Lamborghini Murciélago: Toto je příběh italského netopýra
Když Audi v roce 1998 koupilo Lamborghini, už se v Itálii čile pracovalo na nástupci Diabla. Nový vlastník ale plány zahodil a raději novinku vyvinul pod vlastní režií. Tak vzniklo Murciélago.
Lamborghini Murciélago bylo v pořadí teprve čtvrtou vlajkovou lodí italské automobilky ze Sant‘ Agaty, které navázalo na své dvanáctiválcové předchůdce, v podobě Miury, Countache a Diabla. Pojďme si připomenout příběh tohoto stroje představeného v roce 2001.
Murciélago již vznikalo pod vedením Audi, respektive VW Group, které se v roce 1998 stalo novým vlastníkem automobilky ze Sant‘ Agaty Bolognese. V tehdejší době už byl nástupce sice starého, ale stále dech beroucího Diabla, rozpracován, nový majitel nicméně plány předchozího vedení uložil k ledu. A tak jsme se místo zamýšleného Lamborghini Canto s designem od studia Zagato dočkali Lamborghini Murciélago, navrženého týmem Luca Donckerwolkeho, který předtím působil u Škody Auto, pro níž navrhnul první novodobou generaci Octavie nebo jedničkovou Fabii.
Nová vlajková loď italské automobilky Lamborghini se interně nazývala L147. Obchodní jméno dostala po stejnojmenném býkovi z chovu Jaquina del Val di Navarra. Ten nadchnul při boji ve slavné aréně ve španělské Cordobě s fenomenálním toreadorem Rafaelem Molinou Lagartijem, který býka pro jeho kuráž a bojovnost ušetřil a nezabil, což se při koridě stávalo jen v opravdu výjimečných případech. Býka tak mohl následně koupit Antonio Miura, aby založil slavný chov, z něhož vzešli další slavní bojovníci býci.
Jméno je ale zároveň španělským výrazem pro netopýra, což má s tímto supersportem také jistou spojitost. Má výsuvné chladicí otvory, který svým způsobem připomínají netopýří křídla. S odkazem na to není divu, že se Murciélago objevilo ve filmech o „netopýřím“ muži, Batmanovi.
O pohon se samozřejmě postaral dvanáctiválcový motor, jinak to u vlajkové lodi Lamborghini ani nešlo a nejde dodnes. Vidlicový dvanáctiválec o objemu 6,2 litru přitom měl původní základ stále v jednotce, kterou užívala i první sériová Lamborghini – tehdy však šlo o 3,5litrovou jednotku.
Znamenitý design, ale ta střecha...
Pohonná jednotka byla pro ideální rozložení hmotnosti umístěna před zadní nápravou. Dosahovala na svoji dobu monstrózního výkonu 426 kW (580 k) při 7500 ot/min, maximální točivý moment 650 Nm byl k dispozici od 5400 ot/min. Poháněná byla všechna kola, a to v poměru 42:58 mezi nápravy, ve prospěch té zadní. Dalo by se předpokládat, že čtyřkolku prosadilo Audi, propagátor svého systému quattro, jenže ono s ním mělo léta zkušeností i samo Lamborghini. Vždyť Diablo ve formě verze VT nabízelo čtyřkolku už od roku 1993.
Motor byl spárován s šestistupňovým manuálem, s typickou italskou otevřenou kulisou, za příplatek se dodávala šestistupňová robotizovaná převodovka e-gear. Ta v prodejích postupně převážila.
O potřebnou trakci se postaraly velké pneumatiky Pirelli o rozměrech 245/35 ZR18 vpředu a 335/30 ZR18 vzadu. Nejvyšší udávaná rychlost překračovala hranici 330 km/h a sprint z 0-100 km/h vůz s přehledem zvládal za 3,8 sekundy. Externí karosářské panely byly z karbonových dílů, s výjimkou ocelové střechy a dveřních výplní.
