Dodge Viper: Supergalerie všech generací zmije

Po dlouhá léta byl Chevrolet Corvette samotnými Američany označován jako jediný sportovní automobil vyráběný na jejich půdě, i když téměř v každém desetiletí druhé poloviny dvacátého století lze narazit na vůz, který byl více či méně sportovní než zástupce koncernu General Motors.

Mezi nejsportovnější severoamerické vozy a největší konkurenci pro Corvette na závodních tratích patří roadstery AC Cobra s britskými kořeny, za jejichž vznikem stojí slavný Carroll Shelby. Tyto nekompromisní vozy ze šedesátých let byly zaměřeny pouze na dosažení co nejlepší jízdní dynamiky, zatímco komfort posádky byl naprosto podružnou záležitostí.

Palivová krize v sedmdesátých letech spolu se snahou Ralpha Nadera o zvýšení bezpečnosti automobilů, kterou lze v případě kabrioletů přirovnat k honu na čarodějnice, poměrně radikálním způsobem přistřihla křídla honbě za stále vyššími výkony a nijak zvlášť nepřála ani sportovním vozům, u nichž v tomto období na severoamerické půdě začal nedostatek výkonu nahrazovat především důraz na dramatický vzhled, jemuž sekundovalo stále komfortnější vybavení interiéru.

V letech osmdesátých se ve Spojených státech začalo blýskat na lepší časy. Vracejí se plátěné střechy i výkonnější motory. Vznik nové generace sportovních vozů podporuje i vlna zájmu ze strany zákazníků. Chevrolet ve spolupráci s Lotusem ve druhé polovině osmdesátých let pracuje na Corvette ZR-1 a koncern Chrysler rovněž hodlá získat svůj díl. Díky spolupráci s Carrollem Shelbym, vytvářejícím ostřejší verze tehdejších standardních modelů značky, není daleko od myšlenky k realizaci novodobé podoby slavné Cobry.

Dodge Viper RT/10 (1989 – 1995)

Koncepce zcela nového modelu, jenž nemá v historii značky Dodge obdoby, byla do jisté míry stanovena v roce 1988. Designér Tom Gale nejprve navrhl tehdejšímu prezidentovi koncernu Chrysler, jímž byl Bob Lutz, že stojí za zvážení vytvoření moderní interpretace již zmiňované Cobry.

Tento návrh dostal zelenou a během několika měsíců se mohl Lutz seznámit s hliněným modelem. Ten jej zaujal natolik, že bylo rozhodnuto o výrobě prototypu, s nímž se mohla seznámit veřejnost na autosalonu v Detroitu v roce 1989.

Pozitivní reakce veřejnosti se pak postaraly o rozhodnutí zařadit tento puristický sportovní stroj do sériové produkce. Tým pětaosmdesáti vývojových pracovníků, který vedl Roy Sjoberg, pak v rekordně krátkém čase 36 měsíců připravil finální sériový model, jemuž předcházelo několik prototypů, z nichž některé postrádaly ochranný oblouk za sedadly, který se stal jedním z typických poznávacích znamení produkční verze.

Při vývoji podvozku byl sice používán osmiválec, ale pod dlouhou kapotu měla zamířit pohonná jednotka, která nemá ve světě dvoumístných roadsterů obdoby. Často je uváděno, že Viper dostal velký motor z pick-up, ale vývoj jeho desetiválcem byl přeci jen o trochu složitější.

Základem pro srdce sportovního Dodge se stal vidlicový osmiválec Chrysler LA, z jehož architektury bloku motoru a hlav válců se vycházelo. Konečnou podobu nové pohonné jednotky mají ovšem na svědomí technici Lamborghini, patřícího v té době pod křídla Chrysleru, kteří vyvinuli hliníkový blok i hlavy válců pro atmosférický desetiválec o objemu 8,0 litru s výkonem 298 kW při 4600 min^-1 a točivým momentem 630 N.m při 3600 min^-1.

