Citroëny s hydropneumatikou ve velké galerii a řadě videí (3. díl)

Citroën uvedl systém hydropneumatického odpružení na trh v polovině padesátých let dvacátého století a v následujících desetiletích jej neustále zdokonaloval. Do nejlepší formy jej v oblastí jízdního komfortu dostal v devadesátých letech.

V červnu loňského roku se ovšem objevily první neoficiální zprávy o konci hydropneumatického odpružení u automobilky Citroën, využívajícího k tlumení vibrací kombinaci hydrauliky (hydraulický olej) a pneumatiky (stlačený plyn), které o necelý měsíc později potvrdila generální ředitelka Citroënu Linda Jacksonová.

Důvodem konce hydropneumatického odpružení mají být vysoké náklady na jeho výrobu a podle slov Lindy Jacksonové se jedná i starou techniku. Hlavním důvodem konce proslulého systému je ovšem stále menší zájem ze strany zákazníků.

Technika: Plynokapalinové odpružení Citroënu v zrcadle času

Koncem loňského roku se objevily první zprávy o náhradě hydropneumatického odpružení, jehož odchod ze scény je naplánován na rok 2017, podle nichž se má jednat o modernější řešení, které má ovšem poskytovat komfort srovnatelným se současným systémem Hydractive III+.

Letos v červnu pak byl odhalen koncept Citroën Advanced Comfort Lab, který na první pohled vypadá jako sériový model C4 Cactus, ale je vybaven novým řešením podvozku.

Citroën Xantia

Citroën představil zcela nový model Xantia nejprve novinářům v prosinci roku 1992 a veřejnost se s ním mohla seznámit v březnu roku následujícího. V linii modelů s hydropneumatickým odpružením obou náprav započaté DS/ID a pokračující přes SM, GS/GSA, CX až po BX se jednalo o první a jediný vůz se slovním pojmenováním.

Citroen Xantia - komfort, krása, kvalita

Xantia byla na trh uvedena po šesti letech vývoje s pětidveřovou karoserií jako nástupce vyšších verzí modelu BX, zatímco jeho nižší verze nahrazoval již v roce 1991 představený model ZX. Novinka dorazila s atraktivními liniemi, pod nimiž je podepsán designér Dan Abramson ze studia Bertone.

Francouzská automobilka zahájila výrobu modelu Xantia v roce 1993 a první vyrobené vozy lze identifikovat podle loga umístěného až na kapotě motoru. V roce 1994 bylo logo přemístěno do středu masky chladiče.

V roce 1995 vstoupilo na trh kombi Break, jehož karoserie byla dlouhá 4660 mm, vysoká 1416 mm a široká 1755 mm, zatímco výchozí liftback měl celkovou délku 4444 mm, výšku 1380 mm a nelišil se pouze svou šířkou a rozvorem náprav 2740 mm.

Citroën v modelu Xantia uvedl na trh druhou generaci svého hydropneumatického systému odpružení Hydractive s možností výběru z režimů Normal a Sport. Vrcholem vývoje, uvedeným v devadesátých letech na trh, se stal model Xantia Activa, jehož podvozek eliminoval boční náklony karoserie při průjezdu zatáčkou.

Paleta pohonných jednotek od uvedení modelu Xantia na trh nabízela zážehové řadové čtyřválce. Základem byl objem 1,6 litru s výkonem 65 kW a nad byly umístěny motory o objemu 1,8 l (74 kW) a 2,0 l (89 kW). Vrcholem byla čtyřventilová verze dvoulitru o výkonu 111 kW. Od roku 1995 byla základní pohonnou jednotkou osmnáctistovka s výkonem 66 kW a motor 1.8i 16V disponoval výkonem 81 kW, zatímco 2.0i 16V měl 97 kW a 2.0i Turbo CT měl 108 kW. V roce 1997 se pak pod kapotou objevil třílitrový šestiválec o výkonu 140 kW.

Vedle benzinových motorů byl od počátku v nabídce i vznětové agregáty. Nejprve se jednalo a atmosférický 1.9 D s výkonem 51 kW a přeplňovaný 1.9 Turbo D o výkonu 68 kW. Rok 1995 přinesl motor 2.1 Turbo D o výkonu 80 kW a o rok později 1.9 SD s výkonem 55 kW. Od roku 1998 až do ukončení produkci byl k dispozici moderní čtyřválec 2.0 HDi s výkonem 66 nebo 80 kW.

