TEST Kia Rio 1.2 DPI – Nefoukaný čtyřválec žije

Design, interiér

Řeč je o provedení 1.2 DPI s atmosféricky plněným zážehovým čtyřválcem. Jinými slovy - žádné turbo, žádný kompresor, žádný mild- ani jiný hybrid. Tohle je stará dobrá klasika.

A v současnosti také dost vzácná. Je zajímavé, z jak skromné skupiny aut dnes budete vybírat malý hatchback (tedy segmentu B) právě s obyčejným atmosférickým čtyřválcem. Pokud jsem nějaký model nepřehlédl (klidně mě v diskuzi opravte), pak jde jen o Rio, příbuzný Hyundai i20 a Mazdu 2. Takové Suzuki Swift už je dnes jen mild-hybrid. Sice se čtyřválcovou atmosférou, ale mild-hybrid.

Omlazená Kia Rio vstupuje na český trh. Kolik stojí nový mildhybrid?

Současný stav každopádně hezky ilustruje, jak bouřlivým vývojem v důsledku tlaku na snižování emisí kategorie takzvaných supermini, v České republice mimochodem druhá nejprodávanější, v posledních letech prošla. Malá auta postupně přišla o vznětové motory, také se začaly prosazovat tříválce (přeplňované i “nefoukané”), došlo i na snižování objemů pohonných jednotek a zatím nejnovějším trendem jsou různé stupně elektrifikace. Byť u mild-hybridů velice mírné.

Kia Rio tak tedy zůstává jedním z posledních “držáků”.

Ke všem výbavám

Nefoukaná jedna-dvojka přitom s maximálním výkonem 62 kW v nabídce představuje základní motorizaci, tedy tu nejslabší, nejpomalejší a nejlevnější. Doplňují ji dvě verze přeplňovaného litrového tříválce - slabší provedení dává 74 kW, nová mild-hybridní varianta poskytuje 88 kW.

Proto vás možná překvapí (mě to tedy překvapilo), že Kia svůj základní motor, který se páruje výhradně s pětistupňovou manuální převodovkou, nabízí ke všem stupňům výbavy. Jsou tři - Comfort, Exclusive a GT Line. Základní Comfort přitom můžete mít právě jen s motorem 1.2 DPI, u prostřední lze vybírat ze všech jednotek a u nejvyšší se musíte rozhodnout mezi čtyřválcem, nebo nejvýkonnějším litříkem.

Za zmínku rozhodně stojí také ceny. Nejlevnější Rio 1.2 DPI v provedení Comfort podle aktuálního standardního ceníku stojí 319.980 Kč (akční cena činí 299.980 Kč), ve výbavě Exclusive 354.980 Kč (akční cena 334.980 Kč) a jako GT Line pak 399.980 Kč (akční cena 379.980 Kč). Příplatek za 74kW tříválec s ručně řazenou převodovkou dělá 40 tisíc korun (35 tisíc u akčních cen), u mild-hybridu s 88 kW a manuálem pak dosahuje 75 tisíc (70 tisíc v případě akčních cen).

TEST Citroën C3 1.2 PureTech vs. Kia Rio 1.0 T-GDI MHEV – Osvěžené stálice

Základní výbava u Ria mimochodem zahrnuje například elektricky ovládaná přední okna, kožený volant, šest airbagů, 15palcová ocelová kola, manuální klimatizaci, rádio se čtyřmi reproduktory nebo centrální zamykání s dálkovým ovládáním.

Naše auto toho mělo na palubě o něco víc, šlo totiž o provedení Exclusive, navíc doplněné o sady Paket Premium a Paket Radio. Společnost mi tak dělaly prvky jako hlavní LED světlomety s přisvěcováním do zatáček, automatická klimatizace, přístrojový panel s 4,2" barevným displejem (palubní počítač), vyhřívaný volant, vyhřívaná přední sedadla, přední a zadní parkovací senzory, zadní parkovací kamera, multimediální systém s 8" displejem včetně Android Auto/Apple CarPlay, tempomat s omezovačem rychlosti, systém sledování únavy řidiče, systém udržující auto v jízdním pruhu nebo třeba autonomní brzdění s detekcí vozidel, chodců a cyklistů.

