Vydali jsme se do sídla Ferrari: Sem musí každý nadšenec!
Jen málo míst má takovou atmosféru jako italské Maranello. Město, ve kterém již desítky let vznikají slovutné vozy Ferrari. Co všechno tady lze vidět?
Itálie. Modena. Osmnáctý únor roku 1898. Ukrutná zima a kupa sněhu. Ten den na svět přichází Enzo Ferrari. Kvůli chumelenici však jeho narození maminka úředně ohlašuje až o dva dny později. V ten moment ještě nikdo netuší, že malinký Enzo v dalších letech razantně promluví do dějin (sportovního) automobilismu.
Střih. Itálie. Maranello. Dvanáctý březen 1947. Modrá obloha. Bránu továrny Ferrari opouští její první model 125 S. Za volantem vozidla s dvanáctiválcem o objemu 1500 cm3 sedí samotný zakladatel společnosti, tehdy devětačtyřicetiletý Enzo alias „Commendatore“. Další střih…
Skryté počátky
Itálie. Maranello. Desátého října 2019. Půl šesté odpoledne. Letní teploty kolem dvaceti stupňů nám dovolují krátké rukávy. Právě jsme dorazili k dnes už starému vstupu do továrny. Do části města, odkud Enzo podnikl vůbec první oficiální jízdu s vozem Ferrari, modelem 125 S. Že nejde o turisty „provařený“ rajon typu Vatikánu nebo Benátek, prozrazuje fakt, že během hodiny zde potkáváme pouhé dva asijské turisty. Přitom tady se začala psát historie značky se vzpínajícím se koníkem v logu. Sečteno a podtrženo: návštěva přibližně osmnáctitisícového městečka bude bez této zastávky ošizená. Což s ohledem na to, že jde o pokoukání gratis, zamrzí dvakrát tolik.
Chytání múz
Druhý náš maranellský pit stop představuje restaurace Cavallino, ležící od původního vstupu do fabriky ani ne třicet metrů. „Pan Enzo sedával tamhle vzadu,“ natahuje ruku číšník Vincenzo ke stolu, kde do sebe ládoval pastu a torteliny „Commendatore“, jenž v pubertě sníval o kariéře operetního tenoristy. Spoustu nápadů získával zakladatel značky zrovna zde, při večeřích. Pořád tady vaří líp než dobře – a za ceny, jež nejsou přestřelené do nekřesťanských výšin. Múzy na koncept nového sporťáku nás sice míjí, ale to určitě jen proto, že Enzovu židličku zabírá někdo jiný.
Obrovský popelník
Následující den načínáme tradičněji – prohlídkou Muzea Ferrari. Jen během desetiminutové cesty z hotelu potkáváme na silnici sedmnáct aut této značky. K tomu obchody, kavárny, výzdoba na kruhových objezdech – všude červená, všude koník. „Je to náboženství. Všichni máme srdce, ale v něm ještě vzpínajícího se hřebce,“ shrnuje to pětačtyřicetiletý Fabio, jeden z 3323 zaměstnanců fabriky. Musei Ferrari servíruje hostům opravdu bohaté menu. Od Enzovy pracovny s kolosálním žlutým popelníkem přes sál, jenž evokuje místnost, kde si ti nejváženější klienti volí čalounění, použití speciálních materiálů či barvu laku (udělají vám jakýkoliv odstín, nikdy to ovšem nesmí být růžová) až po třeba zmiňovaný první model 125 S.
Fronty u Schumachera
Za aktuální lákadlo číslo jedna nicméně platí dvojice výstav: 90 let a Hypercars. První odkazuje na uplynutí devíti dekád od vzniku stáje Scuderia Ferrari. Lze tu spatřit například Ferrari 500 F2, s nímž Alberto Ascari vybojoval ve formuli 1 v letech 1952 a 1953 dva mistrovské tituly. Nebo monopost 312 T: v něm se v „ef jedničkách“ stal šampionem v sedmdesátých letech letos v květnu zesnulý Niki Lauda. Z vozů novodobé éry se potom fronty tvoří nejvíce u vozu F2004, který pomáhal k triumfům Michaelu Schumacherovi. Druhá výstava s názvem Hypercars zase ukazuje návštěvníkům vrcholná ferrari od roku 1984 do současnosti, jež technologicky stála a stojí nad ostatními kousky. Asi nejvíce nás baví ten vůbec poslední – okruhový unikát P80/C s přeplňovaným osmiválcem, na němž tým inženýrů pracoval čtyři roky.
Okruh pro každého
Lidé protnou východ muzea a jejich maranellská pouť obvykle končí. Chyba. S městem totiž sousedí obec Fiorano, kde se rozprostírá testovací okruh Ferrari. Špatná zpráva je, že vás na něj nikdo nepustí. Ta dobrá, že z cyklostezky v ulici Via Nazionale na dráhu (jako my teď) báječně vidíte – navíc zadarmo. Při troše štěstí dokonce můžete narazit na testování nových monopostů. „To se pak mačkáte jako sardinky,“ zastavuje u nás kolemjdoucí senior Lucenzo Bianchi s tím, abychom aspoň na chvíli vklouzli do nedaleké restaurace Montana. Neexistuje snad „ferrariovější“ podnik než tenhle. Usedáme pod helmu Michaela Schumachera z VC Číny 2005. Mimo jiné ke stolu, u něhož prý nedávno obědval nynější pilot stáje Sebastian Vettel.
Jako hvězdy
Ochudit se o zážitek z Montany by neměl nikdo, neb jde spíše o druhé muzeum než restauraci. Lustry nahrazují osmiválce, dekoraci dominují na zdech zavěšené pneumatiky, originální kombinézy jezdců, použité volanty, fotografie ze závodů a stovky nejrůznějších děkovných vzkazů. Jen namátkou: od fotbalisty Cristiana Ronalda, skupiny Pink Floyd nebo lyžaře Alberta Tomby. Není to tu dokonalé, ale nějakým stěží definovatelným způsobem se tady cítíte výjimečně. Zvlášť když vám obsluha popisuje, kterými artefakty zde disponují nebo jakým personám hýčkaly chuťové buňky. Nám stačí jedno espreso a tiramisu. A kochat se. Hodinu, dvě, tři…
Tip Světa motorů
Nebojte se zeptat obsluhy, kde seděly jednotlivé hvězdy při svých obědech a večeřích.
Ostrý jazyk Enza Ferrariho
O dovolené: „Nikdy jsem nebyl na dovolené. Nejlepší dovolená pro mě je, když jsem sám v dílně a všichni ostatní mají dovolenou.”
O klientech: „Zákazník nemá vždycky pravdu.”
K Lamborghini: „Já stavím sportovní auta, vy stavíte traktory. Zůstaňme u toho.”
O dostupnosti svých vozů: „Ferrari je sen. Spousta lidí sní o tom, že budou vlastnit ferrari. Pro spoustu lidí to také snem zůstane.“
Zájezd do světa Ferrari
Do Maranella se na tři dny můžete podívat i vy. Stačí natankovat minimálně 30 l paliva Shell V-Power a zaregistrovat údaje z účtenky na stránkách Shell.cz. Na šestici výherců čeká třeba jízda po testovacím okruhu ve Fioranu nebo komentovaná prohlídka fabriky Ferrari. Soutěžit lze až do 1. prosince.
Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat