Všechny části prověřování se konaly na veřejných komunikacích, praxe spočívala v provětrání každého konceptu či nově dokončeného sériového vozidla ještě před odevzdáním do dalšího procesu, respektive konečnému zákazníkovi. Množství vyráběných automobilů doplňovaly vývojové muly, proto bylo potřeba denně poznat chování mnoha kusů v různém stádiu dokončení, čerstvě dosazený nováček měl o úžasnou práci postaráno.
V září 1973 dostal Balboni poprvé volnou ruku v plánování zkušební jízdy černé Miury SV. Mrazivý okamžik nastal po vyjetí z haly, protože u závory továrního areálu stál stejný strážce, který ho před pěti léty povzbudil k vyplnění žádosti o zaměstnání. Pánové se pozdravili a dobře věděli, že se píše historie jedné z nejznámějších automobilek.
Z testovacího jezdce tvář Lamborghini
Balboni od 24 let věku do formálního důchodu věrně sloužil jediné značce. Trvalo 41 let, než s konečnou platností předal žezlo mladším nástupcům. Odhaduje se, že vousatý otec i dědeček osahal a projel 80 % všech automobilů Lamborghini, které kdy byly postaveny. Jednu z mnoha otázek na konkrétní počty okomentoval slovy: „Těžko odhadovat. V mých knihách jsem si psal poznámky a čísla podvozků, modely nebo neobvyklé události za více než 15 let. Když to čtu, pořád mám husí kůži. Cítím, že sedím v tom konkrétním autě, stále vnímám nové auto. Všichni říkají, že jsem asi otestoval 80 % vyrobených vozů, ale nikdo nikdy nebude schopen číslo potvrdit nebo vyvrátit.“
Podle Valentinových slov testování výrobního vozu znamenalo kontrolovat vše a zejména se dohlíželo na mechanické komponenty. Musela být jistá stoprocentní spokojenost zkušebního inspektora, později i majitele ušetřeného stížnostem. Ferruccio používal zkušební oddělení k prokázání potenciálu automobilů, služební piloti poskytovali občas lekce správného jezdění.
Před odevzdáním vozu do vlastnictví kupce se obvykle prováděly tři silniční zkoušky. První byla běžná jízda, druhá odhalovala potřeby úprav geometrie, zavěšení a doladění karburátoru po mírném zajetí. Poslední čili třetí výjezd ujistil, že všechno je tak, jak má být. Nová auta před odevzdáním absolvovala asi 250–280 kilometrů, z toho se část odehrála na dálnici a zbytek pokryly okresní silnice blízko Boloni. Trasa byla víceméně stejná, jelikož se sledovaly stejné faktory v co nejpodobnějších situacích. „Pro nás bylo velmi důležité mít stejné reference a cítit různé reakce každého automobilu před a po nezbytných kalibracích. Bylo velmi snadné definovat tolerance přetáčivosti nebo nedotáčivosti, jakož i točivého momentu motoru a výkonu,“ přiblížil denní agendu Balboni.
Toho času nebylo nutné tolerovat rychlostní limity, což okořenilo zaměstnání snů. Vždy se nedařilo a jednu takovou méně příjemnou situaci pamatuje i Valentino, který zničil zkušební vůz během vývoje experimentálních pneumatik schopných odolat zátěži při dosahování maximálních rychlostí. Spolujezdec a inženýr v jedné osobě se po zastavení otřásl a pobavil dotazem: „Jsme mrtví, nebo živí?“
Do letošního května sedmdesátiletý Ital mohl pod rukama okusit celou modelovou řadu Lamborghini, přesto nemá jedno oblíbené vyhotovení. Možná bude na vyšších příčkách staromilské Gallardo v edici Valentino Balboni, ovšem nelze vybrat nejlepší konfiguraci ze všech. Žijící legenda říká: „Všechny Lamborghini jsou mé oblíbené. Každé z nich má svůj charakter a temperament. Každé z nich se odměňuje svým vlastním způsobem. Z emocionálního hlediska bych řekl, že Miura je můj oblíbenec jen proto, že jsem byl v době výroby jmenován zkušebním jezdcem. Moje první zkušební jízda byla v černé Miuře SV Nero Cangiante se speciálním interiérem White a podvozkem číslo 51XX. Bylo to 5. září 1973 v 10:15 hodin ráno a já se cítil vystrašený, potil jsem se a ve zmatku jsem nevěděl, co dělat. Byla to skvělá nezapomenutelná emoce.“
Když Balboni v roce 2010 převzal roli velvyslance Lamborghini, společnost ho za celoživotní práci poctila pojmenováním speciální edice Gallardo LP550-2 Valentino Balboni. První Gallardo bez pohonu všech kol dostalo snížený výkon na 405 kW (550 koní) a točivý moment 540 N.m. Vše včetně 5,2litrového desetiválce bylo podřízeno řidičskému zážitku, omezení výkonu vůbec nevadí vzhledem k nižší hmotnosti 1545 kilogramů vhodné do sprintu na stovku za 3,9 sekundy. Maximální rychlosti končí u hodnoty 320 km/h.
Kromě absence 4x4 je efektivní i zásadně přepracovaný podvozek s jinými hodnotami geometrie, poháněnou zadní nápravu doplňuje samosvorný diferenciál se svorností 45 %. Sběratelský model má také přeprogramovaný šestistupňový automat e-gear a nutné ESP dovoluje větší smyky proti běžné sérii.
Památeční edice čítá 250 kusů zdobených osmi odstíny volitelného laku. Tovární disky budou vždy tmavě šedé a za nimi zaujmou černě, oranžově, nebo žlutě lakované třmeny vpředu osmipístkových a vzadu čtyřpístkových brzd. Dvoubarevný interiér ladí černou a bílou, standardem se staly luxusní prvky výbavy jako navigace s Bluetooth připojením nebo parkovací kamera. Základní cena bez příplatků či daní byla stanovena na 162 tisíc Eur (dnes asi 4,2 milionu Kč). Ojetiny s typickým pruhem uprostřed si po deseti letech stále drží ještě vyšší ceny nového vozu, tolik si lidé váží práce nejznámějšího testovacího jezdce všech dob.
