Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Nevlastnit, sdílet! Patří budoucnost sdílení aut? Má to vůbec smysl?

25. 5. 2019
9
96
Zobrazit náhledy (9)
Po schválení rezervace si na aplikační mapě mě stačí vybrat nejbližší automobil. U Anytime si jej můžete zarezervovat na dvacet minut. Automobil se poté u obou společností otevírá pomocí mobilního telefonu. Zvlášť jízda malinkým elektromobilem platí za zážitek. Navíc parkování na modrých a fialových zónách nestojí ani korunu. Stejné je to i v případě hybridních vozů od Anytime. Vozidlo se po skončení znovu zamyká přes telefon, opisuje se stav baterky (u Re.voltu) a pomocí připojené platební karty se hradí částka podle ujetých minut. Při vracení je třeba dbát na příslušné pásmo.

Sdílená ekonomika vstupuje do většiny lidských oblastí. Tu automobilovou nevyjímaje. Jaké jsou principy carsharingu? Jak funguje v praxi? V čem jsou jeho úskalí? A má snad šanci stát se budoucností řízení auta?

Přestože je je sdílení aut známé už přes třicet let, do povědomí Čechů se ve větší míře dostává až teď. Hlavně mladá generace přestává vnímat auto jako znak společenského postavení, který se zkrátka nedává z ruky, a uvažuje spíš prakticky: pohledem zohledňujícím náklady spojené s vlastnictvím vozu nebo četnost jeho užívání.

P2P vs. FF

Rozlišujeme dva základní druhy carsharingu. Prvním je klasický P2P (peer-to-peer), tedy sdílení mezi jednotlivými uživateli. Druhou možnost představuje takzvaný free-floating carsharing, kdy vozy patří jedné právnické osobě. Flotila aut je v takovém případě rozmístěna v určité oblasti přímo na ulicích a lidem k dispozici pro zapůjčení.

„Auta od jiných uživatelů se zpravidla půjčují na dovolenou či na víkend, kdežto flotilové vozy se častěji využívají k pohybu po městě jako náhražka taxi nebo MHD,“ vysvětluje Petr Dörner, který se zaměřuje na P2P carsharing ve společnosti Škoda Auto DigiLab, laboratoři se sídlem v Praze, která cílí na mobilitu, konektivitu a digitalizaci.

V Česku není zdaleka první firmou: průkopníci sdílení aut se u nás objevili už před šestnácti lety. V roce 2003 a možná trochu nečekaně v Brně. Šlo o partu kolem družstva Autonapůl. „Zpočátku to nebylo podnikání, dělali jsme to pro sebe s přáteli. Základní myšlenka byla – nevlastnit vozidlo, a přesto mít nějaké levně a fl exibilně k dispozici. Když potom začali přibývat kamarádi kamarádů, řekli jsme si, že do toho šlápneme více,“ poodkrývá začátky zakladatel Autonapůl Stanislav Kutáček. Do „podnikání“ nijak nešlapali, o sedm let později čítala jejich fl otila pět vozů. „Zní to možná zvláštně, ale nedělali jsme žádné aktivní kroky pro růst systému. Prostě nám to klapalo mezi sebou,“ vysvětluje Kutáček.  

Technologiemi k růstu

Ke skutečnému rozšiřování carsharingu v Česku přispěl nástup nových technologií. „Do roku 2014 existoval na webu pouze jednoduchý rezervační systém. Drtivá většina předávek tak stála na výměně klíčků z ruky do ruky,“ říká současný ředitel Autonapůl Michal Šimoník.

Před pěti roky přišel zlom: klasické klíče nahradily čipové karty, které celý proces o dost zjednodušily. Tím se logicky začal rovněž zvyšovat počet klientů a expanze do dalších měst – ta se v roce 2018 zastavila na desítce: jako oslední do party přibyl Zlín.

Pro koho to vlastně všechno je?

Typický uživatel carsharingu je člověk mezi dvaceti a čtyřiceti lety žijící ve větším městě, kde k přesunům využívá městskou hromadnou dopravu, kolo, či koloběžku. Na víkendové cesty za rodinou či zážitky potom sáhne právě po sdíleném automobilu.

