Měření tlaku v pneumatikách: Zatraceně drahé bezpečí

Monitorování tlaku v pneumatikách TPMS (Tire pressure monitoring system) není ničím zcela novým. Z evropských aut jej poprvé mělo BMW řady 7 (E38) v roce 1998, od roku 2001 je v Renaultu Laguna, od 2002 ve Volkswagenu Touareg.

To vše jsou drahá auta, u nichž vícenáklady na čtyři další senzory pro zimní sadu kol a načtení na diagnostice při samotné výměně obutí už nepředstavovaly částku, která by mohla majitele zaskočit. A kupující ojetin u nich zase většinou měli vážnější a dražší starosti než svítící upozornění na chybějící signál o tlaku v pneumatikách – systém tehdy ještě nebyl povinný, tudíž jej nekontrolovali ani na STK.

Automobilky (zatím) kličkují

Dnes se snímače tlaku v pneumatikách, které bezdrátově vysílají údaje do řídicí jednotky auta, objevují ve stále dostupnějších vozech: třeba ve Fordu

Focus či vyloženě ekonomických Daciích Dokker a Lodgy. A pokud tam jsou, jde o systém povinný, tedy nevypínatelný a kontrolovaný i na STK.

Možná teď nerozumíte tomu, proč zde mluvíme jen o některých autech, když již od loňského roku má být TMPS povinné pro všechna. Protože EU do světa vyslala, že povinné bude popisované přímé měření. V předpisu stanovila, že systém musí do 60 minut varovat při snížení tlaku v kterékoliv z pneumatik o 20 procent. A byť původní technické specifikace nepřímého měření přes senzory ABS (tedy bez součástí v autě navíc a bez servisních nákladů) udávaly schopnost detekce poklesů až nad 30 %, mnohé automobilky to rychle přehodnotily na dvacet a vyhlásily, že nepřímé měření vyhovuje. A když i ty poctivější viděly, že ostatní tomuto značnému zvýšení výrobních a servisních nákladů unikají, nemohly připustit takové zhoršení vlastní konkurenceschopnosti.

Od listopadu musí každý automobil hlídat tlak v pneumatikách. Povinně!

Takže třeba v technickém popisu Fiatu 500X je zmiňováno přímé měření, ale nakonec vozy k dealerům dorazily s nepřímým. V prospektu na Volkswagen Passat je popisované přímé měření, jenže v autech není. Též zmíněné dacie přejdou v dohledné době zpět na nepřímé.

Blaho bude povinné

Evropské unii však jde o naše blaho natolik, že dle chystané nové verze předpisu ES 661/2009 bude TPMS detekovat už snížení tlaku o 15 procent

(dosud o 20) a musí to rozpoznat do deseti minut. Takže senzory v kolech prostě budou, byť není úplně jasné kdy. Že světem automobilů probíhají ohledně TMPS zmatené informace, je hezky vidět třeba na novém Volkswagenu Touran. Ten přesné měření tlaku v pneumatikách (označované RDK) už má, ale na bočním sloupku je stále nálepka se stručným návodem k obsluze staršího, nepřímého systému. Nastává období, kdy ani prodejci nových aut nebudou umět říct, který ze systémů bude ve vašem voze – většina výrobců má TPMS do výroby připravené, ale montovat jej začne, až nic jiného nezbude. Ještě horší je situace v bazarech – dle odhadu společnosti Continental VDO jako nejvýznamnějšího dodavatele automobilového

průmyslu (a výrobce systémů TPMS) je v Evropě registrováno již 18 milionů aut s přímým měřením tlaku. Prodejci ojetin přitom obvykle vůbec nejsou schopni rozlišit, zda jde o nepřímý systém měřící podhuštění kol přes relativní rychlosti otáčení a senzory ABS, či jsou na voze drahé ventilky s tlakovými senzory a bezdrátovým spojením.

Rozpočet bez TPMS

Pro hrubou představu, jak velkou zátěž pro motoristy může TPMS představovat, posloužíme příkladem vozu paní Columbové, tedy manželky autora textu.

Vůz: Škoda Fabia 1.4 16V, rok výroby 2004

Provoz: Druhé auto v rodině. Každý den do práce a zpět, obvykle 10 km denně. O prázdninách a víkendech stojí ve vytápěné garáži bez přístupu slunečního záření (jež zrychluje stárnutí gumy). Najeto nyní 59.000 km.

