Přestavěli si americký školní autobus! Na pojízdnou restauraci...

Listopad 1995, americký stát Illinois a caparti vyskakují ze školního autobusu na výuku. Šmik. Červenec 2003 a ten samý vůz již třetím rokem slouží coby polní kuchyně na dětských táborech v německém Frechenu. Další střih. Ford B700 v říjnu 2020 dělá už nějaký ten pátek parádu zejména v Osíku, vesničce nedaleko Litomyšle. „Rodičům jsem ten nápad zatajil. Stejně by mi asi nevěřili, museli to vidět až na vlastní oči,“ usmívá se sedmadvacetiletý Martin Dvořák, který s o pět let mladším Martinem Švecem spustil akci plnou překážek se sladkým koncem. Byť na palubě Žlutého korábu, jak jej sami pojmenovali, chystají spíš slané hamburgery a další speciality oblíbené za Velkou louží.

Thomas Built Buses dodává 50 elektrických školních autobusů

Narozeninová náhoda

Podnikatelé Martinové Dvořák a Švec zhruba před třemi lety dumali nad tím, jak posunout svůj gastronomický byznys. Chtěli jezdit po Čechách a servírovat pokrmy přímo z auta. V dodávce. Ale unikátní, ne žádné béčkové. „Vypravili jsme se po čase na obhlídky do Německa. A už po druhé návštěvě se vrátili s americkým školním autobusem,“ popisuje Dvořák před svou mobilní restaurací v Osíku. Ve Frechenu natrefili na Ford B700 za rozumných 670.000 korun, prý ve skvělém stavu, a tak se moc nerozmýšleli a na nabídku kývli. „Z jeho historie víme, že sloužil šest let ve státě Illinois – přesně mezi roky 1994 až 2000. Zajímavé na tom je, že byl přihlášený třináctého ledna, kdy slavím narozeniny. Takže jsme si nejspíš souzeni,“ poznamenává Martin Dvořák, jenž si kvůli němu udělal papíry na autobus. Po šesti letech se pak pakoval koráb (neznámo proč) po vodě k našim západním sousedům. „Když jsme ho kupovali, majitel nám říkal, že byl zaparkovaný na dětských táborech. Zejména v něm vařili, ale o žádnou extra propracovanou přestavbu se nejednalo,“ doplňuje Martin Švec.

Svět motorů 42/2020

Ještěrky, policie a STK

Když dvojice kamarádů autobus kupovala, šlo o takový kuchyňský polotovar, mimo jiné se solidním nájezdem 112.000 kilometrů. Zdálo se, že udělají pár úprav a ohromí okolí. Jenže… „Nakládali jsme koráb na kamion, zadní kola se náhle objevila ve vzduchu a orvali jsme výfuk. Zaplaťpánbůh nás natlačily nahoru dvě ještěrky,“ zmiňuje první trable z 27. září 2018 Dvořák. Druhý den dorazili unaveni do Prahy a dostali hned tvrdý direkt. „Nikdo nevěděl, jak změřit emise, světla neodpovídala evropským směrnicím, většina STK nás rovnou poslala k šípku. Ten tříměsíční převod byl noční můra. Naštěstí se to všechno úspěšně vyřešilo,“ vypráví Dvořák. Technickou zprvu dostali jen na měsíc: podmínkou bylo, že takřka dvanáct metrů dlouhý ford musí překopat, aby odpovídal pravidlům EU.

Volkswagen Sedric se tentokrát představuje jako autonomní školní autobus

Vyskákaný, ale šťastný

Po předpisových peripetiích se mladí nadšenci pustili do přestavby. Při vstupu na palubu tak nenacházíme sedadla, nýbrž ledničky, trouby, plech na smažení hamburgerů či pivní pípu. Hotová kuchyně.

Původně jsme se domnívali, že nás čeká statická prohlídka a popádíme zpět do redakce. „Ne! Zahřeju ho a projedeme se,“ má jasno Martin Dvořák. Otevírá ručně dveře, nabírá nás stylově na zastávce v Osíku a s prvním přihlášeným americkým školním autobusem v ČR míříme pryč do klidné krajiny. Od všech uší daleko se nám dvojka nadšenců svěřuje, že pár dní po nákupu moc nevěřili, že budou jednou křižovat republiku. „Chtěli jsme to vzdát, připadalo nám, že jsme si ukousli příliš velké sousto,“ shodují se. Potíže překonali – a jak to tak bývá, s jídlem roste chuť. „Koráb máme ve střední délce, líbila by se mi teď krátká verze. Na kafe, na donuty, koblihy,“ nastiňuje Martin Dvořák, jak si plánují americký sen ještě víc osladit.

Tenhle bus chce být bezpečný i v době koronaviru. Nabídne ho česko-ukrajinský specialista Torsus

Jen ten nízký strop čahounům nezávidíme. Na druhou stranu královskému prostoru se těší řidič na obří sedačce, jež náramně odpovídá fyzickým dispozicím Američanů. „Vedle sebe mám páčku na ruční otevírání dveří, to mě děsně baví,“ ukazuje nám její fungování Martin Dvořák, který za volantem dieselového dostavníku s šestistupňovým automatem procestoval již značnou část tuzemska. „Kvůli listovým pružinám jsou to na silnici docela rány. Takže když valím třeba na západ k Plzni, jsem vyskákaný, ale pocity štěstí převládají,“ ujišťuje Dvořák.

Je vodík v autodopravě blízkou budoucností?