Které motory získaly titul Mezinárodní motor roku? Možná máte některý pod kapotou

Mezi nejsledovanější ankety v oblasti automobilového průmyslu patří vyhlašování evropského i světového automobilu roku, od roku 1999 však probíhala také anketa Mezinárodní motor roku, kterou organizovaly UKi Media & Event’s Automotive Magazine. Poslední výsledky ankety byly zveřejněny v roce 2019 během autosalonu ve Stuttgartu. Vzpomenete si ale ještě na některé předchozí vítěze?

Úvodem můžeme připomenout, že anketa International Engine of the Year byla rozdělena do několika kategorií. Na začátku se jednalo o nejlepší eco-friendly motor, motor s nejlepší spotřebou, nejlepší koncept a poté o osm kategorií motorů podle objemu, přičemž nejmenší měly pod 1 litr, největší přes 4 litry. Vrcholnou disciplínou pak bylo ocenění International Engine of The Year, tedy celkově nejlepší motor roku.

Hned v prvním roce ankety přitom zvítězil pouze 1,0litrový motor Toyota „Mighty Atom“, který ovládl také kategorii motorů do litrového objemu. Malý čtyřválec o objemu 998 cm³ s 16ventilovou technikou a variabilním časováním ventilů se podle porotců choval jako mnohem větší motor, přitom nabízel působivou spotřebu. Stádo 67 si přitom s malou Toyotou Yaris umělo hravě poradit. Ještě v tom samém roce pak dorazila i 1,3litrová verze motoru.

V roce 2000 pokračovala vláda malých motorů do objemu jednoho litru, korunu však převzala hybridní Honda Hybrid 1.0 IMA (Integrated Motor Assist). Tříválcový motor o objemu 995 cm³ vyhrál také v kategoriích nejlepší hospodárnost provozu, a nejlepší motor do jednoho litru. V celkovém pořadí za sebou nechal velkoobjemové motory BMW i Ferrari. Steve Corpley z Autocar měl motor dokonce označit za „elegantní řešení, které si mohou lidé dovolit.“

O rok později se o slovo konečně přihlásil pořádný motor, konkrétně 3,2litrový řadový atmosférický šestiválec z modelu M3 generace E46. Motor s působivým výkonem 252 kW a točivým momentem 269 Nm dal modelu skvělou dynamiku, takže z 0 na 100 km/h zrychloval za 5,1 sekundy, maximální rychlost dosahovala až 250 km/h. Kromě toho měl ale motor i perfektní zvuk.

Titul Auto roku v Česku získala Honda Civic, na druhém místě skončilo BMW X1

Na úspěch šestiválce S54 navázal v roce 2002 mnichovský 4,4litrový osmiválec N62. Celohliníkový atmosférický motor používal řadu vyspělých systémů, jako například variabilní ovládání ventilů Valvetronic, a zabydlel se pod kapotou celé řady modelů, včetně 745i, X5 4,4i, 454i nebo velkého kupé 645Ci.

Rok 2003 ale opět patřil japonské automobilce, tentokrát došlo na Mazdu a její rotační 1,3litrový motor Renesis, uložený pod kapotou kupé RX-8. Porota oceňovala odvahu automobilky vydat se cestou rotačního motoru Wankel a ocenila jeho plynulý a silný zátah v kombinaci s čistotou a kompaktními rozměry. Slávu motorů sice trochu zastínila obrovská spotřeba i servisní náročnost, dnes se ale rotační motor vrací alespoň jako prodlužovač dojezdu elektromobilu.

Štafetu v roce 2004 převzala opět japonská automobilka, tentokrát se ale o další titul přihlásila Toyota se svým 1,5litrovým motorem Toyota Hybrid Synergy Drive pod kapotou modelu Prius. Tato hybridní pohonná jednotka ovládla další tři kategorie, Prius navíc získal i ocenění European Car of the Year od Autocar Awards.

BMW 3.0i Biturbo: nový přeplňovaný šestiválec

Rok 2005 pak nastartoval čtyřletou sérii vítězství automobilky BMW. Jako první se o titul přihlásil 5,0litrový vidlicový desetiválec, inspirovaný motory používanými ve vozech Formule 1, který automobilka zabudovala do modelu M5. Šlo přitom o poslední generaci BMW M5 s atmosféricky plněným motorem, který měl navíc neskutečné charisma, úchvatný zvuk a nechyběl mu ani pořádný výkon – konkrétně 507 koní.

Motor byl natolik úchvatný, že získal titul absolutní motor roku i v roce 2006, v letech 2007 a 2008 pak zabodoval alespoň mezi motory s objemem nad 4 litry. Kromě modelu BMW M5 se motor V10 dostal i do modelu M6 a vozů Wiesmann GT MF5, Fisker Latigo CS V10 nebo Vermot Veritas RS III.