Finální podoba nového zástupce značky Dodge byla veřejnosti představena prostřednictvím dvojice předsériových vozů v roce 1991 při Indianapolis 500, kde vystupovaly jako zaváděcí vozy a společnost jim přitom dělal Carroll Shelby, který se podílel i na jejich vývoji.

Prodej sériového vozu s označením Dodge Viper RT/10 se rozběhl v roce 1992. První zákazníci, kteří mohli usednout za jeho volant byli ohromeni jízdními výkony dvoumístného roadsteru, jehož karoserie s celkovou délkou 4450 mm, šířkou 1920 mm a výškou 1120 mm stála na podvozku s rozvorem náprav 2440 mm.

Desetiválec pod kapotou vozu s pohotovostní hmotností 1490 kg spolupracoval výhradně se šestistupňovou manuální převodovkou, jejímž prostřednictvím roztáčel kola zadní nápravy. Akceleraci z 0 na 96,5 km/h zvládl za 4,5 s a byl schopen se rozjet až na 266 km/h. Ve své původní podobě ovšem Viper vynikal především svou rychlostí v přímce a díky absenci jakýchkoliv asistenčních systémů si mohli dovolit využít jeho potenciál jen zkušení řidiči.

Vedle svého vzhledu, pohonné jednotky a dynamických schopností udivoval Viper RT/10 i svým spartánským pojetím. Chyběly vnější kliky dveří, boční okna i pro severoameričany téměř nezbytná klimatizace. K vozu byla dodávána pouze nouzová plátěná střecha, kterou doplňovala plastová okénka uchycená zdrhovadlem.

Teprve v roce 1994 se v nabídce výbavy na přání objevuje klimatizace, laminátová odnímatelná střecha, stavitelné tlumiče, výkonnější brzdový systém a větší kola, ale o rok dříve byl svět ohromen prototypem Viperu s uzavřenou karoserií, s níž i díky modrému laku s dvojicí podélných pruhů silně připomínal slavné kupé Shelby Daytona ze šedesátých let.

Dodge Viper RT/10 a GTS (1995-2002)

Po čtyřech letech od uvedení na trh se Dodge Viper dočkal uvedení druhé generace, i když z evropského pohledu lze mluvit spíše o důkladné modernizaci a rozšíření nabídky karosářských verzí i výbavy, v níž se objevuje mimo jiné i dvojice čelních airbagů.

Pro modelový rok 1996, jehož výroba se rozběhla již v roce předchozím, bylo uvedeno sériové kupé Viper GTS, které se téměř nijak nelišilo od konceptu z roku 1993. Novinka se od původního roadsteru vedle své pevné střechy s rozměrným zadním oknem a elektricky ovládaných bočních oken odlišovala i lehce přepracovaným designem předních partií, který spolu s výfuky vyvedenými pod záď přijal i RT/10.

Pod kapotou měly Vipery stále osmilitrový atmosférický vidlicový desetiválec, který v letech 1996 až 2002 disponoval výkonem 335 kW při 5200 min^-1 a točivým momentem 664 N.m při 3700 min^-1. Standardem byla i nadále šestistupňová převodovka.

Dodge Viper GTS s celkovou délkou 4490 mm a pohotovostní hmotností 1535 kg se díky vyššímu výkonu a lepším aerodynamickým vlastnostem své uzavřené karoserie mohly pochlubit akcelerací z 0 na 96,5 km/h za 4,1 s, zatímco maximální rychlost se pohybovala okolo 300 km/h. Řidič se přitom musel spoléhat pouze na své schopnosti, protože ABS se stalo součástí výbavy až v modelovém roce 2001.

V letech 1996 až 2007 se kupé dočkalo i závodního nasazení prostřednictvím vozů s označením GTS-R. Ty slavily úspěch v řadě závodních sérií a mezi jejich největší triumfy patří vítězství ve třídě GT2 ve slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans z let 1998 až 2000 nebo celkové vítězství ve 24-hodinách Nürburgringu z let 1999 až 2002 a ve stejném závodě pak tyto vozy vybojovaly vítězství v rámci své třídy ještě v letech 2005 až 2007.

