Další pokračování soutěže vedlo účastníky soutěže z Rijádu do Burajdy (625 km, 456km RZ). Trpělivost byla ctností v této dlouhé a tvrdé etapě, kde se ukázalo důležité ovládat nervy a neudělat chybu. Průměrnou rychlost snížily uprostřed etapy kamenité úseky, kde se nevyplatilo spěchat, a také dunová pole s velmi měkkým pískem.

Extrémní Dakar motorkářů

Masakr. Peklo. Extrém. I těmito slovy popisovali 5. etapu letošního Dakaru motocyklisté stáje ORION – Moto Racing Group Martin Michek a Milan Engel. Měřených 456 kilometrů jim dalo opravdu pořádně zabrat. 

„Zažili jsme kompletní Dakar. Rychlé pisty, kameny a všelijaké duny, jejichž zdolávání komplikoval déšť,“ uvedl v cíli pětadvacátý Engel. „Asi jedna z nejtěžších etap, které jsem kdy jel. Bylo tam úplně všechno. Obtížná navigace, velká rychlost, vytrvalost, boj do úplného do vyčerpání,“ řekl Michek, který byl znovu devatenáctý.

Přání závodníků, aby se profil doposud bleskurychlé tratě změnil, bylo dosyta vyslyšeno. Čtvrteční etapa by totiž mohla být brána jako taková dakarská maturitní zkouška. A Michek s Engelem ji zvládli výborně. „Ze začátku to bylo hodně kamenité, čtyřicet kilometrů se jelo v takovém řečišti. Bylo to navigační peklo, ztratil jsem tam hodně času a nebyl jsem sám. Bloudil tam i Francouz Van Beveren, loňský vítěz Dakaru Američan Brabec. Potkal jsem se tam i s týmovým kolegou Milanem (Engel),“ vyprávěl Michek.

Rodák z Českých Budějovic pak předváděl skvělou stíhací jízdu, lehce ho však zbrzdily technické problémy. „Na 232. kilometru jsem bohužel vypletl pár drátů, takže jsem to přímo na poušti musel pomocí kleští opravovat. To mě stálo nějaké minutky, nešlo to úplně jednoduše,“ líčil Michek, 17. jezdec průběžného pořadí. „Ale závěr byl zase super, posunul jsem se tam asi o pět míst dopředu.“

Posledních sto kilometrů v dunách bylo podle obou jezdců ORION – Moto Racing Group ukrutně náročných. „Masakr. Masakr. Masakr. Překonávali jsme opravdu zrádné duny, které byly specifické tím, že za nimi byla díra dolů. Člověk skočil z velké výšky na rovinu. Musel jsem dávat bacha, najíždět to šikovně a dívat se dopředu, jak ta duna bude vypadat,“ sdělil Michek. „Největší problémy mi dělaly mokré duny. V nich jsem poměrně ztrácel. Kvůli dešti byly ty haldy písku záludné. Když jsem jel mimo stopu, tak to klouzalo, když ve stopě, tak byl ten písek takový hutný,“ vysvětlil Engel. „Jiné duny zase byly zrádné v tom, že se rychle lámaly. Člověk pak musel mít dobrou rychlost, aby to zvládl překonat bez pádu,“ těšilo motokrosař z Jablonce nad Nisou, který je celkově zatím šestadvacátý.

Jeho i Michkovy výkony dělají radosti i šéfovi stáje ORION – Moto Racing Group Ervínu Krajčovičovi. „Vše klape. Ani technika nás zatím nijak výrazně netrápí, za což jsme samozřejmě všichni rádi. A dočkali jsme se konečně i krásné, i když velmi náročné etapy. Dle našeho názoru by právě takto měl Dakar vypadat,“ sdělil Krajčovič, podle jehož slov si na předchozí nebezpečně rychlé trasy stěžovaly i přední tovární týmy. „Obzvlášť po včerejší etapě a další vážné nehodě motorkáře,“ dodal.

