Peter Schreyer: Úspěšná tvůrčí cesta německého designéra

Německý designér Peter Schreyer obdržel ocenění EyesOn Design za svou celoživotní práci v oblasti automobilového designu, čímž se zařadil po bok Sergia Pininfariny, Waltera de Silvy či Giorgetta Giugiara. Hodnotu a prestiž této ceny potvrzuje skutečnost, že v porotě zasedají vždy držitelé téhož ocenění – Schreyer byl tedy zvolen zkušenými odborníky, kteří v automobilovém designu vykonali úctyhodnou práci.

V letech 1975 až 1979 studoval Schreyer průmyslový design na mnichovské Univerzitě aplikovaných věd. Poté pokračoval na Royal College of Art (1979–1980), kde mu byl v roce 2007 udělen čestný doktorát (byl jím vyznamenán jako teprve třetí automobilový designér v dějinách školy). V současné době je prezidentem automobilky Kia – jako první člověk v historii společnosti, který není korejské národnosti. Zároveň působí v čele designu této značky a dohlíží tak na designérská centra po celém světě, například v Soulu nebo Los Angeles.

Vydáme-li se po stopách designérova rukopisu, zjistíme, že jde o nápaditého tvůrce se schopností přizpůsobit své vize charakteristickým vlastnostem designu té které značky. Rozpětí jeho tvořivosti je široké – od brilantní práce se základními geometrickými útvary, jež vedou k navržení puristického díla (Audi TT) přes nadčasové projekty klasických tříd (Audi A6) až po inovátorské prvky vedoucí k vytvoření unikátního tvarového směru, který vtiskl automobilce Kia zcela novou a svébytnou tvář (maska s označením Tygří nos). Pokusme se tedy zmapovat dosavadní tvorbu německého designéra – se zvláštním důrazem na její milníky a díla, která měla význam pro obecný automobilový design.

Práce pro Audi a Volkswagen (1980–2006) – Od purismu k předznamenání nového tvarového směru

První designérův kontakt s Audi byl uskutečněn v roce 1978, ještě v době Schreyerových studií na mnichovské Univerzitě aplikovaných věd. Právě pro tuto automobilku pak navrhl vůz, který patří mezi klíčová díla automobilového designu poslední doby – Audi TT.

Prototyp Audi TT z roku 1994 se řídí estetickými principy, jež známe z avantgardní umělecké školy Bauhaus, založené významným architektem Walterem Gropiem a působící v letech 1919 až 1933 (kdy byla pod nátlakem nacistů rozpuštěna). Podobně jako jednotlivá díla této progresivní instituce (například funkcionalistické obytné celky či nadčasový nábytek z ocelových trubek), také model TT zdůrazňuje základní geometrické útvary a jasně čitelné objemové celky. Karoserii vozu tvoří úhledný ponton, vpředu i vzadu zakončený křivkou, jež koresponduje s podběhy kol – klíčovým znakem, který byl uplatněn také na druhé i třetí generaci automobilu. Podobně jednoduchá je linie střechy, která harmonicky doplňuje proporčně vyvážený profil. Audi TT, jehož tvarový purismus nejvíce vyniká ve stříbrné barvě, pracuje se světlomety, které plně zapadají do celkové formy vozu.

Motiv kruhu – patrně nejvíce nadčasového útvaru vůbec – byl uplatněn také při tvorbě interiéru, kde jej najdeme v ploše středu volantu či v podobě rámečků výdechů ventilační soustavy. Přístrojová deska TT je nekomplikovaná a díky svým hliníkovým doplňkům působí technicistně.

Během tvůrčího působení pro značky Audi a Volkswagen prokázal Peter Schreyer schopnost propojit tvarovou emocionalitu a cit pro německý design, který klade důraz na formu a nepracuje se samoúčelnými dekoracemi. Tyto hodnoty jsou typické pro čtvrtou generaci Volkswagenu Golf z roku 1998, která je s odstupem uplynulých šestnácti let vnímána jako nadčasový automobil. Je-li řeč o Volkswagenu, nutno připomenout také práci na realizaci projektu Concept One (1994) od J Mayse v podobě vozu New Beetle, k níž došlo taktéž v roce 1998.

