Možná vezly i vás: Legendární socialistické sanitky jsme vyzkoušeli na vlastní kůži

Jestliže v současnosti potkáte na silnici sanitku, téměř s jistotou půjde o Mercedes-Benz Sprinter či Volkswagen Transporter. Ani se nechce věřit, že ještě před čtyřmi desetiletími u nás měla prakticky monopolní postavení trnavská Škoda 1203. Jenže když se člověk po parkovištích záchranných služeb rozhlédl důkladně, zjistil, že flotila krémově bílých záchranných vozidel s lékařskou pomocí bývala i v socialistickém Československu neuvěřitelně pestrá: ve státních záchranářských službách u nás jezdívaly třeba v mezinárodní spolupráci vyvinutá Avia Neretva, dvoutaktní jugoslávské IMV, sovětská Latvija RAF, vzduchem chlazený Volkswagen T3, dodávkový Mercedes-Benz 310 Miesen, Renault Master, a dokonce bylo v ČSSR možné potkat i červeným křížem vyzdobený mercedes třídy G v rakouské verzi Steyr Puch 280 G nebo aristokratický Range Rover!

V Praze chtějí zavést nový způsob sledování průjezdnosti silnic. Díky autům, která jezdit musejí

Při nedávné návštěvě Retroautomuzea ve Strnadicích na Benešovsku jsme mezi exponáty objevili unikátní Mercedes-Benz 230.6 Binz, který do zdejší expozice dlouhodobě zapůjčilo Vojenské technické muzeum v Lešanech. Konkrétní západoněmecká sanitka má sebou dlouhé roky poctivé služby u Státního sanatoria pro komunistické prominenty v Praze na Malvazinkách. Vzácný vůz byl určen speciálně pro potřeby někdejšího československého prezidenta Gustáva Husáka a vyroben byl v roce 1975. Šlo tedy o labutí píseň výchozího sedanu W 114/115, který stuttgartská automobilka v témže roce nahradila nástupnickou řadou W 123.

Vlastní sanitní exponáty bohaté sbírky strnadického Retroautomuzea představují Škoda 1203, jejíž všemožné verze zde obsadily celou expozici, a dále vzácná záchranářská Tatra 613, jeden z třiadvaceti vyrobených kusů. Nyní máme exkluzivní možnost se všemi těmito historickými sanitkami projet – samozřejmě za volantem!

Prý bývalo hůř než dnes…

Největší úctě – a bohužel i značné závisti – se v ČSSR vždy těšil zmíněný Mercedes-Benz. Jeho oficiální obchodní zastoupení zde provozovala akciová společnost Mercanta, díky níž bylo u nás možné získat kterýkoliv model z nabídky, a to včetně nejluxusnějších limuzín, velkých roadsterů SL či užitkových vozů. Není tak divu, že se prestižní mercedesy objevovaly nejen mezi bohatými soukromými zákazníky, ale odebíraly je rovněž státní organizace. Mercedesy tak využívali dálkoví řidiči kamionových soupravu, odtahová služba nebo záchranka. Sanitní úpravy sedanů pro automobilku zajišťovala společnost Binz, díky níž v ČSSR mohly pacienty převážet upravené modely řad 120, 115, 123 a později i moderní 124. Mimochodem prvně jmenovaný binz zazářil dokonce i v první řadě seriálu Sanitka, kde byl za jeho volantem vidět sám šéf záchranky, ztvárněný Josefem Vinklářem.

111 let záchranářských Škodovek. Připomeňte si slavné sanitky!

Pozadu za západoněmeckými sanitními vozy nestála ani domácí automobilka Tatra. Ta západoněmecké šestiválcové speciály dokonce překonávala vzduchem chlazeným osmiválcovým motorem, jenž byl však bohužel neprakticky uložený vzadu, tedy přímo pod mobilní ordinací. Tatra 613 v sanitní verzi dokonce vznikla ve dvou provedeních – v tom neoficiálním posloužila jako základ zdravotnického vozu dvacetiletá ojetina Tatra 613-1, jejíž zadní část zakryla zvýšená nástavba. Karoserie tak nadále hostila třeba třetí boční okna ve tvaru trojúhelníku a využívala stejný rozvor jako sedan, což prostor pro lékaře a pacienta omezovalo. Původnímu provedení se podle jeho tvůrce přezdívalo Friml. Právě stejnojmenná firma zajišťovala po roce 1990 vlastní úpravu vozu, jejž dále opatřovala duralovými nosítky, otočnou sedačkou spolujezdce, místem pro lékaře v sanitním prostoru, kyslíkovou tlakovou láhví, výklopným střešním oknem, zásuvkou pro zapojení svítilen, odpadkovým košem nebo nezávislým benzinovým topením. Údajně byly vyrobeny tři kusy, všechny prý od roku 1991 sloužily v běžném provozu. Jeden z nich si dnes můžete prohlédnout v Retroautomuzeu ve středočeských Strnadicích, kam se ve zbědovaném stavu dostal po těžké životní lopotě, zakončené působením v pohřebnictví.

