TEST BMW 840d 235 kW xDrive Gran Coupé – Taková moje osmička
Nejvyšší číslo v hierarchii BMW mě zatím neoslovilo, řídil jsem kupé i kabrio, klasický benzinový osmiválec i naftu. Jako nejlepší se ukázala poslední testovaná osmička, celým jménem BMW 840d 235 kW xDrive Gran Coupé.
Z osmičky asi nikdy nemůžete vystoupit vysloveně zklamaní nebo ji považovat za špatné auto. Ale můžete si zapochybovat, jestli je vám její styl blízký. Nebo jestli nabízí něco navíc, co by leckdo od The 8 očekával. Zvlášť při vzpomínce na osmičku devadesátkovou.
Já bych si s dovolením zapochyboval o designu kupé i kabria, kterých se sice obří ledviny zatím nedotkly, zapomnělo se ale taky na jakýkoliv originální nápad, hlavně zadek je pak až nehezký, boky nijaké. V prvním testu osmičky jsem si mírně zapochyboval také nad interiérem, který se možná až moc podobá o několik pater níže položené trojce.
Většinu z těchto mých pochybností aktuálně testovaná 840d xDrive Gran Coupé buď nahlodala, nebo úplně rozptýlila. Vůbec si tentokrát nebudu stěžovat na design karoserie, gran coupé je z osmiček suverénně nejvyváženější, nejelegantnější. Nízká silueta se čtveřicí bočních dveří bývá sama o sobě atraktivní, zde mi přijde, že ji vlastně vůbec nic neruší. Že je tahle osmička překvapivě jednoduchá, střídmá. Moc do palety současných BMW nezapadá, podobně výjimečná je už jenom pětka.
Podobný názor mají zřejmě také zákazníci, kteří verzi Gran Coupé s náskokem preferují. Celosvětově patří čtyřdvéřové verzi skoro polovina prodejů, kupé si ukusuje sedmadvacet procent.
Ke konkrétnímu testovanému kusu - o další zvýraznění exteriéru/interiéru se postarala hned dvojice paketů. První se jmenoval M Technic Sport, přišel na sto tisíc a obsahoval třeba „černé vysoce lesklé okenní lišty BMW Individual s rozšířeným obsahem“ (jednou bych se chtěl živit vymýšlením podobných názvů…), černý je i rámeček masky chladiče, průduchy na bocích karoserie a také samotná maska. Součástí paketu jsou však také M bezpečnostní pásy (s vetkanou exkluzivní M trikolorou, pochopitelně) a už velice podstatný technický doplněk v podobě M sportovního diferenciálu (svornost je regulována elektronicky).
Druhý paket – jednoduše nazvaný M Sportovní, stojí sto třicet tisíc a můžete se díky němu těšit z aerodynamického paketu (tedy například agresivnější přední nárazník, nástavce prahů, difuzor…), sportovního koženého volantu, multifunkční sedačky řidiče a spolujezdce, antracitové barvy stropu (pro mě prostě černá) nebo kůže Merino. Za funkční prvek se už dá považovat posílená brzdová soustava (na předních kolech čtyřpístkové třmeny).
Nemůže chybět ani pěkně tučňoučká individuální barvička, tentokrát jde o odstín Frozen Marina Bay za sto šedesát tisíc… Testovaná osmička pak prosvětlovala interiér prostřednictvím bílé kůže Ivory White, za který se kupodivu nepřiplácelo (pokud jsem dobře pochopil ceník, mohl za to právě jeden z paketů). Nicméně bílá barva vnitřku auta… Hlavně ty bílé koberečky, to bylo na podzim opravdu něco.
Jinak je přístrojovka stále velmi podobná levnějším bavorákům, vzhledem k jejímu celkovému ztvárnění (přehlednost, úžasný a pravidelně chválený infotainment) mi to však vadí nějak míň. Tohle BMW jde velmi. Jenom jsem zvědavý, jestli se digitální přístrojový štít někdy dočká slíbeného redesignu, nebo bude navždy připomínat malé levné francouzské auto.
