Ford Mondeo (1993–2000): Jak se světové auto stalo evropským vozem roku

Vývoj nástupce Sierry byl zahájen v květnu 1986 a údajně stál automobilku Ford 6 miliard amerických dolarů a stal se jedním z nejdražších vývojových programů v automobilovém průmyslu. Od začátku byl zamýšlen jako „světový vůz“ (World Car), prodávaný po celém světě jen s malými úpravami. Odkazoval na to i název Mondeo, odvozený od francouzského mondial, což znamená svět. Na designu a marketingu projektu Mondeo se společně podílely americký a evropský Ford, vedoucí roli měl ale Ford of Europe. Šéfem projektu, interně označeném jako CDW27 (C a D byly třídy velikosti a W jako world car), se stal John Oldfield, pracující od roku 1958 v technickém středisku automobilky Ford v britském Duntonu (Essex). Manažerem programu byl od roku 1988 David Price.

TEST Ford Mondeo ST200

Jako světový vůz (prvním byl Ford T), nahrazoval model Mondeo v Evropě typ Ford Sierra, v Asii a na dalších trzích Ford Telstar a v Severní Americe nahrazoval Ford Tempo a Mercury Topaz. Tam se ale nejmenoval Mondeo, ale Ford Contour a Mercury Mystique, vyráběné v Kansas City a v mexickém Cuautitlánu. Tyto americké modely se ale od Mondea lišily víc, než by se na World Car slušelo. Contour měl prý například na karoserii společné s modelem Mondeo jen přední okno, střechu, okna v předních dveřích, venkovní zpětná zrcátka a kliky dveří.

Velká část vysokých nákladů na vývoj byla způsobena tím, že Mondeo bylo zcela nové konstrukce a od svého předchůdce Ford Sierra s pohonem zadní nápravy nemohlo převzít skoro nic. Na rozdíl od Sierry mělo Mondeo přední pohon nebo pohon všech kol. Podvozek byl ale navržen tak, že mohl pojmout prakticky jakékoli hnací ústrojí, od napříč uloženého řadového čtyřválce až po podélně uložený V8. Velký středový tunel však omezoval prostor pro nohy cestujících na předních sedadlech.  Mondeo dostalo novou manuální a automatickou převodovku a pokročilé nezávislé zavěšení všech kol a pomocné rámy vpředu a vzadu, takže vůz měl vynikající ovladatelnost a jízdní vlastnosti. Automatická převodovka měla elektronické ovládání režimů Sport a Economy a volitelný volnoběh (overdrive). Ford Mondeo byl poprvé představen veřejnosti 23. listopadu 1992 a jeho prodej byl zahájen 22. března 1993.

TEST Ford Mondeo 2,0 16V Kombi

Při návrhu Fordu Mondeo byl velký důraz kladen na bezpečnost. Byl prvním evropským vozem se standardně dodávaným airbagem u řidiče a od července 1993 i na straně spolujezdce a ve všech verzích byl vybaven protiblokovacím brzdovým systémem ABS. Ve dveřích měl tyče chránící cestující při bočním nárazu a také napínače bezpečnostních pásů, adaptivní tlumiče a samočinné nastavování světlé výšky. Pokročilá bezpečnostní výbava byla také jedním z důvodů, proč Ford Mondeo získal titul Evropský vůz roku 1994 když dosáhl 290 bodů. Na druhém místě skončil Citroen Xantia (264 bodů) a na třetím Mercedes-Benz třídy C (192 bodů).

