TEST Závěr dlouhodobého testu Renaultu Zoe – Sbohem, elektroparťáku!

I když jsem k té desítce tisíc kilometrů přispěl největší měrou, těžko se mi hledá něco nového, co bych vám o naší modré elektrické bublině řekl. Na našem webu jsem se tomuto autu věnoval v posledních měsících opravdu rozsáhle. Spíše než tradiční zhodnocení testovaného auta tak dnešní text chápejte jako takovou rekapitulaci a výčet věcí, které mi v průběhu dlouhodobého testování utkvěly v paměti. Pár odstavci přispěla také řada kolegů. Ať už z Auto.cz, nebo dalšího webu a časopisu našeho sdíleného newsroomu. To abyste si o městském elektromobilu udělali komplexnější obrázek.

Malá rekapitulace

Moje poznávání nové generace Renaultu Zoe vlastně začalo ještě před příjezdem modré bubliny. Jako první se v redakci zastavil bílý exemplář, avšak technicky do puntíku shodný – R135 (číslo v označení prozrazuje počet koní) s akumulátorem o využitelné kapacitě 52 kWh. S tímto kouskem jsem nejen absolvoval srovnávací test s další malou elektrickou novinkou v podobě Škody Citigo^e iV, ale ještě si střihnul dobrodružný výlet na Ještěd.

Zmínil jsem se o něm ve srovnáváku, ale pokud byste o výpravě (a soužití se Zoe celkově) chtěli vědět více, doporučuji si poslechnout náš podcast. Mluvené podcasty jsou mimochodem novinkou našeho webu a zatím je najdete na službách Spotify a YouRadio Talk. Díl věnovaný francouzskému elektromobilu vám přikládám níže:

Jen připomenu, že Zoe proti první elektrické škodovce zaostávalo v ceně, ostatní aspekty však hrály ve prospěch Francouze (tedy správně Francouzky – Zoe je dívčí jméno). Auto působilo dospěleji, má plnohodnotný multimediální systém, obrovskou baterii a díky tomu i solidní dojezd.

Abych vám techniku trochu osvěžil… Pohon obstarává elektromotor o výkonu 100 kW z vlastního vývoje Renaultu. Francouzi do Zoe montují vzduchem chlazený střídavý synchronní motor s vinutím na rotoru a buzením kartáči. To je poněkud zvláštní, protože většina konkurence už dnes používá elektromotory s permanentními magnety, které jsou kompaktnější a bezúdržbové, avšak kvůli použití vzácných kovů i dražší.

Elektromotor roztáčí přední kola a energie se ukládá do lithium-iontových akumulátorů. Ty dodává korejská společnost LG Chem, jež v posledních letech výrazně zapracovala na jejich energetické hustotě. V totožném objemu, kde původní Zoe ZE20 uschovávalo 22 kWh, najdeme dnes využitelnou kapacitu 52 kWh! Akumulátor je složen ze 192 článků v 10 modulech a váží 326 kg, energetická hustota má hodnotu 160 Wh/kg, tedy rovný dvojnásobek ve srovnání s původním Zoe. Baterie se vyrábějí v polské Vratislavi a jsou vzduchem chlazené. Díky třem ventilátorům pod podlahou v kufru se Zoe nezalekne ani náročnějších podmínek.

TEST Renault Zoe vs. Škoda Citigoe iV – Za víc peněz mnohem víc auta

Záleží na počasí

Velkým tématem je samozřejmě spotřeba. Překvapilo mě, že apetit Zoe na dálnici nevzroste tak výrazně, jak by asi většina z nás předpokládala. Jasně, pokud jej budete drtit s plynem na podlaze v rychlosti 145 km/h (to je maximum Zoe), kilometry dojezdu začnou mizet zatraceně rychle. Když ale zvolníte, zjistíte, že v rychlostech 120 až 130 km/h je spotřeba o dvě, maximálně tři kWh vyšší než při konstantní jízdě devadesátkou na okreskách.

A kolik že si vezme? To záleží… obrovský vliv na to má nejen zvolený jízdní režim (já si oblíbil B se zvýšenou rekuperací, která přebytečnou energii posílá zpět do baterek), ale především vnější teplota. Na palubě jsem se nikdy neomezoval v používání klimatizace či vyhřívání sedaček. Má zhruba stokilometrová cesta z práce domů (20 km po Praze, 60 rovinatá dálnice, 20 km okresky a vesničky) přinesla v únoru spotřebu 16,8 kWh. Jel jsem na pohodu, ale zároveň tak, abych nebyl brzdou provozu. Na dálnici jsem si pak nastavil tempomat na 125 km/h. Jenže přišlo jaro, teploty kolem dvaceti stupňů a Zoe najednou bylo výrazně úspornější. Shodnou trasu zvládlo při stejném jízdním stylu klidně za 13,5 kWh. To je slušný rozdíl!