Příklad najdete v naší reportáži dole, kde se dočtete i o cenách: třeba minuta přijde na dvě až pět korun – to podle denní doby.

Majitelé sdílených vozů jsou v průměru o trochu starší a zpravidla mají v domácnosti dvě tři auta. Navíc u nich převládá pragmatický postoj, že půjčení vozu několikrát do měsíce jim zaplatí náklady s autem spojené. „Jsou to většinou lidé, kteří už mají za sebou přístup, že jde o jejich první auto, jež si hýčkají a nikoho do něj nepustí,“ popisuje Petr Dörner typického majitele.

Podle propočtů DigiLabu, který v Česku provozuje platformu pro P2P sdílení vozů s názvem HoppyGo a má přes 40.000 registrovaných uživatelů, se carsharing vyplatí těm, kteří za rok ujedou maximálně 15.000 kilometrů.

Významnou skupinou uživatelů jsou lidé dojíždějící například vlakem za prací do velkých měst. Nemá pro ně význam mít tam auto, nechtějí platit za parkování, ale na cesty za město si půjčí právě sdílený vůz. „Jistota, bezpečí, rychlost a uživatelská přívětivost aplikace – to jsou čtyři hlavní požadavky lidí vstupujících do sdílené ekonomiky. Rychlost je důležitá ve smyslu co nejkratší doby mezi objednávkou vozu a jejím potvrzením. Zjistili jsme, že když zůstane poptávka na zapůjčení auta déle než dvě hodiny bez odpovědi, je velká pravděpodobnost, že ji uživatel stáhne a jde hledat jinam,“ vysvětluje Dörner. „Nikdo nechce být třeba pět hodin v nejistotě, jestli auto sežene,“ vysvětluje.

V aplikaci pro sdílení si lze najít auto k vyzvednutí doslova za rohem, není nutné jet do pobočky na druhý konec města jako u klasické autopůjčovny. Také nabídka vozů je často různorodější – od těch, které si lidé půjčují kvůli zážitku, přes reprezentativní vozy na služební cesty až po praktické na dovolenou s celou rodinou nebo stěhování.

Výhoda je, že ve srovnání s klasickou autopůjčovnou se při využití carsharingu obejdete bez hromady papírování. Smlouvy se tvoří automaticky v aplikaci společně s elektronickým předávacím protokolem. Nafotíte vozidlo, zaznamenáte stav paliva i tachometru a nájemce se může vydat na cestu.  

Jak dál?

Firmy věnující se carsharingu věří, že s proměnou myšlení a přístupu k vlastnictví auta se bude počet uživatelů sdílených vozů zvyšovat. Je ale otázkou, zda se dá na sdílení vydělat jako na podnikání. „Jako na byznys bych u carsharingu nevsadil. Myšlenka, že když už mám auto, tak hledám způsob, jak pokrýt fi xní náklady s ním spojené, se mi líbí a má smysl. Ale představa, že nějaká společnost nakoupí auta a hledá, komu by je mohla půjčovat na pravidelné bázi, a založí na tom své podnikání, podle mého v Česku fungovat nemůže,“ říká ekonom Aleš Rod.

Rozhovor: Překonat stereotypy může být těžké

Jak se žije muži, který se carsharingu věnuje léta? Povídali jsme si se Stanislavem Kutáčkem, zakladatelem družstva Autonapůl.

Když srovnáte rok 2003 a 2019, jaká největší změna se udála na poli sdílení aut?

Zpočátku jsme byli environmentalističtí nadšenci. Nyní převažují lidé, pro které je to – jak říkají Angličané – „value for money“ – dobrá služba za jejich peníze.

Na startu byl carsharing nejoblíbenější mezi studenty. Zůstává to pořád?

Nemyslím si, že by carsharing kdy byl doménou studentů. Spíše to vždy byli mladí profesionálové – lidé po škole, většinou vysoké, často před založením rodiny. Mezi zákazníky jsou však zastoupeny nejrůznější skupiny.

Jak si stojí v této disciplíně ženy?

Žen je méně, ale jejich počet roste.

Jaká jsou podle vás největší pozitiva carsharingu?