Pneumatiky: Dvě sady kol, letní pneumatiky 195/50 R15 stále z prvovýroby (překvapivě nejsou ztvrdlé a sedí lépe než dnešní gumy se sníženým valivým odporem), zimní 165/70 R14 druhé.

Pneuservis: Letní za zimní kola měněna svépomocí na dvorku s obřadní pečlivostí (čištění a voskování nábojů, kontrola šroubů, jejich utahování na moment). Vyvážení v pneuservisu jednou za tři roky. Jednou přezutí (při výměně zimních pneumatik).

Náklady na pneuservis za 11 let: 6x vyvážení = 6x 350 Kč = 2100 Kč, 4x nové zimní pneumatiky = 4x 1400 Kč = 5600 Kč, 1x montáž nových pneumatik na disky, vyvážení + montáž na auto = 800 Kč.

Náklady celkem: 8500 Kč

S TPMS o 72.620 Kč dráže

Teď se podívejme, jak by to vypadalo, kdyby náš vůz měl systém TMPS. Schválně vezměme v potaz nějakou z méně uživatelsky přívětivých variant,

kde nové senzory či změnu jejich pozice nerozezná řídicí jednotka vozu sama, ale je potřeba jí to diagnostikou nahlásit. Jeden senzor stojí 2000 Kč.

Náklady na senzory: Kola na voze budou mít senzory z výroby, ale do druhé sady zimních kol si je musíme dokoupit. 4x 2000 Kč = 8000 Kč. Navíc obvyklá životnost senzorů je pět let. Pak se v nich prostě vybije baterie. Byť jde o běžnou „velkou knoflíkovou“ číslo 2450, v žádném z existujících senzorů ji nelze vyměnit. Senzory v obou sadách kol by nám tak odešly zřejmě už dvakrát, takže jen náklady na ně za 11 let by dosáhly dohromady 40.000 Kč!

Náklady na pneuservis: Kola si už nemůžeme na podzim a na jaře prohazovat sami na dvorku. Auto druhou sadu nerozpozná, na palubní desce zůstává svítit varování. U některých vozů zní akustická signalizace, jiné (Land Rover, BMW) mohou přejít do nouzového režimu se sníženým výkonem. I kdyby svítící kontrola nevadila nám, na STK s ní nemůžeme. Je to vážná závada (typ B), kterou musíte do 30 dnů odstranit. Na montáž kol proto musíme buď do značkového servisu s originální diagnostikou, nebo do dobře vybaveného pneuservisu se speciální čtečkou senzorů vybavenou propojením s vozidlem přes OBD. Tam nás samozřejmě budou přesvědčovat, že přece nebudou na vůz montovat nevyvážená kola (byť za jednu sezonu najedeme třeba jen 2500 km). Dvakrát ročně tak zaplatíme 800 Kč za montáž a vyvážení kol, ale také 0,3 hodiny diagnostiky ve značkovém servisu (běžně 0,3x 700 Kč = 210 Kč) či zhruba stejnou částku v pneuservisu s potřebným vybavením. Za 11 let je to tučných 22.220 Kč! Navíc senzory jsou samozřejmě uvnitř pneumatik, takže při jejich čtyřech výměnách zaplatíme navíc 4x 800 Kč za demontáž a montáž pneumatik na disky (bez senzorů jsme to platili jen jednou při pořízení nových zimních pneumatik). TPMS by tak naše náklady na služby pneuservisu zvýšilo o 24.620 Kč.

Jak na kontrolu vozu před jízdou: Stěrače stírají, světla svítí…

Náklady na pneumatiky: Naše jedenáctileté letní pláště Dunlop (z prvomontáže) nejsou popraskané, nemají boule a stále překvapují přilnavostí na suchu i mokru. Zbývá jim 4 mm vzorku. Trochu záhada, ale je to tak. Kdybychom však jezdili do pneuservisu, jistě by si nám pracovník takřka lehal pod kola, ukazoval různé studie výrobců o maximálně čtyřleté životnosti a vyhrožoval, že pokud gumy nevyměníme, riskujeme životy své i svých dětí. V případě odmítání by nás zesměšnil pokřikem přes celou dílnu: „Franto, tak ty dvacetileté šlupky vytáhni zpět z popelnice, pán je fakt šetřivý.“ Většina řidičů této psychologické masáži podlehne. Kvalitní obutí nevšedního nízkoprofilového rozměru 195/50 R15 stojí 2000 Kč za jednu gumu, takže TPMS by naše náklady na pneumatiky zvýšilo o 8000 Kč. Přezutí zde už nepočítáme, neboť by se zřejmě spojilo s tím započteným pro výměnu senzorů.

