Renault Clio a nový tvarový směr francouzské značky – galské proměny

Subkompakní hatchback čtvrté generace je nejnovějším počinem designu značky, zhotoveným pod vedením Laurense van den Ackera, viceprezidenta pro korporátní design. Vozidlo s pětidveřovou karoserií bude nabízeno s osmi laky karoserie včetně červeného odstínu Flamme, který je odvozen od barvy studie DeZir.

Nejen na koncepční automobily však nové Clio navazuje – v pozadí vozidla segmentu B stojí řada sériových i koncepčních automobilů, které mají větší či menší vliv na průběžný vývoj francouzského vozidla.

Renault Clio IV přijíždí s novým designem a novým tříválcem

Předchůdci – Pevný základ pro současnost

Clio navazuje na dlouhou a pestrou historii produkce malého vozu. Zásadním modelem vývoje je Renault 4CV, produkovaný v letech 1947 až 1961, jehož výroba přesáhla milion kusů. Nástupcem se stal vůz 4 z roku 1961, který se udržel ve výrobě až do roku 1994. Nutno připomenout, že se díky 8 130 000 vyrobených kusů stal (po Fordu Model T a VW Brouk) třetím nejprodávanějším automobilem na světě. Generační obměna přinesla Renault 5 (1972 až 1996), který se díky výrazně modernější karoserii, jejímž autorem je Michel Boué (tvůrcem druhé generace v podobě Supercinq je Marcello Gandini), tvarově velmi vzdálil svému poněkud rustikálnímu předchůdci. Vývoj byl završen první generací Clia, čímž došlo k založení modelové řady, jež pokračuje dodnes.

Nerealizované projekty – Opora vývoje

Vydáme-li se po stopách vývoje modelové řady Clio, spatříme celou řadu prototypů a nerealizovaných studií, u kterých bychom souvislosti s malým Renaultem na první pohled nečekali. Většinou jde o detaily a drobnosti, které však mají vliv na výslednou podobu karoserie.

Okrajově připomeňme kompaktní automobil Gabbiano od studia ItalDesign, který přinesl alternativu možného vývoje hatchbacku budoucnosti. V praxi však nakonec neměl prakticky žádný vliv. Avšak užitečnějším prototypem se stal otevřený koncept Argos (1994), který, i přes diametrálně odlišné zaměření oproti spotřebnímu hatchbacku, odpovídá svým výrazem druhé generaci Clia. Své udělala absence klasické masky, úzká štěrbina pod hranou kapoty a zaoblené průduchy v nárazníku.

Spekulace nad podobou malého vozu vyvolal model Ludo, představený téhož roku. Nehledě na nekonvenční karosářské postupy (dveře otvírané proti sobě, vysoce modulární interiér, speciální motiv kol se třemi paprsky) lze říci, že se myšlenka středového panelu, jenž ze tří stran objímá přístrojovou desku, uplatnila v interiéru zmíněné druhé generace Clia.

Třetí generační vydání hatchbacku bylo podřízeno dynamickým tvarům tehdejšího směru. Clio se opíralo o designové zkušenosti koncepčního Modusu (2004), uvedeného v Ženevě, a městského prototypu Zoé, představeného o rok později na témže místě.

Clio IV a nový tvarový směr – radikální zjemnění

Nová generace Clia není prvním sériovým Renaultem, navrženým v novém tvarovém směru – prvenství je připisováno vozidlu Zoe, avšak zcela prvním produkčním modelem značky s novými designovými prvky je městský elektromobil Twizy. Z hlediska masověji rozšířených vozidel je průkopníkem v této oblasti modernizované Twingo, které faceliftem, provedeným dle nových zásad, získalo výrazně pozměněný exteriér. Nyní si připomeňme si hodnoty, na nichž nové Clio stojí.

Výše uvedenému trendu, jehož doménou jsou oblé tvary s nádechem organiky, však předchází zcela opačná filozofie, vyznačující se hranami a místy rafinovanými přechody ploch, která je v praxi zastoupena druhou generací modelů Mégane a Scénic, čtvrtým vydáním MPV Espace či alternativními vozy Avantime a Vel Satis. Jedním ze symbolů této tvarové éry bylo, krom již zmíněných aspektů, atypické rozdělení masky u většiny vozidel nabídky – nasávače, mezi nimiž byl tvořen prostor pro logo, přiléhaly ke světlometům, se kterými tvořily (zvláště u řady Mégane) dynamický a v porovnání s konkurencí poměrně netradiční celek.

Zajímavostí je však pozvolný přerod z rafinovaných hran na křivky a členité povrchy, který proběhl ještě za působení Patricka le Quémenta, a sice prostřednictvím kreace Ondelios (jenž má křivky již v názvu, neboť onde znamená ve francouzštině vlna). Tato studie, představená v roce 2008 na autosalonu v Paříži, sice stále navazovala na progresi dřívějších konceptů téže značky, avšak tvarová podstata karoserie o délce 4,8 m, šířce 2,0 m a výšce 1,6 vybízela k srovnávání s organickým designem. Veškeré nosné prvky designu exteriéru obsadily linky, které byly na mnoha místech vedeny souběžně, z čehož vznikla – po doplnění diodami – nevšední kompozice. Spekulovalo se dokonce, že jde o předobraz budoucího provedení Espace či nepřímého nástupce vozu Vel Satis ve vyšší střední třídě.