Šetří prostor ve městě – každé sdílené auto ušetří čtyři až deset soukromě vlastněných. Dále je fi nančně atraktivní pro lidi, kteří jezdí málo. A co se týče nás, nabízíme různé vozy pro různé příležitosti – od malého městského přes rodinné kombi po devítimístnou dodávku nebo elektromobil.

A nevýhody?

Někdo může jako hendikep vnímat občasnou potřebu plánovat si cesty, nebo že nemá vůz hned před domem. Spíš je to ale o úhlu pohledu.

Kolik lidí je vlastně potřeba, aby služba mohla fungovat?

Konkrétně o Autonapůl se nyní stará kolem deseti lidí. Někteří to mají jako hlavní obživu, jiní věnují svůj volný čas. V každém případě je naším cílem poskytnutí skvělé služby. A tomu přizpůsobujeme kapacity, které projektu věnujeme.

Dokáže být carsharing ziskový? Ptáme se proto, že mnozí Češi jsou zvyklí automobil vlastnit a staví se k podobným službám skepticky.

Zisk snad budeme mít letos poprvé. Někteří Češi jsou k tomu nedůvěřiví. Ti s námi pochopitelně nejezdí. Je tu ale spousta lidí, kteří pochopili, že díky carsharingu mají k dispozici čisté a dobře servisované vozidlo, navíc bez starostí. Jak to někdo vyzkouší, zpravidla zůstane. Překonat stereotypy však pro mnohé může být těžké.

Vyzkoušeli jsme sdílení aut na vlastní kůži: Bez chytrých telefonů si neškrtnete

Jak vypadá české sdílení aut dneška? V květnu 2019 je spojeno s chytrým telefonem s internetem. Pokud jím nedisponujete, jste v podstatě vyřízeni. Aktuální stav jsme si vyzkoušeli na nejmladších fi rmách v Praze. První je Re.volt se žlutými elektrickými autíčky, druhou italská společnost Anytime carsharing, jež k nám přicestovala z jihu teprve letos v dubnu. U obou společností si v mobilu stáhnete v Apple store nebo Google Play příslušnou aplikaci. Vyplníte telefonní číslo (Anytime) a platný e-mail (Re.volt), na které vám přijdou potvrzovací kódy. Poté přichází na řadu fotografi cké okénko v podobě zvěčnění řidičského oprávnění, občanky a posléze též vlastního portrétu s průkazem. „Registraci schvaluje robot, čili by měla být dokončená do patnácti minut,“ říká ředitel Anytime Carsharing pro Česko Milan Beutl.

Má pravdu, do čtvrthodiny je skutečně hotovo, byť se za okamžik trochu pereme s připojením platební karty do aplikace. U Re.voltu čekáme na vyřízení poněkud déle, neboť žádosti posuzuje člověk, nikoli stroj. Může se rovněž stát, že vaše prosba nebude vyslyšena. „Setkali jsme se již s mnoha řidiči s propadlými doklady,“ říká Pavel Förster z Re.voltu. My naštěstí máme vše v pořádku, a jelikož splňujeme podmínku 21 let (u Anytime ještě řidičák déle než 24 měsíců), můžeme si vyhledat na aplikační mapě volné auto. Anytime nabízí dvacetiminutovou rezervaci – nestane se vám tak, že vůz někdo vyfoukne. S tím jsme se setkali u vyhlédnutého elektromobilu Re.volt. U sdílené ekonomiky se to může stát.  Když se konečně dostanete k vozidlu, stačí ho poté otevřít pomocí telefonu. U žlutých vozítek jsou klíčky v zapalování, v hybridní toyotě od Anytime zapínáme start a jsme připravení vyrazit. Italové nám dokonce umožňují opustit hranice Prahy, můžeme tak obrážet celou vlast bez omezení. „Podzemním garážím se ale vyhněte, ztrácí se tam totiž signál,“ varuje Milan Beutl.

Alfou a omegou je ovšem funkčnost mobilu. Pakliže se vybije a jste s vozem  mimo civilizaci, můžete si zadělat na velký problém. Na druhou stranu například v tankování potíž nevidíme, neboť hybridy jsou vybavené kartou CCS. Vytáčíme číslo, operátorka sděluje kód, doplňujeme palivo a pádíme zase dál. Vše se účtuje pouze za ujetý čas – od 10.00 do 6.00 se přesunujeme za 4,99 Kč/minutu, v ranní špičce za 1,99 Kč/min. Žlutá auta na baterky pak vyjdou na šest korun za minutu. S nimi se z hlavního města do Karviné nepodíváte (maximální dojezd 120 km),  díky rozměrům se ale perfektně hodí do ucpaného centra – navíc na modrých a fi alových zónách s nimi zaparkujete zadarmo. Ostatně stejnou výhodu skýtají též japonské hybridy od Italů.