Náklady celkem: 81.120 Kč

To je o 72.620 Kč více než při úsporném „vesnickém“ provozu auta bez TPMS.

A to je ještě ideál

Takto hrůzné zvýšení nákladů nám navíc vyšlo jen za ideálního stavu. V praxi je třeba časté, že pneuservis zákazníkovi sestaví sadu zimních kol a namontuje je na vůz. Když pak uvnitř něco svítí, odkáže na značkové dealerství, kde prý chybu vymažou. Jenže tam u přímého měření nemají co vymazat. Musí obutá kola opět zout a dát do nich senzory. Pokud navíc pneuservis prodal zákazníkovi disky, které nemají opěrnou plochu pro senzory TMPS, další tisíce zmařených investic jen létají (pneuservis zpět použité disky nevezme). Nakonec senzory TMPS jsou choulostivé a lze je i snadno zničit.

Prověrka Volkswagenu Touran: Světlo na konci tunelu?

Po školení od Zdeňka Rýce máme strach, že „gumařina“ se s TPMS stane tak složitou, že se vrátí do značkových servisů. A ty pak budou diktovat ceny. „Máte tu v redakci nějaká nová auta?“ ptá se Zdeněk Rýc. „Vezmeme nějaké a zajedeme prověřit některý z pneuservisů, který jsem školil. Uvidíme, co si pamatují.“ Po chvíli hledání padne volba na Volkswagen Touran 1.4 TSI a pneuservis volíme v blízkém okolí – BestDrive na Novostrašnické ulici. Po cestě vymýšlíme zakázku. Na zánovním voze chceme prohodit přední kola za zadní (což se skutečně má dělat každých

10.000 km), abychom prodloužili životnost pneumatik. A jsme přesvědčeni, že odjedeme se svítícím varováním a doporučením, ať si to necháme smazat ve značkové dílně.

Překvapivě však mechanik v servisu BestDrive po výměně kol sahá na zeď, kde visí tester VDO TPMS Pro. Od pohledu poznal, že náš vůz systém bude mít – a skutečně, pravidelně aktualizovaná databáze v přístroji mu to potvrzuje. Postupně jej přikládá k jednotlivým kolům a s pípnutím mu naskakují senzory. Poté, co u všech zkontroluje funkci a nabití baterie, přístroj oznámí, že v případě našeho vozu postačí nechat jej teď dvacet minut stát a poté projet rychlostí vyšší než 20 km/h. Není tak potřeba připojovat tester k zásuvce OBD a sdělovat řídicí jednotce pozici senzorů. „Máme tak štěstí na jedno ze zhruba 19 procent aut, která si nové senzory či jejich změněnou pozici načtou sama,“ vysvětluje Zdeněk Rýc.

Teoreticky bychom si zde skutečně kola mohli vyměnit i sami na dvorku, pouze bychom nezjistili, zda senzory už nejsou vybité a neblíží se konec jejich životnosti. Nejdříve svítí hodnoty tlaku šedě, po navázání spojení senzory přejdou na jasnou bílou.

„U dalších zhruba 32 procent modelů musíte adaptační proceduru odstartovat nějakou tajnou sekvencí – u Fordu Focus je to třeba střídavé mačkání brzdy, plynu, zapínání a vypínání zapalování zakončené zatroubením vozu – či v palubním menu. Ale téměř polovina aut s TPMS – tedy 49 procent – má zaučení přes OBD. Tedy řídicí jednotka není schopna poznat, odkud na ni který senzor mluví, a musíte jí to po načtení jednotlivých kol oznámit. U nich se bez našeho testeru neobejdete,“ vysvětluje Zdeněk Rýc. A kolik chytrá mašinka od VDO stojí? Něco málo přes 30.000 Kč, roční aktualizace dat pak 3500 Kč. Dle našeho názoru by tak TPMS nemuselo znamenat konec ani menších pneuservisů, na druhou stranu negativních zpráv se na živnostníky valí poslední dobou nějak moc.