TEST Renault Zoe R90 – Na elektřinu do Brna a zpátky?

Díky rychlonabíječce kousek od naší redakce jsem nemusel řešit ani starosti s nabíjením. Rád si přivstanu a po sedmé hodině ráno se mi jedinkrát nestalo, že by byly oba stojany obsazené. K dobíječce jsem zpravidla přijížděl s 20 %, zapíchnul, za hodinku se vrátil a akumulátor hlásil 80 %. Další necelá hodinka by pak znamenala dobití zcela do plna. Tedy spíše na 99 %. Kvůli poslednímu procentu byste na nabíječce klidně mohli čekat další desítky minut…

Jen připomínám, že Zoe je za příplatek 25.000 Kč vybaveno rychlonabíjením o výkonu až 50 kW. Přitom takové elektrické Citigo jej dostává ve standardu. Zoe naopak boduje palubní nabíječkou Caméléon, jež podporuje nabíjení střídavým proudem třemi fázemi až do výkonu 22 kW. Jistí-li garáž pojistky alespoň 32 A, potřebujete z pětikolíkové zástrčky pro nabití do plna asi tři hodiny. V redakci máme maximální proud 16 A a „plná“ na tři fáze trvá necelých šest hodin.

Prozření

Pomalu se dostáváme k další zkušenosti se Zoe, kterou bylo srovnání s elektrickým Smartem ForFour. Nebudu lhát, cena 840.500 Kč za auto velikosti Clia se hodně těžko obhajuje. Interiér si sice proti předchozí generaci polepšil obrovským způsobem, stále tu však hrají prim tvrdé plasty, sedačku řidiče si výškově nenastavíte a odhalená hrana zavazadlového prostoru je hodně laciným detailem. To Zoe často stavělo do role redakčního otloukánka, na něhož jsem ve svém okolí slyšel nejednu jízlivou poznámku.

Jenže pak přišel onen srovnávák se smartem. Auto sice levnější – stálo něco přes 700 tisíc – ale výrazně menší, neprostorné, uvnitř velmi lacině zpracované, jízdně ne tolik dospělé a ještě s úsměvným dojezdem kolem 100 kilometrů. V kontrastu s tím najednou těch 840 Palackých za zhruba trojnásobný dojezd nepůsobí tak hrozivě, což? Alespoň ne ve světě elektromobilů, kde částky kolem milionu nejsou ničím výjimečným. Tady jsem si uvědomil, že ať si na Zoe prská kdo chce, co chce, za mě je to opravdu povedený elektromobil. A nejen do města, jak jsem se ostatně rozpovídal ve výše přiloženém podcastu.

TEST Renault Zoe vs. Smart forfour – Podobné peníze, rozdílné světy

Po desítce

Aby to ale nebyl jen chvalozpěv, ne se vším jsem byl po deseti tisících kilometrech úplně spokojen. Na odhalené hraně kufru se objevily první škrábance. Podlaha zavazadelníku je tu položena jen tak halabala. Když pod ní umístíte oba dobíjecí kabely, bude se vám nadzvedávat a různě kroutit.

To všechno se dá přežít. Co mě ale s rostoucími kilometry začalo štvát více, to byly zvláštní pazvuky od podvozku na nerovnostech. Stejné trable hlásili i kolegové ze Světa motorů, kteří měli ve svých službách předchozí generaci. Prý by mohlo jít o pryžové dorazy tlumičů, jimiž prochází pístnice. Spalovací auto by to možná dokázalo přehlušit motorem, elektromobil však nikoliv. Krátce před vrácením vozu začala povrzávat i přístrojová deska a rámeček multimediálního systému. Občas si nelichotivé zvuky neodpustil ani ventilátor. A ještě jedna věc: otravné pískání během nabíjení! U rychlonabíječky to nikomu nevadí, ale když nabíjíte z klasické zásuvky doma, v létě, pod otevřenými okny…

