Tři nejlepší a jedno nejhorší auto roku 2023 podle Ondřeje Šámala

Do redakce Auto.cz jsem se ze sesterského Auto Tipu přesunul teprve v polovině října, všechna vybraná auta proto pocházejí ještě z éry mého působení v printu. Jelikož jsou ale vozové parky novinářských aut v Česku prakticky totožné pro všechny redakce, najdou se zde průsečíky.

Do trojky nejlepších, nebo spíše nejzajímavějších za uplynulý rok jsem se nesnažil a priori zařadit ty nejdražší a nejvýkonnější automobily, které mi prošly rukama. Také proto ve výběru nenarazíte na Rolls-Roycey Ghost a Spectre. Přesto ani jeden z „vyvolených“ vozů není pod milion. Ne že by dostupnější auta byla špatná, jenom jsou na můj vkus příliš unifikovaná, tudíž stejná.

Vzhledem k tomu, že nové BMW M3 Touring se už do našeho redakčního výběru dostalo, nechám ho kolegovi Lukáši Volšickému. V případě premiérového ostrého kombi jsem se trochu obával cestovního komfortu. Ráfky o průměru 21 palců s černými slupičkami po obvodu moc optimismu na první dobrou neslibovaly, o to větší překvapení si M3 Touring přichystalo v běžném životě. Za mě se spolu se sedanem M3 jedná o nejlepší verzi v nabídce. Kupé je také skvělé, ale už toužím po trochu vyšší přidané hodnotě. A M4 Cabrio je primárně „machrovinka“, to si kvůli sportovním zážitkům nekupujete.

Moc se mi líbilo také Audi A6 Avant s nejslabším šestiválcovým dieselem 3.0 TDI se 180 kilowatty. Podle mě tahle varianta funguje snad lépe než populárnější provedení 50 TDI s totožným motorem naladěným na 210 kilowattů, kterému při spolupráci s osmistupňovým automatem od ZF chybí větší plynulost. Do trojice nejlepších se však avant přesto nevešel, ačkoliv jinak tohle kombi považuji za jedno z nejpříjemnějších aut na trhu.

BMW i7

Ano, jedním z nejlepších aut za rok 2023 (a vlastně za těch jedenáct let, co tuhle práci dělám), byl ne zrovna vizuálně atraktivní luxusní sedan na elektřinu. Díky ní je však nové BMW 7 ještě kultivovanější a sametovější než s plug-in hybridním pohonem.

Testované i7 se mohlo pochlubit jedním z vůbec nejkomfortnějších podvozků, jaké jsem vyzkoušel. Kam se na něj hrabe sesterský Rolls-Royce Ghost. Ani ten nedokázal české díry ignorovat s takovou grácií, s jakou to zvládlo BMW za polovic. Žádní drncání, žádné mlácení ani ostré rázy od velkých kol. BMW i7 bylo zkrátka téměř úplně jedno, po jakém povrchu jedete.

TEST BMW i7 xDrive60 – Elektrická revoluce?

Design exteriéru sice nadále považuji za úlet, uvnitř mě však mnichovský vrchol opravdu baví. Automatické otevírání a zavíraní dveří? Naprostá hloupost, ze které ovšem budete nadšeni. Obrovská obrazovka s úhlopříčkou 31,3“ na zadních sedadlech vás dokáže zabavit při čekání u nabíječky, kterému se bohužel ani navzdory dobíjecímu výkonu 195 kW nevyhnete. V tomhle ohledu jsou fosilní paliva jednoznačně praktičtější a uživatelsky příjemnější.

Toyota GR Supra

Japonské dvojče BMW Z4 s vrcholným šestiválcem platí za jedno z nejlepších sportovních aut dneška. Na rozdíl od zmíněného německého roadsteru muže mít Toyota GR Supra manuální převodovku i v nejsilnější konfiguraci (Z4 M40i by ji snad ale mělo dostat také). Jestliže skříně s manuálním řazením z Mnichova rozhodně nemají nejpřesnější chod a jsou často neprávem vychvalovány, převodovka v toyotě funguje téměř bezchybně.

Díky krátkým a přesně vymezeným drahám si každou manipulaci s řadičkou užíváte. Se spojkovým pedálem se navíc úžasně spolupracuje: není přehnaně tvrdý ani měkký jako houba. Japoncům se podařilo supru s manuálem naladit tak, abyste s ní mohli každodenně fungovat třeba v dopravních kolonách. Přitom ji stačí přepnout do sportovního režimu, a rázem máte k dispozici dostatečně ostré náčiní s pohonem zadních kol a krátkých rozvorem.

TEST Toyota Supra 3.0 Limited s manuální převodovkou – Investiční zboží?

Třílitrový šestiválec s 250 kilowatty a 500 Nm vám bude naprosto stačit. Víc síly byste na běžných silnicích ani nevyužili. Ovladatelnost je výtečná. Řízení reaguje přesně tak rychle a přesně, jak potřebujete. Kompaktní uzavřená karoserie spolu s tuhým skeletem poskytují tužšímu podvozku skvělou oporu. Na rozbitých cestách díky tomu kola neodskakují, ale příkladně se drží povrchu.