Horší etapu jsem nejel

Rallye Dakar 2021 se přehoupla do své druhé třetiny. Měřený úsek byl z poloviny tvořen písečným podkładem, včetně dunových pasáží a z druhé poloviny tvrdým povrchem a jeho délka była 456 kilometrů. Etapa była pro jezdce Jantar Teamu náročná nejenom na jezdecké dovednosti, była technická, ale zároveň i navigačně složitá. Všichni hovoří o nejtěžší etapě Dakaru v tomto ročníku.

David Pabiška zajel v etapě 35. čas a v celkovém pořadí si výrazně polepšil na 36. příčku. V pořadí Original by Motul (kategorie bez asistence mechaniků) dojel David etapu na 5. místě a stejná příčka mu patří i v celkovém hodnocení kategorie. „S účinkováním tady jsem zatím spokojený, ale nacházím také rezervy, které mi ukazují soupeři kolem mě. Začátek byl povedený, protože to bylo navigačně hodně složité a povedlo se mi najít body relativně rychle a do prvního kontrolního bodu a tancovačky jsem vjel, když tam ještě byli mnohem rychlejší soupeři. Byl jsem okolo 20. místa a jezdecky to bylo také v pohodě. Ale po tancovačce všichni potřebovali dohnat tu navigační ztrátu, kterou měli a nasadili tempo, které jsem nebyl schopen akceptovat a zařadil se na to svoje místo a tempo. Bylo to náročné na ruce, na fyzičku a mám obavu, aby všichni dojeli do bivaku.“

Rudolf Lhotský zajel v etapě 59. čas v celkovém pořadí je na 55. příčce. V pořadí Original by Motul klesl na 13. místo. Horší etapu jsem na Dakaru snad nikdy nejel. Na začátku jsem bloudil, nemohl najít cestu zpět. Ráno i pršelo a písek byl mokrý. Potom, co nás začaly předjíždět auta a kamiony, tak to byl očistec. Všechno bylo rozryté a jelo se mi strašně špatně. Etapu jsem jel přes osm hodin, takže to byl neskutečně dlouhý a vyčerpávající den.“

Rallye Dakar, 5. etapa: Prokop ve znamení úspěšné pětky

Macík zvládl opravu v poušti

Pilot Martin Macík s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Davidem Švandou dojeli v 5. etapě Dakaru na 9. místě a v celkovém pořadí jsou na výborné 3. pozici.

Jejich žlutý kamion Karel od začátku převzal vedení a značnou část etapy za sebou nechával ruské i běloruské závodníky. Ale ve druhé polovině speciálky posádka týmu Big Shock! Racing po skoku přes dunu musela zastavit a opravit ohnutou spojovačku. To se podařilo! Zastávka trvala asi 30 minut. Pak už Karel znovu letěl až do cíle. Díky vyrovnaným výkonům, které Martin Macík se spolujezdci od začátku Dakaru předvádí, se podařilo udržet i výborné celkové umístění. A zdá se, že i týmový speciál po několika náročných etapách stále zůstával v dobré kondici a mechanici nemusejí řešit zásadnější opravy. 

„Na začátku to byl boj, byl tam výjezd po skále, ke kterému se skoro nedalo dostat. Letěli jsme a kličkovali mezi Kamazy, které se tam různě ztrácely, prášily nám, přetlačovali jsme se. Dokud jeden z nich neudělal pneumatiku. Pak jsme se seřadili a letěli dál ve svém tempu,“ popisuje vývoj závodu Martin Macík. Ve druhé části etapy ale Karel na jedné z dun poskočil výrazněji, než je zvyklý. „V posledních 100 kilometrech dun se celkem dařilo, ale při jednom skůčku přes dunku jsme ohnuli spojovačku, takže kola šla do véčka. Museli jsme zastavit, opravovat a strávili jsme tam, tipujeme, půl hodiny. Jakmile bylo hotovo, letěli jsme zase až do cíle,“ popisuje vývoj etapy Macík.