Pro homologaci závodních GTS-R vznikla omezená série sto vozů Viper GT2, které spojoval upravený přední nárazník, spoiler na zádi, kola BBS a motor s výkonem zvýšeným na 340 kW.

Dvoumístný Dodge se stal jednou z ikon devadesátých let, k čemuž vedle jeho designu, jízdních výkonů a úspěchů na závodních tratích nemalou měrou přispěl i televizní seriál Viper, který byl natáčen v letech 1994 až 1998.

Dodge Viper je v tomto seriálu samozřejmě špičkovým strojem, který má podobně KITT 2000 ze seriálu Knight Rider řadu funkcí. Jednou z nejúžasnějších byla proměna ve stříbrné kupé Viper Defender, jehož design vznikl přímo u Chrysleru. Pro potřeby natáčení vzniklo na základech Viperu RT/10 celkem čtrnáct vozů, z nichž některé byly upraveny i pro jízdu v terénu.

Dodge Viper SRT-10 (2002-2007)

Prvním náznakem příchodu skutečně zcela nové generace Dodge Viperu se stalo kupé GTS-R Concept z roku 2000, jehož červená karoserie s dvojicí stříbrných podélných pruhů a nepřehlédnutelným spoilerem na zádi rozvíjela design původního provedení. Pod kapotou byl ještě osmilitrový desetiválec, ale naladěný na výkon 370 kW.

V následujícím roce se na autosalonu v Detroitu objevil předsériový roadster RT-10, který již plně odpovídal sériovému provedení, pojmenovanému Dodge Viper SRT-10 a uvedenému na trh v modelovém roce 2002.

Designérem nové generace Viperu SRT-10 se stal Osamu Shikado, který zachoval většiny charakteristických rysů původního provedení, ale zároveň vzhled vozu mírně zcivilizoval. Nejvýraznější odlišností od pojetí původního RT-10 se stala střecha. Původní řešení s masivním ochranným obloukem a nouzovou stříškou bylo opuštěno ve prospěch klasické manuálně ovládané plátěné střechy a bočních oken ve dveřích.

Roadster dlouhý 4460 mm, široký 1910 mm a vysoký 1210 mm stál na podvozku s rozvorem 2510 mm. V dlouhé přídi byl opět uložen atmosférický desetiválec, ale tentokrát disponoval objemem 8,3 litru a výkonem 372 kW při 5600 min^-1 a točivým momentem 712 N.m při 4200 min^-1. Samozřejmostí byla opět pouze manuální šestistupňová převodovka.

Dodge Viper SRT-10 Roadster zvládl při pohotovostní hmotnosti 1545 kg akceleraci z 0 na 100 km/h za 3,9 s a dosahoval maximální rychlosti 306 km/h. Standardem zde bylo již od počátku ABS a nové tužší šasi se postaralo o výrazné zlepšení jízdních vlastností oproti původnímu RT/10.

Na kupé jsme si opět museli pár let počkat, protože dorazilo jako Dodge Viper SRT-10 Coupé až v roce 2005, kdy se na autosalonu v Detroitu představilo jako již hotový sériový model, který bude do prodeje uveden v modelovém roce 2006.

Provedení s pevnou střechou se vedle odlišného designu mohlo pochlubit i výkonnější pohonnou jednotkou. Jeho 8,3 litrový osmiválec disponoval hodnotami 380 kW při 5600 min^-1 a 725 N.m při 4200 min^-1. Vystřelit z 0 na 100 km/h díky tomu zvládlo za 3,7 s a dosahovalo maximální rychlosti 310 km/h.

