Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Volkswagen, Renault, Porsche a další vítězové prvního desetiletí slavné Rallye Paříž-Dakar

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)

Historie nejslavnější vytrvalostní soutěže má řadu úžasných kapitol. Mezi ty nejpřitažlivější mohou patřit vítězné automobily z osmdesátých let dvacátého století.

Rallye Paříž – Dakar založil Thierry Sabine. Všechno začalo v roce 1977, kdy se tehdy osmadvacetiletý francouzský závodník a dobrodruh ztratil se svým motocyklem při Rallye Abidjan-Nice v libyjské poušti. Tehdy ho napadlo zorganizovat rallye, která by byla zkouškou lidí a strojů. Pro svou myšlenku založil společnost T.S.O. – Thierry Sabine Organisation.

Sen se splnil, když 26. prosince roku 1978 z pařížského náměstí Trocadéro, odstartoval první ročník Rallye Paříž – Dakar. Na startu stálo 182 vozidel, z toho 90 motocyklů, 80 automobilů a 12 kamionů. Celková délka závodu představovala 10.000 kilometrů včetně 3168 kilometrů rychlostních zkoušek.

Do cíle u Růžového jezera nedaleko senegalské metropole Dakar dorazilo 14. ledna 1979 pouze 72 vozidel a jen dva kamiony. V prvním ročníku zvítězil v absolutním pořadí bez rozdílu kategorie motocyklista Cyril Neveu, který sedlal enduro Yamaha XT500. Nejlepší z automobilů, Range Rover s posádkou Genestier – Terbiaut – Lemordant, skončil až na čtvrtém místě, za třemi motocykly.  

 

Volkswagen Iltis

 

Původně pro armádu navržený a vyráběný terénní automobil Volkswagen Iltis zvítězil v Rallye Paříž – Dakar v roce 1980. Na start se tehdy postavilo 216 vozidel, z nichž bylo 116 automobilů, 90 motocyklů a 10 nákladních vozů. Cílem projelo 49 automobilů, 25 motocyklů a 7 nákladních vozidel.

Vítězný Volkswagen Iltis s posádkou Freddy Kottulinsky a Gerd Löffelmann byl poháněn kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem o objemu 1,7 l, disponujícím výkonem 81 kW (110 k). Sériové provedení mělo nejvyšší výkon 55 kW (75 k). Tři další automobily Volkswagen Iltis skončily v roce 1980 na druhém, čtvrtém a devátém místě.

 

Renault 20 Turbo 4x4

 

Bratři Claude a Bernard Marreauové představují jedny z nejvýraznějších hrdinů prvních ročníků soutěže a to díky svým automobilům i výkonům. V roce 1979 dojeli s Renaultem 4 na celkovém pátém místě a v roce následujícím dokonce třetí za dvojicí vozů VW Iltis. Pro rok 1981 měli připraven nový závodní vůz Renault 20 Turbo 4x4, ale ten tehdy závod nedokončil a zvítězil tehdy Range Rover v barvách časopisu VSD s posádkou René Metge a Bernard Giroux.

Renault 20 Turbo 4x4 se postavil na start Rallye Paříž – Alžír – Dakar i v roce 1982 a tentokrát s ním bratři Marreauové zvítězili. Za toto vítězství si vysloužili přezdívku „Lišáci pouště“. Vítězný vůz z roku 1982 v karoserii Renault 20 ukrýval přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,6 l a výkonu kolem 98 kW (133 k) z modelu Renault 18 Turbo v kombinaci se speciálně zkonstruovaným pohonem všech kol, jehož součástí byla zadní náprava lehkého užitkového automobilu Renault Traffic.  

 

Mercedes-Benz 280 GE

 

Na start pátého ročníku stále populárnější soutěže se postavilo celkem 385 vozidel všech kategorií, z toho 253 automobilů a nákladních vozidel. Trasa dlouhá 12 tisíc kilometrů vedla z Francie přes Alžírsko, Niger (vůbec poprvé procházela legendární pouští Ténéré na severu země), dále přes Horní Voltu, Pobřeží slonoviny, Mali a Mauretánii do Senegalu.

