Tyto sportovní vozy byly překvapivě vyrobeny ve východním bloku

19. 3. 2021 • 19:50

Sportovní auta jsou asi to poslední, čím je znám východní blok, přitom se za železnou oponou vyrábělo hned několik rychlých modelů inspirovaných na západě. Prodejních úspěchů nedosáhlo ani jedno zapomenuté stvoření.

Sovětské impérium podporované bratrskými vládami sdružených států v současném světě automobilů vystupuje především jako místo realizace bizarních projektů na kolech. Výtvory dotované komunisty obvykle sloužily armádě či dělníkům a podle toho mnohdy příšerné stroje vypadaly. Důležitým parametrem byla prostupnost terénem a užitečná hmotnost, výkon motoru, spolehlivost anebo dynamika zůstávala upozaděna.

Zapomenutá armádní vozidla SSSR: Unikáty kousek za Moskvou

Mimo hlavní ideologický proud vývojářů přesto občas zůstal prostor věnovat se zajímavějšímu odvětví automobilového průmyslu. Za železnou oponou se kromě motorizovaných pracantů vyráběly také sportovní automobily, pro mnohé překvapivé zjištění podtrhuje hned 10 příkladů pocházejících z centrálně řízeného východního bloku.

5 nejzajímavějších kabrioletů české výroby. Superauto, podivín i dar pro Stalina

1. KD Sport-900

Název a podoba vozu mohly evokovat rychlé auto, ale KD Sport-900 bylo ve skutečnosti pomalé moskevské kupé z let 1963 až 1969. Dílo vyráběné zaměstnanci ruského institutu NAMI mělo výkon asi 30 koní, o pohon se staral vzduchem chlazený řadový čtyřválec o objemu 0,9 litru. Maximální rychlost sotva dosahovala hranice 120 km/h. Bídu zachraňovala lehká karoserie složená ze skelných vláken, hmotnost vozu se dařilo držet kolem půl tuny.

KD Sport-900

2. Melkus RS 1000

Melkus RS 1000 byl vyráběn v omezené formě po desetiletí pod dohledem východoněmeckého pilota Heinz Melkuse. Od roku 1969 bylo dokončeno 101 kusů sportovního vozu postaveného z dílů Wartburgu 353. Hlavní části karoserie byly tvořeny polyesterem a skelnými vlákny, příď i záď se vyráběly technikou modifikovaného kladení vrstev tohoto materiálu. Čtyřmetrový Melkus byl tvarovaný dle testů prototypu ve větrném tunelu, zajímavé dveře se otevíraly nahoru jako u legendárního Gullwingu. Díky určité podobnosti s Ferrari 250 GTO byl východoněmecký stroj nazýván „Ferrari sovětského bloku“.

Mrtvé značky: Melkus – Znáte východoněmecké sporťáky s technikou Wartburgu?

Wartburg dodal i tříválcové dvoutakty o objemu 1,0 respektive 1,1 litru. V homologované verzi pro provoz na pozemních komunikacích dosahoval Melkus RS 1000 o výkonu 51 kW (70 koní) maximální rychlosti 160 km/h. Stovka padla za 12 sekund.

Melkus RS 1000

3. ZIS-101A Sport

Pohledný ZIS vznikl k výročí 20 let od založení Komunistického svazu mládeže. Oslavný roadster měřil na délku 5,6 metru, což nebyla taková potíž použité platformy jako zhruba 2,5tunová hmotnost. Nic lepšího nebylo po ruce, proto se nadstandardní váhou vymýtily veškeré náznaky sportovního ducha. Sovětská elita konstruktérů se snažila úpravami podmanit jízdní vlastnosti, ale nepomohl ani velkoobjemový motor. Šestilitrový osmiválec na svoji velikost produkoval slabých 141 koní (104 kW) schopných rozpohybovat 101A Sport na rychlost 168 km/h.

Podívejte se, jak za socialismu vypadala luxusní auta. To nejlepší od Tatry, ZiLu a dalších

ZIS-101A Sport

4. ZIL-112

Jeden z nejstarších modelů moskevské automobilky ZIL vznikl skladbou jednoduchého trubkového rámu nesoucí sklolaminát. O úroveň výše působilo použití kotoučových brzd, centrálních matic kol nebo samosvorný diferenciál vzadu, ale tolik důležité řízení naopak dehonestovaly díly převzaté z GAZu 21. Osmiválcový motor nad přední nápravou měl dvě verze, šestilitrový objem stačil na 169 kW (230 koní) a větší osmilitr vyráběl 199 kW (271 koní).

Nelze ignorovat nápadnou podobu s Ferrari 250 Testa Rossa a dost použitých linek odpovídá i anglickému poválečnému roadsteru AC Ace. Sověti dokázali dokončit jen dva exempláře, první se účastnil závodů Formule 5 a v roce 1965 dokonce vyhrál. Oba výtvory SSSR ještě existují, krémově bílý je vystaven v automobilovém muzeu v lotyšské Rize a druhý údajně vlastní švédský sběratel.