Firma Pirelli ukázala v Ženevě inteligentní a barevné pneumatiky

A jak poznáte, zda si váš model ventilky načte sám, vyžaduje „tajný start“ adaptačního procesu, či dokonce připojení na diagnostiku? Žádný univerzální rozpoznávací znak neexistuje, odpověď však najdete v návodu k obsluze. Pokud u kupované ojetiny chybí, shánějte (prodávají značková dealerství, třeba u Peugeotu či Citroënu bývá ke stažení na stránkách) nebo jděte o dům dál.

Jak poznám, co je v mém autě

Nepřímý systém měřící podhuštění přes senzory ABS a otáčky kol poznáte tak, že někde ve voze či v palubním menu je tlačítko „Set“ pro jeho nastavení. Po zkontrolování tlaku v pneumatikách jím systému řeknete, že takto je to správně. Líní lidé tak mohou jen mačkat tlačítko, aby jim to nesvítilo – a systém pak zkalibrují na podhuštěné pneumatiky. Toto zařízení neměří žádné přesné hodnoty tlaku – jen pozná, že jedno kolo se otáčí rychleji než ostatní a bude asi podhuštěné.

svetmotoru

Přímý systém poznáte tak, že v palubním menu naleznete obrazovku s hodnotou tlaku pro všechna kola. Naopak nikde není žádné tlačítko, kterým byste mohli vymazat varování, nějak to resetovat či něco podobného. Jediným způsobem, jak se zbavit varování, je upravit tlak v „gumách“ na požadovanou hodnotu.

Škodovky zatím unikají

Vozy Škoda používají nepřímé měření bez dalších servisních nákladů, které má šanci splnit i příští evropskou legislativu (dle vyjádření automobilky se přechod na přímé měření neplánuje). Systém firmy Nira Dynamics spočívá ve výpočetních algoritmech, do nichž však vstupují nejen samotné otáčky kol, ale pečlivě jsou sledovány i hodnoty příčného zrychlení (na podhuštěných gumách auto víc plave), odchylky otáček při akceleraci či brzdění (podhuštěná kola dříve kloužou) a podobně. Systém generuje dost planých poplachů, ale řidič je může smazat stiskem zmíněného tlačítka „Set“.

svetmotoru

Deset rad pro světlo na konci tunelu

Abyste s přímým měřením TPMS finančně nekrváceli víc, než musíte, k tomu je zde našich deset rad.

1. Zvažte klony

Na trhu jsou kromě předprogramovaných senzorů i univerzální, které naprogramujete třeba zařízením VDO TPMS Pro. Vytvoříte tím kopie původních. Pokud si označíte kola, tedy kopie senzoru z pravého předního letního bude v pravém předním zimním, a budete je montovat stále na stejné místo, nepotřebujete diagnostiku ani specializovaný tester. Zkrátka vypněte zapalování, sundejte z auta původní kola, odneste je dost daleko, nasaďte nová a vůz by neměl nic poznat. Bohužel programovatelné senzory bývají dražší než původní. Zatímco originální či s nimi identické aftermarketové pevně naprogramované pro daný model vozu už někdy padají na 800 Kč (zcela výjimečná je v tomto směru dacia se senzory za 266 Kč), programovatelné začínají na ceně 1500 Kč.

2. Čistit, ale opatrně

Výrazně zásadité či naopak kyselé čističe mohou mezi trubičkou ventilku a převlečnou maticí způsobit masivní oxidaci. Vzniká v podstatě elektrolyt, který pak dokáže naleptat i samotný disk. Proto používejte šetrné mycí prostředky na hliníkové disky a pořádně je pak z prostoru ventilku vypláchněte proudem vody.

3. Ohlídejte servis

Hliníkové ventilky senzorů jsou tak choulostivé na správné usazení senzorů, které na nich drží, že k dotažení převlečné matice či montáži ventilku (jadérka) dovnitř potřebujete speciální dlaňové momentové klíče. Ten na jadérko má jen 0,4 N.m – to nemáte šanci rukou odhadnout.