Cílem Rallye Paříž – Alžír – Dakar roku 1983 projel na prvním místě Mercedes-Benz 280 GE. Za volantem tohoto vozu seděl Jacky Ickx, vicemistra světa F1 z let 1969 a 1970 a šestinásobný vítěz 24 hodin Le Mans, jehož navigátorem byl slavný francouzský herec Claude Brasseur. Vítězný automobil měl v aerodynamickém tunelu optimalizovanou karoserii s odnímatelnými díly z hliníku. V přídi uložený 2,8litrový šestiválec s mechanickým vstřikováním byl naladěn na výkon 162 kW (220 k).

 

Porsche 911 Carrera 4x4 (953)

 

První vstup továrního týmu značky Porsche do vytrvalostní soutěže z Paříže do Dakaru je spojen s jejím šestým ročníkem. Tato premiéra byla zároveň velkým úspěchem německé značky, s jejímž vozem zvítězila francouzská dvojice René Metge a Dominique Lemoyne. Hlavní hrdiny roku 1984 ovšem představují Jacky Ickx a Claude Brasseur, kteří se i přes skutečnost, že na jejich Porsche ve třetí etapě kompletně vyhořela elektroinstalace, dokázali probojovat ze 75. pozice až na šesté místo v cíli.

Porsche 911 Carrera 4x4, které je dnes častěji uváděno pod interním označením 953, spojovalo karoserii typu 911 s pohonem všech kol. Za zadní nápravou tohoto vozu byl uložen vzduchem chlazený šestiválec o objemu 3,16 l s nejvyšším výkonem 166 kW (225 k) podle automobilky a až 220 kW (299 k) podle neoficiálních zdrojů. Podvozek byl upraven a nastaven s ohledem na náročné podmínky 12 tisíc kilometrů dlouhé soutěže napříč Afrikou.

 

Mitsubishi Pajero

 

První z celkem dvanácti vítězství Mitsubishi Pajero v nejslavnější vytrvalostní soutěži získal zástupce japonské značky v roce 1985, což bylo pouhé tři roky po jeho uvedení na trh a jen dva roky po první účasti. Rallye Paříž – Alžíř – Dakar měla tehdy celkovou délku 14 tisíc kilometrů, z nichž 7470 kilometrů představovaly rychlostní zkoušky. Na start se postavilo 552 vozidel, z nichž bylo 135 motocyklů, 362 automobilů a 55 nákladních vozů. Cílem projelo jen 146 vozidel, z nichž bylo 25 motocyklů, 101 automobilů a 20 nákladních vozů.

Mitsubishi se rozhodlo poprvé nasadit svůj vůz na Dakar v roce 1983 prostřednictvím malého francouzského týmu. Prakticky sériový vůz během své spíše nenápadné premiérové účasti dojel na celkovém 11. místě. Tým se se následně pustil do vývoje modelu Pajero pro terénní soutěže za plné podpory managementu v Tokiu a po dvou letech dokázal na slavné soutěži poprvé zvítězit, když 22. ledna 1985 francouzský jezdec Patrick Zaniroli a navigátor Jean Da Silva dojeli jako první do tehdy tradičního cíle v Senegalu, a to v předstihu 26 minut a 19 sekund před stájovými kolegy Andrewem Cowanem a Johnstonem Syerem.

Porsche 959

 

Porsche chtělo navázat na úspěch z roku 1984 již v roce následujícím a pro Rallye Paříž – Alžír – Dakar si připravilo model 959, který byl původně vyvíjen podle pravidel pro závodní vozy skupiny B. V roce 1985 se však německé značce nedařilo, i když na start tehdy postavila tři vozy Porsche 959 s přeplňovaným šestiválcem o objemu 2,85 l, z nichž první v závodě skončil v kotrmelcích, druhý si urazil zavěšení kol a třetí zastavilo proražené palivové potrubí.

