Austin Maxi (1969–1981): První britský hatchback
Středně velký rodinný pětidveřový hatchback Austin Maxi (tovární kód ADO14) měl pohon předních kol řadovým čtyřválcem s rozvodem OHC a objemem 1,5 a 1,75 litru.
Austin Maxi byl posledním vozem navrženým v automobilce British Motor Corporation (BMC) předtím, než byla začleněna do nové britské skupiny Leyland. Maxi byl posledním sériově vyráběným vozem, který navrhl geniální konstruktér Sir Alec Issigonis (1906–1988), tvůrce slavného Mini. Maxi byl také prvním automobilem prodávaným v rámci skupiny British Leyland (BL).
I když to byl praktický vůz s velkým vnitřním prostorem, jeho prodej nedosáhl plánovaných cílů. Za dvanáct let výroby se jich prodalo jen necelý půlmilion kusů. Marketingové oddělení BL rozhodlo, že Maxi bude jediným vozem v modelové řadě typu hatchback. Modely Austin Allegro a Princess tak nebyly hatchbacky, přestože jimi mohly být.
Austin Maxi se začal v BMC vyvíjet v roce 1965 a při svém uvedení na jaře 1969 dostal název Austin 1500 a sedan se stupňovitou zádí, představený na podzim, se jmenoval Morris 1500. Po spojení BMC s Leylandem však nové vedení koncernu zrušilo projekt čtyřdveřového sedanu a místo toho byl v roce 1971 uveden na trh model Morris Marina s pohonem zadních kol, na některých trzích prodávaný jako Austin Marina. Nový šéf koncernu Lord Stokes rozhodl změnit název hatchbacku na Maxi, aby připomínal slavné Mini, uvedené na trh o deset let dříve. Austiny Maxi se vyráběly v továrně Cowley v Oxfordu a motory série E v nové továrně Cofton Hackett v Longbridge. Austin Maxi se poprvé představil veřejnosti 24. dubna 1969 v portugalském Oportu.
Maxi 1500
Austin Maxi 1500 (foto) měl samonosnou ocelovou pětidveřovou karoserii se zadními dveřmi vyklápěnými nahoru (hatchback). Prostorný vůz s rozvorem náprav 2640 mm a rozměry 4000 x 1630 x 1400 mm (délka x šířka x výška) měl posuvná přední sedadla sklopná do lůžkové úpravy. Opěradlo zadních sedadel bylo sklopné buď dozadu (lůžková úprava) nebo dopředu, čímž se zvětšil zavazadlový prostor. Kvůli úspoře nákladů byly panely dveří totožné s typem Austin 1800, což způsobilo, že vzhledem k délce vozu měl Maxi dlouhý rozvor.
Přední kola Austinu Maxi 1500 poháněl čtyřdobý řadový čtyřválec BMC série E, umístěný vpředu napříč. Motor s rozvodem OHC a objemem válců 1485 cm3 (vrtání/zdvih: 76,2/81,3 mm) měl s horizontálním karburátorem SU HS6 největší výkon 74 koní (54,5 kW) při 5500 ot/min. Vůz s pohotovostní hmotností 980 kg s ním dosahoval nejvyšší rychlost 148 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlil za 17,3 s. Spotřeba paliva se pohybovala od 7 do 10 litrů benzinu na 100 km. Stejný motor používal i Austin Allegro.
Motor hatchbacku Maxi byl spojen s inovativní pětistupňovou manuální převodovkou. Na konci šedesátých let byla pětistupňová převodovka u rodinných vozů raritou a většina výrobců je začala používat až o desetiletí později. Řadicí páka umístěná na podlaze byla spojená s převodovkou kabelem, což způsobovalo při testech a u prvních vyrobených vozů problémy. Další problémy způsobovalo to, že motor a převodovka sdílely společný přívod oleje. Těsnění spojky bylo náchylné k úniku oleje. Naproti tomu byl Maxi zvolen nejméně kradeným autem v letech 1971 a 1972.
Maxi 1750 a 1750 HL
V roce 1970 došlo k drobnému faceliftu Maxi a začal se vyrábět model Austin Maxi 1750 s čtyřválcovým motorem o objemu 1748 cm3 a nejvyšším výkonem 84 k (62 kW). Po roce se na trhu objevila verze Maxi 1750 HL (High Line) se dvěma karburátory SU HS6 a výkonem 95 koní (70 kW), se kterým Maxi dosahoval rychlost až 156 km/h. Maxi 1750 HL (foto) měl proti modelu Maxi 1500 stejnou karoserii, změnila se jen přední maska s hrubším vodorovným mřížováním a svislou příčkou uprostřed se znakem automobilky.
V roce 1979 se stal špičkovým modelem řady Maxi model Austin Maxi 1750 HLS se dvěma karburátory, výkonem 92 k (68 kW) a palubní deskou z ořechového dřeva. Maxi 1500 se přestal nabízet, takže od konce roku 1979 si zákazník mohl vybrat ze tří modelů: Maxi 1750, Maxi 1750 HL a Maxi 1750 HLS. Od roku 1974 se na přání montovala do vozů Maxi 1750 a později i do 1750 HL čtyřstupňová automatická převodovka. Od roku 1977 se přestal používat název Austin a název se jednoduše změnil na Maxi.
Maxi 2 (Mk II)
V polovině roku 1980, jen dva roky před ukončením výroby Maxi, se začal prodávat mírně vylepšený model Maxi 2 (foto), prodávaný ve verzích 1750 L, 1750 HL a 1750 HLS se dvěma karburátory. V červenci 1981 skončila výroba Austinu Maxi, ale vyrobené vozy se doprodávaly až do poloviny roku 1982. Nástupcem se stal Austin Maestro, představený v březnu 1983 a nahrazující také menší Allegro. Poptávku po větším rodinném hatchbacku vyřešilo vedení British Leyland přepracováním modelu Princess a jeho přejmenováním na Austin Ambassador. V roce 1984 jej nahradil Austin Montego.
Rallye Londýn–Mexico City
Několik vozů Austin Maxi se v roce 1970 zúčastnilo Světového poháru v rallye na trati se startem v Londýně a cílem v Mexico City, hlavním městě Mexika. Soutěž, která následovala po marathónu Londýn–Sydney (1968), startovala 19. dubna 1970 na stadionu v londýnském Wembley a skončila 27. května 1970 v Mexico City. Účastníci závodu absolvovali trať v délce 25.700 km přes Evropu, Jižní a Střední Ameriku. Vítězi se stali s vozem Ford Escort Fin Hannu Mikkola a Švéd Gunnar Palm. Vůz Austin Maxi s dámskou posádkou Rosemary Smith, Alice Watson a Ginette Derolland skončila na desátém místě, následována australskou posádkou se stejným vozem. Další půvabná dámská posádka (foto) pravděpodobně nedojela do cíle.