Transformace byla plně dokončena po příchodu Laurense Van den Ackera, jehož prvním projektem pro Renault byl sportovní model DeZir. Toto červené kupé rozvíjí některé prvky Ondelia, zvláště při pohledu na příď s neobvyklým provedením nasávače, které se stalo základním identifikačním rysem současného tvarového jazyka.

Renault DeZir: Linie blízké budoucnosti

Dříve přímé linky a hrany vystřídaly obliny a velmi měkké přechody mezi jednotlivými díly, což je velmi výrazně vidět v profilu, kde vyniká ponton s prohlubněmi převážně ve tvaru elipsy. Taktéž na plynulé střešní linii, končící na zádi se souvislými svítilnami, je znát směřování trendu a jeho charakteristika.

Odklon od technicistního pojetí je zřetelný také na další vizi, která spočívá v aplikaci nových prvků na sportovní crossover kategorie SUV. Autor exteriéru Julio Lozano označuje exteriér za inspirovaný postojem atleta ve startovním bloku, což je znázorněno výraznými blatníky a pozvolna klesající střechou. Celek, tvořený světlomety, nasávačem a logem výrobce, je zde opět na tmavém podkladu, zde ovšem jednotlivé prvky nedosedají na společnou linku jako v případě studie DeZir.

Pokračujeme-li přes profil k zádi, spatříme velmi vydatné užití tenkých linek, sloužících k jemné dekoraci a oživení povrchu. V souvislosti s boční částí vozu zmiňme ještě jednu zvláštnost v podobě vícevrstvého provedení, kde střed pontonu tvoří souvislý lesklý materiál, s nímž sousedí tmavší a matnější blatníky.

Renault Captur: Nový design Renaultu, tentokrát v balení SUV

Třetím v řadě je vize R-Space, která je situována do sféry velkoprostorových vozidel kompaktní velikosti a která byla představena při příležitosti loňského ženevského autosalonu. Vize MPV pokračuje v nastolené linii, tentokrát s rodinným zaměřením. Vozidlo je opředeno netradiční filozofií, jež má za cíl vyzařovat lidské teplo (samotný tvar karoserie byl podle designéra Fabrice Pouillea inspirován svaly lidského těla; sedadlo řidiče objímá sedadlo spolujezdce). Použit byl také motiv nedělní snídaně (zlatý odstín karoserie evokuje med, hnědé doplňky čokoládu a bílý interiér mléko), dokreslující pohodu rodinného prostředí.

Renault R-Space: Nový design pro MPV, nové motory TCe Energy

Atmosféru loňského července zpestřilo zveřejnění podoby studie Frendzy, která zdánlivě připomíná mnohá řešení tuzemské Škody Roomster (asociace směřují zejména k asymetrickému pojetí obou profilů). Skutečnou inspirací jsou ale letouny Airbus Beluga a Antonov An-224.

Renault Frendzy zdraví Roomster a chystá se do Frankfurtu

Clio – syntéza inovací v malém balení

Pomineme-li modely řady Z.E., které z hlediska estetiky (vyjma Twizy) většinou jen modifikují známé projekty, dostáváme se k novému Cliu, jež je syntézou mnoha výše uvedených znaků v subkompaktní velikosti. Podrobíme-li jej menší analýze, spatříme celou řadu více či méně zřejmých souvislostí s nejnovějšími koncepty značky.

V prvé řadě jde o příď a její nejvýraznější rys v podobě propojení loga a světlometů. Vzhledem k poměru horních partií světlometů a zmíněné spojovací linky je maska Clia nejblíže kreaci Captur.

Souvislost s koncepčním crossoverem (a zde také s velkoprostorovým R-Space) pokračuje v boční části hatchbacku (konkrétně nad prahy), kde dochází k narušení plynulosti povrchu vlivem aplikace další plochy.

Oranžová vize má jistý vliv také na provedení pátých dveří, a to díky zvýšenému reliéfu, který je protnut znakem výrobce. Horní linka vystouplého povrchu je navíc umístěna výše, než svažující se horní linka svítilen, čímž dochází k dynamickému nepoměru, který je k vidění na zádi studie Captur.

Také interiérové prvky Clia podstoupily místy kosmetické, jinde zase poměrně radikální změny. Předně se jedná o lakovanou středovou konzoli, vycházející ze zkušeností v oblasti elektromobilů. Ta svou subtilností dodává kabině na lehkosti, čemuž sekunduje samotný základ přístrojové desky, údajně inspirovaný křídlem letadla.

Avšak pozoruhodným místem setkání mnoha rysů z koncepčních automobilů je volant. Jeho střed sice vychází z designérských myšlenek dosavadních Renaultů, plynulost spodního ramene však volí ladné napojení věnce na střed ve stylu konceptů Captur a R-Space.

Volbu barev a jednotlivých materiálů přístrojové desky s důrazem na měkkost a příjemný vzhled (což je jeden z aspektů nového tvarového směru obecně) lze považovat za evoluční článek původní filozofie Touch Design (pocházející z modelu Talisman), která byla důkladně rozpracována u vizí Be Bop z roku 2003.