Design byl velice agresivní, Donckerwolkův tým vsadil na ostré hrany, což byl rozdíl oproti vcelku oblému Cantu. Charakteristickým znakem zůstaly tzv. nůžkové dveře otevírané k nebi, osobitý prvek dvanáctiválcových Lamborghini od dob Countache, zatímco kryt motoru evokující žaluzie připomněl Miuru. Zaujala i nízká silueta, na výšku auto měřilo jen 1.135 mm.
Zádi dominovaly dva aktivní vtoky vzduchu do motoru (VACS – Variable Air-flow Cooling System), které se přizpůsobovaly rychlosti vozu. Dalším technologickým prvkem bylo zadní přítlačné křídlo, které mělo hned tři pozice: v rychlostech od 0 do 130 km/h bylo zavřené, mezi 130 km/h až 220 km/h se částečně vysunulo a lišta měla sklon mezi 50 až 60 stupni a při jízdě nad 220 km/h se křídlo naklonilo pod úhlem 70 stupňů, aby maximalizovalo přítlak pro zadní nápravu. V závislosti na pozici křídla a otvorech pro přísun vzduchu do motoru činil součinitel odporu vzduchu Cx 0,33 až 0,36. Palivová nádrž pojala rovných 100 litrů pohonných hmot.
Murciélago debutovalo ve formě kupé, v roce 2004 následovala otevřená varianta Murciélago Roadster. Navržena byla primárně jako otevřený automobil, střecha tudíž byla jen nouzovou záležitostí. Byla plátěná, ručně nasazovací a nasazená vydržela maximálně rychlost 160 km/h. Spolu se složitou manipulací není divu, že auto za tento prvek sklidilo množství kritiky. Nástupce Aventador Roadster proto dostal dva karbonové střešní panely, které bylo snazší nasazovat.
Facelift s ještě agresivnějším vzhledem
Také ve světě supersportů je potřeba inovací, a tak v roce 2006 na tehdejším ženevském autosalonu debutovala modernizovaná varianta, nazvaná Lamborghini Murciélago LP640. Označení se inspirovalo u Countache, LP odkazuje podélné uložení motoru (italsky longitudinale posteriore), číslovka pak na výkon v koních. Předchozí varianta se už ale zpětně na Murciélago LP580 nepřejmenovávala.
Nárůst výkonu o 60 koní na 640 k (471 kW) zajistilo primárně zvýšení objemu motoru na 6,5 litru. Úpravou ale prošlo také sání, hlava válců nebo výfukový systém. Točivý moment díky tomu vyšplhal na hodnotu 660 Nm při 6 000 ot/min. Vylepšena byla také robotizovaná převodovka, která nabídla systém Thrust pro lepší trakci při akceleraci.
Údaje o akceleraci dokazují, že nejde v případě tohoto systému o zbytečný přepych: z nuly na stovku se tohle Lambo rozletělo za 3,4 sekundy. Maximální rychlost činila 338 km/h. O bezpečné zastavení se postaraly keramické brzdy s kotouči o průměru 380 mm, které byly u dosavadního modelu za příplatek. Výkon byl přenášen na všechna čtyři kola v poměru 30:70, která byla obuta do pneumatik Pirelli P Zero „Rosso.“
Pokud si myslíte, že šlo o ryzí supersport, který nemá s pohodlím nic společného, tak vás musíme vyvést z omylu. Tohle Lamborghini už nechalo zapomenout na některé své předchůdce. Interiér byl polstrovaný kůží a o příjemnou atmosféru se postaral audio systém Kenwood s monitorem o úhlopříčce 6,5 palců a přehrávačem DVD, MP3 a WMA.
Modernizaci Murciélaga přitom bylo jasně poznat hned na první pohled díky přepracovanému vzhledu. Ten byl snad ještě agresivnější, díky novému přednímu nárazníku nebo přepracované zádi. Tam se objevila nejen nová grafika koncových světel a výrazný difusor, ale také centrální koncovka výfuku s obřími rozměry, která nahradila dvě předchozí kulaté trubky. Stejných změn se samozřejmě dočkal také Roadster.