Škoda Muzeum představuje pět vzácných vozů pro hasiče, zdravotníky a policisty

Frimlova sanitní tatra se nabízela jako přestavba výhradně pro vozy v prvotřídním stavu - úpravce si tak logicky nechtěl na svá bedra převzít případné náklady navíc vzniklé zatajením koroze. Dodání kompletní sanitky po převzetí limuzíny garantoval do čtyř měsíců a celková cena úpravy dosahovala zhruba 130.000 Kčs.

Sanitka s puncem Vignale

Druhý pokus o záchranku na podvozku Tatry 613 už se dočkal plnohodnotné sanitní nástavby, tedy včetně prodloužení rozvoru náprav s přidáním dalšího karosářského panelu do prostředního sloupku, nastavením zadních bočních dveří výšce stojící osoby nebo prosklení zadních rohů karoserie. V sanitním prostoru se velká česká sanitka pochlubila třeba 220voltovou elektroinstalací, umožňující připojení veškerých nemocničních i dalších elektrospotřebičů. Rovněž dodání zdravotnického vybavení tehdy zajistil všeobecně známý výrobce, v tomto případě tuzemská společnost Chirana.

Tento projekt už byl na rozdíl od Frimlovy soukromé úpravy plně v režii automobilky Tatra a rodit se bohužel začal ve velmi nešťastné době – sotva pár měsíců před sametovou revolucí. První provozuschopná sanitní Tatra 613 s originálním kopřivnickým původem se tak světu představila až v roce 1990 a pod svou slavnou značkou se tyto speciály vyráběly v kusových sériích dalších pět let. Celkem tak automobilka stihla vytvořit a zákazníkům dodat 23 osmiválcových sanitek. Po představení následnické Tatry 700 však podobný projekt bohužel nikdy nezopakovala. Vždyť tehdy už malé i velké české nemocnice oslovovala bezbřehá nabídka moderních zdravotnických vozidel ze západní Evropy, mezi nimiž by malosériová tuzemská sanitka s objemným a rychlým, ale neúsporným a problematicky uloženým motorem stejně neměla šanci obstát.

Kdy můžete porušit předpisy? Pozor, je to linie tenčí než vlas!

Reprezentační Tatra 613 v designu italského studia Vignale měla přitom se záchranářskými pracemi spoustu zkušeností i za minulého režimu – vždyť díky osazení záchranným systémem Narex už od sezony 1986 zajišťovala bezpečnost při velké ceně formule 1 na maďarském okruhu Hungaroring. Roli v tomto úspěchu samozřejmě hrály i peníze – tehdy totiž šlo o jediný záchranný systém v bývalém východním bloku, který spolehlivě fungoval, navíc byl proti západním konkurentům nesrovnatelně levnější. Přesto bylo spíš jen otázkou času, kdy Kopřivničtí v bezpečnosti postoupí ještě dále a vytasí se s plnohodnotným sanitním speciálem pro běžný provoz. Ani včetně Frimlovova soukromého projektu však nedosáhl počet vyrobených sanitek Tatra 613 třiceti zhotovených kusů, a tak patří k ceněným sběratelským raritám.

Ani lidovka nezklame

Škodu 1203 znají všichni pamětníci. Přestože dnes už tenhle pracant ze silnic dávno vymizel, prostorný a jízdně komfortní předchůdce později populárních MPV se dočkal mnoha provedení – jako valník sloužil zemědělcům či stavebníkům, mezi jeho další role patřily minibus, obytný automobil, kombi, pohřební vůz či právě sanitka. A té bylo za celou dobu vyprodukováno téměř deset tisíc kusů. Vždyť levná trnavská sanitka se pod označením TAZ 1500 vyráběla dokonce i dlouho po rozpadu Československa. V roce 1993 získala výfukový katalyzátor, o čtyři roky později byla ve verzi TAZ 1900 k mání dokonce i s raritní vznětovou devatenáctistovkou.

