Historie okruhu Most: Závodilo se tady dlouho před autodromem
Severozápad Čech vítá závodníky z širokého okolí již od druhé poloviny 20. století. Tradice soutěží aut či motorek sahají do dávných dob k poválečnému uspořádání správy města Most, které je dodnes významným centrem středoevropského motoristického sportu.
Úvodní motoristické akce se místní dočkali nedlouho po klidu zbraní řinčících během druhé světové války. Zahajovací závod uvedly motorky, nedočkaví jezdci se vydali na trať kolem zdejšího pivovaru ve starém Mostě přesně 25. května 1947. Piloti upravených aut si museli na poválečnou premiéru počkat dalších pět roků.
Od sezóny 1952 se často měnilo vytyčení trasy avizovaného okruhu, měřené jízdy probíhaly mezi zástavbou městských částí a v těsné blízkosti lidských sídel, tudíž nemůže být řeč o profesionálním zázemí či bezpečnostních regulací dle platných předpisů mezinárodních organizací. Soutěžení po veřejných komunikacích bylo přesto zařazeno do kalendáře mistrovských podniků.
Regulérní soupeření o mistrovské body sahá do roku 1965, kdy se rozjely souboje o nejvyšší stupně vítězů po nejrychlejším překonání provizorního okruhu ve Stalingradské čtvrti nového Mostu. Zhruba po pěti ročnících se závodníci dočkali inovací v podobě přesunu ostrých jízd na uzavřenou silnici dálničního typu poblíž nového vlakového nádraží. Celkem 3450 metrů dlouhé kolo lépe připomínalo oficiální závod a zlepšení podmínek si všimli i za hranicemi Československé socialistické republiky. V roce 1979 se dálniční trasa dokonce stala místem konání jednoho z renomovaných závodů sportovních vozů a prototypů Intersérie – tento koncept dlouho představoval přítomnost nejrychlejších aut. „Intersérie se u nás koná snad podvacáté. Býval to vždy jeden z nejlepších podniků sezony s bohatou účastí diváků i zahraničních jezdců. Intersérie po určitém období stagnace nabrala dech a určitě se bude na co dívat,“ věřil v roce 2003 ředitel mosteckého okruhu Gerhard Ittner.
Využití hladké cesty čili dálnice možná vyhovovalo pilotům, ale stále chyběly pořádné bezpečnostní prvky. Pravidla se každým rokem zpřísňovala, tudíž bylo jasné, že městské motoristické akce dlouho nepřežijí. Nejlepší možnou reakcí organizátorů bylo zařídit výstavbu předpisové závodní dráhy na opačné části hornické obce.
Konec městských či příměstských okruhů
Stavbyvedoucí dohlédl na poslední konstrukční činnosti v roce 1983, 14. srpna se jely první profesionální závody o Pohár města Mostu s účastí formulí Easter a speciálů Intersérie pod dohledem ředitele Františka Pátka. Po 36 letech tím skončila éra podivných podniků na cestách určených běžným motoristům. Skoro čtyři dekády improvizace stihly pohostit 35 automobilových závodů a 22 motocyklových událostí. Celkem 57 poválečných podniků městského závodění zhlédlo zhruba 100 tisíc diváků.
Pět let od položení základního kamene trvalo stavbařům dokončit multifunkční autodrom pro tehdejší autoklub AMK Báňské stavby. Kompletní dílo bylo zasazeno Pod Širokým vrchem v místě bývalého povrchového hnědouhelného dolu Vrbenský. Dělníci zastavěli plochu 140 hektarů po rekultivaci bývalé důlní hlušiny, rozvržení lehkých i těžších zatáček mělo být součástí tzv. branně-sportovního areálu. Návrhy podoby okruhových částí připravila s dvouročním předstihem projekční parta architektů koordinovaná ředitelem koncernového podniku Václavem Paurem.
Návrh trati v komunistické zemi vznikal bez možnosti vycestovat za načerpáním inspirace u některého ze zahraničních okruhů. Pauerova družina krátce navštívila Hockenheim a Nürburgring, během rýsování projekční dokumentace však musely stačit pouze regule mezinárodních federací FIA a FIM sladěné s osobními postřehy z tisku, respektive televize. Návrh okruhu akceptoval různé rychlosti odlišných kategorií závodních vozů či motorek, přitom bylo potřeba tolerovat revitalizované území odpadu po bývalém dobývání hnědého uhlí. Zasypaná pánev udávala konečný tvar vymezeného areálu.