Minusem Toyoty GR Supra jsou snad pouze stísněný interiérem a kabina propojená se zavazadelníkem. V obou případech jde však o kompromisy, které jste ochotni přijmout. Zvlášť po deseti dvaceti ostrých kilometrech na zakroucených cestách. Supra mě nakonec bavila více než nové BMW M2, jehož předchůdce stále patří k mým absolutním favoritům.

Ve srovnání s ním je ovšem nové M2 o několik set kilogramů těžší. Byť se nejedná o špatné auto, až příliš se přiblížilo většímu M4. Kvůli tomu ovšem již nepůsobí tak hravě a žádoucně. Musí totiž nechat prostor právě většímu modelu, z kterého technicky vychází.

Lexus RX 450h+

Čím jsem starší, tím raději vyhledávám pohodová a kvalitní auta. Už o třídu menší Lexus NX se může pochlubit neskutečně komfortním podvozkem (opět díky tuhé karoserii) a bytelným interiérem, větší RX obě disciplíny povyšuje ještě na další úroveň.

Ačkoliv mě mrzí odklon od šestiválcového hybridu ke čtyřválcům, celkový charakter Lexusu RX mi absenci velkého motoru vynahrazuje. Jakmile vypnete otravné hlídání rychlostních limitů (jedna z posledních „povinných“ bezpečnostních novinek), ocitnete se ve světě, kde se nespěchá ani nenervuje. Takhle poctivě udělaný interiér je navíc i v téhle třídě výjimkou.

TEST Lexus RX 450h+ – Do zásuvky v plné parádě!

Z trojice nabízených pohonů bych asi zvolil vrcholný hybrid 500h s přeplňovaným čtyřválcem o objemu 2,4 litru, pragmatická část mé osobnosti by však s klidným srdcem sáhla po zlaté střední cestě v podobě plug-in hybridu.

Ten mi u Lexusu NX připadal zbytečný, u těžšího RX uplatnění najde. Atmosférický čtyřválec 2.5 zde spíná častěji, zato v nižších otáčkách, takže vás tak často neruší nepříjemným zvukem pod zatížením. Dojezd na jedno nabití se pohybuje mezi 60 až 70 kilometry, což hravě postačuje pro vyřízení denní agendy ve městě i jeho nejbližším okolí.

U Lexusu navíc máte docela vysokou jistotu bezproblémového provozu, což o německých konkurentech říci nelze. Kdybych měl na kontě o několik milionů více, bude aktuální RX horkým favoritem na nový rodinný vůz. Takhle si „bohužel“ musím vystačit s předchozí generací s nepříliš povedeným multimediálním systémem. Ten mimochodem u nástupce už snese srovnání s těmi nejlepšími. Konečně!

Nejhorší auto roku 2023

BMW XM

Opulentní oslava 50 let BMW M bohužel nemíří na Evropany ani fanoušky aut. Nepřehlédnutelné SUV s nevkusným exteriérem a hmotností přes 2,7 tuny je navzdory systémovému výkonu osmiválcového plug-inu minimálně 480 kilowattů pomalejší než BMW X5/X6 M, která stojí méně. Na 23palcových kolech je XM navíc až nesnesitelně tvrdé. Přitom vůbec nezáleží na povrchu. Dokonce i na hladkém asfaltu cítíte neustále drncání, což je u velkého SUV na každý den slušný průšvih.

TEST BMW XM 4.4 V8 M Hybrid – Kontroverzní oslava padesátin

Nemluvě o haprující spolupráci osmiválcového plug-inu, který se objeví mimo jiné v novém BMW M5. Spínání spalovacího motoru někdy postrádalo plynulost. Navíc ani dílenské zpracování není úplně bez chyby. Za tohle že BMW chce minimálně 4,4 milionu?

Abych však BMW XM jenom nehanil. Velmi tvrdý podvozek nese ovoce v podobě až nepochopitelné stability v zatáčkách. Vůz se v obloucích téměř nenaklání a příkladně drží stopu. Díky akumulátoru s kapacitou 25,7 kWh zvládnete přes šedesát kilometrů bez špetky benzinu. Smutné však je, že dobíjet baterii můžete výkonem maximálně 7,4 kW. Přitom násobně levnější Škoda Superb čtvrté generace zvládne i 50 kilowattů…

Jako dárek k padesátinám jednoho z nejslavnějších výrobců sportovních aut bych si představoval spíše placatý supersport, který v portfoliu BMW ostatně trestuhodně chybí. Sázku na SUV bych chápal v případě, že by vše fungovalo na jedničku. XM je ovšem nejhorším reprezentantem mnichovské automobilky za hodně dlouhou dobu. Jako by snad jeho tvůrci ani nechtěli, aby uspělo.