Alena, Xenie, Světlana… Svérázné příběhy ruských kamioňaček

V tuzemsku známý nedostatek profesionálních řidičů byl citelný už před pěti roky, kdy tehdejší lídr tuzemské dopravy spustil úsměvnou marketingovou kampaň směřující především k nalákání něžného pohlaví za kormidlo naložených souprav.

Nábor jičínské společnosti pobavil zejména tvrzením, že řízení kamionu na českých i evropských silnicích je údajně vzrušující záležitost. Řidičky několikatunových kolosů jsou prý sexy. Subjektivní dojmy lze úspěšně vyvrátit individuálním vkusem každého jedince, pravdou ovšem může být názor, že dámy jsou menším nebezpečím silnic. „Ženy řídí autobusy a mezinárodní kamiony bezpečněji než muži,“ hlásá titulek odvážného textu Centra psychologie práce pod vedením akreditovaného dopravního psychologa Karla Havlíka.

Lada slaví 50 let od zahájení výroby. Prohlédněte si unikátní fotografie a videa z tehdejší doby

Vstříc lehce infantilnímu náboru se řidičky skutečně začaly častěji objevovat na odpočívadlech u benzínových pump. Psychicky i fyzicky náročná práce kdysi určená výhradně drsným chlapům bez rukávů aktuálně mění podobu a už dávno nejsou potřeba velké svaly, mastné vlasy a vytříbený slovník.

Evropské zásobování prostoupila modernizace doplněná mnohdy půvabnými řidičkami, které po vyložení poslední palety myslí na rodinný krb místo stísněné kabiny chátrajícího tahače. Směrem na východ se vývoj dostává do podobného stavu – ke skladům couvají i dámy, ale například v Rusku z nich jde někdy strach.

Tradiční ruské značky přežily dodnes. Co vyrábějí?

Dlouhé hodiny za volantem si vybírají svoji daň, proto se řasenka nebo rtěnka ztrácí v potu upracované tváře Rusek, které si vehementně udržují zbytky přirozené ženskosti, ale postupně se jejich zjev stále více podobá mužským protějškům známých z českého prostředí autodopravy minulé generace.

Alena ze Smolensku

Kudrnatá Alena původem ze Smolensku kroutí volantem od roku 1995. Čtvrt století hypnotizování tachometru a rozbrojů s osobními auty je znát, ale paní s křížkem na krku je vnitřně šťastná. Řízení ji naučil otec ve 13 letech, po traktoru přesedlala na kamion a už by neměnila. Za domov považuje bílý Kamaz, bez dunícího motoru nemůže žít ani o svátcích. Vysněnou práci směle považuje za závislost, což vyhovuje zaměstnavateli i dámě v růžových pantoflích.

Matka dvou dětí přiznala, že zvolila těžké uplatnění. Zejména v zimních měsících by se hodila ještě větší fyzická síla a psychická odolnost. Muskulaturní Alena si nestěžuje, jen konstatuje vlastní zkušenosti. Často po cestě myslí na stejně zaměřeného tátu – byl by prý pyšný, i když matka měla vždy oprávněné připomínky. Máma bojovala za lepší život, což Alena časem pochopila a sama začala bránit potomkům začlenit se mezi specifickou sortu motorizovaných tuláků.

Ruský vojenský nadšenec dojíždí do práce obrněným veteránem z dob okupace ČSSR

Kapitola sama pro sebe je osobní a celková hygiena. Ohledně praní prádla se Alena přizpůsobila bojovým podmínkám pomocí kbelíku a ušetřené vody. Místo automatické pračky nahromadí oblečení do jakékoliv nádoby, přidá prací prostředky nebo vodu ze sprchování a namočené oděvy jednoduše pošlape. Zálesácký recept odkoukala v mládí od chudých sousedů.

Pokrok přinesl zvýšení počtu benzínových stanic vybavených sprchami a toaletami, které jsou úplným luxusem, pokud lidé se lidé chovají jako lidé. Nechutných případů prý ubývá, proto se podobným stylem dá dlouze žít, ne chvilkově přežít.

Xenie z Pjatigorsku

Rodačka z jihoruského Pjatigorsku od 14 let věnovala pozornost závodům motokár, Xenie se nechala koníčkem málem zabít, ale po havárii pokračovala v tréninku, protože nemohla a dodnes nemůže opustit prostředí automobilového dění. Správně volila průběžná zaměstnání, když během výchovy syna trávila volno jako řidička taxi po otci – ten vydělával stejným způsobem a nerad přijímal motoristické nadšení míle dcery.

V Rusku vyráběli crossovery dávno předtím, než přišly do módy. Jeden je na prodej v ČR

Jakmile vnuk taxikáře dospěl, nastal čas dovršit řidičskou kariéru a Xenie se nechala najmout do pozice kormidelníka dálkového kamionu. Kromě dosažení osobní mety sjednotila pracovní náplň s manželem, který je také okupantem pravého pruhu ruských dálnic. Dvojice si rovněž sladila kalendář a páru vyhovuje měsíc až dva nepřetržité služby následovaný jednoměsíčním volnem.   

Stokilometrové úseky jsou pro Xenii výletem, uklidnil se jí život a možná se projevily některé nepoznané schopnosti. Prý si povídá s autem, které jí občas porozumí, což je spíše smutný důkaz abnormálního nasazení na hranici lidských sil.   