Na zadní sedačky jsem se vešel, hlavně kvůli zmíněné nízké siluetě zde logicky panuje stísněnější atmosféra, nejvíc jsem však bojoval s „prostorem“ pod předními sedačkami. Kromě bílých koberečků je to další důvod, proč se do testované osmičky zouvat – podzimní obuv pod sedák nenacpete.
Ta převodovka tam není
V testech BMW se nám kromě chvály na infotainment pravidelně objevuje ještě blahořečení spojení motoru s osmistupňovým automatem ZF. Může to vypadat jako náš novinářský automatismus, takové standardizované klišé. Jenže tohle spojení je opravdu natolik výjimečné, že pokaždé za speciální pochvalu skutečně stojí.
Velmi se mi líbilo vyjádření Honzy Mičky, když jsme se společně rozplývali nad spoluprací jednotek BMW a automatu ZF. „To máš úplně pocit, že ta převodovka tam vlastně ani není.“ Velmi trefné, protože při většině jízdních situací činnost převodovky skutečně ani nezaznamenáte. Že řadí neznatelně, to je v naprostém pořádku, o výjimečný počin se ale nejedná, to zvládne i konkurence. Fascinuje mě především to, s jakou samozřejmostí zvládne osmistupňový automat s přidáním plynu nabídnout okamžitě nejvhodnější převod. Jakoby převodovka tušila, jak intenzivně si přejete zrychlit. Žádné zmatečné podřazování a následná korekce vyšším převodem. Vždy optimální volba hned a na první dobrou.
To samé v zatáčkách – jako byste si manuálně připravili ještě před apexem převod, na který chcete oblouk vykroužit, abyste na výjezdu měli na plynu dost síly bez podřazení. Paráda. Skutečný zážitek. A že vás nechá převodovka v sekvenčním módu narazit na omezovač, to je už taková příjemná tečka. Motor cukáním v omezovači samozřejmě trápit nechci, ale je hezké vědět, že mi do řazení tentokrát nikdo nekecá.
Nafta je ok. Ale opravdu
Asi můžeme diskutovat o tom, jestli se nafta do čtyřdveřového kupé hodí, šestiválec verze 840d (235 kW) je však natolik fantastická jednotka, že já se budu za vznětový motor velice přimlouvat.
Vzhledem k objektivním kvalitám (rozvedu), by se výhrady mohly točit kolem neadekvátního zvuku motoru. Souhlasím, zážehový osmiválec bude znít vždy lépe, nicméně v dnešní době nejspíš neexistuje libozvučnější nafta než právě třílitrový šestiválec od BMW. Zvuk je velmi hutný, vznětově nedrnčí, poslouchá se vlastně hezky.
O tom, jak úžasně tenhle motor jede, vypoví víc než nejvyšší výkon 235 kW údaj o zrychlení na stovku – za 5,1 s, jestli chcete něco vědět. Nejvíc ale dělá kombinace nejvyššího točivého momentu 680 N.m a snad dostatečně vychválené převodovky. Vždy a za všech okolností (i těch dálničně německých) se osmička rozjede neskutečně energicky a hlavně naprosto samozřejmě. Síla dvojitě přeplňovaného šestiválce je natolik přesvědčivá, že jsem o benzinovém osmiválci nepřemýšlel. Jasně že bych ho chtěl. Ale jenom kvůli tomu, že je to osmiválec. Ne že by byl z jakéhokoliv důvodu potřeba. Tahle třílitrová nafta od BMW je nejspíš jeden z nejlepších motorů, co znám.
I kvůli spotřebě, kterou naprosto bez odříkání udržíte dlouhodobě pod osmi litry.
