Autem do Chorvatska 2020: Letošní Chorvatsko? Nejlepší v historii!

Každý rok se přesune do Chorvatska 850.000 Čechů. Tedy každý dvanáctý z nás. A vypadá to, že na tom nic nezměnila ani jarní pandemie koronaviru. Chorvati závislí na cestovním ruchu totiž otevřeli hranice už 9. května. Tedy ještě měsíc před tím, než Česko povolilo návrat našincům domů bez karantény.

Však to způsobovalo nemalé nejasnosti – sami jsme ještě před odjezdem minulé pondělí 15. června stoprocentně nevěděli, zda je potřeba nějaký formulář nebo rezervace ubytování pro vstup do Chorvatska.

Jak se dostat autem do Chorvatska? Jde to už dnes, ale má to svá omezení

Rozcestník ministerstva zahraničí nic neuváděl a na stránkách chorvatského velvyslanectví stále visel ke stažení formulář, který měli mít turisté vyplněný s sebou. Ještě v úterý 16. června nám ve slovinském kempu tvrdil německý turista, že bez rezervace nás do země vůbec nepustí a zrovna to hlásilo německé rádio.

Nepotřebovali jsme nakonec vůbec nic. Zjevně informační toky proudí pomaleji, než plyne realita. Sami Chorvati nic neřeší a nad rouškovou mánií v Evropě kroutí hlavou nepochopením. Na Jadranu holt běží život po svém…

Dopravní očistec

Připravte se bohužel na fakt, že je letos cesta k moři mimořádně otravná. Ačkoliv jsme od počátku plánovali zastávku ve Slovinsku, nenapadalo nás, že tam budeme hledat ubytování až v půl deváté večer. Tolik zdržení a oprav cestou nepamatujeme.

Hned po pondělním startu ze středních Čech jsme si z rádia vyslechli zprávu o zablokované dé jedničce u Mirošovic. Lepší začátek si nelze přát.

Objížďka přes Kolín a Čáslav se ukázala o chlup lepší, akorát jsme si „užili“ zavřený obchvat Čáslavi a dopravu svedenou přes město. Tím jsme hned nabrali první zdržení. Další se nasčítalo v přecpaném Havlíčkově Brodě a finišovalo pochopitelně na D1, kam jsme se napojili až za Jihlavou.

Ačkoli dopravu na Brno naředily stojící kolony za Prahou, dlouhé mnohakilometrové úseky s omezenou rychlostí to dokonale vynahradily. A pozor na to, že se v nich vážně měří rychlost! Suma sumárum, jen u Brna už jsme byli skoro hodinu v minusu.

Svět motorů 25/2020

Krásné vinice, ale…

A to zdaleka nebylo nic proti tomu, co nás čekalo dál. Letos v březnu totiž začala generální oprava mostu přes novomlýnské nádrže. Potrvá devět měsíců, a tak se kolonám během letní sezony nevyhnete. Leda byste jeli přes České Budějovice, kde podle informací dalších Čechů, které jsme potkali v Chorvatsku, není větší problém. Pro obyvatele východních Čech a Moravy je to ale rada nepoužitelná.

Už od Brna jsme porovnávali trasy ze dvou navigací – jedna radila delší objížďku přes Břeclav a druhá doporučovala zůstat na původně plánované trase. S tím, že se zdržení počítá na nízké minuty. Vsadili jsme na konzervativní přístup. Objížďka přes Drnholec, Novosedly, Dobré Pole a Březí až do Mikulova vede nádhernou krajinou vinic a vinařských vesniček se sklepy. Skoro jsme zaváhali, zda je potřeba mířit za povznášejícími zážitky až na Jadran.

Ze snu nás vytrhly cedule v každé z vesniček, které omezují rychlost na 30 km/h. Místní jsou chudáci, protože jim teď jezdí kamiony pod okny, a až se otevřou Nové Mlýny, budou potřebovat nový asfalt pro změnu tady. „Zlatým hřebem“ je pak železný mostek za Drnholcem. Jezdí se po něm na semafory a krokem. Logicky se tak tvoří kolony. Tady jsme nabrali zdržení asi 15 minut.