Prvotní prototyp nástupce sanitního „stejšnu“ Škoda 1202 se představil už v roce 1962 – tedy plných šest let předtím, než začala sériová sanitka oficiálně sloužit zdravotníkům. Ve vrchlabském závodě AZNP se přitom v ročním počtu mezi pěti sty až tisícovkou kusů vyráběla záchranná verze minibusu až do roku 1982, kdy se produkce Škody 1203 na další téměř dvě desetiletí přesunula do slovenské Trnavy.

Sanitka pro Miloše Zemana. To nejmodernější, co má ÚVN k dispozici

Na klasické Škodě 1203 je z pohledu cestujících unikátní především uložení motoru v kabině, a to pod koženkou potaženým víkem mezi předními cestujícími. Líný čtyřválec o zdvihovém objemu 1221 cm³ měl s plně naloženým vysokým vozidlem spoustu práce, na kdovíjak valné úrovni nebyla ani bezpečnost, přesto se dnes na rozdíl od minulosti za jízdy zdravotnickou škodovkou pobavíte. Hučení čtyřválce přítomného v kabině má charisma, křesílka miniaturních rozměrů posazené přímo na podbězích předních kol připomínají spíš sedačky z lega, dopředu se navíc nastupuje prazvláštně po schůdcích s usednutím z úzké štěrbiny podlahy. Jízda je však příjemně houpavá a uklidňující, motor ani podvozek nejsou na žádné závodění stavěné. S označením „rychlá záchranná pomoc“ Škoda 1203 příliš společného nemá, cestujícím však dopřává velký vnitřní prostor, nadhled nad osobními auty skoro jako z tahače kamionu, a navíc zřejmě jako jediné auto na světě také možnost doplňovat provozní kapaliny za jízdy.

V sanitní škodovce jsou si personál vozu s pacientem blízcí – prostor řidiče a mobilní kliniky odděluje lehce demontovatelná mezistěna. Konkrétní auto však už choré ani zraněné dávno nevozí, přepážku tak nepotřebuje. Díky její absenci vyniká kontrast mezi bidýlky v první řadě a pohodlným křeslem určeným pro lékaře. Lidová československá sanitka pobere celkem pět sedících cestujících plus ležícího pacienta. Přístup do auta je velmi slušný, výhodou jsou nejen dostatečně široké boční dveře, ale také dvojitá podlaha vzadu.

Přepychový základ

Legendární sedan Mercedes W 115 známe ze spousty starých českých filmů, především z éry šedesátých let. Stačí si vzpomenout na Pumpaře od Zlaté podkovy, Zlaté rybky, komedie Kdo je kdo nebo Hop… a je tu lidoop. Neopakovatelný kukuč s výškově postavenými čelními světlomety nezískaly jen tuzexová limuzína a odvozené kupé, ale celou čelní část až po prostřední sloupek karoserie převzala společnost Binz, která na stuttgartském továrním základě postavila krásnou sanitku. Řadový šestiválec pod přední kapotou úchvatnost tak dotaženého díla ještě zvýraznil, pestrobarevné obkladové materiály v kabině však vystřídaly přísně decentní odstíny. Za notoricky známou palubní deskou luxusních modelů šedesátých let řidič záchranky seděl ve smutném prostředí, odpovídajícím povaze vozu. Jedinou zvláštností proti sedanům je zde středový panel  posetý tlačítky k ovládání sirény či výstražného modrého majáku.

Vzadu je prostředí proti vrchlabsko- trnavské škodovce skromnější, počítá se pouze s převozem pacienta a dvou zdravotníků. Tehdejší západoněmecká preciznost je však dobře vidět v uspořádání výbavy. Žádné volně poházené či rozvěšené lékařské příslušenství, veškeré obvazové materiály či jiné pomůcky jsou uklizeny v prosklené skříňce ve výplni levých dveří. Podlaha je dvojitá a skvěle zorganizovaná – v levé části najdete podélnou výsuvnou zásuvku, pravý odkládací prostor zakrývá čalouněné víko.