Pro modelový rok 2007 se Viper SRT-10 v obou karosářských verzích nedočkal žádných úprav, protože vedení koncernu Chrysler rozhodlo o doprodeji stávajících vozů a Dodge se musel zaměřit na důkladnou revizi roadsteru i kupé pro modelový rok 2008.

Přesto dokázal Dodge k tomuto modelu v roce 2007 přitáhnout pozornost, když na autosalonu v Detroitu představil prototyp Mopar Viper Coupé s výkonem 503 kW a karoserií ozdobenou vedle spoilerů i podélným červeným pruhem přes kapotu na straně řidiče. Toto kupé se stalo předobrazem pro pozdější sériovou verzi ACR.

Dodge Viper SRT-10 (2007-2010)

Dodge Viper SRT-10 se dočkal podobného rozdělení na dvě generace jako předchozí RT/10 a od modelového roku 2008, jehož produkce se rozběhla v roce předchozím je uváděn jako čtvrtá generace, i když se opět jednalo spíše o důkladnou modernizaci a to především v oblasti techniky.

Nejzásadnější změny se odehrály pod kapotou, kde byl uložen přepracovaný desetiválec o objemu 8,4 litru, který byl osazen variabilním časováním ventilů a na jeho vývoji se podílely společnosti McLaren Automotive a Ricardo Consulting Engineering. Výsledkem byl výkon 450 kW při 6000 min^-1 a točivý momentem 760 N.m při 4600 min^-1 mířící na zadní kola prostřednictvím nové šestistupňové manuální převodovky Tremec TR6060.

Standardní provedení obou karosářských verzí i přes jejich úžasné dynamické schopnosti v podobě akcelerace z 0 na 100 km/h za 3,8 s a maximální rychlost okolo 325 km/h naprosto zastínila novinka v podobě Viperu SRT-10 ACR, svým vzhledem i zaměřením navazující na prototyp Mopar Viper Coupé z roku 2007.

Pohonná jednotka u tohoto provedení disponovala stejnými hodnotami jako u výchozího kupé, ale karoserie měla upravenou aerodynamiku ve stylu závodních vozů, přispívající ke zvýšení přítlaku na přední i zadní nápravě. Interiér byl rovněž inspirován závodními vozy a chybělo v něm autorádio i koberce a odtučňovací kůru podstoupilo odhlučnění vozu.

Hlavním cílem tvůrců bylo snížení hmotnosti a zdokonalení jízdních vlastností. V případ hmotnosti se podařilo ušetřit na celém voze 18 kg. O zdokonalení jízdních vlastností se postaral plně stavitelný podvozek od společnosti KW v kombinaci s pneumatikami Michelin Pilot Sport Cup.

Na tuto extrémní verzi schválenou i pro běžný silniční provoz pak Dodge navázal provedením ACR-X. To již na silnice nesmělo, ale jeho majitelé si výkon 471 kW mohli užívat v rámci série Dodge Viper Cup na závodních okruzích.

Konec této generace potvrdilo na jaře roku 2010 představení limitované edice Dodge Viper SRT-10 Final Edition. Poznávacím znamením pro tyto vozy se stal lak karoserie s názvem Graphite Clear Coat, který doplňuje černý pruh na kapotě orámovaný červenými linkami a černá střecha.

K dalším úpravám exteriéru patřila šestipaprsková kola pro kupé a roadster, zatímco ACR stál na pětiparskových kolech Sidewinder. V černém interiéru je červenou nití prošívané čalounění, šrouby z leštěné nerezové oceli ve středové konzole, koberce Viper Final Edition a plaketa s výrobním číslem vozu. Dodge vyrobil pouze 50 vozů Viper série Final Edition, z nichž má být 20 s karoserií kupé, 18 s karoserií roadster a 12 v provedení ACR.

Poslední Viper byl předán zákazníkovi přímo v továrně na Conner Avenue v Detroitu 1. července 2010. Zlaté kupé s bronzovým pruhem rozšířilo sbírku manželů Rauhových z Arpu ve státě Texas.