Servisní šmejdi v Chorvatsku: Předražené opravy, které pak pojišťovna neproplatí

A jak jsme se dozvěděli od obsluhy na čerpací stanici MOL za Mikulovem, není to lepší ani při cestě nazpět na Brno. Trasa z jihu na sever totiž vede jinudy, ale taky prý stojí za to. „Nejhorší je to každé ráno. Bydlím zrovna v Drnholci a místo obvyklých patnácti minut jezdím pětačtyřicet a víc,“ hlásí prodavačka, zatímco nám proštipuje rakouskou dálniční známku. Desetidenní viněta u nich stojí 268 korun, tedy o snesitelnou dvacku víc než za hranicemi. Á propos, známka letos zdražila o dvacet centů na 9,40 eura. Pořád je to míň než ta česká a kvalita dálnic je neporovnatelná.

Zastávka u čerpací stanice pro nás každopádně znamená s předchozím zdržením na objížďce další půlhodinu. Hlavně že jsme známku vůbec sehnali, ještě v neděli odpoledne prý nebyly skladem. A mimochodem, nafta tady stojí 27,50 Kč, tedy asi o dvě koruny víc než v Praze. Levné palivo v ČR je jen relativní, podle lokality.

Všude klid

Na rakouské celnici nepotkáváme ani nohu, a tak míříme na nový obchvat Drasenhofenu. Otevřel se loni na podzim, a protože je součástí dálnice A5, je na něm už vyžadována dálniční známka. Cestu do Vídně to zrychlí o dobrých deset minut. Až jsme se zase zastyděli nad nulovým pokrokem na české straně, který se zastavil v devadesátkách.

Po příjezdu do Vídně jsme hned nekritický hrot otupili. Ještě před mostem přes Dunaj je totiž doprava svedena ze tří do dvou pruhů, což způsobuje několikakilometrové kolony. Tady jsme strávili další hodinu navíc.

Chorvatsko zavedlo nový zákon o bezpečnosti na silnicích a výrazně zpřísnilo pokuty

Aby toho nebylo málo, hned za Vídní jsme si u Leobersdorfu stoupli do další „stau“. Na E59 probíhají stavební práce, a bohužel nejsou jediné. Ještě ke Štýrskému Hradci byla doprava nebývale hustá a v jeho okolí se samozřejmě přidávají nepopulární „ekologické“ zóny IG-L s omezením rychlosti na 100 km/h. A další opravy. Připomínáme, že překročení limitu se v zóně trestá místo stovkami eur až tisíci, protože tím neohrožujete jen silniční bezpečnost, ale také životní prostředí. A to je v Rakousku pořádný zločin…

Čím vlastně jedeme?

Za Grazem na dálnici A9 začíná vydatně pršet, a tak musíme zvolnit a minuty zdržení zase přibývají. A to ještě netušíme, co nás čeká na slovinských hranicích. Rozhodli jsme se letos dálnici neobjíždět a dát Slovincům vydřidušských patnáct eur (398 korun) za dálniční známku na osobní auto. Ať se pomějí! Vždyť úsek Šentilj – Macelj přejedete na tři čtvrtě hodinky. Jenže to jsme ještě netušili, že nakonec zaplatíme dvojnásobek.

Zastavujeme před celnicí u prodejny všeho možného, která hlásá nápisem prodej „vinjet“. Jak jsme uvykli z Rakouska, nasazujeme roušku a vysvětlujeme v obchodě, že máme vůz VW California s obytnou vestavbou a rádi bychom na něj známku.

Brzy je jasné, že roušku tady neznají, a hlavně se nedomluvíme. Obě dámy za pultem vůbec netuší, do jaké kategorie naše auto spadá. Dálniční známky ve Slovinsku jsou totiž „vyšší dívčí“.

Jak přežít cestu do Chorvatska: Pozor na astronomické pokuty za běžné přestupky!

Nastudovali jsme dopředu, že levnější skupina 2A za 15 eur je limitována výškou nad přední nápravou 1,3 m. Co má víc, spadá do 2B a řidič zaplatí 30 eur. Kde je pravda, rozhodují Slovinci pomocí naměřené tabulky konkrétních typů aut – VW Multivan a Transporter jsou výslovně zapsány u slovinské dálniční společnosti DARS v dražší kategorii 2B. Jenže california s postelemi a stanem na střeše tam chybí. A přitom obytné vozy bez rozlišení hmotnostní kategorie platí vždycky levnější skupinu 1A. A právě na to jsme sázeli.

Důkazy s sebou

Bezradné dámy nás nakonec posílají ke konkurenční čerpačce za hranicemi a zjevně se jim uleví, že ti otravní Češi zmizeli. Na hraničním přechodu Rakousko–Slovinsko po nás nikdo nic nechce, celník nás zbrzdí pokynem ruky a zase pošle dál. Ani nechce vidět doklady.