V následujícím roce, tedy 2007, předal vidlicový desetiválec titul dvakrát přeplňovanému 3,0litrovému řadovému šestiválci BMW 3.0 Twin Turbo. Foukaný šestiválec měl nabízet výkon kolem 225 kW, tedy o 30 kW více, než atmosférický motor. Svou charakteristikou přitom motor přeplňování skvěle maskoval. V roce 2008 dokázal šestiválec BMW 3,0 Twin Turbo titul obhájit, automobilce se však povedlo uspět i s celou řadou dalších motorů, včetně 4,0litrové V8, 5,0litrové V10, 2,0litrového twin-turbo dieselu a ocenění získal i nový 1,6litrový motor z dílny BMW-PSA.

Nejdéle konaná motoristická akce na světě? Auta vyrobená do roku 1905 startují z Londýna do…

V roce 2009 ukončil dominanci značky BMW německý konkurent Volkswagen, respektive ikonický motor 1.4 TSI Twincharger s přeplňováním kompresorem a turbodmychadlem. Motor získal ocenění i za nejzelenější motor roku a také v kategorii litrových až 1,4litrových motorů. Vavříny si motor s přeplňováním, které svou charakteristikou připomínalo atmosférické motory, udržel i v roce následujícím. Zde se sluší připomenout, že se tento motor objevil také pod kapotou Škody Fabia RS.

Anketu pro rok 2011 ovládl zcela nový 0,9litrový přeplňovaný dvouválec Fiat 875cc TwinAir, který nabízel maximální výkon až 85 koní a 145 Nm točivého momentu již od 1900 ot/min^-1. Motor měl živý projev a zajímavý zvuk. Drobnou vadou na kráse se však ukázala být jeho spotřeba, která často překračovala automobilkou udávaný průměr.

Na rozdíl od předchůdců Fiat na svůj úspěch navázat nedokázal, v roce 2012 totiž korunu převzal litrový tříválec Ford Ecoboost, který byl automobilkou označován za jeden z technicky nejsofistikovanějších motorů, jaký byl kdy navržen. Nejmenší motor v historii automobilky pak jako první získal model Ford B-Max.

Motor navržený ve Velké Británii prvenství obhájil i v roce 2013, kdy v anketě získal dosud nejvyšší skóre. Automobilka tou dobou tvrdila, že kvůli obrovské poptávce musí zdvojnásobit produkci. V roce 2014 pak litrový EcoBoost obhájil prvenství potřetí v řadě, což bylo skutečně působivé. Méně působivá byla skutečnost, že s několikaletým odstupem musela automobilka řešit kompenzace pro tisíce zákazníků, kterým malý tříválec fatálně selhal.

Rok 2015 patřil opět malému tříválcovému motoru, tentokrát se ale jednalo o 1,5litrový motor BMW TwinTurbo, respektive jeho hybridní verzi, použitou pro plug-in hybridní sportovní model i8. Dominanci litrového Fordu EcoBoost přitom BMW přerušilo jen těsným rozdílem. Dodejme, že stejně jako v roce 2014 ovládl kategorii „zeleného“ motoru čistě elektrický pohonný systém Tesla.

Ferrari představí 15 nových aut do roku 2026! Včetně elektromobilu

Od roku 2016 pak začala dominance značky Ferrari, respektive jejího 3,9litrového twin-turbo motoru V8. Kromě úplného vítězství si motor Ferrari připsal úspěch také v kategoriích Performance Engine, New Engine a motor s objemem mezi 3 až 4 litry. Jeden z představitelů ankety měl tehdy zmínit, že nový motor Ferrari ukazuje obrovský pokrok efektivity, výkonnosti a flexibility přeplňovaných motorů. Porota u motoru oceňovala jeho chuť do otáček i téměř nedetekovatelnou prodlevu. Jeho chování tak opět připomínalo atmosférickou jednotku.

Osmiválec s označením F154, hliníkovým blokem i hlavou, válci v úhlu 90 stupňů, plochou klikovou hřídelí a dvojicí vodou chlazených turbodmychadel IHI nabízel výkon v rozmezí 560 až 720 koní. Tedy v čistě spalovací verzi u modelů California T, GTC4Lusso T, Portofino, Roma, 488 nebo F8. Pod kapotou plug-in hybridního modelu SF90 pak osmiválec nabízel 780 koní, společně s elektromotorem dokonce kombinovaný výkon 1000 koní.

Tohle jsou nejlepší motory roku 2019. První místo je bez překvapení

Motor Ferrari si dokázal udržet své vrcholné postavení až do roku 2019, kdy byla anketa vyhlášena naposledy. Na druhém místě tehdy zůstalo elektrické pohonné ústrojí z modelu Jaguar I-Pace, které ovládlo kategorii elektrických pohonů.