Dodge Viper SRT-10 se světu dokázal poměrně důrazně připomenout více než rok po ukončení své produkce, když verze ACR modelového roku 2010 zajela kolo na okruhu Nürburgring v čase 7 minut a 12,13 s a stanovila tak rekord pro sériové automobily.

SRT Viper a Dodge Viper SRT (2012-2016)

Na zcela novou generaci nekompromisního severoamerického sportovce jsme si museli počkat až dubna roku 2012, kdy byl odhalen SRT Viper, který měl zástupcem zcela nově vytvořené značky, což se jak dnes již víme nezdařilo a od modelového roku 2015 je z něj opět Dodge Viper.

Na rozdíl od předchozích generací došlo k zásadní změně v nabídce karosářských verzí, kdy se roadster stal minulostí a novinka byla uvedena na trh rovnou jako kupé, pod jehož liniemi je podepsán designér Scott Kruger.

K pohonu nového Viperu s karoserií dlouhou 4460 mm, širokou 1940 mm, vysokou 1250 mm a stojící na podvozku s rozvorem náprav 2510 mm slouží celohliníkový 8,4litrový vidlicový desetiválec. Tento atmosférický motor byl naladěn na 477 kW při 6150 min^-1 a 813 N.m při 4950 min^-1.

Desetiválec spolupracuje se šestistupňovou manuální převodovkou Tremec TR6060 a umí vystřelit kupé o pohotovostní hmotnosti okolo 1500 kg z 0 na 100 km/h v čase lehce nad 4,5 s a rozjet jej až na 332 km/h.

SRT Viper přijíždí s V10 8,4 l o výkonu 477 kW (galerie, videa)

V létě roku 2012 byl představen SRT Viper GTS Launch Edition, který vycházel z vyššího stupně výbavy a bylo jej možno identifikovat díky modrému laku karoserie v kombinaci s podélnými bílými pruhy a chromovanými pětipaprskovými koly. Tato barevná úprava byla jasným odkazem na první kupé Dodge Viper GTS z devadesátých let.

Pro modelový rok 2014 byla připravena limitovaná edice 159 vozů s označením TA (Time Attack), která měla díky snížení hmotnosti, vylepšením provedeným na podvozku a aerodynamice karoserie dosahovat výrazně lepších časů na závodních okruzích a poskytovat svému řidiči ještě výjimečnější jízdní zážitky než standardní Viper.

V modelovém roce 2015 se Viper vrátil pod značku Dodge a byla uvedená další limitovaná edice zaměřená na vylepšení jízdních vlastností. Tentokrát se za zkratkou TA 2.0 ukrývalo jen 96 vozů s ještě propracovanějším aerodynamickým paketem než měla předchozí TA.

Pouhých deset vozů zahrnovala edice SRT Viper Anodized Carbon Special Edition Time Attack Group, která vznikla v rámci padesáti kusů Anodized Carbon Special Edition.

Na začátku roku 2015 byl představen Dodge Viper GTC, nabízející výběr z 8.000 barev karoserie, 24.000 možností jak udělat pruhy na karoserii, 10 různých designů kol, 16 ztvárnění interiéru a šest aerodynamických balíčků. Dohromady by to podle Dodge mělo dělat hned více než 25 milionů designových kombinací vozu.

Největší bombou se v rámci nejnovější generace sportovce značky Dodge stal Viper ACR, který se vydal ve stopách svých starších jmenovců svým vzhledem i zaměřením a opět nabídl téměř závodní stroj, který je ovšem schválen pro běžný silniční provoz.

Podle dostupných informací jsou bohužel dny Viperu již sečteny a samozřejmě se již objevují spekulace o možném příchodu další generace. Ta má údajně místo atmosférického desetiválce dostat přeplňovaný osmiválec, což znamená, že Viper přijde o jeden ze svých nejtypičtějších znaků a namísto nekompromisní Cobře se svým pojetím ještě více přiblíží Corvette.