Alfa Romeo 6C 3000 CM Boano: Splněné přání diktátora Peróna

Když v roce 1944 zemřel Giacinto Ghia, koupili jeho karosárnu Felice Mario Boano (1903–1989) a Giorgio Alberti a vyráběli karoserie na podvozcích Alfa Romeo a Ferrari. V roce 1954 založil Mario Boano, jeho syn Gian Paolo a Luciano Pollo v Grugliascu na předměstí Turína společnost Carrozzeria Boano. Věnovali se výrobě karoserií sportovních vozů Ferrari 250 GT. Když Mario Boano přestoupil v roce 1957 do stylistického centra Fiatu, předal svoji firmu Boano synovci Ezio Ellenovi a dřívějšímu partnerovi Lucianu Pollovi. Nová společnost dostala jméno Carrozzeria Ellena a až do roku 1966 pokračovala ve výrobě vozů Ferrari 250 GT s karoserií Boano.

Abarth 207A, 208A a 209A Boano (1955): Ve znamení štíra

Na jaře 1955 dostala Alfa Romeo neobvyklou zakázku z argentinského prezidentského paláce. Prezident Juan Perón si chtěl do své sbírky automobilů pořídit speciální verzi modelu Alfa Romeo 6C 3000. Žádné vozy řady 6C nebyly momentálně na skladě, takže jeden z techniků Giuseppe Busso byl pověřen úkolem najít řešení. Ve skladu Alfy Romeo našel kupé s karoserií Colli, se kterým v roce 1953 startoval Argentinec Juan Manuel Fangio v Le Mans, ale po 22 kolech odpadl. Fangio později s vozem havaroval a vůz zničil. Busso odstranil nabouranou karoserii, opravil podvozkové díly a u Maria Boana nechal vyrobit novou karoserii.

Futuristická karoserie

Výsledkem práce Maria Boana a jeho týmu bylo dvoumístné kupé aerodynamických a futuristických tvarů (foto). Inspirací byl Boanovi model Alfa Romeo Disco Volante s karoserií Touring. Někde se proto občas chybně Boanovo kupé nazývá Disco Volante Boano. Kupé Alfa Romeo 6C 3000 CM Boano (CM byla zkratka pro Competizione Maggiorata, tedy verze určená k závodění se zvýšeným objemem) mělo rozvor náprav 2.250 mm a rozchod předních a zadních kol 1.310 mm. Zbývající rozměry se nepodařilo zjistit.

Perón nový vůz poprvé osobně představil na autodromu v Buenos Aires, kde s vozem absolvoval před závodem tři okruhy.

Kupé mělo typickou trojúhelníkovou přední masku a po stranách masky vysoko umístěný dělený nárazník. Pod předním nárazníkem byly umístěny přídavné vzduchové otvory se směrovkami v rozích. Plynule splývající zádi (foto) dominovalo obrovské zadní okno, uprostřed rozdělené na dvě části. Zadní blatníky ukončovala kruhová zadní světla a chromovaný nárazník zasahující hluboko do boků. Nárazníky byly propojeny lesklými bočními lištami a podběhy kol sahaly jen do výše těchto lišt. Na bocích před dveřmi byly umístěny větrací otvory k odvádějí horkého vzduchu od předních brzd a z motorového prostoru.

Splývající zádi dominovalo obrovské zadní okno, uprostřed rozdělené na dvě části.

Motor a podvozek

Zadní kola poháněl řadový šestiválec s rozvodem DOHC (foto) a objemem válců 3.495 cm³ (vrtání x zdvih: 87 x 98 mm). Palivo dodávalo 6 karburátorů Weber 48 DOM. S kompresí 8,2 byl nejvyšší výkon 270 k (199 kW) při 6.500 otáčkách. Vůz měl manuální pětistupňovou převodovku a údajně dosahoval rychlost až 273 km/h.

Zadní kola poháněl řadový šestiválec s rozvodem DOHC a objemem válců 3 495 cm3. Palivo dodávalo 6 karburátorů Weber.

Rámový podvozek Alfy Romeo 6C 3000 měl nezávislé zavěšení předních kol s dvojitými trojúhelníkovými rameny, a stabilizátorem. Zadní náprava typu De Dion byla rovněž odpružena spirálovými pružinami. Na obou nápravách mělo kupé hydraulické tlumiče a na všech kolech hydraulicky ovládané bubnové brzdy.

Příbuzné modely

Turínská karosárna Boano postavila v roce 1955 skoro stejnou karoserii kupé na podvozku Alfa Romeo 1900C SS, kde C znamenalo zkrácený rozvor a SS verzi Super Sprint. Kupé (foto) mělo opět splývající prosklenou záď trochu odlišného tvaru a na bocích chyběly větrací otvory.

Turínská karosárna Boano postavila v roce 1955 skoro stejnou karoserii kupé na podvozku Alfa Romeo 1900C SS.

Také Pinin Farina postavil v roce 1960 na podvozku 6C 3000 CM kupé nazvané Super Flow IV (foto). Představil jej na ženevském autosalonu s plexisklovou střechou se středovou výztuhou a odnímatelnými střešními díly, které se daly uložit pod zadním oknem. Obrovské zadní okno bylo čtyřdílné. Světlomety byly umístěny pod průhlednými aerodynamickými kryty.

Pinin Farinovo kupé mělo plexisklovou střechu s odnímatelnými střešními díly, které se daly uložit pod zadním oknem.

Další osudy Perónova kupé

Vůz Perónovi předala argentinská Všeobecná konfederace práce (CGT), ale problém nastal se zaplacením zakázky. Do Argentiny musel být poslán právník, aby tento problém vyřešil. Perón se s novým vozem poprvé osobně představil na autodromu v Buenos Aires, kde s vozem absolvoval před závodem tři okruhy. Po několika měsících bylo kupé těžce poškozeno v Buenos Aires po srážce s autobusem. Na opravu poškozeného vozu byl povolán italský karosářský kouzelník Alberto Borghi.

V září 1955 byl Perón při vojenském převratu sesazen z funkce prezidenta a utekl do sousední Paraguaye. Veškerý jeho majetek byl zkonfiskován, včetně jeho sbírky automobilů zahrnující mj. Ferrari 212 Inter, Alfu Romeo 1900 C SS a Giuliettu Sprint. Kupé Boano koupil v aukci William Decker, který jej poté prodal Carlosu Lostaló, místnímu závodnímu jezdci na vozech Maserati. Kolem roku 1965 byl vůz nastříkán zlatou metalízou a při Borghiho opravě měl několik drobných úprav, například nová zpětná zrcátka a mlhovky.

Alfa Romeo 1900 - Rodinné závodní auto

Kupé Boano opustilo Argentinu v roce 1968, kdy jej získal Ed Bond z amerického Connecticutu. V roce 1970 jej prodal současnému vlastníkovi Henrymu Wessellsovi. Ten jej nechal nastříkat černou barvou a řadu let se s ním účastnil na závodech veteránů. V roce 1984 byla karoserie vážně poškozena. Podvozek a mechanické díly byly poslány do Anglie k firmě Hall & Fowler a turínská karosárna Carrozzeria Diamond postavila na podvozku repliku Berlinetty s karoserií Colli, tak jak závodila v Le Mans 1953. Odhaduje se, že celkem bylo vyrobeno 6 kupé Alfa Romeo 6C 3000 CM s karoserií Boano.