Elena z Karélie

Další spřízněná dvojice v pořadí se skládá z řidičsky Eleny a jejího přítele taktéž řidiče. Oba rádi shlíží na cestu z vysoko posazeného odpruženého sedadla. Mladá šoférka jezdí teprve čtyři roky, po prvním zkušebním testu se zamilovala do těžkého náklaďáku. Když se její syn stal dostatečně samostatným, vzdala se všeho a začala převážet náklady. 

Elena nezná jediné negativum vlastního údělu, nadšeně si poradí s obtížnou sjízdností i výměnou velkého kola. Na předešlém pracovišti dostala úmyslně nejhorší auto firemní flotily, přesto jásala radostí. Upřímným zápalem si z otravného vydělávání peněz vytvořila volnočasovou aktivitu, na kterou se denně těší.

Avtokam Ranger: Zapomenutá variace na Ladu Niva ze Sovětského svazu

Stoprocentní oddanost závozu zboží se Eleně minimálně jednou vymstila. Chronická pracovnice spedice sjela do příkopu vlivem přetíženého kamionu řízeného dlouhé hodiny. Absence přestávky si vyžádala jen hmotné škody, přesto došlo na varovně vztyčený ukazováček. Svobodná žena musí dodržovat pauzy, i když jinak odmítá jakékoliv zásahy do svého svobodomyslného života plného dobrovolné samoty.

Anastázie z Petrohradu

Jednou z vizuálně nejtvrdších kamioňaček je Anastázie původem z Petrohradu. Fyzicky i chováním připomíná chlapa, přitažlivost či sexy křivky chybí možná proto, že pět let pracovala na železnici a nějakou dobu organizovala skladové hospodářství. Obor dálkového jezdění s tunami za zády ji zaujal v roce 2009, největším lákadlem byl vysoký plat.

S nohama na volantu a špačkem v ruce rázná žena říká, že byla před těžkou havárií už dvakrát spasena bohem. Předpoklady záchrany budou jistě mnohem racionálnější povahy, každopádně je důležité, že petrohradská rezidentka může najíždět další tisíce kilometrů. Tvrdě dře kvůli dceři a manželovi, prý by polevila, kdyby byl muž schopný donést domů 120 tisíc rublů (44.300 Kč) měsíčně.   

Ruská značka Ural a její současná produkce: Vrcholem je model Next

Relativní otročina ženu naplňuje, asi není lepší řešení zajištění rodiny. Občas se naskytnou i vtipné okamžiky, například když Anastázie sebrala klíče neschopné dámě v osobním voze, které blokovalo komunikaci. Klíče hodila spolujezdci nezkušené řidičky s prosbou o vrácení, až se dotyčná naučí dopravní předpisy. Výzva zafungovala a po měsíci se postižená ozvala s uznáním dobrého nápadu.

Světlana z Petrohradu

Jediná řidička na plný úvazek v rodině má odvahu zůstat daleko od svých dětí a vnoučat. Rozhodná Světlana rovněž nazývá domovem plechovou krabici na kolech, najde zde opravdový klid, pohodlí a svobodu, jak říká. Jedním dechem dodává, že je pro ni lepší komunikovat s rodinou online, než osobně řešit zbytečná nedorozumění.

Příjemné vztahy na dálku podtrhuje cestovatelská vášeň, proto není důvod závidět ostatním rodinné zázemí pod jednou střechou. Světlana prý může vyrazit z Dagestánu na Sibiř čistě ze zvědavosti, šance uspokojit výletní pohnutky během zaměstnání nemá chybu. Spokojená žena považuje vlastní práci za romantickou, zvláštní myšlení si vždy stvrdí pohledem na nepoznaná místa z kabiny tahače.

Sovětská klasika: Slavná klasická nákladní vozidla značky Ural ve velké galerii

Julia z Miassu

Julia bydlela trvale ve městě Miass, než se přestěhovala do kamionu. Úchylku v sobě probudila při práci ve stavební firmě manžela. Odchod ze společného projektu a vlastně i z domu byl doprovázen vyhrůžkami rozvodem, ale muž nakonec ustoupil a naučil se žít celé měsíce bez přítomnosti družky. 

Jezdění po rozlehlém Rusku reflektují i rodiče světoběžnicky vykrystalizované profesionálky. „Mám dvě dcery, jedna je normální, druhá je řidič,“ říká se smutnou nadsázkou táta Julie. Ta nechce vychovávat pokračovatele nebezpečného povolání, protože osobně viděla příliš mnoho nehod, mrtvol a potíží.  

KamAZ: Připomeňte si historii ruského výrobce nákladních aut a několikanásobného šampiona Dakaru

Pohledy na tragické události Julii nedají spát, ani noční můry ale nejsou tak silným vodítkem k tomu, aby přišla změna. Korpulentní vládkyně bílého MANu se obhajuje tím, že si nedokáže představit každodenní sezení u jednoho stejného pracovního stolu. Něco jako stereotypní práce s přiděleným strojem v továrně nemá šanci. Asi jako všem jmenovaným by Julii chyběla adrenalinová složka nakládky, hledání trasy a doručení zásilky.