Renault Zoe

Chybí jediná věc

Nerad bych opomenul svou oblíbenou disciplínu v podobě infotainmentu. Se Zoem jsme natočili krátké video s představením systému, které si můžete pustit níže. Proti předchůdci je to obrovský skok kupředu. Obrazovka je kvalitní a o nic horší než ta, kterou najdeme například v novém Cliu či Capturu. Občas se stalo, že reakce na dotyk nebyla okamžitá, jinak se mi ale s prostředím systému žilo velmi dobře. A potěšil oddělený panel pro nastavování teploty klasickými otočnými ovladači. Samozřejmostí bylo párování chytrého telefonu skrz Apple CarPlay a Android Auto, mezi sedačkami nechybělo indukční nabíjení a sympatickým detailem byla i dojezdová vzdálenost ve vestavěné navigaci, která vám ukazovala, jak daleko se při aktuálním dojezdu dostanete.

K absolutní spokojenosti mi chyběla jen mobilní aplikace, prostřednictvím které bych mohl na dálku sledovat stav nabíjení. Na nedávné akci věnované elektrifikovanému ústrojí E-Tech jsem se ale od českého zastoupení dozvěděl, že příchod aplikace k nám je na spadnutí a nemělo by to trvat více než několik dní. Hurá! Párkrát se mi totiž stalo, že jsem auto připojil na kabel a jak jsem ho tak obcházel s „chytrou“ renaultí kartou v kapse, tak se odemykalo a zase zamykalo. Na tom by nebylo nic až tak závažného, kdyby to občas nevedlo k přerušení nabíjení. Jaké překvapení, když přijdete po pár hodinách k autu a svítí vám stejný dojezd jako při příjezdu.

Závěrem

I když jsem doma za Zoe schytával spršku posměšků a poznámek o kabelech čouhajících z kufru, za jeho volant jsem se vracel rád. Vlastně jsem při prvotním přebírání klíčků (tedy karty) nečekal, jak schopný a komplexní elektromobil to je. Určitě si nemyslím, že je vhodný jen do města. Je sice obratný, zároveň má ale slušný dojezd na delších cestách a špatné nejsou ani jeho jízdní vlastnosti. Když se tedy rozhodnete dát 200 kilometrů na jeden zátah, nemusíte řešit nabíjení ani rozlámaná záda. Jo, bez mučení přiznávám, že mi bude chybět. Tak sbohem, elektroparťáku! Já se loučím a slovo předávám svým kolegům.

David Bureš

U dlouhodobě testovaného Renaultu Zoe jsem si vůbec poprvé řekl, že ta dnes tolik propagovaná elektrická éra je skutečně tady a že by mi život s elektromobilem vlastně ani nevadil. Tedy v této formě městského automobilu.

Roli auta do města totiž zvládá Zoe na jedničku. Díky elektrickému pohonu je tichý a v městských rychlostech neuvěřitelné hbitý. Při běžném popojíždění po Praze už navíc ani trošku neřešíte dojezd, a tak se mi kolikrát stávalo, že za týden ježdění jsem ani nepotřeboval dobíjet.

A když ano, stačilo Zoe dát do zásuvky v práci, kde se přes pracovní dobu došťouchalo na více než dostatečnou míru, nebo na rychlonabíječku u Kauflandu, kde do dvou hodin byly baterky plné. Ten čas se dal využít větším nákupem, nebo třeba procházkou se psem po okolí.

Nový Renault Zoe oficiálně: Vypadá skoro stejně, je ale výkonnější a dojede dále

Zoe ale už zvládlo také delší přesuny. V jeho případě jsem už nemusel řešit, zda při cestě za rodiči do Plzně budu muset hledat nějakou nabíječku. Zoe už zvládlo cestu z Prahy do Plzně tam i zpátky bez nutnosti nabít, a když člověk dodržoval 120km/h tempo, zbylo v akumulátorech více než dostatek šťávy i na další popojíždění po metropoli. Kde je ta doba, kdy jsem ve Volkswagenu e-Up! před lety na té samé cestě hypnotizoval ukazatel dojezdu a řešil, zda opravdu dojedu. Když už jsem tak v hlavním městě piva Zoe dobíjel, bylo to už jen pro sichr.

A tak si život se Zoem dokážu představit, v roli městského auta se zkrátka elektromobil cítí jako ryba ve vodě. Jen škoda pořád té vysoké cenovky, která jeho rozšíření limituje. Rostoucí počet elektromobilů i na českých silnicích pak znamená, že se mi už kolikrát stalo, že veřejná nabíječka byla plná a musel jsem čekat na její uvolnění. To se u auta se spalovacím motorem nestane – v nejhorším natankujete o kus dále nebo natankujete jen o pár minut později.