Tři karoserie: sedan, hatchback, kombi

Od začátku se Ford Mondeo první generace dodával ve třech provedeních karoserie. Základním modelem byl čtyřdveřový sedan (foto) s tříprostorovou karoserií a krátkou stupňovitou zádí. Sedan měl rozvor náprav 2704 mm (stejný u všech verzí) a vnější rozměry 4481 x 1749 x 1428 mm (délka x šířka x výška). Svými rozměry se řadil mezi vozy střední třídy. V nízké přídi mělo Mondeo oválné světlomety sdružené se směrovými blikači a uprostřed, těsně nad nárazníkem, úzkou štěrbinu s logem Ford. Plastové nárazníky měly barvu karoserie a shora měly ochrannou lištu, která pokračovala ve stejné výšce i na bocích. V obou zadních dveřích byly za okny umístěny štěrbiny k odvětrání interiéru.

Čtyřdveřový Ford Mondeo měl tříprostorovou karoserií se stupňovitou zádí. Měl rozvor náprav 2704 mm a vnější rozměry 4481 x 1749 x 1428 mm.

Dobře vybavený interiér měl mimo jiné velurové potahy sedadel, opěrky hlavy a loktů, CD přehrávač, centrální zamykání, elektrické ovládání oken dveří a zpětných zrcátek, sklopná opěradla zadních sedadel atd. Modely s vyšší výbavou (Ghia) měly kožená sedadla, palubní počítač, elektricky ovládané střešní okno, měnič nosičů CD a ráfky z hliníkové slitiny.

Evropské Automobily roku: Ford Mondeo (1994)

Pětidveřový Hatchback Ford Mondeo (foto) byl až po sloupky C totožný se sedanem a měl i stejné rozměry, byl jen o 4 mm nižší. Vzadu se lišil víkem kufru zvedaným nahoru společně s obrovským klenutým zadním oknem, které mělo proti sedanu větší sklon. Prostor pro zavazadla měl objem 470 litrů, takže byl o zanedbatelných 10 litrů menší než u sedanu. Pod zadním oknem mělo pětidveřové Mondeo malý stupínek s náznakem spoileru, takže by se mu klidně dalo říkat liftback (podobně jako naší Octavii).

Pětidveřový Hatchback Ford Mondeo byl až po sloupky C totožný se sedanem a měl i stejné rozměry, byl jen o 4 mm nižší.

Třetí variantou karoserie Fordu Mondeo první generace bylo pětidveřové kombi (foto), nazývané nejčastěji Turnier, ale také Wagon nebo Traveller. Kombi mělo s oběma předchozími variantami karoserie společný jen rozvor (2704 mm) a šířku (1749 mm). Délka vozu narostla na 4631 mm a výška na 1442 mm. Těžil z toho zavazadlový prostor s objemem 650 litrů (po sklopení zadních sedadel 900 litrů).

Kombi mělo rozvor 2704 mm a bylo dlouhé 4631 mm. Zavazadlový prostor měl objem 650 litrů (po sklopení zadních sedadel 900 litrů).

Důkladný facelift

V říjnu 1996, tedy zhruba v polovině svého výrobního cyklu prošel Ford Mondeo faceliftem, kterým se pokusil napravit tři hlavní kritizované nedostatky: nevýrazný design, málo účinné světlomety s odrazovými plochami, které rychle žloutly a stísněný prostor pro nohy cestujících na zadních sedadlech. Facelift ponechal beze změn jen dveře, střechu a zadní panely u kombi. Větrací štěrbiny v obou zadních dveřích byly nahrazeny štítkem s nápisem Mondeo nebo logem Ghia. Nejviditelnějšími změnami byla nová oválná maska chladiče a výrazně zvětšené světlomety zasahující do boků (foto). Sedan dostal také nové zvětšené zadní svítilny. Všechny tyto a další úpravy vedly k tomu, že modernizované Mondeo je někdy považované za druhou generaci nebo alespoň označované jako Mark II.

Faceliftovaný sedan Ford Mondeo z roku 1996 měl nově tvarované nárazníky a v zadních dveřích štítky s nápisem Mondeo nebo logem Ghia.