Moderní etapa mosteckého autodromu
Využití planiny na automobilové kratochvíle byl ten nejlepší nápad městské rady, zodpovědní činitelé v čele mosteckého autodromu nechtěli mít jednoúčelové sportoviště, proto se od otevření počítalo se zapojením širší veřejnosti. Nové kulturní centrum mělo být kromě rychlé jízdy schopné uspokojit potřeby testovacích či vývojových procesů automobilek, mohli se zde vzdělávat profesionálové za volantem i jejich amatérští kolegové a cvičný polygon vznikl za účelem simulování krizových situací v rámci kurzů bezpečné jízdy.
Brzy po otevření Mostu se do tuzemska sjížděla světová elita sledovaná desetitisícovými davy diváků. Rok od přestřižení slavnostní pásky byl uspořádán I. ročník Mezinárodního závodu veteránů bohatě obsazený předválečnými stroji značek jako NSU, Rudge, Velocette, BMW, Norton nebo BSA. V dalších sezónách se z autodromu stalo vyhlášené místo hostící i statisícové návštěvy motoristických fanoušků obdivujících supersporty té doby. Nástrahy havířského kraje poznali na vlastní kůži řidičské celebrity, za zmínku stojí například Jochen Mass, Hans-Joachim Stuck, Mauro Nesti, Harry Heutmekers, Heinz Pristavnik, Zbyněk Havrda, Ladislav Polák, Marian Srna, Václav Parus nebo Antonín Pražák.
Devadesátá léta byla pro mostecký okruh nejlepším obdobím. Před čtvrt stoletím převzala vládu nad hotovým závodištěm společnost s ručením omezeným Autodrom Most, překlasifikována v roce 2000 na akciovou společnost. Vlastnictví více subjekty bohužel nevedlo k rozvoji místa a první česká specializovaná závodní dráha začala chátrat. Úpadek přerostl v odebírání licenčních certifikátů nutných pro pořádání automobilových i motocyklových mistrovství. Degradaci zastavily zásahy nového majitele, který vrátil obě certifikace zpět podmíněné drahou rekonstrukcí dráhy, tribun a administrativních prostorů včetně veškerého zázemí. Kompletní revitalizace se odehrála v roce 2003, toho času bylo žádoucí také přetvořit profil první prudké pravotočivé zatáčky zvané retardér hned za cílovou rovinkou.
Technická dráha na dohled hradu Hněvín od roku 2014 patří firmě AUTODROM MOST a. s., dozorčí radu aktuálně tvoří Tereza Zajíčková, Petra Nováková a Věra Pechánková pod kontrolou předsedy Pavla Mařana. Čtyřčlenný orgán diriguje dění okolo 4219 metrů hladkého asfaltu širokého 12–14 metrů, nejdelší rovinka měří 792 metrů, ta nejkratší má pouze 150 metrů. Trať prochází 21 zatáčkami s devítinásobným zatočením vlevo a zbytkem doprava. Jezdí se ve směru hodinových ručiček přes maximální stoupání 2,8 % a maximální klesání 3,2 %, převýšení dosahuje 12,04 metru. Zajímavý je sledovaný hlukový limit 106 dB + 2 dB na chybu měření, což vedlo k debatám o rušení některých závodů.
Stopované kroužení zatím nejlépe vyhovovalo automobilovému závodníkovi z Německa jménem Stefan Mücke. Jeho Mercedes-Benz „C“ kategorie DTM dne 15. května 2009 dojel do cíle v čase 1 minuta 25,610 sekundy. O něco pomalejší hodnotu stopky ukázaly motocyklovému jezdci Karlu Hanykovi, který zajel rekordní čas 1:35,417 minuty loni 29. září na stroji značky BMW. Mezi kamiony drží tabulkové prvenství David Vršecký s Freightlinerem Buggyra, ten se poslední srpnový den léta 2009 zmohl na 2 minuty a 01,340 sekundy.
Do Mostu se posledních několik sezón daří lákat zajímavá jména v rámci tuzemských i mezinárodních závodů silničních motocyklů, cestovních vozů, tahačů, vytrvalců a nově také rallysprinterů. Pestrý program přitahuje peníze od města, sponzorů a dalších investorů, z toho důvodu není troufalé pomýšlet na další rekonstrukce v řádech stovek milionů korun. Dlouhodobý výhled počítá s velebením areálu za předpokládanou sumu 100 až 150 milionů korun, aby se do Podlesí vydávalo stále více návštěvníků po celý rok, ne jen v době lákání pořadateli.
Celoroční aktivity může nabídnout například školicí středisko, respektive umělý polygon stojící od roku 2005 uvnitř oploceného pozemku okruhářů.
Autor: Miroslav Mazal