Negativa elektroaut ale nechme stranou, našly se i dvě zásadní věci, které by mi vadily i u jakéhokoliv jiného auta. Už po pár tisícovkách kilometrů začalo uvnitř něco vrzat (zřejmě obrazovka multimediálního systému), což u nového auta nikdy nepotěší. Do běla mě pak pravidelně rozzuřilo bezklíčové odemykání. Automatické odemykání a zamykání je totiž k ničemu třeba v případě, že jste na nabíječce. To se totiž při obcházení auta kvůli vyndání kabelů z kufru Renault klidně odemkne a zamkne hned několikrát, to jak čidlo rozezná kartu ve vaší kapse. Příliš mi pak neseděl ani vyšší posaz za volantem.

Renault Zoe

Ondřej Mára

Ačkoliv jsem vůči elektromobilům stále poměrně skeptický, Renault Zoe na mě během prvních pár společných jízd udělal celkem pozitivní dojem. Jeho okamžitý nástup výkonu a plného točivého momentu sice není ve srovnání s některými konkurenty tak úchvatný, mou přízeň si však vysloužil především poměrně solidním dojezdem, rychlým nabíjením a celkem přehlednou renaultí koncepcí interiéru.

Nejhorší není ani cena, zvláště ve srovnání s konkurencí. A třešničkou na dortu toho všeho je samozřejmě možnost parkovat kdekoliv na modrých zónách. Jenže jak praví staré přísloví, není všechno zlato, co se třpytí. Zoe má sice slušný dojezd a rychle nabíjení, bohužel jsem se ale dostal do situace, kdy se auto po připojení do zásuvky zase samo odpojilo a já po šesti hodinách místo domů zamířil k nejbližší rychlonabíječce. Hláška "zkontrolujte elektrický systém", která se mi zobrazila spolu s vypnutím auta na rušné pražské křižovatce, mi pak pomalu způsobila infarkt. Naštěstí ale stačilo auto opět pouze nastartovat.

Povrzávání palubní desky a rámečku displeje infotainmentu, které se v závěru testu začalo ozývat i při jízdě po trochu horší silnici, mi pak přišlo jako celkem elementární pochybení. Dojem z jinak příjemné ergonomie ovládacích prvků a panelů mi pak v interiéru kazily poněkud lacině působící materiály, které se schovávají za ekologičnost.

Většina našich cest ale probíhala celkem v klidu, a pokud bychom Zoe vraceli tradičně po týdnu, neměl bych s ní nejmenší problém. Výstupem tohohle dlouhodobého testu je pro mě ale utvrzení v názoru, že s elektromobilitou není kam spěchat.

TEST Závěr dlouhodobého testu Renaultu Zoe: Nejlepší auto? Půjčený elektromobil!

Jan Mička, Autorevue.cz

Dlouhodobé Zoe se mi dostalo do rukou hned několikrát a mám-li být upřímný, na jízdu s ním jsem se vždycky těšil. Důvodu je několik: modrá bublina s opticky malými kolečky se mi vzhledově líbí, pohodlně se do ní vejdu, v silnějším provedení je krásně živá a vzhledem k dojezdu na jedno nabití jde o vůz, který vyhoví i jako jediné auto do rodiny.

Je to nekomplikované auto, na jehož ovládání si rychle zvykne snad každý – i ten, kdo s elektromobily nemá žádné zkušenosti. Vzhledem k tomu, kolik toho od pondělí do pátku obvykle najedu, stačilo nabíjet jednou týdně, rychlonabíječek ale po Praze stále není dost na to, abych si kvůli volnému fleku kousek od práce nemusel přivstat. Chyběla mi i mobilní aplikace, která by upozornila na blížící se konec nabíjení, případně komplikace při nabíjení (věřili byste, že se najdou idioti, kteří schválně shazují nabíjení nouzovým vypínačem na nabíječce?). Mít přehled se vždy vyplatí.

Vzhledem k tomu, jak se aktuálně vyvíjí trh s elektromobily, je Zoe v nejvyšší výbavě za 835.000 Kč vlastně ještě docela „levné“. Nezapomeňme, že ujede skoro 400 km. Někde se každopádně ušetřit muselo a tady to trochu schytal interiér z výhradně tvrdých plastů a dekorativních kousků tkaniny. Pochválit nemůžu ani „tajné“ kliky zadních dveří – s rukama plnýma nákupu se dozadu dostanete těžko.