U čerpačky se míjíme s českým karavanistou a u okénka se známkami vysvětlujeme bodrému prodavači náš problém. Je nekompromisní, každému tyká a nehodlá smlouvat. „Jestli máš v autě postele, ještě nemáš obytný automobil. Záleží, jak je registrovaný. A pozor, pokuta v případě špatně uvedené kategorie je tři sta eur,“ vyrukuje na nás chlapík dost srozumitelně i v češtině.

TEST VW Grand California 600 2.0 TDI 130 kW DSG – Plnohodnotný bydlík?

Protože nemáme v ruce nic lepšího než jen malý techničák s vyplněnou kolonkou „osobní automobil“ (ale má to tak i čistokrevný obytný Fiat Ducato s alkovnou, toaletou a sprchou), došly nám argumenty. Platíme neradi třicet eur a máme pifku na Slovince. Později zjišťujeme, že californii opravdu nepovažují za obytňák, ale jen variantu multivanu.

Mimochodem hned po pár kilometrech spatřujeme dvě dodávky, které si celníci stáhli do krajnice a náramně se zajímají o známky. Víme proč!

Turisté, vítejte!

Naštěstí si Slovinci brzy napravují reputaci. Otráveni komplikacemi totiž hledáme přes mobilní připojení kontakt na kemp v lázních Ptuj. Recepce už je sice po osmé večerní zavřená, ale v nedalekém hotelu nás s úsměvem vybaví vstupní kartičkou. Máme se ubytovat a zaplatíme až ráno.

I za šera je zjevné, že si tady pořádně mákli. Toalety, sprchy i další vybavení kempu svítí novotou. Teplá voda teče ihned na otočení kohoutkem a kromě toaleťáku nechybí ani mýdlo u umyvadel. Bravo! „Za zavřenou recepci se omlouváme, přijeli jste hned druhý den po otevření kempu. Dodělali jsme ho teprve v březnu,“ culí se sympatická recepční a vysvětluje tím, proč jsme na trávníku potkali jen dvě mladé holandské rodiny a postarší pár z Německa.

Autem do Chorvatska 2019: Kde se zastavit cestou?

Od německého důchodce jsme se dozvěděli, že míří do Zadaru na 14 dnů, stejně jako každý rok, a nenechá si dovolenou v Chorvatsku letos upřít. A že ptujský kemp je i pro Němce ideální na přespání cestou. Soudě podle jeho gigantického karavanu se satelitem na trojnožce, který by určitě zvládl uřídit balistické rakety, se pán vyzná a nemáme mu důvod nevěřit.

Za nás každopádně v lázních Ptuj nacházíme ověřený tip na přespání, který bude díky lázním s toboganem a spoustou atrakcí bavit i děti. Platili jsme 900 Kč.

Nefotit!

Na slovinsko-chorvatské hranici si druhý den ráno chvilku postojíme, celník si u okénka prohlíží doklady všech účastníků výpravy a durdí se, proč ho u toho fotíme. Bohužel zprvu slovinsky, a tak se nedovtípíme až do doby, kdy dost zřetelně zařve „Nou fotó!“.

Mezi hranicemi už potkáváme stojící kolonu kamionů v protisměru. Máme dost času si ji prohlédnout, protože zhruba deset minut čekáme v řadě před okýnkem celnice. Fešná policistka si tentokrát doklady kontroluje mnohem pečlivěji a nakonec se ptá, kam jedeme. Nechce po nás žádný doklad o rezervaci, nebo dokonce vyplnit formulář s kontakty. Stačí jen vykřiknout: „Krk, Baška!“ A tak nám podává do okénka zpět doklady a znuděně nás posílá dál. Zhruba po dvou kilometrech vidíme v protisměru blikající modrý majáček a kolonu za ním, policisté se tady snaží naředit čekající kamioňáky před lustrací do Slovinska. Je nám tranzitujících šoférů líto, kolona se nehýbe a má dobrých šest kilometrů. Stráví tady určitě pár hodin.

Ale to už míříme k mýtnici a dál na Záhřeb. Bohužel v Chorvatsku zase platí, že auta nad 1,9 metru výšky zaplatí víc. Takže za rodinnou octavii zaplatíte 168 korun za 52 km úseku Macelj – Záhřeb. Zato my jsme za velký volkswagen zaplatili o polovinu víc, tedy 252 korun. Čert aby se v tom vyznal. Tohle by měla EU rozlousknout a neřešit utopence a syrečky!