Jezdili jsme s řidičem zvířecí sanitky: Záchranka pro mazlíčky!

Noblesa hlavně pro řidiče

Tatra 613 si v kabině vůbec nepřipouští užitkový charakter, řidič se spolujezdcem mají k dispozici navlas stejně komfortní prostředí jako v běžné české osmiválcové limuzíně. Dokonce je jim dopřáno většího klidu, neboť ševelení motoru akusticky vnímají jen odněkud zpovzdálí. Nejenže je od první řady sedadel díky prodloužení rozvoru mnohem více vzdálený, ale navíc první linii dělí od sanitní části kabiny silná a pečlivě čalouněná tlumicí stěna.

Zato vzadu osmiválec pod podlahou pacientovu klidu nikterak neprospívá. Ne že by vzduchem chlazený agregát V8 neměl ušlechtilý zvukový charakter, ale i přes poctivé odtlumení je v mobilní ordinaci slyšet i cítit vibracemi. Navíc jeho přítomnost omezuje výškový prostor, a tak musí být osmiválcová sanitka vzhledem k výchozí výšce limuzíny nepřiměřeně vysoká. S nosítky se však díky důvtipnému skládacímu mechanismu a kolejnicím manipuluje velmi snadno, potěší i praktické skříňky v levém boku karoserie. Ten se stejně jako škodovka musí obejít bez dveří, lékař nastupuje zprava. Vzhledem k nejdelší karoserii, která s hodnotou 5,53 m přesahuje škodovku o metr, překvapuje pouze třímístné uspořádání zadní části kabiny. Spolu s pacientem se počítá pouze s přepravou dvou zdravotníků. Z předlouhé tatry máme pocit, že ve prospěch záchranářských vlastností zase tak naplno neobětovala svůj luxusní cestovní charakter.

Test unikátně zachovalé sanitky Škoda 1203: Auto, které Martin Vaculík nikdy neřídil

Čtyři, šest i osm válců

Na silnici si řidič Škody 1203 připadá jako v příjemně houpavé kolébce, která mu sice všechny chyby neodpustí, zato šofér jí veškeré nedostatky promine rád. Tahle domácí legenda připomíná spíš ozvučenou hračku, pérování je noblesní a náklony vyvolávají nadšení. Jezdit s ní co nejsvižněji za pacienty však veselé nebylo, podvozek s vysokým těžištěm umí být při razantním zacházení záludný, na jeho povahu si musíte zvyknout. Čtyřválec vydává hučivý zvuk, který zintenzivňuje uložení mezi předními cestujícími.

Zcela jinou ligu představuje propracovaný mercedes, který sice s vysokou nástavbou od společnosti Binz lehce pozbyl na jistotě a stabilitě, vše ale vynahrazuje sebevědomě prodloužený podvozek, a především natažený rozvor. Šestiválcový motor ševelí z obvyklého prostoru před kabinou, což přední posádce dodává na důstojnosti, zážitek z jízdy je stejně intenzivní jako z cestování výchozí limuzínou. Na nízké světlosti je však znát, že západoněmecká sanitka není tolik univerzální jako vysoko postavená škodovka, v horách by při plném naložení tolik neobstála. Vždyť jen otáčení na hrbolatém úseku dává řidiči zabrat, škrtnout dlouhým nízkým spodkem o nástrahy kamenité cesty je až příliš snadné.

Volkswagen ukázal ID. Buzz jako prototyp elektrické sanitky

Se stejným problémem zápasí Tatra 613, s níž se musí šofér po přesednutí z výchozí limuzíny naučit zacházet. I tohle auto je přes noblesní charakteristiku určeno spíše pro důstojnou reprezentaci než svižné kličkování ulicemi, dvoumetrová výška nástavby univerzální využití luxusní české sanitky omezuje.

Přestože všechna testovaná auta se chlubí odolným zadním pohonem, šestiválcový mercedes i osmiválcová tatra jsou určeny spíš pro rychlé zásahy v meziměstském a dálničním provozu. Zato cenově dostupná čtyřválcová škodovka si poradí i s lehčím horským terénem, jen se musíte smířit s tím, že dýchavičný motor ji odsuzuje do role pomalého vozidla. Ačkoliv tedy rozmanitost sanitek na československém socialistickém a lehce porevolučním trhu bývala opravdu pestrá, zdravotnická vozidla u nás byla až do devadesátých let vždy přeplněná kompromisy.