Přichází vrcholné SuperVeloce
V roce 2009 pak opět na ženevském autosalonu debutoval model oficiálně nazvaný Lamborghini Murciélago LP 670-4 SuperVeloce, který se stal vrcholnou verzí tohoto modelu. Byl i svým způsobem rozlučkou s Murciélagem, protože přišel na konci jeho životního cyklu – rok 2010 byl pro vůz již poslední. V únoru 2011 již debutoval nástupce, Lamborghini Aventador.
Murciélago se ale se světem rozloučilo ve velkém stylu. SV pojmenované po vzoru Miury SV nebo Diabla SV bylo vůbec nejsilnější variantou tohoto modelu. Výkon dalšími úpravami pořád atmosférického dvanáctiválce vzrostl až na výsledných 670 koní (493 kW), zároveň díky masivnějšímu užití karbonových vláken došlo ke snížení hmotnosti o 100 kilogramů. Pohon všech kol byl však zachován.
Šlo tak vůbec o nejextrémnější variantu Murciélaga. Tvary byly opět přepracovány a byly ještě agresivnější než u výchozího modelu. Příď byla protažená a jinak tvarovaná, vzadu se objevil ještě výraznější difusor a jiný přítlačný spoiler. Zákazníci si mohli vybrat ze dvou variant, buď decentního nízkého, „kachního“ spoileru, nebo vysokého křídla pro větší přítlak. To lehce snížilo maximální rychlost z 345 km/h na 340 km/h, což však stále byla parádní hodnota.
Prodejní výsledky nicméně dokazovaly, že zákazníci už v době příchodu Murciélaga SV zřejmě čekali na nástupce. Automobilka měla v plánu postavit 350 exemplářů Murciélaga SV, nakonec jich ale prý vzniklo jen 186 kusů. Možná i proto byla odhalena desetikusová edice Murciélago LP670-4 SV China Limited Edition s charakteristickým zbarvením s šedým lakem a oranžovými detaily, která měla prodeje podpořit. Přestože vůz byl stále nabízen i s manuální převodovkou, manuálem bylo vybaveno jen asi šest exemplářů Murciélaga SV. I proto nástupce dostal už výhradně automat.
Limitované edice
Murciélago LP670-4 SV China Limited Edition mimochodem v historii modelu nebyla jedinou limitovanou edicí. Už v roce 2003 debutovalo Murciélago 40th Anniversary připomínající 40. výročí založení automobilky. Jen padesátka postavených kousků byla lakována v exkluzivním laku Verde Artemis. Murciélago LP 640 Versace zase dostalo interiér navržený stejnojmennou italskou oděvní společností, postaveno bylo dvacet kusů, deset v bílé a deset v černé karoserii, přičemž jeden z nich byl prodán do České republiky. Postaven byl i jeden kus Murciélago LP640 Versace Roadster pro charitativní účely.
Murciélago LP650-4 Roadster z roku 2009 pak bylo další snahou o podporu prodejů stárnoucího auta. Otevřený model dostal posílený motor na 650 koní (478 kW) a speciální zbarvení, kombinující šedou a oranžovou barvu. Edice byla omezena na 50 kusů. Vznikly též závodní varianty, a to pod vedením německého závodního týmu Reiter Engineering. Vlastní závodní oddělení si Lamborghini založilo až později.
Historie Lamborghini Murciélago se nakonec přestala psát 11. května 2010, kdy z výrobní linky sjel vůbec poslední exemplář. Postavených 4.099 kusů se může zdát z dnešního pohledu, kdy Aventador dávno překonal 8.000 vyrobených kousků, málo, ve své době šlo o nejúspěšnější dvanáctiválcový model značky.