4. Kolem auta nedupejte

Životnost senzorů je limitovaná baterií v nich, kterou nelze dobíjet ani vyměnit. Když ustane pohyb vozidla, přejdou do režimu spánku, přestanou vysílat a energetický odběr výrazně poklesne. Vzbudí se otřesem. Nepoužívejte proto auto s TPMS třeba jako mobilní sklad nářadí – každé zabouchnutí dveří znamená až půl hodinu zbytečného vysílání signálu Bluetooth.

5. S autem do vyhřívané garáže

Kapacita akumulátorů velmi klesá v chladu, proto i obyvatelům horských oblastí někdy senzory místo avizovaných pěti let vydrží jen jednu sezonu. Pokud máte dvě auta a jen jednu vyhřívanou garáž, rozhodně se vyplatí dát dovnitř to s TPMS.

6. Pozor na datum výroby

Baterie slábne, i když senzory spí a nevysílají. Každý otřes, třeba při transportu či manipulaci ve skladu, je navíc probudí – nemají jak poznat, že ještě nejsou v kolech. Proto si vždy ohlídejte datum výroby. Naprostý nesmysl pak je nákup senzorů od soukromých majitelů či ještě hůř drobných podvodníčků živících se rozebíráním vraků a rozprodejem dílů z nich po inzertních portálech. Našli jsme i nabídku senzorů z patnáctiletého Renaultu Laguna, který po zadření motoru už osm let stál na špalcích. Všechny čtyři za 2000 Kč. To jsou tutově vyhozené peníze.

7. Dobře počítejte

Pokud je průměrná cena senzoru 2000 Kč a přezutí všech gum vyjde na 1000 Kč, návratnost pořízení druhé sady kol se odsouvá o čtyři roky (kvůli nákupu senzorů do druhé sady). Čili jestliže se druhá sada disků vracela tři roky, TPMS posouvá tuto návratnost na sedm let. Firmy auta tak dlouho nemívají, takže flotiloví manažeři druhé sady kol nepořizují. Pro trh ojetin to znamená, že zatímco dosud byla druhá sada kol standardem kvalitní nabídky, od nynějška to bude spíš výjimka. V případě popsané fabie s ročním nájezdem málo přes 5000 km by se v součtu s ostatními náklady jednoznačně vyplatilo jezdit taxíkem.

8. Pečujte o hliníkové ventilky

Senzory obvykle bývají spojené s ventilky – jen u novějších typů jsou ventilky samostatně oddělitelné. U starších znamená zničení ventilku i výměnu celého senzoru. Problém je v tom, že kvůli kompenzaci přidané hmotnosti jsou ventilky u většiny senzorů hliníkové. Pokud na ně necháte déle působit sůl, zoxidují tak, že se často doslova rozpadnou. Po každém úplném vypuštění (třeba při montáži nového pláště) musí tyto ventilky dostávat nový servisní set se speciálním jadérkem z inertního kovu, který s hliníkem nereaguje. To samé platí o čepičkách - v žádném případě nesmí být ocelové.

9. Zajímejte se o novinky

Je zcela běžné, že starší model senzoru výrobce nahradí novějším. Například u Continentalu VDO tak staré senzory byly pevně spojené s ventilky. Novější už mají ventilky oddělitelné, což velmi zlevňuje opravy. Úplně nové TG1D pak mají opět ventilky mosazné v gumě, které netrpí oxidací působením soli. A ještě perspektivnější VDO REDI-Senzor se lepí jen dovnitř pneumatiky. Nejsou tedy součástí ventilku – ten může být zcela obyčejný za 16 Kč.

10. Nevozte v autě žádné další senzory

I u aut, která již mají automatické načítání senzorů TPMS, mohou nastat nečekané problémy. A to když druhou sadu kol naložíte do zavazadelníku. Jejich senzory totiž houpáním při jízdě ožijí, takže náhle na řídicí jednotku útočí osm různých signálů. Minimálně to zablokuje proces automatického načítání. U starších typů senzorů často dochází při nedbalé montáži třeba k odlomení ventilku. Takový senzor stále vysílá. Pokud si jej tedy od mechanika vezmete na památku a dáte do auta, opět znemožníte systému správně fungovat.