Závěr: Není nad českou jednoduchost

Tatra 613 u nás patřila stejně jako „kraťas“ Mercedes-Benz W 115 k luxusním autům pro reprezentaci, naopak Škoda 1203 představovala lidové užitkové vozidlo, kterým se tehdy svezl snad každý. Právě s tímhle autem mám spojené své řidičské začátky. Přestože na sanitní odvozeniny luxusních sedanů jízdně mít už z principu nemůže, navzdory slaboučkému motoru a vrtošivému chování v ní stále cítím univerzálnější stroj, který se s trochou námahy vyškrábe i na místa jezevčíkům s nízkým podvozkem zapovězená.

Škoda 1202 (1961-1973): Všeuměl z Vrchlabí vozil takřka cokoliv, dokonce i závodil

Forman Medica místo Škody 1203

Sotva spustila mladoboleslavská automobilka AZNP výrobu favoritu, začala přemýšlet o odvozené sanitní verzi. Protože však byl hatchback pro podobné účely příliš krátký, původně myšlenka našla uplatnění až v případě kombi Forman. Ve spolupráci autoservisu v Kosmonosech, OÚNZ Mladá Boleslav a pražské firmy Focus tak v roce 1991 vznikl sanitní speciál Forman Medica. Uplatnění se vedle domovské Mladé Boleslavi dočkal v Ostravě, Jeseníku, ale také v v bývalé Jugoslávii. Cena nástavby přišla na 45.000 Kčs, sanitní Forman Medica tak v případě výbavy LS vyšel na 185.000 korun. Jako mnohem vhodnější vůz pro záchranáře se však projevila pozdější užitková Škoda Forman Plus se zvýšenou nástavbou karoserie.

Škoda Forman Medica

Jěště hlubší kořeny

Přestože k představení malosériové sanitky se kopřivnická automobilka dostala až těsně po sametové revoluci, její první koncept vytvořila už v roce 1964, tehdy ještě na základech elegantně zaoblené limuzíny Tatra 603A. S výchozím osmiválcovým sedanem se však z karosářských komponentů neshodoval žádný, sanitní speciál si zachoval vlastní charakter. Ze stádia konceptu však do sériové verze nikdy nepostoupil.

Tatra 603A

Exotické sanitky v Českoslovenku

Mezi záchranářskými vozidly sice za minulého režimu převažovala legendární domácí vozidla Škoda 1203, jenže ať šlo o šedesátá, nebo osmdesátá léta, řidiči se na tuzemských silnicích mohli setkávat dokonce i s drahými západními sanitkami. Na tyhle modely si pamatujete?

Mercedes-Benz Binz 190

Sanitky odvozené firmou Binz od sedanů Mercedes-Benz nebyly v ČSSR žádnou výjimkou. Po našich silnicích se tak proháněly nejen upravené modely 190 a W 115, ale i pozdější odvozeniny W 123 či W 124.

Steyr Puch 280 G

Terénní sanitky na bázi slavného „geländewagenu“ třídy G se u nás k záchraně dělníků využívaly především v těžko přístupných lomech, těsně před sametovou revolucí vláda těchto vozidel zakoupila 36.

Renault Master

Velkých francouzských sanitek se zdravotnickou nástavbou Sanicar a zadní nápravou Tissier bylo vládou v roce 1988 objednáno 89 kusů, cena jedné dosahovala 1.200.000 devizových korun.

TEST Pohřebák Kuhlmann VF 212 Classica: Naposledy s plnou parádou (+video)

Range Rover

Luxusní terénní model z Velké Británie našel uplatnění především u Horské služby, jeho předností byla třeba možnost táhnout až šestitunové vozidlo. V Československu jich sloužilo několik kusů.

Volkswagen Transporter T3

Třetí generace transporteru – tedy poslední se vzduchem chlazeným motorem – se u nás využívala ve zkušebním provozu, většího rozšíření se dočkal až o dekádu později její moderní nástupce T4.

Volkswagen Passat Variant B3

Krátce po revoluci našla uplatnění v záchranných službách především velká sanitka Ford Transit, jenže v těchto flotilách bylo překvapivě možné spatřit dokonce i drahé německé kombi střední třídy.