Rallye Paříž – Alžír – Dakar se pro rok 1986 opět prodloužila a to na 15 tisíc kilometrů, z nichž rychlostní zkoušky představovalo 7731 kilometrů. Porsche opět vyslalo tým s trojicí vozů a tentokrát se německé značce opět dařilo. První místo vybojovala dvojice René Metge a Dominique Lemoyne, zatímco Jacky Ickx a Claude Brasseur dojeli na druhé pozici. Třetí Porsche 959, jehož posádku tvořili Roland Kussmaul a Wolf Unger, dokončilo soutěž v roce 1986 na šestém místě v pořadí.

 

Peugeot 205 Turbo 16

 

Peugeot po zrušení skupiny B ve druhé polovině osmdesátých let dvacátého století zaměřil svou pozornost v motoristickém sportu mimo jiné i na Rallye Paříž – Alžír – Dakar. Nejprve pro nasazení v této soutěži připravil speciály na základech modelu 205 Turbo 16, které bylo možné identifikovat podle delšího rozvoru náprav, na nějž upozorňoval širší B sloupek. Před zadní nápravou byl usazen přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,77 l, který poháněl všechna čtyři kola.

Peugeot 205 Turbo 16 dominoval slavné soutěži v letech 1987 a 1988. V prvním zmíněném roce se celková délka soutěže zkrátila na 13 tisíc kilometrů, z nichž 8315 kilometrů připadlo na rychlostní zkoušky. Vítěznou posádku roku 1987 představují tehdejší hvězda klasických soutěží Ari Vatanen a Bernard Giroux. Desátý ročník soutěže přinesl v roce 1988 další zkrácení na 12.874 kilometrů, z nichž bylo 6605 kilometrů rychlostních zkoušek. V jubilejním ročníku zvítězil Peugeot 205 Turbo 16, jehož pilotem byl Juha Kankkunen a navigátorem Juha Piironen.

 

Peugeot 405 Turbo 16

 

Peugeot 405 Turbo 16 startoval v soutěži s cílem v Dakaru již v roce 1988, kdy byly vedle osvědčených vozů 205 Turbo 16 nasazeny dva exempláře. Vůz, který pilotoval Ari Vatanen byl ukraden, a i když byl do druhého dne nalezen, již do výsledků soutěže nezasáhl. Druhý Peugeot 405 Turbo 16, jehož pilotem byl Henri Pescarolo dokončil závod mezi automobily a nákladními vozy na 18. pozici. Ari Vatanen pak dokonale předvedl schopnosti nového závodního speciálu, když s ním v roce 1988 zvítězil v Rallye Tunis, Rallye de l'Atlas a Rallye Faraonů.

Peugeot 405 Turbo 16 v karoserii dvoumístného kupé kombinoval design modelové řady 405 s evolucí techniky modelu 205 Turbo 16. Před zadní nápravou zde byl usazen přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,9 l s nejvyšším výkonem kolem 294 kW (400 k), který prostřednictvím pětistupňové převodovky roztáčel kola obou náprav. Maximální rychlost soutěžního speciálu, představujícího dodnes jeden z nejhezčích vozů pro Dakar, se mohla pohybovat kolem 230 km/h.

 

Pro 11. ročník soutěže pořádané v roce 1989 jako Rallye Paříž – Tunis – Dakar byl tedy Peugeot 405 Turbo 16 důkladně vyzkoušen a připraven. Soutěž s celkovou délkou 10.831 kilometrů tehdy nabídla 6605 kilometrů rychlostních zkoušek. Peugeot 405 Turbo 16 tehdy soutěži naprosto dominoval i díky zázemí továrního týmu a z osmnácti etap jich třináct vyhrál. Posádka Ari Vatanen a Bruno Berglund získala sedm etapových i celkové vítězství v roce 1989, zatímco Jacky Icxk s dalším 405 Turbo 16 byl se třemi etapovými výhrami na celkovém druhém místě. Tovární tým značky Peugeot pak s vozy 405 Turbo 16 dominoval i Rallye Paříž – Tripolis – Dakar v roce 1990. Vítězem se opět stala dvojice Ari Vatanen a Berglund.

Foto: Volkswagen AG, Renault S.A., Daimler AG, Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG, Automobiles Peugeot, Wheelsage.org, Auto.cz

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)

Doporučujeme