TEST Renault Mégane Grandtour GT220 – Vlk na elektronickém vodítku
Pokud chcete sportovní kombi nižší střední třídy, což je dosti specifický požadavek, není zrovna moc z čeho vybírat. Možná vás napadne Ford Focus ST Kombi a brzy přibudou Seat Leon Cupra ST a Volkswagen Golf R Variant, ale co dál? Napadají nás ještě dva stroje - domácí Škoda Octavia RS Combi a přímo proti ní stojící Renault Mégane Grandtour GT 220, který máme tentokrát na test.
Francouze jsme zde měli již dříve ve verzi před faceliftem a osobně jsem rád, že ani po modernizaci se nezměnila jeho nenápadnost. Je to sice nejsportovnější kombi značky, ale na pohled to nedává příliš znát. Jiný je přední nárazník, osmnáctipalcová kola i další detaily, třeba nepříliš změněná záď s koncovkou výfuku schovanou pod nárazníkem ale dělá z GT 220 solidního „sleepera“, tedy vůz, který nevypadá na to, co umí. Bohužel i u této verze se stala ta nemilá a pro nás nepochopitelná skutečnost, že Renault s novou přídí přišel o možnost mít xenonové světlomety. Ty halogenové navíc nesvítí dostatečně dobře.
V interiéru se oproti předfaceliftové verzi změnilo jenom velmi málo. V anatomických sedadlech se dobře sedí a pozici za volantem není co vyčítat. Prostornost je průměrná, nicméně pro většinu lidí zcela dostatečná. Když se zaměříme na změny, tak nás nepotěšila jedině nová řadicí páka. GT 220 mělo dříve velmi příjemnou kulatou hlavici, nyní však vůz dostal tradiční plastový výlisek potažený kůží s nepříjemným švem. Druhá změna už je pozitivní: do modernizovaného Mégane si totiž můžete pořídit informační systém R-link 2.0, který umí zobrazovat i poměrně detailní telemetrii. U modelu RS je systém sice obsáhlejší, i tak nás však potěšil.
Celkově má interiér už dost křížků na krku, v našich očích ale stále nepostrádá eleganci a není vůbec špatně zpracovaný. Navíc je přehledný a přebírá prvky modelu RS, takže mu dost možná odpustíte i méně držáků na nápoje či ne zrovna solidně působící joystick ovládání infotainmentu.
Renault Mégane Grandtour GT 220 vs. Škoda Octavia RS Combi | ||
Vůz | Renault Mégane Grandtour GT 220 | Škoda Octavia RS Combi |
Motor | 2.0 TCe | 2.0 TSI |
Převodovka | 6M | 6M |
Zdvihový objem [cm3] | 1998 | 1984 |
Válce/ventily | 4/4 | 4/4 |
Největší výkon [kW/min-1] | 162/5500 | 162/4500-6200 |
Točivý moment [Nm/min-1] | 340/2400 | 350/1500-4400 |
Maximální rychlost [km/h] | 240 | 244 |
Zrychlení 0-100 km/h [s] | 7,6 | 6,9 |
Komb. spotřeba [l/100 km] | 7,3 | 6,2 |
Základní cena [Kč] | 522.900 | 683.900 |
Motor a převodovka: RS v kombíku
GT 220 je po modelech RS nejsilnější verzí Mégane a v mnohém jsou si vozy podobné. V první řadě sdílejí dvoulitrový turbomotor, který má u GT 220 snížený výkon na 162 kW, točivý moment pak činí 340 N.m. Kombi s tímto agregátem uhání stovkou za 7,6 sekundy, maximální rychlost činí 240 km/h.
V reálu se jednotka projevuje podobně jako v RS, jenom je malinko utlumenější a nemá tak silný zátah v nižších otáčkách. Mnoho dobrého však zůstalo – výtečná odezva na plyn, gradující zátah, točivý charakter jednotky i nevelká prodleva turbodmychadla. Motor se chová téměř stejně dobře jako v o 45 koní silnějším RS, ve vyšších otáčkách ani není výkonový deficit tolik poznat.
Úžasná je schopnost agregátu pracovat podle přání řidiče, všechno je správně sladěno, automobil má i velmi dobré zpřevodování, kdy jednotlivé stupně na sebe krásně navazují. Jednotka je velmi příjemná a utlumená při klidné jízdě, umí se ale také odvázat při vyšším tempu a řidiče tak bude bavit dolovat z ní i toho posledního koně. To všechno v otáčkách doplňuje typický jadrný rykot, syčení nasávaného vzduchu a dokonce občasné rány z výfuku, ačkoliv ten není běžným pohledem vidět. Automobil působí de facto stejně, jako Mégane RS, který si však nepřepnete do ostřejšího sportovního módu. Není dokonce ani výrazně pomalejší, alespoň v přímce - dodnes si pamatuji, že při porovnání na letišti bylo GT 220 před modernizací rychlejší než Honda S2000.
Převodovka v předfaceliftové verzi šla ztuha, chod páky v kulise byl mechanický a potřeboval více citu. Zajímavé je, že s jinou řadičkou se změnilo i tohle. Nyní je řazení sice hladší, ale má mírně větší vůle – ostatně tohle nebyla nikdy přednost ani verzí RS.
Pokud je na jinak výtečném turbomotoru co kritizovat, pak to bude jedině spotřeba. Ani v tomto ohledu se jednotka nechová jinak než u RS, očekávejte tedy, že ani při defenzivní jízdě se běžně pod sedm litrů nedostanete, ve městě počítejte i s více než 11 litry na sto kilometrů, na dálnici při 130 km/h to bude okolo deseti. Stačí však jednotku jednou vytočit a hned je všechno jinak, náš celkový průměr činil právě 11 litrů na 100 km, i když jsme se snažili jezdit s automobilem více jako s kombi než jako se sportovním modelem.
Neustále omezován
Pokud vám připadá, že se velmi často zmiňuji o podobnosti s Mégane RS, pak vězte, že jízda v GT 220 se tomu prostě dost podobá. Ostatně potvrzuje to i naladění podvozku, pokud se tedy budeme bavit o Mégane RS bez sady Cup s přitvrzeným podvozkem a samosvorným diferenciálem. Tyto věci GT 220 samozřejmě nemá, přesto je jeho naladění dosti tuhé, rozhodně nečekejte pohodlné rodinné kombi. Je to dokonce jedno z mála rodinných aut, které umějí zvedat vnitřní zadní kolo v zatáčce po vzoru ostrých hatchbacků.
S autem je až překvapivá zábava, kterou však brzo utne jeden z hlavních rozdílů mezi GT 220 a RS – nevypínatelná stabilizace. Ba co víc, nevypnete si dokonce ani protiprokluz, což vadí rozhodně mnohem více. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, protiprokluz se vypnout dá, jenže v rychlosti 50 km/h se sám znovu zapne, což je přesně ten okamžik, když auto na dvojku začíná nejvíce táhnout a přední kola potřebují trochu volnosti.
Zejména v sychravém počasí a na ne zrovna kvalitních zimních pneumatikách BF Goodrich se tak i mírně ostřejší projížďka proměnila ve frustrující snahu vyvarovat se zásahům elektroniky, které bohužel přicházejí velmi záhy, výrazně pod možnostmi auta. Na kvalitních letních pneumatikách a na suchu to není tak hrozné, což jsme si vyzkoušeli u předfaceliftové verze, i tak ale nechápu, proč zde není možnost elektroniku alespoň omezit.
Když však odhlédneme od tohoto modelu, tak zde máme krásně obratné, vyvážené a zábavné auto. Neznám mnoho kombi, u kterých bych si s radostí přivstal, abych se ráno jel projet na oblíbenou okresku, ale Mégane GT 220 mezi ně rozhodně patří. Tlumiče fungují výborně a neustále drží automobil v kontaktu s vozovkou i na rozbitější silnici, kontrola pohybů karoserie je rovněž na skvělé úrovni.
Pokud však hledáte rychlý, ale zároveň pohodlný a tichý rodinný vůz, nejdříve si Mégane GT 220 vyzkoušejte, než si jej koupíte. Hluk od pneumatik je poměrně citelný a třeba na pražských silnicích byste mohli své děti pořádně „naklepat“. Podvozek je na nerovnostech sice tichý, chová se ale stejně jako zbytek auta, tedy opravdu tuze a sportovně. Na druhou stranu tolik komunikace s řidičem a bezprostřednosti jinde nedostanete.
Závěr
Renault Mégane GT 220 jakožto přímý konkurent Škody Octavia RS je zaměřen více na zážitek z jízdy než český sok, zároveň je ale méně pohodlný a kultivovaný. Renault však Škodovku trumfuje zejména skvělou základní cenou 522.900 Kč. Za tyto peníze dostanete sice nenápadné, ale skvěle jezdící kombi s řízným turbomotorem a poměrně ostře naladěným podvozkem. Až začnete tesknit, že je ostřejší jízda stále omezována elektronikou a že v noci na cestu kvůli absenci xenonů nevidíte zrovna nejlépe. Jedná se o velmi ojedinělé auto, kdy se v karoserii beránka skrývá opravdový vlk, i když přivázaný na elektronické vodítko. Toužíte-li však po rodinném stroji, který vám bude dělat i radost, určitě tohle francouzské kombi neopomeňte zařadit do úzkého výběru.
Nejlevnější verze modelu | 294.900 Kč (Authentique 1.6 16V/81 kW) |
Základ s testovaným motorem | 522.900 Kč (GT220 2.0 TCe/162 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 608.000 Kč (GT220 2.0 TCe/162 kW) |
Plusy
- Ostře reagující a nadšený motor
- Nenápadná a praktická karoserie
- Chování auta v zatáčkách
- Komunikace s řidičem
- Nízká základní cena
- Telemetrie RS monitor 2.0
Minusy
- Z nabídky vypadly xenonové světlomety
- Nevypínatelná stabilizace a protiprokluz
- Vyšší spotřeba paliva
Foto: Petr Homolka