Koncem roku 1997 uvedl Citroën modely řady Xantia v modernizované podobě s lehce přepracovaným designem prodloužených předních partií s novými nárazníky, světlomety a kapotou motoru s maskou chladiče.

V interiéru je od modelového roku 98 nová přístrojová deska, bez madla před spolujezdcem. Imobilizér se přestěhoval z tlačítkové klávesnice na přístrojové desce do klíče a přibyly některé nové prvky (např. automatické stěrače). V omlazené Xantii bylo více myšleno i na bezpečnost jak zvýšením tuhosti a konstrukce deformačních zón, tak i bohatší bezpečnostní výbavou.

V září roku 2000 se představil na pařížském autosalonu nástupce modelu Xantie s novým označením C5, čímž skončila úspěšná dráha tohoto vozu. Xantia Break byla vyráběna až do začátku roku 2001 v továrně firmy Heuliez. Celkem bylo vyrobeno 1.216.734 exemplářů obou karosářských verzí.

Citroën C5

Citroën v roce 2000 představil model C5, s nímž oživil značení využívající písmen a číslic, které využíval ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století, i když tehdy se jednalo i jiný systém než nyní. Novinka nahradila postupně větší XM i srovnatelně velký model Xantia a stala se na několik let vlajkovou lodí své značky.

Základem pro C5 se stala platforma PF3 s rozvorem náprav 2750 mm, kterou využíval i Peugeot 407 a později i velký Citroën C6. Podobně jako Xantia a BX byl i C5 uveden nejprve jako praktický liftback, který sice vypadal na první pohled jako sedan, ale jeho 4618 mm dlouhá, 1770 mm široká a 1476 mm vysoká karoserie měla výklopnou zadní stěnu. Za ní se ukrýval zavazadlový prostor o objemu 456 litrů, který bylo možné zvětšit až na 882 litrů.

Na jaře roku 2001 bylo na autosalonu v Ženevě představeno kombi s tradičním označením Break s karoserií prodlouženou v oblasti zadních partií na 4756 mm a celkovou výškou 1512 mm. Objem zavazadlového prostoru byl standardně 563 litrů a po sklopení zadních sedadel pak až 1658 litrů.

Nová karoserie ukrývala i nejnovější evoluci hydropneumatického odpružení pojmenovanou Hydractive III a Hydractive III+ s elektronickým řízením. První z nich vedle komfortu nabízel možnost nastavení světlé výšky ve čtyřech úrovních a při překročení rychlosti 110 km/h snížil světlou výšku vozu. Druhý k tomu přidával režimy Normal a Sport.

Sympatickým prvkem byla možnost spuštění zádě u kombi k zemi i bez nastartovaného motoru pro usnadnění nakládání zavazadel. Po nastartování motoru se světlá výška zadních partií vrátila do standardní pozice pro jízdu.

Podobně jako u předchozího modelu Xantia i u C5 byla pestrá nabídka pohonných jednotek, která začínala zážehovou šestnáctiventilovou osmnáctistovkou o výkonu 85 kW, pokračovala dvoulitrem také se šestnácti ventily a výkonem 100 kW, který doplňoval agregát stejného objemu, ale s označením HPI. To prozrazovalo přímý vstřik paliva do válců a o 3 kW vyšší výkon. Na vrcholu nabídky benzinových motorů byl třílitrový vidlicový šestiválec se 152 kW.

V nabídce nechyběly ani vznětové motory, nejslabší dvoulitr HDi se systémem common-rail dával 80 kW, silnější agregát o objemu 2,2 litru nabízel kromě 98 kW i filtr pevných částic. Manuální převodovky měly pět stupňů, zatímco automatické měly jen čtyři stupně s možností sekvenčního řazení. Šestistupňová manuální převodovka se objevila v nabídce kombinaci s motorem 2,2 HDi v létě roku 2003 i na českém trhu.

Původní design, který měl především v oblastí přídě lehce odkazovat na éru, kdy byl pod liniemi vozů značky Citroën podepsán Ropert Opron, se stal minulostí v srpnu roku 2004. Přední část se změnila ve stylu zcela nové menší řady C4 a záď liftbacku dostala nové velkoplošné koncové svítilny, zatímco kombi zůstalo u svého původního provedení, kdy svítilny elegantně kopírovaly víko zavazadlového prostoru.

