Fiat Punto definitivně končí. Připomeňte si historii kdysi úspěšného modelu

Tak a je to definitivní, Fiat Punto končí. Automobilka ve svém závodě Melfi vyrobila poslední exemplář tohoto malého hatchbacku. Jeho historie se tak uzavírá po 25 letech a třech generacích. Nástupce kdysi nadmíru populárního auta je přitom v nedohlednu.

Ještě před pár lety by to čekal jen málokdo, natožpak v roce 1993, kdy nastupovala na trh první generace Punta. Výsledek projektu Tipo 176 nahradil stárnoucí Fiat Uno, přičemž se rychle stal populární. Pomohl k tomu nejen povedený design z pera Giorgetta Giugiara s charakteristickými svislými koncovými světly, ale jistě také vítězství v anketě evropské Auto roku 1995.

První generace byla nabízena nejen jako třídveřový a pětidveřový hatchback, ale od roku 1994 také jako kabriolet, který byl stavěný u Bertoneho. Z motorů byla k dispozici atmosférická jedenáctistovka a dvanáctistovka, ale také vznětová sedmnáctistovka. Ze sportovních verzí zmiňme Sporting s šestnáctistovkou nebo GT s přeplňovanou jedna čtyřkou.

Automobil dlouhý 3.760 mm s rozvorem 2.450 mm se vyráběl až do roku 1999, za tu dobu vznikl ve 3,7 milionech kusů, z nichž bylo 54.960 kabrií. V té době se jednalo o jedno z nejpopulárnějších aut na starém kontinentu, ostatně v roce 1997 se jednalo dokonce o vůbec nejprodávanější automobil v Evropě.

Více hran a bez kabria

Vzhledem k úspěchům tak v létě 1999 přišla druhá generace (interně Tipo 188), která na první Punto přímo navazovala. Základní koncepce designu se svislými koncovými světly byla zachována, karoserie byla ale o poznání hranatější než u předchůdce, což se ne všem líbilo. Tvary pak už nenavrhoval Giugiaro, ale samo designérské oddělení Fiatu.

Auto vyrostlo o čtyři centimetry, na dnešní poměry ale zůstávalo s délkou 3,8 metru velice malé. V nabídce opět nechyběl třídveřový a pětidveřový hatchback, kabriolet však už nabídnut nebyl. Na realizaci konceptu Fiat Wish naznačujícího příchod otevřené verze bohužel nedošlo, byl tu ale praktický van se zaslepenými zadními okny.

Nabídka motorů stála hlavně na zážehové dvanáctistovce, osmiventilové nebo šestnáctiventilové, z naftových motorů byla k dispozici jedna devítka se vstřikováním common rail, buď atmosférická, nebo přeplňovaná. Opět nechyběly ani sportovní varianty, zajímavostí Sportingu byla kombinace dvanáctistovky s převodovkou Sportgear (CVT s možností sekvenčního řazení sedmi stupňů), zatímco v útrobách verze HGT pracovala zážehová osmnáctistovka.

Punto i jako Zastava

Po čtyřech letech nastoupila na trh modernizovaná verze druhé generace Punta, která bohužel znamenala konec netradičně pojaté přídě bez tradiční masky chladiče. Auto tak ztratilo část svého kouzla, lákalo však na techniku. V široké nabídce motorů se objevily moderní diesely s common-railem druhé generace, konkrétně 1.3 Multijet 16 V a 1.9 Multijet 8 V nebo verze na metan, zatímco ve výbavě se mohla objevit tehdy v daném segmentu neobvyklá dvouzónová klimatizace.

Druhá generace navíc přežila i nástup třetí generace, která byla přejmenována na Grand Punto. Pod označením Punte Classic se vyráběla až do roku 2010 jako levnější alternativa k modernější verzi. Krátce byla známá i jako Zastava 10, když se na montáži auta dohodla s Fiatem srbská továrna v Kragujevaci.

Nastupuje krasavec od Italdesignu

Historie třetí generace Fiatu Punto (Tipo 199) se začala psát v polovině první dekády třetího tisíciletí. Auto se vrátilo ke kořenům v tom smyslu, že ho opět navrhnul Italdesign a centrum Giorgetta Giugiara se opravdu předvedlo. Stvořilo totiž nadmíru krásné auto, které bylo ve své době zřejmě nejhezčím malým hatchbackem na evropském trhu. Atraktivní tvary měly pomoci se splněním náročného úkolu, Fiat Grand Punto měl v době snah o oživení značky dokázat, že je lepší a kvalitnější než dosavadní generace.

Hatchback přerostl čtyři metry na délku, což bylo spolu se zachováním výroby druhé generace zdůvodněním jeho jména Grande Punto. Změnila se i technika, základem byla nová platforma, vyvinutá ve spolupráci s General Motors, kterou vůz sdílel třeba s Opelem Corsa. Z hlediska motorů byla základem dvanáctistovka s 48 kW, kterou doplňovala čtrnáctistovka s 57 kW a turbodiesely o objemu 1,3 a 1,9 litru. Později dorazily i další jednotky nebo hot hatch z dílny oživeného Abarthu.

