TEST Dlouhodobá Toyota Highlander podle Martina Vaculíka: Já vás vezmu do Alp

Naposledy lyžovat v Alpách jsem byl ještě jako svobodný a bezdětný mládenec. Jezdit se tam šourat s děckem mi vždycky přišlo víc o tom, aby se řeklo, kde že jsme byli, než že by se tam malá naučila víc než na Benecku. Ovšem letos už je dceři devět a lyžuje skoro lépe než já. A když jsem navíc zjistil, že kamarád pronajímá apartmán ve vsi Pruggern kus od Schladmingu, zbývalo vyřešit, čím pojedeme. Jsem přesně ten případ člověka, co celý život tvrdí, jak se čtyřkolkou s sebou celý rok taháte 100 kg a nemálo jízdních odporů navíc, ale sám by bez ní na hory nejel. Takové ty řeči, že kdo s volantem umí, žádnou čtyřkolku nepotřebuje, platily možná v době, kdy silnice nebyly plné motorizovaných neřidičů, kteří před zatáčkou ve stoupání zabrzdí tak, že jim to tam i zastaví. Vy musíte zastavit také a s naloženou předokolkou se pak prostě nerozjedete. Ano, dokud byl motor u Škody 120 vzadu a pneumatiky Barum OR32, nebyla čtyřkolka skutečně potřeba. Z těchto důvodů z kandidátů na naše první rodinné Alpy vypadla dlouhodobě testovaná Dacia Duster 1.0 TCE LPG, z jiných pak Volkswagen ID.3. Spásou se mi stala Toyota Highlander – auto, o kterém jsem až v tu chvíli zjistil, že se v této své poslední čtvrté generaci poprvé prodává i v Evropě.

Účinnost 41 procent!

Rychle zjišťuji, o co jde. Technika zhruba stejná jako dobře známá hybridní RAV4, kdy vpředu je atmosférický 2,5litrový motor spojený tradiční toyoťáckou planetovou převodovkou s elektromotorem, zadní kola pak roztáčí jen samotný elektromotor relativně skromnými 44 kW. Předběhnu, že jsem celou cestu na displeji pečlivě sledoval, zda ta čtyřkolka něco dělá. A byť po cestě opravdu byla sněhová vánice, tak se pár dílků zobrazujících tažnou sílu na displeji zobrazilo až při zajíždění na parkovací místo před apartmánem. Zkrátka čtyřkolka zde funguje jako takový sněžný postrk zezadu.

Videotest spotřeby: Škoda Kodiaq 2.0 TDI vs. Toyota Highlander 2.5 Hybrid i-AWD. Kdo je úspornější?

Hrozně zajímavý je motor Toyota A25A-FXS. Jeho maximální účinnost je 41 procent, tedy o deset víc než stálo v učebnicích pro zážehový motor za mého mládí. Podílí se na tom Atkinsonův cyklus, extrémně vysoká komprese 14:1, výrazně nadčtvercová konfigurace vrtání a zdvihu (87,5 x 103,5 mm) i sám fakt, že při kubatuře 2,5 litru jde stále o čtyřválec. Méně válců znamená lepší poměr objemu vůči povrchu, menší tepelné a kinematické ztráty, menší tření. Takový motor už své účinnosti musel obětovat velkou část odezvy a hodí se právě jen pro hybrid, kde je mu většinou dopřáno pracovat v optimálním režimu. Nejvyšší účinnost zde není poblíž vnější křivky, rozhodně ne ve chvíli, kdy z něj ždímáte celých 140 kW. To optimum je lehce nad 2000 otáčkami při točivém momentu kolem 170 Nm a výkonu mezi 35 a 45 kW. A jelikož volím kratší cestu na České Budějovice a poté po rakouských dálnicích A1 a A9, kde je rychlost většinou omezená na 110 km/h, jede celou dobu v tomto pásmu. Na místo dojíždím se spotřebou 7,2 l/100 km. 

Ach, ta světla!

Kolegové z Auto.cz si stěžují na občasné rány od zadní nápravy. Je to logický důsledek měkkých tlumičů a těžkých kol. Když vůz zatížíte, rány ustanou a po cestě mi nikterak nevadí, že tak velké a drahé auto má čistě mechanický podvozek. Aspoň s tím jednou nebudou drahé potíže. 