Dokonale blbuvzdorné

I když Rio nedávno prošlo modernizací, na velké estetické úpravy nedošlo. Nejvýraznější změnou v oblasti vnějšího designu je nový přední nárazník, uvnitř největší novinku představuje širokoúhlý displej multimediálního systému s úhlopříčkou 8".

Celkově se tak malá Kia příliš nezměnila. A mně to asi ani nevadí, osobně Rio považuji za jedno z nejpohlednějších aut segmentu. Obejde se bez designových výstřelků, takže působí nadčasově a tak nějak dospěle.

Extravagance nenajdeme ani v kabině. Mezi materiály převažují obyčejné plasty, tvar palubní desky také nesype jeden designérský nápad za druhým. Ale abych řekl pravdu, provedení interiéru mě rozhodně neuráží, naopak, čím více času jsem v autě trávil, tím víc jsem oceňoval, jak blbuvzdorné Rio je.

Kia Rio 1.2 DPI

Ovládání je díky logicky rozmístěným a rozumně tvarovaným tlačítkům jednoduché a intuitivní, potěší také dobře čitelné analogové budíky, pohodlná sedadla, do rukou hezky padnoucí volant nebo kulatá hlavice řadicí páky, která krásně sedne do dlaně.

Moc příjemná navíc může být poloha za volantem. Rio totiž nabízí široký rozsah nastavení sedadla, a to i na výšku. Sedět se tak dá skoro až sportovně nízko.

Mezi přednosti patří také množství odkládacích schránek a prostornost kabiny. Malá Kia na poměry segmentu B poskytuje překvapivou porci místa pro nohy zadních cestujících. I dlouhánům s výškou 1,9 metru zbude před koleny několikacentimetrová rezerva. A ani nad hlavou to díky nízko posazené lavici není špatné.

TEST Kia Rio 1,4 CVVT – Rio Grande

Zavazadelník nabízí základní objem 325 litrů, má pravidelný tvar a nechybí háčky na tašky či odkládací “kapsa” na boku. Po sklopení opěradel zadních sedadel vznikne rovná ložná plocha a přepravní kapacita naroste na 1.103 l. Čtyřválcové provedení pod dnem kufru ukrývá dojezdovou rezervu.

Motor, jízdní vlastnosti

Jak se jezdí bez turba?

Atmosféricky plněný čtyřválec mělo Rio už před faceliftem, nejde však o zcela totožnou techniku. Kia to ostatně naznačuje už jiným označením motorizace. Místo přídomku CVVT (Continuous Variable Valve Timing) jednotky 1.0 a 1.2 z rodiny Kappa nejen v Riu dostávají označení DPI.

DPI znamená Dual Port Injection a automobilka tak zdůrazňuje, že se změnil systém vstřikování paliva. Místo jednoho vstřikovače na oba sací ventily současně modernizované motory využívají na každý sací ventil jeden vstřikovač, tedy zdvojené vstřikovače. Tento systém by měl umožnit přesnější dávkování paliva a současně i jeho lepší rozprášení, nižší emise a nižší spotřebu paliva - Kia konkrétně udává snížení spotřeby o 1 %.

A jak se tenhle motor chová? Zjednodušeně řečeno jako klasická nízkoobjemová čtyřválcová atmosféra. Dvanáctistovka potěší slušnou a konzistentní odezvou na plyn a je sympaticky kultivovaná, což se projevuje především klidem v nízkých otáčkách, v nichž nevibruje, ani neduní. Ale také moc nejede.

Kia Rio 1.2 DPI

Největší sílu najdete klasicky ve vysokých otáčkách. Maximální výkon 62 kW se “ukrývá” v 6.000 min^-1, nejvyšší točivý moment 118 N.m je k dispozici v 4.200 min-1. Takže když z nějakého důvodu musíte okamžitě zrychlit, chce to točit, točit, točit. Ani pak ale pochopitelně nelze čekat zázraky.

Kia mimochodem pro Rio 1.2 DPI udává 13,1 sekundy jako čas potřebný pro zrychlení z klidu na stovku a 173 km/h jako maximálku.