Vraťme se ale ke značce Audi, v jejíž souvislosti zmiňme druhou generaci modelové řady A6 z let 1997 až 2004. Podobně jako u kupé TT, také v tomto případě je charakteristickou částí karoserie profil a uhlazenost pontonu, kterou doplňuje elegantní a plynulá linie střechy. V porovnání s přímou německou konkurencí, která vycházela z tvarových hodnot prověřených řadou dekád, působí A6 moderním dojmem – purismus je zde méně radikální než u modelu TT, avšak v kontextu dobového segmentu E šlo o svěží dílo, které je v porovnání s první generací Audi A6 (1994 až 1997) plastické a dodnes působivé. Tytéž principy byly uplatněny při práci na designu středně velkého sedanu A4, jehož výroba probíhala v letech 2000 až 2006.

Další práce pro Volkswagen potvrdila, že Schreyerův rukopis je pružný a dokáže reagovat na stylové proměny doby. Řeč je o projektu Concept R, který byl oficiálně uveden roku 2003 na autosalonu ve Frankfurtu. Stylizace prvků přídě ve tvaru písmene V se sice objevuje již v roce 1999 (Volkswagen Concept D), v případě moderního roadsteru je však obohacena o materiálovou různost a diodovou optiku světlometů. Autor tak předznamenává styl, který se stane určujícím pro sériové Volkswageny příštích let – zejména šesté generační vydání modelu Passat (2005) či o rok mladšího kabrioletu Eos, který vychází ze Schreyerova Conceptu C (2004).

Design automobilů Kia (2006–současnost) – Nové tvarosloví s Tygřím nosem

V roce 2006 stanul Peter Schreyer v čele designu automobilky Kia. Co se týká budoucího designu jihokorejských vozidel, měl německý designér jasný cíl – navrhnout takový designový jazyk, jímž by se automobily Kia odlišily od vozidel ostatních asijských značek. I přes některé pozoruhodné kreace, mezi něž lze zařadit frankfurtský velkoprostorový model KCV-I (2001) nebo například studii KCD-I Slice (2003), nevykazovaly vozy Kia žádné specifické znaky.

O to větší rozruch vyvolala premiéra extravagantního kupé Kee, jež byla uskutečněna roku 2007 ve Frankfurtu. Světlezelená studie upoutala pozornost hned několika unikátními řešeními. Kromě kreativně modelované hmoty jednotlivých karosářských prostor, mající za následek například dynamicky tvarované zadní čelo, nutno poukázat na provedení předních světlometů – diodový světelný pás opouští pole krytu reflektorů a zasahuje do plastického nárazníku. Stěžejním znakem čelních partií je však maska chladiče s výrazným orámováním a dvěma hranatými výstupky směrem dovnitř. Design tohoto funkčního dílu s názvem Tygří nos – kromě toho, že se promítl také do ztvárnění výdechů ventilace v kabině konceptu – zaujal svou svébytností a započal stylistický trend, který je dodnes aktuální.

V následujícím roce byl v New Yorku představen model KOUP, dvoudveřové kupé klasického proporčního uspořádání, které rozpracovalo Tygří nos do podoby kompaktnějšího a méně nápadného celku, jenž vyplňuje mezeru mezi diodovými světlomety. Automobil, na jehož designu pracoval Tom Kearns, se stal základním zdrojem inspirace během příprav malého sériového sedanu Forte.

Ženevskou výstavu roku 2008 lze vnímat – v kontextu moderní jihokorejské tvorby – za zlomový okamžik. Jde totiž o dějiště premiéry tří osobitých studií Soul s označeními Diva, Burner a Searcher, jež pojí originální prostorový koncept městského křížence postaveného na subkompaktních základech. Trojice vozidel představovala promyšlený individualizační program, jenž do svého stylingového rámce zahrnul módní kreaci (Diva), emocionální sportovní vůz (Burner) a pohodlný crossover pro velkoměstský provoz (Searcher). Všechny návrhy nápaditě pracují s materiály a předznamenávají podobu sériového Soulu, který po stránce formy plynule navázal na své koncepční předobrazy.