Je to gran turismo
Zvlášť v kombinaci s tímto velmi silným, ale obzvlášť úsporným motorem je to gran turismo jak vyšité. Zatáčet se tedy snaží velmi, natáčecí zadní nápravu má ostatně ve standardu, M sportovní diferenciál jsem už taky zmínil, dvoutunovou hmotnost a hlavně šířku vozu 1932 mm jsem však nedokázal přestat vnímat. Asi i kvůli výrazně prodlouženému rozvoru (proti kupé o velmi citelných 201 mm k dobru) jsem na zatáčky nedostal nijak zvláštní chuť, velice rychlá přímá jízda mi v BMW 840d 235 kW xDrive Gran Coupé vyhovovala nejvíc. Jistě že s tím, že tohle gran turismo/grand coupé je připravené v zatáčkách podat minimálně odpovídající výkon, nicméně ten výkon zcela odpovídá necelým dvěma tunám hmotnosti, dvěma metrům šířky a víc než pěti metrů délky. S tímhle nechcete zkoumat nejlepší a nejrychlejší stopu pod bývalým Matadorem (pokud náhodou nevíte, rychlá zatáčkovitá pasáž v Mostě, kde se dělá čas).
Velmi chválím pohodlí na devatenáctipalcových kolech. S M Sportovním paketem to mohou být bez příplatku dvacítky, já už ale vyrazil na zimních devatenáctkách. Byly to runflaty, BMW se však s nimi v posledních letech naučilo natolik zacházet, že prakticky nevadí. Vlastně jsem v tomto konkrétním testovaném případě nenarazil na nerovnost, na níž by osmička vyloženě bouchla.
Mohu porovnávat s nedávno testovaným šestiválcovým Mercedesem-AMG GT čtyřdvéřové kupé a osmička je neporovnatelně komfortnější. A při zmíněném dálničním německém používání aerodynamicky tišší. Šestiválcový Mercedes-AMG GT čtyřdvéřové kupé byl jedním z největších zklamání letošního roku.
Taková moje osmička
Za mě je testované BMW 840d 235 kW xDrive Gran Coupé jednoznačně nejlepší osmička, jakou jsem řídil. Velmi silná, úsporná (i když to v rámci segmentu asi není nejpodstatnější pozitivum), slušně zatáčející, suverénně nejhezčí (kupé a kabrio fakt ne…) a s interiérem, který možná není výjimečný, ale velmi povedený už ano (což samozřejmě platí pro všechny osmičky).
Nejnadšenější jsem byl ovšem z kombinace dvojitě přeplňované třílitrové šestiválcové nafty a osmistupňového automatu. Nejen že není co vytknout, nutné je exemplárně chválit. Spojení síly, úspornosti a všeho, co jste si kdy představovali o fungování automatických převodovek, je za mě možná až pohonné ústrojí roku. Senzační práce. Nic víc není potřeba, cokoliv výš je už rozmar, jemuž ale samozřejmě rozumím.
Na poměry novinářských testovacích osmiček jsme se tentokrát udrželi i v cenových relacích, které jsou s velkou dávkou představivosti akceptovatelné… no, akceptovatelné asi ne, ale řekněme, že jsem při pohledu na nízké modré čtyřdvéřové kupé čekal možná ještě víc než 3,5 milionu. Ale ten bílý interiér fakt nebyl dobrý nápad.
| Nejlevnější verze modelu | 2.485.600 Kč (BMW 840i/245 kW Gran Coupé) |
| Základ s testovaným motorem | 2.680.600 Kč (BMW 840d/235 kW xDrive Gran Coupé) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 2.680.600 Kč (BMW 840d/235 kW xDrive Gran Coupé) |
| Testovaný vůz s výbavou | 3.476.534 Kč (BMW 840d/235 kW xDrive Gran Coupé) |
Plusy
- Famózní motor, silný, úsporný, na naftu hezký zvuk
- Nejlepší spojení motoru a převodovky na světě (nejspíš)
- Nejhezčí z osmiček (což zase taková práce není…)
- Ovládání infotainmentu i ostatních palubních funkcí
- Komfort podvozku
- Navzdory bezrámovým bočním oknům slušné aerodynamické odhlučnění
Minusy
- Rozměry a hmotnost jsou v zatáčkách znát
- Málo místa pro nárty zadních cestujících
- Digitální přístrojový štít z malého levného francouzského auta