Přesto je podle mě jedna-dvojka naprosto dostačující motorizace, zvlášť pokud patříte ke klidnějším řidičům, jimž nevadí, že se občas zdrží třeba za kamionem. Do města je tenhle čtyřválec úplně v pohodě.

TEST Kia Rio 1.0 T-GDI Exclusive – Méně válců, více koní

Atmosféricky plněný čtyřválec Kia nabízí výhradně ve spojení s pětistupňovou manuální převodovkou. Práce s hezky tvarovanou řadičkou odhalí mechanický a příjemně tuhý chod, řazení je také přesné. Pětikvalt nabízí i rozumné zpřevodování, takže při dálničních 130 km/h motor na pětku točí přijatelných 3.500 otáček.

A spotřeba? Na dálnici jsem jezdil za 7 l/100 km, ve městě za 6,8 a mimo město jsem se dostal i na 5,2 l/100 km. Takže při běžném používání by se Rio 1.2 DPI mělo držet mezi 5 až 7 l/100 km.

Solidní, dospělý

Z pohledu jízdních vlastností je Rio docela zajímavé auto, které nabízí povedený kompromis mezi “sportovním”, řidičtějším projevem a důrazem na pohodlí. Z malého jihokorejského hatchbacku je prostě cítit snaha vyrovnat se chováním rivalům z koncernu Volkswagen nebo třeba Fordu Fiesta.

Podvozek, který vpředu využívá nezávislé zavěšení McPherson s vinutými pružinami a vzadu vlečená ramena spojená torzní příčkou, nemá problém s ostřejším zacházením. Auto rychle a téměř bez náznaku nedotáčivosti reaguje na prudké změny směru a v zatáčkách se ani moc nenaklání. Ve spojení s přesným a docela strmým řízením tak Rio působí vážně solidně, dospěle, vyváženě.

Malá Kia přitom ale nabízí i slušný komfort a většinu nerovností přežehlí spolehlivě, bez otravných přenosů rázů do kabiny či řízení. Co se týče jízdního projevu, Rio tedy neschovává žádnou nepříjemnou vlastnost, kterou vás bude pravidelně štvát. A i když v ničem vyloženě nevyniká, jako celek funguje moc dobře a univerzálně.

Kia Rio 1.2 DPI

Snad jedinou drobnou výtku mám k odhlučnění. Aerodynamický hluk je sice potlačen chvályhodně, stejně tak o sobě moc nedává vědět motor (jen ve vysokých otáčkách se přirozeně ozve), dokonce i cestování na dálnicí je pohodové, horší to však je s hlukem z podběhů. Od kol totiž občas proniká do interiéru víc rušivých zvuků, než bych si představoval. Vina ale možná částečně padá na zimní pneumatiky testovaného auta.

Závěr

Závěr

Kia Rio 1.2 DPI je opravdu zajímavý stroj. Hezky vypadá, na svou třídu je prostorná a dobře se řídí. A i když atmosféricky plněný čtyřválec nese přívlastek základní, nejde o “past” na zákazníky, kteří chtějí při nákupu nového auta hlavně tu nejdostupnější motorizaci, aby toho brzy litovali. Jedna-dvojka je jednoduše příjemný motor, s nímž se dá naprosto v pohodě žít.

A je také fajn, že pořád ještě existuje možnost výběru pro ty, kteří se z jakéhokoli důvodu obávají složitějších přeplňovaných nebo elektrifikovaných motorů.

Jasně, pokud jste zvyklí na přeplňované jednotky a příval točivého momentu už v první polovině otáčkoměru, může vám malá atmosféra připadat lenivá. Vyznavači nefoukaných motorů by asi zase řekli, že díky absenci turba a nutnosti vysokých otáček má dvanáctistovka alespoň charakter.

Tak si vyberte.

Plusy

• Prostorný interiér
• Ergonomie ovládání
• Dobré jízdní vlastnosti
• Úsporný motor
• Pozice za volantem

Minusy

• Interiér působí obyčejně
• Nepříliš oslnivá dynamika
• Hluk od kol