Modernizace se v případě karoserie liftbacku vedle designu podepsala i na celkovém prodloužení a to na celkovou délku 4745 mm. Prodloužení zádě přineslo zvětšení objemu zavazadlového prostoru o 15 litrů.

V interiéru došlo na novou grafiku přístrojového štítu a provedení středové konzoly se záplavou tlačítek k ovládání klimatizace, audiosystému a případně i navigace. Výbavu pak rozšířily mimo jiné samonatáčecí xenonové světlomety a systém AFIL, upozorňující řidiče na přejetí dělicí čáry jízdního pruhu bez zapnutí směrových světel vibracemi v levé nebo pravé části sedáku podle směru jízdy.

S novým designem dorazila i přepracovaná paleta pohonných jednotek. V případě benzinových motorů byl základem čtyřválec o objemu 1,8 litru s výkonem 86 kW, následoval dvoulitr o výkonu 105 kW a vrcholem byl opět třílitrový šestiválec o výkonu 155 kW ve spojení se šestistupňovou automatickou převodovkou.

Vznětové agregáty HDi rovněž prošly modernizací, nabídka začínala novou šestnáctistovkou s výkonem 80 kW, větší motor 2,0 litru měl dle továrních údajů 102 kW a nově i šestnáct ventilů, ještě objemnější 2,2litrové hádéíčko paradoxně o 2 kW méně. V dubnu 2006 přibyl výkonnější bratříček stejného zdvihového objemu, ovšem se dvěma turbodmychadly a 125 kilowatty.

Konec první generace modelové řady C5 nastal v prosinci roku 2007, kdy byla ukončena výroba. Celkem mělo vzniknout 676.193 vozů v obou karosářských verzích.

Citroën C6

Autosalon v Ženevě roku 2005 se stal místem oficiální výstavní premiéry pro Citroën C6, který se stal právoplatným nástupcem modelům XM, CX, DS a s ohledem na jeho pohonné jednotky a výbavu jej lze do jisté míry považovat i za pokračovatele kupé SM, i když má o jeden pár dveří navíc.

Citroën C6 vycházel z designu konceptu C6 Lignage představeného v roce 1999, jemuž se přibližoval siluetou, provedením předních i zadních partií a naopak vzdaloval dvojicí klasicky otevíraných párů dveří namísto zadních dveří otevíraných proti směru jízdy.

Atraktivně tvarovaný automobil s rozvorem náprav 2900 mm, celkovou délkou 4908 mm, šířkou 1860 mm a výškou 1464 mm připomínal svými liniemi především model CX.

Pozornost přitahovalo provedení přídě i s natáčecími bi-xenonovými světlomety i boky s bezrámovými okny, stojícími ovšem za posunutím uvedení na trh téměř o rok. K dominantním prvkům zádě patřilo konkávní zadní okno, tvar koncových svítilen a třístupňově výsuvný spoiler ve víku zavazadlového prostoru.

Originální prvky designu se opakovaly i v interiéru. Zmínit lze například výklopný půlkruhový kryt úložného prostoru ve dveřích s dřevěným povrchem či design palubní desky s dvojicí displejů, z nichž jeden nahrazoval klasický přístrojový štít a druhý byl využíván multimediálním systémem. Součástí výbavy bylo mimo jiné i promítání údajů na čelní sklo.

Hydropneumatický podvozek při rychlostech nad 110 km/h snižoval světlou výšku o 12 mm, při pomalé jízdě na nerovné vozovce naopak 12 mm proti standardu přidával.

Při představení byl C6 nabízen se zážehovým vidlicovým šestiválcem o objemu 3,0 l s výkonem 155 kW a přeplňovaným vznětovým šestiválcem o objemu 2,7 l a výkonu 150 kW. Oba motory spolupracovaly s automatickou šestistupňovou převodovkou.

Turbodiesel byl v červnu 2009 nahrazen motorem 3.0 HDi s výkonem 177 kW, zatímco zážehový šestiválec již nebyl dále nabízen. Počínaje únorem 2007 se krátce nabízel i menší čtyřválec 2.2 HDi o výkonu 125 kW, pro rok 2010 už ale zbyl jen výše zmíněný třílitrový šestiválcový turbodiesel.

Citroën C6 získal řadu ocenění za svůj design, ale prodejní úspěch se nedostavil. Například český dovozce jej pro nezájem ze strany zákazníků v dubnu 2009 na delší dobu vyřadil z nabídky (ale šlo jej objednávat), aby jej po čase vrátil zpět.