S ohnutou spojovačkou se v Dakaru musí počítat. Je důležité zmínit, že dosavadní vyrovnané výsledky posádky Martina Macíka jsou ovlivněny také perfektním stavem jeho vozu, který pro něj v sedlčanských dílnách vyvinul a postavil táta a šéf týmu Martin Macík starší s partou týmových mechaniků. Karel měl svou premiéru na Dakaru 2020. Martinovi Macíkovi se v něm už loni podařilo vybojovat skvělé 5. místo. A zatím se zdá, že se týmu za uplynulý rok povedlo žlutý speciál posunout zase o krok dále. „V letošním Dakaru se několikrát stalo, že kluci mechanici měli v devět hodin večer servis Karla dokončený. To je pro mě docela šok. Protože, když si vzpomenu na loňský rok, pravidelně jsme se servisem končili ráno kolem čtvrté hodiny. Je super vidět, co auto letos vydrží, a jaký s ním kluci jedou výsledek v náročných, rozbitých etapách. Divím se, že stále provádíme víceméně jen běžnou plánovanou údržbu. A klepu, aby to tak vydrželo,“ popisuje aktuální stav závodního kamionu manažer týmu Big Shock! Racing Martin Pabiška.

Zajímavostí páté etapy je také restrikce „close door“. Trať je natolik náročná, že v poslední pasáži si pořadatel nemůže dovolit pustit na trať závodníky po západu slunce. Proto každý, kdo přijede na čtvrté časové kontroly po 18. hodině bude automaticky poslán na cestu a do bivaku. Pokud někdo dorazí po 22. hodině, zůstává na místě, dostává od pořadatele stan a jídlo, přespí v poušti a pokračuje až ráno. Vypadává z hlavní soutěže a přesouvá se do kategorie Dakar Experience.

Podmol: Pády, vyhozené žebro a záchrana soupeře 

Říká se, že není důležité, jestli je zážitek pozitivní, hlavně když je silný. Libor Podmol si takových nezapomenutelných příhod „vychutnal“ v 5. etapě Dakaru hned několik. „Bloudil jsem, třikrát jsem spadl, třikrát mi vyletěl airbag, přišel o zadní brzdu a vyhodil si žebro. Ale udělalo mi radost, že jsem pomohl dojet zraněnému soupeři,“ popsal nováček slavné rallye, který do cíle dojel na 51. místě se ztrátou dvou hodin. Průběžně je zatím na 45. příčce. 

Čtvrteční dějství bylo podle Podmola zatím nejnáročnější. „Po obtížných 450 měřených kilometrech mě čekal ještě dvousetkilometrový přejezd po silnici do bivaku. Jsem na kost promrzlý a unavený. Byl jsem na motorce třináct hodin, totální peklo. Škoda těch pádů a toho bloudění, jinak by to byla jiná pohádka,“ shrnul rodák z Ostravy.

Už začátek páté etapy nebyl podle Podmolových představ. „Trochu jsem tam zazmatkoval a musel se vracet na jeden waypoint. Jenže jsem si přitom nevymazal kilometry a ztrácel se. A jak jsem do toho roadbooku zoufale čuměl, tak jsem zapomněl na jednu škvíru, kterou jsem už předtím jen obtížně přeskočil a spadl do ní i s motorkou. Přitom mi vyletěl airbag. Takže hned zkraje jsem ztratil asi dvacet minut,“ líčil bývalý mistr světa ve freestyle motokrosu.

Jen co překonal první martyrium, následovalo další. „Měl jsem stále problém s těmi nevymazanými kilometry, takže jsem dál bloudil. Ale nebyl sám. Na jednom místě se sjelo několik motorek, čtyřkolek a pak dokonce i aut. Bylo nás tam asi padesát,“ vyprávěl Podmol. „No a pak přišly duny, kde jsem znovu upadl a opět mi tam vybouchl airbag. Jelikož na tankovací stanici neměli náhradní, musel jsem jet dalších dvě stě kilometrů bez něj a navíc bez zadní brzdy, která ten pád také odnesla. Raději jsem proto jel pomaleji.“

Den plný nečekaných zážitků ale pokračoval, posledních 150 kilometrů vedlo totiž skrz velké duny. „Byly fakt těžké, všechny možné tvary a druhy. Strašně náročné. Pod jednou jsem uviděl ležícího závodníka. Měl něco s nohou a tak jsem mu pomohl a vyjel mu s motorkou nahoru. Jenže za další tři duny byl scénář stejný. Zase byl v písku a zase s tím nemohl nic dělat. Tak jsem mu to opět vytáhl a říkal mu, že nás čeká ještě 120 kilometrů, že takhle to dál nejde dělat. A on, že když se mu to stane ještě jednou, tak si zavolá vrtulník a skončí,“ povídal.