Drobnějšími úpravami prošel také interiér, ale základní architektura palubní desky zůstala zachována. Z hlediska bezpečnosti došlo ke zvětšení airbagu řidiče. Při testech EuroNCAP dostalo faceliftované Mondeo tři hvězdičky, což byl v této kategorii průměr (lepší než Peugeot 406 a horší než Nissan Primera). Při nárazových testech utrpěl hlavně prostor pro nohy při čelním nárazu a sloupky B při bočním nárazu.

Motory a podvozek

Ford Mondeo první generace se začal vyrábět s benzinovými řadovými čtyřválcovými motory Zetec uloženými vpředu napříč, poprvé použitými v roce 1991 u modelů Escort, Orion a Fiesta. Tyto moderní šestnáctiventilové motory s rozvodem DOHC a vstřikováním paliva se nabízely se třemi objemy 1,6, 1,8 a 2,0 litru a výkony 66 kW/90 k, 85 kW/115 k a 100 kW/136 k. Mondeo s nimi dosahovalo rychlost 180/195/206 km/h a průměrná spotřeba se pohybovala mezi 7,6 až 8,1 litry na 100 km. V roce 1998 došlo k revizi motorů Zetec zlepšující chování motoru při vysokých otáčkách.  

TEST Ford Mondeo kombi ST-Line 2.0 EcoBlue 140 kW 8AT AWD – Snad přežije

Alternativou k motorům Zetec byl turbodiesel Endura-D 1.8 s objemem 1753 cm³, dvouventilovým rozvodem OHC a výkonem 65 kW (88 k). Tento motor měl původ ve starším 1,6litrovém vznětovém motoru používaném v modelu Fiesta a dalších. V porovnání s dieselovými motory Peugeot měl horší parametry. Mondea s naftovým pohonem se dala snadno odlišit podle upravené masky chladiče, přivádějící více vzduchu do mezichladiče. Mondeo TD 1.8 dosahovalo rychlost 180 km/h a spotřebovalo v průměru 6,3 l nafty na 100 km.

V roce 1994 rozšířil Ford nabídku motorů o zážehový vidlicový šestiválec Duratec V6 24V s objemem 2544 cm³. Motor navržený v Americe měl nejvyšší výkon 130 kW (177 k) a točivý moment 220 Nm. Poprvé byl použit u modelu Ford Contour (americká verze Mondea) a v roce 1997 v nové modelové řadě ST jako Mondeo ST24 s částečně koženými sedadly a 16palcovými koly z hliníkové slitiny. V roce 1999 byl model ST24 nahrazen omezenou edicí ST200 s pohonem motorem V6 Duratec ve verzi SVT s výkonem 150 kW (204 k). Sedan Mondeo ST200 s ním dosahoval rychlost 225 km/h a kombi 215 km/h. V letech 1995 a 1996 nabízel Ford verze Si, Ghia a Ghia X s dvoulitrovým řadovým čtyřválcem Zetec 2.0 a pohonem všech kol.

Ford Mondeo první generace měl nezávislé zavěšení všech kol. Vpředu měl nápravu typu MacPherson a vzadu víceprvkové zavěšení. Pérování obstarávaly vinuté pružiny a příčné zkrutné stabilizátory. Standardně se dodával s 14palcovými koly a palivová nádrž měla objem 62 litrů.

Ford Cougar

V prosinci 1998 dal evropský Ford na trh sportovní kupé vycházející z faceliftovaného Mondea (Mark II) a nazvaného Ford Cougar (v Severní Americe Mercury Cougar). Dvoudveřové kupé převzalo od Mondea motory (dvoulitrový čtyřválec a V6 2.5), převodové ústrojí a částečně i zavěšení kol. Designer Darrell Behmer dal vozu svébytné tvary ve Fordově stylu New Edge.

První generace Fordu Mondeo byla v roce 2000 vystřídána druhou generací s rozvorem náprav 2754 mm a o něco většími rozměry. Ve Spojených státech a Kanadě byly modely Contour a Mystique nahrazeny Fordy Fusion, Taurus a Sable.