Co mi naopak vadí velice, je chabý výkon světel LED. Jde o jednoduchý typ se svítivostí do 2000 Lumenů, který nemá ani dynamickou regulaci sklonu. První kilometry po setmění se zatíženým autem oslňuju protijedoucí, než mi dojde, že musím sklon seřídit manuálně – to bych v takovém stroji fakt nečekal. Jelikož střídavě prší a sněží, a taky je po cestě dost tunelů, připomínám si i typicky toyoťácký algoritmus automatických stíračů, které interval mění plynule. Když tedy z deště vjedete do tunelu, nepřestanou stírat, ale pozvolna prodlužují interval a ramlují suché sklo. Protivné zamykání, kdy po vystoupení se odemknou jen dveře řidiče a zadní kliku člověk vzteky skoro utrhne, řeším v hloubi palubního menu až na radu jednoho z vás. Ano, dá se to nastavit!

TEST Start dlouhodobého testu: Toyota Highlander nám bude chybět!

Jede to?

Výkon zážehového motoru 140 kW nelze prostě sečíst s 88 kW předního elektromotoru a 44 kW toho zadního. Každý má své maximum v jiných otáčkách, takže se potkají na nejvyšších 181 kW. Stačí to vozu, který už prázdný váží přes dvě tuny? Ano, ale nečekejte živou odezvu na plyn. Musíte se na něj postavit jak na rýč, což mi vůbec není blízké. Čtyřválec pod kapotou začne bručet, do toho je slyšet i tramvajové kvílení elektromotoru a jde věřit údaji výrobce o zrychlení z klidu na 100 km/h za 8,3 s. To je srovnatelné s nejlepšími čtyřválcovými diesely v kategorii velkých SUV (Američané by pětimetrovému sedmimístnému pořízku řekli SUV střední, pro nás Evropany je to však pěkný kus auta – 165 cm dlouhé lyže se vám do kufru vejdou napříč a zadní sedačky ani nemusíte posouvat vpřed). Proti dieselu je však zrychlení lineárnější, podobné elektromobilům. Sranda je s maximální rychlostí elektronicky oříznutou na 180 km/h – ještě ve stošedesáti auto nečekaně dobře zrychluje, ale pak toho prostě nechá.

Energii není kam dát

Testovaný vůz je hlučnější od kol. Kladu to za vinu pneumatikám Nokian WR SUV4 v o rozměru 235/55 R20. Myslím si, že kdyby testovaný kus obouval třeba continentaly, byl by tichý jako veškerá konkurence.

Video: Sedmimístná Toyota Highlander hýří prostorem i luxusem. Seznamte se

Čtvrtý den našeho alpského zájezdu už některé z nás (já ani dcera jsme to nebyli) už velmi bolí nohy. Proto se místo lyžování rozhodujeme pro výlet na Daschsteinský ledovec s unikátní kabinou na jednom prověšeném laně. Jedno opakované poznání přináší pak sjezd od dolní stanice tamní unikátní lanovky – že 6,5Ah hybridní baterie je žalostně málo. Plná je hned a pak už energii mařím v brzdách. Škoda, že svůj Highlander nenabízí Toyota také v dobíjecím provedení jako menší RAV4. Plug-in hybridy často v Alpách dlouhými sjezdy dobijete tak, že pak v údolích i desítky kilometrů jedete na polohovou energii nastřádanou do baterky. Odmítáme skvělou nabídku navigace google na cestu po dálnicích zpátky přes Mnichov, rychlejší, ale delší skoro o 200 km a šineme si to stovkou po rakouských okreskách s četným brzděním na 50 ve vesnicích. To je hybrid úplně ve svém živlu a domů dojíždíme s famózní spotřebou 6,9 l/100 km. Nemám, co bych vytknul – je to velké pohodlné auto amerického střihu, skvělé na klidnou jízdu. Letci a neurotici se poohlédnou jinde, já bych ho bral. Ale samozřejmě rámový Land Cruiser považuji za ještě o polovinu poctivější železo – však také s o stejný díl vyšší spotřebou.