Dálniční známky 2020: Kolik zaplatíte za dálnice v Rakousku, Švýcarsku nebo na Slovensku?

Ale máme i dobrou zprávu – Chorvati letos jako gesto dobré vůle pro cizince nezavedli obvyklou sezonní přirážku od 15. června do 15. září. A dokonce si úplně odpustili poplatek za vjezd na ostrov Krk. Ušetříte tím sice jen 122 korun, ale je to milé. Hodí se to mimochodem u benzinky – naftu jsme tankovali v přepočtu za 29,20 koruny. Rakousko a Slovinsko jsou v průměru až o tři koruny levnější, ale u dálnic na to zapomeňte a rozdíly se stírají. Vždyť ceny paliv na D1 mají taky daleko k republikovému průměru. Kdo chce ušetřit, musí v každé zemi hledat mimo hlavní turistické tahy. Jedna věc jsou totiž optimistické statistiky vycházející z celorepublikových průměrů daných zemí a ta druhá realita na místě.

Přijedou, a proč by ne?

Do cíle cesty v Bašce na Krku dorážíme druhý den po poledni. Čistého času bez tankování a zastávek jsme jeli přes třináct hodin místo plánovaných devíti a půl. Zdržení je letos víc než v předchozích letech.

Přesto se o návštěvnost ze strany Čechů nebojíme. Domácí registrační značky jsme potkávali nejen cestou, ale mateřštinu zhusta slyšeli z restaurací a barů. Pro letošek je totiž příznačná jedna věc – kdo se vydal k moři, nekouká na koruny a užívá si se vším všudy. Nemusí nosit roušku, místní ani nevědí, co to je. A jsou nesmírně vděční a uctiví, i když mezi sebou u stolu nehovoříme německy. Jako by se vrátily časy, kdy Češi pozdvihli chorvatskou ekonomiku zbídačenou občanskou válkou. Dnes pomáháme zemi z turistické izolace. „Češi, Slováci a Chorvati k sobě mají blízko. Jsme jako bratři,“ rozšiřuje pokrevné pouto náš domácí Jozef, když se ho ptáme na přítomnost Čechů. První krajani prý dorazili ještě v době karantény a nasmlouváno už mají další na týdny dopředu. Vyhlíží je i sympatický mladý číšník z restaurace Kangarol na promenádě. „Korona nám sice začátek sezony zbrzdila, ale už se to zase vrací nazpátek,“ odbíhá obsloužit mladou českou rodinu, která přišla k vedlejšímu stolu. Na promenádě ani na pláži se ovšem zatím davy nekonají. Moře je krásně čisté a má 21 stupňů. Pokud chcete vyrazit, dlouho neváhejte!

TEST Volkswagen California Ocean 2.0 TDI – S garsonkou na dovolenou

Nezdražujeme!

Nejen že Chorvati letos nezavedli sezonní příplatek na mýtu, ale odpustili si i zdražování ubytování a služeb. Ceny tak stále zůstávají jen o trochu vyšší než v ČR. Pořádný kopeček zmrzliny si tak na promenádě koupíte v přepočtu za 35 korun, mimo ni i o třetinu levněji. Za skvělou pizzu jsme v restauraci platili 168 korun, za grilovanou makrelu 175 korun. Točené pivo Karlovacko vyjde od 60 do 80 korun podle lokality. V obchodě vyjde plechovka ožujska na osmadvacet korun, chleba asi na pětatřicet a totéž i litr mléka. Obecně platí, že za masné a mléčné výrobky – typicky sýry – si proti ČR připlatíte. Zato za lahev solidního istrijského růžového vína dáte stovku.

Mýtus se nepotvrdil

Internetová fóra majitelů multivanů jsou plná historek o autě prošmejděném na rakousko- slovinských hranicích celníky. Prý se speciálně na tento praktický a pořádně drahý vůz (naše testovací VW California je za 2,2 milionu!) zaměřují, protože je oblíbený na Balkáně mezi majiteli, kteří za něj jaksi nemají ve zvyku platit. Takže jsme si nechali od importéra Volkswagenu raději vypsat potvrzení o zápůjčce v angličtině. Nebylo ale potřeba, naštěstí.