Na trhu Grande Punto vydrželo jen čtyři roky, spolu s modernizací v roce 2009 bylo totiž přejmenováno na Punto Evo. Dosavadní verze přitom krátce zůstala ve výrobě jako nástupce Punta Classic, tzv. Punto Actual tedy mělo být levnější alternativou k novince. Design faceliftovaného provedení se inspiroval u Fiatu 500, což bylo patrné na přesunutí loga a příčné liště, novém dominantním prvku přídě. Přepracována však byla i záď a také interiér, kde se měnil nejen volant, ale také palubní deska.

Důležitou novinku jsme pak našli v útrobách, a to dvojici motorů MultiAir s novým způsobem řízení ventilů, které využívalo elektrohydraulický aktuátor, vybavený solenoidovým ventilem, schopným otevírat sací ventil do značné míry nezávisle na poloze vačkové hřídele a především nezávisle na ostatních válcích.

Kariéra Punta pokračuje

Ani Punto Evo však ve výrobě nevydrželo dlouho, po dvou letech přišel další facelift, v rámci něhož se auto vrátilo k osvědčenému jednoduchému názvu Punto. Styl inspirovaný pětistovkou nezaujal, a tak se ho vůz zbavil, čímž se opticky přiblížil zpět k původnímu Grande Puntu. Nízké prodeje přitom nezpůsobil jen nepříliš povedený vzhled, ale také tehdejší ekonomická krize a nástup modernější konkurence.

Z motorů byl k dispozici třeba dvouválec 0.9 TwinAir, stejně jako u předchůdce zvládlo Punto spalovat v závislosti na verzi nejen benzin a naftu, ale také LPG a CNG. Tak široká nabídka pohonů je přitom v daném segmentu dodnes unikátní.

V následujících letech však bylo již stále jasnější, že je Punto za zenitem a je potřeba jej nahradit. Z Turína ale zaznívaly zprávy, že si vlastně s klesajícími prodeji někdejšího auta roku neumí úplně poradit. Hovořilo se tak hlavně o tom, že Punto skončí a nahradí ho automobil ve stylu módní řady 500.

K tomu ale nedošlo a Punto se prodávalo dál. Na mimoevropských trzích dokonce dorazilo v další modernizované formě (v Indii opět Punto Evo) nebo třeba v oplastované „Allroad“ verzi Avventura. V Evropě jsme si ale museli nadále vystačit s dosavadní verzí. Ta byla proti mnohem modernější konkurenci notně zastaralá, což se loni ukázalo i při testech Euro NCAP, v nichž Punto podle loňské metodiky zaměřené více na bezpečnostní asistenty nedostalo ani jednu hvězdu.

Totální propadák v Euro NCAP 2017: Fiat Punto nedostal ani jednu hvězdičku!

Neslavný konec

To se nezměnilo ani s nástupem Fiatu Argo, loni představeného hatchbacku určeného pro Jižní Ameriku. Dravě střižený vůz lehce evokující větší Tipo na jihoamerickém trhu nahradilo právě Punto, jde o 3.998 mm dlouhý pětidveřový hatchback s rozvorem 2.521 mm, od něhož je odvozen i sedan prodávaný jako Fiat Cronos. Nabídka motorů čítá benzinový tříválec 1.0 FireFly, čtyřválec 1.3 FireFly a 1.8 E-Torq.

Právě v souvislosti s příchodem Arga se spekulovalo o tom, že by časem mohlo Punto nahradit i na evropských trzích. K tomu ale dosud nedošlo, letošní plány nedávno zesnulého Sergia Marchionneho navíc počítaly s tím, že se Fiat v Evropě stáhne a postupně nabídne vlastně jen módní řadu 500 a model Panda. Důvodem bylo to, že konkurence mezi malými vozy je v Evropě příliš tvrdá a Fiat by na tradičním hatchbacku nevydělal.

Doprodávají se tak už jen skladové exempláře stávajícího Punta, které s několika facelifty vydrželo na trhu dlouhatánských 13 let . Český ceník už čítá jen jediný výbavový stupeň a výběr mezi třemi motory, 1.2 8v (51 kW) a 1.4 8v (57 kW) ve verzi na benzin nebo LPG.

S přímým nástupcem Punta pro starý kontinent to tak vypadá v dohledné době bledě, někdejší auto roku končí pozapomenuto, v současné chvíli tak Fiat v Evropě není zastoupen v klíčovém segmentu malých automobilů, což je u specialisty na takovéto vozy hanba. Změnit to může leda připravovaný Fiat 500 Giardiniera, Marchionnem avizovaná pětidveřová verze pětistovky. Tak se nechme překvapit, za nás pouze říkáme, že nám Punto bude v nabídce Fiatu chybět. 500 Giardiniera totiž zřejmě nebude typickým mainstreamovým hatchbackem, ale spíše módní záležitostí.