Co se týče navracení, obě firmy vyžadují odevzdání vozu do Prahy – v aplikaci se rozsvítí, v jakých částech to je možné. V srdci metropole tak téměř vždy nějaký ulovíte. Horší to ovšem bývá na periferii – třeba na Zličíně jsme několikrát pátrali marně. Pokud ale víte, že se budete chtít svézt na delší dobu, lze si vůz s předstihem objednat na čtyřiadvacet hodin. U Anytime váš účet zchudne o 1299 korun, u Re.voltu přes web HoppyGo za celý den s čínským elektromobilem vyndáte z kapes 650 korun včetně pojištění. My však vidíme větší smysl v kratších vzdálenostech. V Praze 1 nasedáme do žlutého 2,2 „dlouhého“ prcka a za jedenáct minut již stojíme před redakcí. Klíče necháváme v zapalování, zamykáme a opisujeme stav baterky. Aplikace nás za moment přesměrovává na bránu GoPay, kde naťukáváme údaje platební karty a uhrazujeme sympatických 66 korun. Něco na tom carsharingu přece jen bude.  

Související články

Témata
Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly

Diskuse: Přidat názor

Avatar - rohYpnol
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
| 28. 5. 2019
Dovolím si reakci na parkování na sídlištích.

Tvoje zpoplatnění by znamenalo jen problém pro ty, kdo nevlastní garáž a naopak šikanu pro ty, co garáž vlastní.

Proč bych měl parkovat v garáži, kterou jsem si z vlastní vůle pořídil? Jen aby někdo jiný, kdo místo koupě garáže jezdí na dovolené mohl mít auto "pod okny"??
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
| 28. 5. 2019
Je to presne tak ako vravis. Tvarime sa, aki sme vsetci chudacikovia, co kde zdrazelo, aku mame ubohu vyplatu a nie je problem vlastnit niekolko prostriedkov len tak. A preco by som auto parkoval vnutri, ked mozem zaberat verejny priestor a to zadarmo (vsak platim dane nie?) Byvam v meste, som ochotny si zaplatit vyhradene miesto. Mesto mi vsak ziadne neda lebo sa obava, ze to spusti lavinu. Tj. za prve auto nech je zadarmo/symbolicka suma (osobne som ochotny zaplatit aj viac). Kazde dalsie progresivne spoplatnit, aby si ludia dobre rozmysleli, ci im dalsie auto prinasa nejaku pridanu hodnotu, alebo ide len o ciru pohodlnost. Tiez ma vytacaju obyvatelia sidliska, ktori maju garaz, ale bude parkovat pred vchodom, lebo v prvom pripade ide pohodlnost a v druhom ma z tej garaze len sklad haraburdia a auto sa tam nezmesti. Spoplatnenie vyriesi takychto ludi natolko dostatocne, ze nebude problem s parkovanim.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sdíl
| 28. 5. 2019
V mestách je s priestorom na vlastnom celkom problém, ale ja bývam na dedine a vôbec by mi nevadilo keby obec spoplatnila parkovanie na obecnej infraštruktúre. Moja ulica je už skoro neprejazdná, lebo pred každým domom stoja 2 autá aj keď by väčšina z nich mohla stáť vo dvore, ale takto to je pre tých ľudí pohodlnejšie a nič ich nemotivuje robiť to inak.
Avatar - rohYpnol
Re: Re: zase nie vsetko sa da zdielat
| 27. 5. 2019
Doufám, že u vás sdílíte i použitý toaletní papír. Jsou tam stále nepoužitá místa :-!
Avatar - traveldrive
Re: Re: zase nie vsetko sa da zdielat
| 26. 5. 2019
Ty kokos, za tvoj inteligenčný kvocient by sa hanbili snáď aj šimpanzy.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku