TEST Hyundai Kona 1.0 T-GDI vs. Volkswagen T-Cross 1.0 TSI – Malé crossovery letí

Dojem, cena, prostor

Poslední dobou nám připadá, že netestujeme nic jiného než crossovery a různá SUV všech možných velikostí. A není se čemu divit. Když se podíváme na novinky představené v poslední době, podobně koncipované vozy mezi nimi hrají prim. Společnost bohatne, takže si je lidé mohou dovolit, přestože v mnoha případech jsou zbytečně předražené. Na módní vlně je totiž potřeba pořádně vydělat a více plechu taky něco stojí. A těm nerozhodným zkušení prodejci vysvětlí, že zvýšené auto je pro ně ideální, i když ho vlastně k ničemu nepotřebují. Takže prodeje SUV nerušeně stoupají, což platí i o nejmenším segmentu.

V něm se už zabydlely všechny důležité automobilky, které v českém prostředí zatím profitují ze skutečnosti, že výroba mladoboleslavského kamiqu se teprve rozbíhá. Takže jak si mezi malými SUV vedou nejprodávanější zahraniční značky Volkswagen a Hyundai se svými modely T-Cross a Kona? 

Odvrácené tváře

Řekněme si to na rovinu: žádný vůz z testované dvojice nepatří mezi vyložené krasavce ani designové ikony. Při navrhování Hyundaie Kona se jeho tvůrci evidentně pořádně vyřádili, protože takovou změť výstupků, propadlin a plastových panelů u jiného modelu neuvidíte. Jako by se chtěli ubezpečit, že na sebe bude strhávat pozornost za jakékoli situace.

TEST Hyundai Kona 1.0 T-GDI – Designová iKona?

Jistě opáčíte, že to je vlastně hlavní úkol designu. Jenže se to nesmí přehánět a snažit se šokovat za každou cenu. Vždyť z předních světel rozdělených do tří samostatných segmentů by se člověku mohla zamotat hlava a úzká štěrbina – navíc falešná – nad maskou také vypadá zbytečně. Přitom silueta vozu působí vyváženě a nechceme zatracovat ani dynamicky působící vystouplé lemy blatníků nebo optické oddělení střechy se spoilerem od zadního sloupku. To t-cross má opačný problém. Vypadá jako typický volkswagen, tedy příliš konzervativně a bez většího nápadu. Jestliže si designéři Hyundaie museli dát obrovskou práci s rozmístěním všech těch ozdůbek, u Volkswagenu podle nás byli s prací hotovi do týdne. Podobnou krabičku s rovnými boky, strmým čelním sklem a useknutou zádí by totiž zvládlo nakreslit každé druhé dítě. Ani jednoduchá maska jim nezabrala příliš času a více zamyslet se museli jen nad poskládáním zadních světel a jejich propojením plastovou lištou s logem uprostřed. Na druhou stranu musíme uznat, že z t-crossu vyzařuje solidnost a bytelnost. Jihokorejci by neuškodilo více elegance a volkswagen by se měl naopak trochu odvázat.  

Uvnitř uklizeno

Kabina extravagantního hyundaie se vrací do zaběhnutých pořádků a vyznávání tradičních hodnot. Jednoduché tvary palubní desky oživuje jen vodorovný prolis, který opticky odděluje vrchní část s kapličkou přístrojů, výdechy ventilace a obrazovkou multimediálního systému od spodní části. V tomto případě můžeme klidně říci, že v jednoduchosti je síla, a podobné rozvržení najdete i u ostatních modelů značky. Ergonomicky mu totiž není co vytknout. Velká tlačítka dohledatelná i poslepu jsou na místech, kde je očekáváte. Analogové přístroje jsou výborně čitelné a středový displej je dostatečně vysoko, aby byl v ideálním zorném poli řidiče – navíc se nám líbí kombinace dotykové moderny a klasických tlačítek kolem.

Po usednutí do t-crossu nám naopak připadá, že se zde designéři snažili dohnat manko z exteriéru. Členitá palubní deska je rozdělena do několika vertikálních segmentů. Nejvýraznější je okrasný panel, do nějž jsou zasazeny přístroje, obrazovka uprostřed i výdechy po stranách.

Hyundai Kona Hybrid přijíždí na český trh, co říkáte na jeho cenu?

U volkswagenu oceňujeme množství odkládacích schránek, a hlavně jejich praktičnost. Obrovské kapsy ve dveřích pojmou i vzadu velkou láhev na pití, nahoře na palubce nechybí polička, pod sedadlem spolujezdce šuplík a cestující v druhé řadě mají k dobru i kastlík ze zadní strany loketní opěrky. Jedinou výtku v oblasti ergonomie máme k displeji multimediálního systému. Sice na něm najdete dva otočné ovladače, ale listování v menu probíhá jen prostřednictvím dotykových ikon, do nichž se poslepu netrefíte. Navíc je nízko, takže pro manipulaci s ním musí řidič odvrátit zrak od cesty před sebou zásadnějším způsobem než u hyundaie. Ještě že testovaný kus byl vybaven virtuálním kokpitem za 8900 Kč, na nějž lze také promítat mapu navigace.

Vnitřek hyundaie v testovaném provedení Premium oživuje interiérový paket s prošíváním, rámečky i bezpečnostními pásy v odstínu vnějšího laku. Zákazník si může vybrat ze čtyř barev. Patřičnou individualizaci ale nabídne i volkswagen, pro nějž jsou určeny tři barevné kombinace, ovšem za příplatek i pro vyšší stupeň výbavy.  

Na dvou pólech

Hyundai ví, jak zákazníky přilákat. Kona se základní cenou 369.990 Kč patří mezi nejdostupnější malá SUV na českém trhu je dokonce jen o deset tisíc korun dražší než městský hatchback i20 se stejným agregátem 1.0 T-GDI 88 kW. Přitom je i základní provedení velmi slušně vybavené. Nejenže splňuje požadavky Světa motorů, ale přidává navíc hlavové airbagy, asistent pro jízdu v pruzích, tempomat či elektrické ovládání zrcátek. Škoda jen, že seznam příplatkových prvků je enormně omezený, takže první výbavový stupeň si můžete vyšperkovat jen o metalický lak a paket Safety s autonomním nouzovým brzděním. Proto doporučujeme druhou verzi Style. Za stále slušných 409.990 Kč dostanete nejen bohatší výbavu se střešními nosiči a rezervním kolem, ale také větší míru individualizace.

Volkswagen si svého nejmenšího SUV cení mnohem více. Silnější provedení litrového tříválce ohodnotil na 453.900 Kč, a pokud z konkurence vyjmeme prémiové značky Audi a DS, jde o nejdražší model v segmentu. Také rozdíl proti stejně silnému polu 72.000 Kč je více než výrazný. T-Cross se sice již v základním provedení Life pyšní i litými koly, koženým volantem, autonomním nouzovým brzděním či hlídáním slepých úhlů, ale i tak nám připadá vynaložená částka neadekvátní a lehce přehnaná. Levnější náhradní díly volkswagenu kompenzuje pětiletá záruka hyundaie.  

Pobereme co nejvíc

Asi největší výhodu malých SUV před stejně rozměrnými hatchbacky vidíme ve větší světlé výšce a tím pádem i příjemnějším nastupování. Žádný z vozů v tomto směru nezklamal, což ocení zejména starší motoristé s omezenější pohyblivostí – sedadla mají testované modely ukotvená přibližně stejně vysoko nad vozovkou. Volkswagen navíc ukazuje výhody krabicovitého tvaru. Horní část jeho zadních dveří totiž kopíruje rovnou střechu a více zasahuje do závěrečného sloupku. Díky tomu při nastupování do zadní poloviny nemusíte vůbec sklápět hlavu, a když se usadíte, zůstane vám více volných centimetrů nad hlavou. Je ale dobré připomenout, že ani hyundai na tom není z pohledu vertikální prostornosti špatně a redaktora výšky 174 cm dělí od stropu ještě volných 8 cm. V podélném směru navíc t-cross doslova dominuje. Konstruktérům se podařilo kabinu poskládat tak, že fi gurantovi na zadních sedadlech zbývá před koleny ještě 14 centimetrů. Je to stejná vzdálenost, o kterou se podélně posouvá zadní lavice. Když ji tedy ukotvíme do přední krajní pozice, může na ní dospělý pasažér nouzově sedět.

Cítíme se zde neuvěřitelně uvolněně. Sedák je stejně jako v koně ukotven dostatečně vysoko, ale vzhledem k jeho délce ještě lépe podepírá stehna. Takovou pohodu jsme od 4,1 metru dlouhého vozu nečekali. Ale ani volných 9 cm u hyundaie nepředstavuje žádnou tragédii, spíše naopak. Pořád se jedná o lepší průměr segmentu. Navíc je v zadní části širší a při troše snahy pobere i tři cestující, kteří by se ve volkswagenu již značně tísnili. Je to však jediný rozměr, se kterým t-cross poráží.  

Extravagantní Hyundai Kona už koupíte i s dieselem. Kolik stojí coby čtyřkolka s automatem?

V přední části totiž malý Němec kraluje. Řidič ani spolujezdec se nemusí bát, že by do sebe šťouchali lokty, protože výplně dveří jsou od sebe v nejširším místě 151 cm. Takovou hodnotou se pyšní nejprostornější vozy nižší střední třídy, městské hatchbacky jsou mnohem užší. Malinko zamrzí umístění sedadel blízko u sebe, což s sebou nese dvě negativa. Ruku musíte pořádně natáhnout, abyste si ji opřeli o loketní opěrku, a pravá noha řidiče je až příliš natlačena na středovém panelu. Kona je sice vpředu lehce užší, ale nabízený prostor dokáže lépe využít. Kdyby ještě její sedadla měla boční oporu a stejně dlouhé sedáky jako volkswagen, nic by nám nechybělo.

Hledání pravdy

Přestože malá SUV potkáte zejména v městském provozu, určitě by jim neměl chybět prostor pro zavazadla. Vždyť stratégové většiny automobilek se netají tím, že by měla převzít roli malých praktických kombíků. A takový Volkswagen T-Cross k tomu má slušně nakročeno. Když se totiž podíváte do technických údajů, svítí na vás objem 455 litrů. To není o tolik méně než 530 litrů u Fabie Combi, jejíž karoserie je však o 154 mm delší. Že by zázrak německé konstrukční školy? Ale ne! My pravdu známe. Jak jsme již zmínili, t-cross dostal podélně posuvnou druhou řadu sedadel a vyzdvihovaných 455 l se vztahuje k jejímu ukotvení zcela dopředu. V tradičním uspořádání, kdy je lavice vzadu, se musíte spokojit s 385 litry. I tak jde o slušnou hodnotu posouvající nejmenší SUV značky Volkswagen do lepšího průměru. K tomu ještě můžete připočíst plusy v podobě standardního dojezdového náhradního kola nebo dvojité podlahy. Kvalitu zpracování navíc dokládají polstrované podběhy kol. Nechybějí háčky ani poutací očka.

Volkswagen T-Cross vstupuje na český trh. Je malý, ale prostorný

Plastové výlisky v bocích kufru kony sice působí levněji, ale na praktičnost vliv nemají. Háčky a očka v něm najdete také a základní objem 361 litrů představuje velmi slušnou hodnotu. Při porovnání s rekordmany segmentu nabízejícími 410 litrů by dostal stejně jako volkswagen známku 1,50. Jenže t-cross z rukávu vytáhl další trumfy. Nejvýraznějším je variabilita kabiny zahrnující nejen posuvnou druhou řadu, ale i sklopení opěradla spolujezdce. Potom můžete uvnitř převážet přes dva metry dlouhé předměty. Proto jsme koně zhoršili známku na dvojku.  

Motor, jízda

Potvrzení pozic

Bez zážehových litrových tříválců si až ani moderní automobily neumíme představit. U menších modelů, jakými jsou městská SUV, to platí dvojnásob. Vždyť Volkswagen T-Cross momentálně ani s jinou pohonnou jednotkou mít nemůžete a v případě Hyundaie Kona jde o základní motorizaci. Navíc oba agregáty najdeme v mnoha dalších modelech, takže se s nimi poslední dobou potkáváme často.

Tak jen pro osvěžení paměti. Tříválec v malém Jihokorejci disponuje výkonem 88 kW a maximem točivého momentu 172 Nm dostupným již při 1500 otáčkách. Litrový motor volkswagenu je sice s udávanými 85 kW o něco méně výkonný, pyšní se však 200 Nm točivého momentu. Oba svůj potenciál posílají na přední kola prostřednictvím šestistupňových manuálních převodovek.

Motor shodný s tím v koně nás rok provázel v dlouhodobé Kie Rio. Kromě slušné dynamiky nás na něm trápila řada nectností. Jednu se konstruktérům Hyundaie ale podařilo odstranit. Zmizelo chvění při volnoběhu, které dokázalo rozvibrovat volant i otevřené přední dveře. A také motorový prostor zřejmě odstínili izolací, protože jednotka uvnitř není tolik slyšet. Hrubší zvuk při rozjezdech a v zápřahu se zpod kapoty ozývá stále, ale je snesitelný. Při konstantní jízdě o něm prakticky nevíme.

Rozhodla spotřeba

Kultivovaností a tichostí se dostal na dosah tříválci volkswagenu. V agilitě v nižším pásmu otáček ho lehce překonává. Charakteristikou jsou si oba motory velmi blízké. Jen okamžitým přesednutím z jednoho vozu do druhého objevujeme drobné rozdíly.

Kona se rozbíhá lineárně již od 1500 min^-1, kdy přichází maximum točivého momentu 172 Nm, a poté plynule zrychluje. Elán jí nechybí až do 6700 otáček, kdy zasáhne omezovač. Volkswagen se v pásmu do dvou tisíc chová až moc rozvážně. Potom zabere a na síle začne ztrácet po překročení šesti tisíc otáček. T-cross nám připadá svižnější v omezenějším pásmu, hyundai je naproti němu konstantnější. Ani s jedním agregátem nebudete za slimáka, přestože zrychlení na stovku 12 s u kony je docela hodně. Když jsme ale oba vozy změřili, dostaly se na stovku přibližně stejně: VW za 11,5 s, hyundai za 11,7 s. Také v pružném zrychlení se štěstí přiklonilo jednou na jednu stranu, poté na druhou.

Jízdní dojmy s VW T-Cross: Poprvé řídíme nejmenší SUV

Záleží na délce konkrétních převodů. U kony jsou poskládány blíž k sobě, takže na šestku při 130 km/h motor kmitá v rytmu 3000 otáček. U t-crossu jsou až do trojky přechody delší, což platí i pro nejvyšší stupeň, při němž v dálničním tempu tříválec motá 2700 otáček. Při rozjezdech musíte motor volkswagenu pořádně rozpohybovat, abyste mohli zařadit dvojku. Když vám totiž otáčky spadnou příliš, projeví se neochota jet v nízkém pásmu. Dusit se sice nebude, ale donutí vás opět podřadit. Fungování převodovek považujeme u obou vozů za příkladné. Dráhy řazení jsou jasně vymezeny a ozubená kola do sebe zapadají jako po másle.

Zatím byly rozdíly mezi oběma agregáty spíše nicotné. Jenže vše se změnilo po měření spotřeby. Sto padesát kilometrů po silnicích první třídy a dálnicích zvládl t-cross s průměrem 5,4 l/100 km. Vzal si jen o tři deci více, než slibuje výrobce, což je velmi dobrá vizitka. Rozdíl jednoho litru mezi udávaným a reálným apetitem kony je závažnější. Stejně jako námi dosažených 6,6 l/100 km. Že je litrový tříválec z produkce Hyundai/Kia žíznivější, ukázal i nyní.  

Vyrovnaná dvojice

Vyrovnanost současného automobilového světa dokazují i jízdní vlastnosti obou protivníků. Připadá nám, že je vyvíjeli a nastavovali stejní konstruktéři. Postavit auto s vysokým těžištěm a krátkým rozvorem tak, aby bylo pohodlné a zároveň stabilní, není nic jednoduchého. Spojit tyto protichůdné požadavky se oběma značkám povedlo se ctí, přestože zaznamenáváme drobné odchylky.  

Oby vozy poskytují posádce dostatek komfortu. Nejsou sice tak plavné jako někteří jejich konkurenti, ale ani z vás nevytřesou duši. Podstatnou část nerovností pohltí tlumiče a ani u jednoho nejdou na doraz, takže se nemusíte bát nepříjemných rázů do karoserie. Od kol se ozývá jen tlumené bubnování. A to jsme je protáhli i lehčím terénem mimo zpevněné silnice – jsou to přece SUV. Rozbité polní cesty zvládají s přehledem a díky velkým nájezdovým úhlům i světlé výšce – kona 170 mm, t-cross 184 mm – je nerozhodí ani výraznější terénní zlomy a stoupání. Po několikátém přesednutí z jednoho vozu do druhého si ale všímáme lehkého poskakování hyundaie na drobných hrbolech a příčných spárách.

Další SUV kupé na obzoru. Volkswagen připravuje T-Cross Coupé

Podvozky kony i t-crossu se musejí spolehnout na vlečenou zadní nápravu, ale v zatáčkách si vedou suverénně. Při rychlejším tempu sice v oblouku například na kanálu zadní kolo uskočí, ale nejde o nic dramatického. V rámci segmentu předvádějí mimořádnou jistotu, což potvrzují i průjezdy mezi kužely. Oba se mezi nimi svižně proplétají a téměř okamžitě reagují na povel od volantu. Jemně nastavené elektronické stabilizace se ozvou až při ztrátě přilnavosti.

O něco více se naklání volkswagen, ale zvolenou stopu drží stejně urputně jako jeho protivník. Radost z jízdy s hyundaiem zase lehce sráží gumovější řízení s omezenější zpětnou vazbou.

Závěr

Závěr

Dvě nejsilnější zahraniční značky na českém trhu si pro segment malých SUV připravily rozhodně zajímavé a povedené modely. My bychom dali přednost Volkswagenu T-Cross. Má o chlup pohodlnější sedadla, komfortnější podvozek a oslovila nás příznivá spotřeba. Navíc nabízí prostornou kabinu, která se pyšní příkladnou variabilitou i nadprůměrným objemem kufru. Jenže za jeho cenu můžete mít u jiných značek model spadající do vyššího segmentu – takže větší a praktičtější. Extravagantně vyhlížející Hyundai Kona šlape malému volkswagenu na paty. V některých oblastech ztrácí, ale považujeme ho za příjemné malé SUV s prostorným a kvalitním interiérem i vyváženými jízdními vlastnostmi. A když k tomu připojíte podstatně nižší cenu, jde o lákavou nabídku.

Jak známkujeme

Známky se odvíjejí od nejlepšího auta v dané kategorii a hodnoceném parametru. Měřitelné veličiny známkujeme podle odstupu od lídra. Nově hodnotíme po půl stupních. Do 5 % ztráty přidělujeme ještě známku 1,00, dále je stupnice po 10 %. Za odstup 5 až 15 % dáváme 1,50, za 15 až 25 % 2,00 atd. Příklad: Nejlevnějším malým SUV s benzinovým motorem o výkonu mezi 80 a 90 kW a s výbavou dle Světa motorů je Nissan Juke 1.6 83 kW Visia Plus za 343.100 Kč. Dostává tedy jedničku, stejně jako auta s cenou do 360.255 Kč. Za cenu od 360.256 Kč do 394.565 Kč udělíme známku 1,50 atd. Podobně postupujeme i při subjektivním hodnocení (vzhled, zpracování), vždy vyčíslujeme odstup od nejlepšího. Známku můžeme dále upravit, pokud chceme zohlednit například extrémně bohatou výbavu, nadstandardní záruku a podobně. Známka za oddíl Cena a výbava není součástí celkového hodnocení! Jedná se o samostatnou disciplínu.

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.