Dlouhodobá fabia po 15 letech: Druhý život po rozborce
S modrou fabií jsme se znovu shledali po patnácti letech. Mezitím prodělala klinickou smrt rozebráním do šroubku, pět výměn majitelů a také přestavbu na ruční ovládání a zpátky.
Jako bychom spatřili starého známého, jenom už vypadá jinak – přibylo pár vrásek a zranění. Modrá Škoda Fabia 1.4 16V 55 kW Comfort sloužila v redakci Světa motorů dva a půl roku od 11. 4. 2002 do 22. 11. 2004. Podařilo se nám vypátrat současnou majitelku, která o někdejší slavné minulosti vozu nic netušila.
Když jsme modráska viděli naposledy, na počítadle svítil údaj 104.022 km a většina dílů se dala odnést v několika přepravkách. Nechali jsme tehdy auto důkladně rozebrat. Pro Svět motorů to byla velká událost - na akci do Mladé Boleslavi dorazil německý specialista Wolf Gudlat vybavený kdysi nejmodernějšími endoskopy, mikrometry a dutinovými úchylkoměry.
A jeho verdikt zněl, že až na slabiny v nanášení vosku v dutinách dveří se na autě neprojevilo větší opotřebení. Fabia první generace se opravdu povedla. Byť to nebylo zcela bez ztráty kytičky…
Převodovka nevydržela
S elektronikou vozu jsme se pořádně natrápili. Už v necelých třech tisících kilometrů se začala rozsvěcet kontrolka ABS a ASR, v průběhu pár týdnů se pak náhodně sem tam přihlásila. Servis jako důvod shledal nečistotu v čidle. V 31.115 km musela být přetěsněna olejová vana kvůli úniku maziva, deset tisíc kilometrů nato se dokonce odporoučela převodovka. Kvůli prasklému kroužku synchronizace nešel vůbec zařadit první stupeň.
Kromě výměn žárovek a toho, že si občas tlačítko otvírání kufru postavilo hlavu, jsme nemuseli nic řešit až téměř do konce testu. Jenže v 84.855 km odešlo originální rádio a v 90.002 km se měnil mechanismus zámku levých dveří. Tím pádem se „opravily“ kupodivu i potíže s otvíráním kufru.
Na dvouapůlleté auto tedy trablů až dost. Ale nic z toho neznamenalo, že bychom zůstali někdy stát vedle cesty a museli volat odtahovku.
Život po životě
Ačkoliv by to tehdy málokdo hádal, automobilka nechala vůz po rozborce zase složit. Však se kvůli tomu nedemontovala sestava klikové hřídele z bloku motoru. Pokud by se odstranily překlady, už by došlo k nevratným deformacím. Takhle ho mohli pracovníci Útvaru pro analýzu vozidel zase zkompletovat.
Rok ještě vůz sloužil automobilce. V průběhu dalších čtyř let dvakrát změnil majitele, než ho před deseti lety koupil v bazaru tatínek paní Věry z Litoměřic.
Bohužel už bez originálních litých kol, po prodělané těžké nehodě na levý bok, a zejména se stočeným počítadlem kilometrů. Jak vyplývá ze servisní historie Elsa, poprvé bylo auto stočeno v roce 2005 o 40.000 km a podruhé jen rok nato ještě o trochu víc. Zjevně právě před další změnou majitele.
Dokazuje to, že i fabia stojí podvodníkům za stáčení. Tudíž by si měl každý prověřovat historii vozu.
Na ruční ovládání a zpět
Tatínek paní Věry nemohl kvůli postižení mačkat pedál spojky. „Proto nechal vůz přestavět na ruční ovládání. Spojka se vypínala automaticky pokaždé, když se řadil rychlostní stupeň. Jenže než se s tím naučil, hned při první jízdě prorazil na dvorku chladič,“ vzpomíná dnes paní Věrka. Po tatínkově úmrtí před osmi lety totiž auto zdědila a od té doby se o něj stará. V roce 2011 tedy nechala vůz opět přestavět na původní ovládání.
Dnes svítí na počítadle hodnota 190.688 km. Pokud bychom připočetli stočené počítadlo, dostaneme se až někam na 280.000 km. Na to vypadá fabia pořád dobře, opotřebení se pozná třeba na osleplých parabolách reflektorů. Největším problémem je koroze levé strany auta a zatékání dovnitř, což zjevně před lety způsobila špatně udělaná oprava po nehodě. „My jsme nikdy nebourali, takhle jsme auto už koupili,“ krčí rameny paní Věra. Ve světle toho neřeší ani svítící kontrolu EOBD, kterou si pamatujeme už z našeho testu a kvůli níž jsme nechávali v záruce vyměnit sondu lambda. „Naopak jsem nervózní, pokud v servisu vymažou závadu a kontrolka na chvilku zhasne,“ směje se paní Věra. Loni nechala vyměnit sondu i čidlo tlaku, kontrolka stejně svítí.
Přestože každoročně vozu dopřeje servis za pár tisíc, koroze postupně stravuje karoserii. Jinak může fabia ještě roky sloužit. „Je to zlaté auto. Něco zvládnu opravit sama a jezdím v průměru za šest litrů benzinu,“ libuje si majitelka. Škoda že se na autě tolik vyřádili majitelé v mezičase od našeho testu k paní Věře.
Hodnocení majitelky
Plusy
- Menší opravy zvládne majitelka i svépomocí
- Průměrná spotřeba 6 l/100 km
Minusy
- Světlomety po pár letech od rozleštění zase zmatněly
- Po špatné opravě do auta zatéká
Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.