Znáte sovětskou automobilku LAZ? Zapomenutý výrobce se proslavil dlouholetým autobusem
LAZ, neboli Lvovský autobusový závod, se nejvíce proslavil modelem 695. Patří totiž mezi nejdéle vyráběné autobusy na světě.
Sovětský automobilový průmysl býval možná až nečekaně bohatý. Vedle dodnes známých automobilek jako AZLK (výrobce vozů Moskvič) nebo VAZ (Lada) existovaly i dnes méně proslavení výrobci, z nichž některé jsme si v minulosti už představili. Řeč je třeba o běloruské továrně nákladních vozidel MAZ, automobilce PAZ z Pavlova zaměřené na autobusy nebo ukrajinském výrobci LuAZ. Dnes si představíme další takovou zapomenutou automobilku. Znáte továrnu LAZ, alias Lvovský autobusový závod? I přes krátkou pauzu existuje dodnes.
Automobilka sídlící ve městě Lvov na západě Ukrajiny byla založena v květnu 1945, kdy dostala na starosti výrobu autobusů značky ZIS (později ZiL). Výstavba závodu nějakou dobu trvala, a tak první komponenty tu byly zhotoveny až o dva roky později. Zpočátku se zabývala i produkcí návěsů, dokonce tu vznikly i experimentální elektromobily.
Továrna se navíc rychle postupně přeorientovala na výrobu vlastních produktů. V padesátých letech vyvinula autobus nazvaný LAZ 695. Moskevské ministerstvo dopravy projekt schválilo, a tak se tento bus mohl v roce 1956 začít vyrábět.
LAZ 695 debutoval jako dvounápravový autobus s délkou devíti metrů, který byl určen pro městskou hromadnou dopravu. Pohon zajišťovaly agregáty ZiL, část komponentů pak bylo sdíleno s autobusem ZiL/LiAZ 158. Zajímavostí pak byla možnost snadné proměny do sanitky, díky odstranění sedadel. Poválečná doba zkrátka takovým řešením nahrávala.
Později samozřejmě následovaly i další modifikace. Dorazila verze 697E pro dálkové trasy, s nastavitelnými sedačkami, ledničkou ve výbavě nebo nejvyšší rychlostí zvýšenou na 75 km/h, v roce 1962 se pak v Baku začal vyrábět trolejbus na bázi LAZu 695B.
Přestože v českém prostředí LAZ 695 není prakticky známý, byl to velice úspěšný autobus, jehož výroba trvala až do třetího tisíciletí! Autobus během let samozřejmě prošel mnoha inovacemi, původní oblou příď tak postupně nahradil hranatý tvar, základní struktura nicméně byla pořád stejná. Díky tomu tak patří mezi nejdéle vyráběné autobusy na světě, když překonal třeba i u nás dobře známý Ikarus 280, vyráběný 29 let, mezi lety 1973 a 2002.
Lvovský autobusový závod ale nevyráběl jen model 695, jeho portfolio postupně expandovalo. V roce 1964 dokonce postavil ve spolupráci s institutem NAMI nízkopodlažní autobus LAZ 360. V sedmdesátých letech pak následovaly dálkové modely 697 a 699.
Výroba tak postupně narůstala, v roce 1974 tak továrna překonala hranici 100.000 vyrobených autobusů. V roce 1981 byla firma na dvojnásobku. Nejúspěšnějším rokem se pak stal rok 1988, kdy bylo v závodě postaveno 14.646 strojů. Tehdejší roky byly primárně ve znamení modelu LAZ 4202, vyvíjeného na konci sedmdesátých let. Kvůli technickým potížím však skončil na začátku devadesátých let.
Rozpad Sovětského svazu firma i přes problémy s odbytem přežila, na nové poměry reagovala novými stroji, městským autobusem LAZ 5252 (nástupce 4202) nebo od něj odvozeným trolejbusem LAZ 52522. Postupně byla privatizována, výroba se modernizovala a firma se snažila o expanzi. Vedle továrny ve Lvově je součástí podniku i závod v městě Kamjanske (dříve Dněprodzeržinsk, proto tzv. DAZ).
Společnost se totiž chlubí velice nízkou cenou a flexibilní výrobou. Tu mimo jiné zajišťuje speciální montážní linka, na níž lze vyrábět různorodé stroje. Výroba totiž z velké části probíhá ručně, což umožňuje postavit autobus přesně podle potřeb zákazníka.
Na začátku třetího tisíciletí se navíc LAZ dočkal zajímavého kontraktu, když měl dodat autobusy pro fotbalové Mistrovství Evropy 2012, které se konalo v Polsku a na Ukrajině. Objednávka počítala s 2.500 autobusy CityLAZ, které po skončení mistrovství měly sloužit v městské hromadné dopravě daných měst. Společnost však bohužel nesplnila kontrakt, když třeba Doněcku včas dodala jen devět z 30 objednaných autobusů.
Firma vedená tehdy ruským podnikatelem Igorem Churkinem se postupně dostala do problémů. Pracovníci si po Euru stěžovali na propouštění a pozdě vyplácené výplaty. Výroba autobusů se navíc přesouvala do závodu DAZ, zatímco ve lvově měla zůstat jen produkce dálkových autobusů a trolejbusů. Změny ale nepomohly, a tak v roce 2014 byl majetek rozprodáván na vyřešení dluhů, což ve výsledku znamenalo zastavení výroby.
Nakonec se ji však povedlo v roce 2018 obnovit, jen pár postavených kusů ale nejsou nějakými nadějnými vyhlídkami. V současnosti pak webové stránky firmy nefungují, a tak se zdá, že LAZ definitivně skončil. Nadále nepříliš stabilní politická situace na Ukrajině navíc rozvoj společnosti ani příliš neumožňuje.
