Martin a jeho žlutá kachna: 2CV = 2 válce, vzduch a nic

Kdyby se hledalo nejsympatičtější auto světa, asi by to vyhrála kachna alias Citroën 2CV. I ten, kdo nemá televizi, musel někdy vidět legendární scénu z Četníka ze Saint Tropez s s Louisem de Funésem, kde v něm jeptiška peláší ze svahu dolů. Nebo z bondovky Jen pro tvé oči s Rogerem Moorem z roku 1981.

Ve všech případech kachna jela, i když postupně přišla o většinu dílů. To je pro tohle jednoduché auto příznačné. Vedle silnice můžete prakticky absolvovat rozborku/sborku a zase jet dál.

Ostatně potvrdí to i současný majitel žlutočerné kachny Martin Nejedlý z Prahy, jehož tatínek si vůz na fotkách pořídil už v roce 1988. Rodinnou Dolly – podle dvoubarevné edice – vždycky chápali jako dalšího člena domácnosti.

Legendární „Kachna“ se nástupce nedočká, potvrdil Citroën

Rodinná tradice

„Táta kachnu pořídil, protože ji mělo několik jeho kamarádů. Bylo to už před revolucí a auto vonělo Západem. Hned po převratu se začal vydávat do ciziny na klubové srazy. A kupoval další kusy, takže jsme měli doma najednou i třeba čtyři kachny,“ začíná vyprávění současný majitel Martin.

Odmala jezdil na srazy s tátou Lubošem – kachna byla prvním autem, co řídil už jako kluk – a dnes pokračuje v rodinné tradici zase sám se svou dcerkou. Citroënem už projezdil kus Evropy, podíval se i k Jaderskému moři.

Že to nebylo vždy úplně bez závad, dokazují i dobové fotografie. Tatínek je na nich s kamarády nad otevřenou kapotou a spekulují, co dál. „Nepamatuju ale, že by někdy nějaká kachna vůbec nedojela. Vždyť na tom se ani nemá co rozbít. Třeba motor jsou jen dva válce, vzduch a nic,“ směje se Martin a ukazuje nesmírně jednoduchou náporovou „klimatizaci“ škvírou pod čelním oknem. Nebo odpružení podvozku centrálně pro každou stranu auta zvlášť – říká se, že houpavou kachnu není možné ani převrátit na střechu. Když jedeme za Martinem při focení, máme občas dojem, že už mnoho neschází…

Svět motorů 27/2020

Chce to přemýšlet

Název 2CV odkazuje na „deux chevaux“ allias dvě koňské síly, podle kterých se odváděly daně z držení auta. Ta Martinova z roku 1976 jich má devětadvacet, a přesto nenabízí zrovna sportovní zážitky. „Pro běžnou jízdu to bohatě stačí, rozjede se i na víc, jenom už to potom nepřečtete na budících. Pod kopcem musíte přemýšlet a dostatečně auto rozjet, jinak se nahoře budete ploužit na nízké rychlosti,“ směje se Martin.

Vyplatí se myslet i na některé charakteristické zvláštnosti, například ruční brzdu s účinkem na přední kola, jakou používaly citroëny ještě dlouho poté.

I přes sporé vnější rozměry je zajímavostí dostačující vnitřní prostor – do auta se v pohodě vejdou dva dospělí, dvě děti a kočár do kufru. To je o dost víc než sedláci s kloboukem na hlavě a košíkem vajec, pro které bylo auto vymyšleno.

Citroën 2CV: Kachna měla premiéru před 70 lety

Pokud jste právě zatoužili po vlastní kachně, máme špatnou zprávu. Zatímco v devadesátkách se dala pořídit ve skvělém stavu za sto tisíc, dnes už se obchodují spíše vraky. Kvůli masivním sklonům ke korozi se auta v původním stavu nedochovala, a kdo už kachnu jednou odstrojil, vyvařil a nechal znovu nalakovat, těžko za ni bude chtít méně než čtvrt milionu. To je i Martinův případ, který si ji srdcem cení na daleko víc. Sympatické autíčko je tak perspektivní veterán.

Co na tom, že původně jezdilo v červenobílé kombinaci. „Po třiceti letech to chtělo změnu. Táta měl jedinou podmínku, aby byla dvoubarevná kombinace oddělena zaoblenou linkou stejně jako u původní edice Dolly,“ říká Martin.

Citroën Dyane/Acadiane (1967-1987): Luxusnější a modernější kachna