Citroën výrobu C6 ukončil v prosinci roku 2012 a brány automobilky v Rennes opustilo jen 23.421 vozů. S největší pravděpodobností bude tento model nejen proto patřit k vysoce ceněným zástupcům své značky mezi sběrateli klasických automobilů.

Citroën C5 (II. Generace)

Citroën na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem roku 2007 představil koncept velkého čtyřmístného kabrioletu pojmenovaný C5 Airscape, jehož přední i zadní partie a rovněž i provedení palubní desky odhalovaly podobu sériového provedení druhé generace modelové řady C5.

To bylo nakonec ve druhé polovině října roku 2007 kompletně představeno ve dvou karosářských provedeních, jimiž jsou klasický čtyřdveřový sedan a kombi, které bylo tentokrát pojmenováno Tourer. Na český trh pak byla nová generace Citroënu C5 uvedena v polovině roku 2008.

Citroën C5 se v případě designu vydal vlastním směrem a nesnažil se rozvíjet styl svých předchůdců, i když například konkávní zadní okno sedanu mohlo být považováno za lehký odkaz na model CX, ale jeho použití mělo spíše přispět k lepšímu proudění vzduchu kolem vozu a rovněž minimalizaci jeho znečištění.

Sedan i Tourer stojí na platformě PF3 s rozvorem náprav 2815 mm. První z dvojice provedení druhé generace C5 s tříprostorovou karoserií je dlouhý 4779 mm, široký 1860 mm a vysoký 1451 mm, zatímco kombi je dlouhé 4829 mm, široké 1860 mm a vysoké 1491 mm. Zavazadlový prostor má objem 439 litrů (467 litrů bez rezervy) u sedanu a 505 litrů (533 litrů bez rezervy) u kombi, u nějž jej lze zvětšit na 1462 l, resp. 1490 l.

Interiér charakterizuje volant s pevným středem volantu a při své premiéře zaujal i řešením palubní desky a provedením předních sedadel. Ta mohou být mimo jiné vybavena samostatným nastavením spodní a dolní části opěradla a v nabídce nechybí ani masážní funkce.

Radikální obrat představuje u druhé generace C5 řešení v oblasti podvozku. Po dlouhých letech vlády komfortního hydropneumatického odpružení byl do nabídky vedle elektronicky řízeného systému Hydractive III+ zařazeno i konvenční odpružení ocelovými pružinami s hydraulickými tlumiči pérování.

Nabídka pohonných jednotek se při uvedení na trh skládala ze tří zážehových a čtyř vznětových motorů. Pro příznivce benzinu byl k dispozici čtyřválec o objemu 1,8 l s výkonem 92 kW, dvoulitrový čtyřválec s výkonem 105 kW a na vrcholu zážehových agregátů se usadil tradiční třílitrový šestiválec s výkonem 155 kW.

Pro zájemce o vznětové pohonné jednotky byla připravena o něco bohatší nabídka, která začínala motorem 1.6 HDi o výkonu 80 kW. Následovaly čtyřválce 2.0 HDi s výkonem 100 kW a 2.2 HDi s výkonem 125 kW. Vrchol vznětových motorů obsadil šestiválec 2.7 HDi s výkonem 150 kW.

V následujících letech byla paleta pohonných jednotek průběžně upravována a v roce 2010 došlo na první lehkou modernizaci zaměřenou především na techniku. K druhému omlazení došlo o dva roky později, ale vzhled se prakticky nezměnil.

Rok 2014 přinesl rozšíření nabídky o C5 CrossTourer, který se od standardního kombi odlišoval lemy blatníků spolu s lesklými ochrannými kryty v náraznících a světlou výškou zvýšenou o 15 mm. V současnosti je toto provedení na českém trhu nabízeno jako stupeň výbavy s označením XTR.

Citroëny s hydropneumatikou ve velké galerii a řadě videí (2. díl)

Dny Citroënu C5 jsou sice již pomalu sečteny, ale stále je ještě v obou karosářských verzích nabízen. Od loňského roku je ovšem k dispozici pouze s motorem 2.0 HDi Euro 6 o výkonu 110 kW a 133 kW. Slabší verze je spojena s manuální šestistupňovou převodovkou a výkonnější s automatickou šestistupňovou převodovkou.