Před 100 lety se do pražského dopravního chaosu vložil první strážník
První strážník začal řídit pražskou dopravu před 100 lety, 2. září 1919.
Počátkem 20. století přerůstala Praha pomalu ve velkoměsto se všemi jeho negativy. Počet obyvatel přesáhl půl milionu a dále prudce vzrůstal, ve městě - metropoli nového státu - rostl i počet úřadů a institucí či průmyslových podniků. To vše spolu s rozvojem automobilismu znamenalo také enormní nárůst dopravní zátěže. A tak se do dosavadního dopravního chaosu, který v Praze panoval, museli vložit strážníci. První z nich začal řídit pražskou dopravu před 100 lety, 2. září 1919.
V ten den se v dolní části pražského Václavského náměstí srotil dav zvědavců. Jejich pozornost přitáhl právě první dopravní strážník, který v neobvyklé helmici a s černým obuškem v ruce dělal nezvyklá gesta. Uděloval tak pokyny vozidlům, tramvajím i chodcům.
Ač se mu na prsou skvěl štítek s nápisem "dopravní stráž", neměl o autoritu vůbec postaráno. Tehdejší řidiči, vozkové, cyklisté i chodci byly zvyklí využívat ulice dle vlastního uvážení, mnohdy vládlo právo silnějšího, a tak prosadit pravidla nebylo vůbec snadné. Běžné byly rvačky mezi kočími, zaznamenány jsou i případy napadení dopravního strážníka.
Právě vzhledem k nepříliš vřelému přijetí novinky v dopravě částí Pražanů i návštěvníků byly k dopravní stráži vybírání zkušení a fyzicky zdatní muži, které čekal nelehký úkol - vychovat účastníky dopravy k dodržování nově zavedených dopravních předpisů. Dopravu řídili z počátku na křižovatkách na Můstku, Národní třídě, u Masarykova nádraží a u Anděla, později na desítkách dalších míst. Aby byl zajištěn dozor i na ostatních ulicích, byl zřízen také cyklistický oddíl strážníků. A chůzi chodců i čistotu ulic sledoval i oddíl neuniformované stráže.
Dopravní strážníci uprostřed křižovatky se pak stali jedním ze symbolů města. Postupně je však začali nahrazovat semafory, první z nich se v Praze objevil v roce 1927 na křižovatce Hybernské, Dlážděné a Havlíčkovy ulice. I ten však musel řídit strážník. První světelný semafor bez obsluhy byl instalován v Praze uprostřed Václavského náměstí mezi ulicí Vodičkovou a Jindřišskou v lednu 1930. Nyní dopravní policisté řídí dopravu pouze výjimečně, například v případě poruchy semaforů či nehody.
První silniční zákony v českých zemích pocházejí z konce 18. století, kdy začaly vznikat základy silniční sítě. Byl to především takzvaný Tereziánský patent z roku 1778, který byl vydán za vlády Marie Terezie a upravoval pravomoci silničního personálu starajícího se o údržbu silnic. V roce 1875 vstoupila v platnost vyhláška o jízdě silničními parostroji. Navazující místodržitelské nařízení z roku 1900 určovalo požadavky na vozidla a jejich označení, jednoduchá pravidla bezpečného řízení a jízdy. Rychlost jízdy v uzavřené obci například nesměla být větší než rychlost koně v čerstvém klusu.
Poté, co se v roce 1893 objevil v českých zemích první automobil, získal jeho majitel Theodor von Liebieg permanentní povolení k jízdě na veřejných komunikacích - první řidičské oprávnění v českých zemích. Postupně vznikaly i první silniční předpisy. V roce 1908 byl přijat zákon o povinném ručení a v roce 1910 vyšlo v říšském zákoníku "Nařízení, jímž se vydávají bezpečnostní ustanovení policejní pro jízdu jízdních silostrojů (automobilů, motorových vlaků a motorových kol)". To bylo novelizováno v roce 1918, kdy byla například zavedena povinnost před každou křižovatkou troubit.
Nezbytnost sjednotit pravidla silničního provozu na mezinárodní úrovni znamenala v roce 1909 přijetí Mezinárodní smlouvy o jízdě automobily, která se týkala i tehdejšího Rakousko-Uherska. Smlouva zavedla mj. první dopravní značky, tehdy nazvané jako výstražné tabulky.
Pro celé území Československé republiky byla pravidla silničního provozu upravena v roce 1935 zákonem o jízdě motorovými vozidly a prováděcím vládním nařízením. Další změny přinesl rok 1951, kdy byl vyhláškou zaveden systém sankcí za hrubé přestupky. Další změny se týkaly například různých úprav povolené rychlost, či, v souvislosti s otevřením prvního dálničního úseku v roce 1971, jízdy po dálnici a silnici pro motorová vozidla. Významnou změnu zavedla vyhláška z roku 1997, která snížila rychlost v obci na 50 km/h a rychlost na dálnici zvýšila ze 110 km/h na 130 km/h. Od července 2006 byl v ČR zaveden bodový systém postihující řidiče, kteří páchají přestupky nebo trestné činy.