Kia KND-5 potvrdila bezproblémovost aplikace Schreyerových tvarových zásad na tradičně stavěný a praktický sedan. Tříprostorový vůz však může být i sošným dílem s unikátní proporčností, což potvrzuje experimentální kreace Ray (2010), hybridní vůz se součinitelem odporu vzduchu 0,25, jehož kompaktní karoserie byla zhotovena z lehkých a recyklovatelných materiálů. Absence klasických bočních zpětných zrcátek (a jejich nahrazení kamerami) přispěla optické uhlazenosti vozu, jenž poutá pozornost unikátní zádí – ostře zakončenou odtrhovou hranou a opatřenou svítilnami v podobě křivky.

Obzvlášť zajímavý je koncept POP (2010), městský třímetrový automobil, jehož největší specialitou je originální silueta s oválným oknem. Horní hrana prosklených bočních oválů zároveň tvoří střešní oblouky, které ohraničují rozměrné čelní sklo, jež zasahuje do střešní plochy. Tygří nos je v tomto případě spíše symbolický – tvoří jej prostor ohraničený drobnými otvory na přídi, jejichž obdobu najdeme (v podobě bodových svítilen) na zadních partiích.

O rok později byla ve Frankfurtu představena Kia GT, čtyřmístný vůz s šestiválcovou pohonnou jednotkou (290 k) a zajímavě vrstvenými karosářskými panely. Při navrhování této studie se tvůrci inspirovali automobily GT ze sedmdesátých let minulého století. Klasickou linii, tvořenou dlouhou kapotou a ostře zakončenou zádí, doplňují vesměs moderní prvky – dveře otvíratelné proti sobě, absence sloupku B a diodová světla, z nichž ta zadní elegantně zapadají do horních partií zádě. K realizaci konceptu nedošlo, vize však posloužila jako ideový základ při přípravě limuzíny K9.

Léta designérské praxe potvrdila, že masku v podobě Tygřího nosu lze zpracovat na mnoho způsobů. V případě konceptu KV7 je maska tvořena dvěma linkami, které ohraničují diodová světla – výsledkem je nezaměnitelný a moderní celek. Automobil je založen na dvouprostorové karoserii, jež vychází z menšího Soulu a vnáší do kategorie rodinných vozidel četná zpestření. Patří mezi ně originální rozmístění sedadel (čtyři samostatná sedadla jsou doplněna zadní rohovou lavicí pro tři cestující), absence sloupku B či například způsob otvírání zadních bočních dveří (směrem nahoru).

Loňský autosalon v Soulu byl dějištěm premiéry konceptu čtyřdveřového kupé CUB s proporcemi, které odpovídají modernímu hatchbacku s objemnými bočními panely a technicistními detaily. Od běžných koncepčních hatchbacků se však tato čtyřmístná studie odlišuje ostře zkosenou plochou pátých dveří a vysokou mírou plasticity přídě.

Inovátorský Schreyerův design, v němž se pojí skulpturálnost tvarů s přehlednou a jasně definovanou formou, najdeme také v oblasti sériových vozidel. V roce 2009 byla uvedena Kia Cadenza, nástupkyně modelu Opirus, která vnesla nový stylistický směr do vyšší střední třídy. Opačný přístup k sedanu – žiletkově ostré hrany a hladké plochy – byl zvolen při navrhování třetí generace limuzíny Optima, jež probíhalo ve studiích ve Frankfurtu nad Mohanem a v kalifornském Irvine.

Mezi návrhy, které si získaly oblibu pro bezchybně zvládnutou proporčnost a objemovou vyváženost, patří také SUV Sportage či malý hatchback Rio. Skutečně pozoruhodnou prací je ale druhá generace kompaktního vozu Cee’d, která svou propracovaností exteriéru (zejména reflektorů vpředu) zastínila první generační vydání téže modelové řady.

Zatím poslední velkou prací navrženou pod vedením Petera Schreyera je sportovní kupé GT4 Stinger s designem od Toma Kearnse. Cílem bylo navrhnout komplexní design – vnější panely mají působit dojmem něčeho, co je organickou součástí karosářské formy. V tomto případě však není Tygří nos dominantou přídě – tu tvoří vertikální diodová světla, jejichž vnější hrana navazuje na linii lemů blatníků.