Zil 112 Sport 1958

5. Bulgaralpine

Mezi lety 1967 a 1969 byly v Bulharsku montovány sportovní modely odvozené od Alpine A110. Licencovaní produkce předcházelo vzniku regulérní značky Bulgaralpine, která byla následně oficiálně uznána bulharským odvětvím francouzské automobilky. Ze západu byla navezena technika včetně materiálu a technologií, aby si domácí na Balkáně mohli vlastnoručně vyrobit aspoň karoserii k finálnímu složení podobné ikony značky Bulgaralpine. Od slavné předlohy se kopie lišila jedním párem čelních světlometů. Východní edice se ve dvou provedeních účastnila i slavné Rallye Monte Carlo po vzoru pravé Alpine A110.

Legendy východního bloku: Pamatujete na tyto kopie?

Bulgaralpine

6. Škoda 110 R

Dnes sběratelská škodovka byla určena hlavně na export do zahraničí, proto označení 110 R na malém kupé v garáži definovalo společenskou prestiž nutně párovanou s kontakty na nejvyšších místech. Velice dobrá reprezentace Československa se vyráběla mezi léty 1970 a 1980, celkem bylo dokončeno přibližně 57 tisíc kusů vybavených kapalinou chlazeným čtyřválcem za zadní nápravou. Řadový motor o objemu 1,1 litru dokázal dodávat výkon 45,6 kW (62 koní), což nestačilo početným kutilům a samozvaným úpravcům.

Škoda 110 R Coupé má 50 let: Řídili jsme neskutečně zachovalý kousek

Škoda 110 R je dnes stejně nedostupná jako před půl stoletím. Ojetiny po několikátém majiteli jsou zničené časem nebo vesnickým tuningem, obojí šroubuje nejnižší pořizovací cenu nad 100.000 Kč za vraky nutné k renovaci.

Škoda 110 R Coupé

7. ZIS-112

Podivín z Moskvy nebyl originálem, neobvyklá členitá karoserie správně připomíná americký koncept GM LeSabre z roku 1951. První generace odkoukaného ZISu měla šestilitrový osmiválec do V o výkonu 140 koní (103 kW), pozdější provedení dostalo k dobru dalších 43 koní a konečná fáze úprav 6,0 V8 znamenala 170 koní (125 kW). Během sovětských závodů sportovních automobilů si model 112 připsal několik pódiových umístění, i když jeho proporce evokují spíše ležérní GT.

ZIS-112

8. Škoda 1100 OHC Spider

Skvělá československá závodní myšlenka byla spojena s poctivým úsilím v roce 1957, kdy přišla otevřená Škoda 1100 OHC Spider. O dva roky později bylo doplněno kupé, což továrnímu týmu umožnilo soutěžit ve více závodech. S pohotovostní hmotností pouhé půl tuny mohl Spider zvládat tempo až 120 km/h, ke kterému dopomáhal čtyřválec o objemu 1,1 litru. Podélně uložený motor pracoval s výkonem 92 koní (68 kW).

Škoda 1100 OHC typ 968: Charismatickému sporťáku je šedesát

Celkem byly vyrobeny čtyři kusy Škody 1100 - dva uzavřené a dva bez střechy. Dřívější Spidery měly laminátovou karoserii, pozdější kupé tvaroval hliník. Šmrncovní sportovní škodovka vyjezdila několik pohárů, než si ji na výstavku rozebrali dealeři tuzemské značky.

Škoda 1100 OHC typ 968

9. FSO Syrena Sports

Vývoj sedanu FSO (zkratka z „Fabryka Samochodów Osobowych“) už byl v plném proudu, když se inženýři rozhodli použít testovací platformu sportovní verze. Při vývojářské činnosti nahlíželi na zavedené vozy Ferrari či Mercedes-Benz. Změna zaměření i karoserie neměla žádný význam, protože se Syrena Sport nedostala do sériové výroby z politických důvodů. Zůstalo jen u polského konceptu označovaného za „nejkrásnější auto postavené za železnou oponou“. Pohledná studie skrývala pod kapotou nový čtyřtaktní dvouválcový vzduchem chlazený boxer s hliníkovým blokem.

FSO Syrena Sport

10. Wartburg 313 Sport

Wartburg 313 Sport vycházel z mnoha karosářských variant modelu 311. Dvoumístný roadster s odnímatelnou pevnou střechou byl vyroben v celkovém počtu 469 kusů, kterých šla zhruba třetina na vývoz do zahraničí, osm exemplářů doputovalo až do USA. Američané tak mohli poznat východoevropskou kvalitu. Design reprezentoval velmi dobře, hůř na tom byl ani ne litrový motor o výkonu 37 kW (50 koní). Za podmanivý vzhled byl Wartburg 313 Sport titulován chvalitebnými superlativy, někdy dokonce padla slova o nejkrásnějším evropském voze.