„Jak jsem byl takový rozjařený, tak jsem sebou taky flákl a potřetí za den se mi nafoukl airbag. Trošku mi to vyhodilo i žebro, mám to tam nějak naražené,“ uzavřel Podmol své čtvrteční trápení, po němž v průběžném pořadí paradoxně poskočil o tři místa na 45. pozici. „Naštěstí se mi pak už povedlo dojet a v cíli jsem potkat i toho zraněného a trápícího se soupeře,“ dodal.

Rallye Dakar, 4. etapa: Macíka čtvrté místo nemrzí

Ouředníčkův festival předjíždění

Pátá etapa Rallye Dakar v Saudské Arábii řádně prosela startovní pole. Byla jednoznačně nejtěžší v dosavadním průběhu. Posádka Ultimate Dakar Racing týmu Ouředníček – Křípal si z ní ale udělala festival předjíždění. Toyota Hilux jela jako z praku! 

Opravdová dřina na délce 456 kilometrů ve čtvrtek čekala všechny dakarské účastníky. „Opravdu výživná rychlostka. Velmi náročná a hodně dlouhá. Ale užili jsme si to. Protože auto bylo skvěle nachystané a dobře se s ním jelo. Startovali jsme hodně vzadu, takže před námi byla spousta bugin, kamiónů a pomalejších aut. A hned po startu se pekelně prášilo. Takže bylo náročné předjíždět. Ovšem předjížděním jsme strávili většinu dne,“ užíval si závodění Ouředníček.

I přes náročnou navigátorskou práci se bavil taky David Křípal: „Těch zářezů na pažbě v podobě předjetí máme opravdu hodně. Určitě je můžeme počítat na desítky. To poslední bylo asi pět set metrů před cílem. Na trati často byly takové vláčky. My jsme dojeli třeba čtyři buginy a jedno pomalejší auto, které byly na trati těsně za sebou. Normálně se nedaly předjet, tak to Tomáš střihnul přes takové kamenné pole a vyšlo to. Nechali jsme je za sebou.“

Na místě spolujezdce se ale musel činit i David. Pořadatelé totiž připravili navigační labyrint. „Byl tam i trial v horách včetně průjezdu úzkým kaňonem, kde se všichni navzájem vidí. To nejvýživnější nás čekalo v měkkých náročných dunách. Něco tak vysilujícího jsme nečekali. Když jsme v nich končili, začalo se smrákat. Pro toho, kdo tam zůstal po tmě, to je neřešitelná situace. Tedy pro nás s Tomášem to je řešitelné, protože jsme se díky touze Dakar dojet, ať to stojí, co to stojí, už párkrát přesvědčili, že se to dá."

Tomáš s Davidem ale náročné duny se zrádným pískem zvládli bravurně. „Duny v Jižní Americe, třeba v Peru, vypadají zdánlivě těžší, jsou příkré a vysoké. Ty dnešní byly menší, ale písek náročnější. Měkký a nepředvídatelný. A k tomu kameny v první části trati a vysoké tempo. Není divu, že se hodně zastavovalo a opravovalo,“ všiml si Tomáš a pokračoval: „Bohužel jsme potkali Mirka Zapletala, který stál s poškozeným autem v dunách asi sto kilometrů před cílem. Vůz byl tak rozbitý, že jsme Mirkovi pomoct nemohli. Ale poprosil nás o to, ať zorganizujeme záchrannou akci. Což jsme udělali. Doufáme, že se Mirkovi podaří auto dát do pořádku tak, aby dojel do cíle.“

Náročnou pátou etapou zkrátka pořadatelé prosívali startovní pole. Navíc stanovili u motorkářů limit průjezdu. „Kdo nedojel do osmnácti hodin na 290. kilometr tratě, v soutěži skončil. U aut a kamiónů zase záleželo na tom, kdo dorazí před a po půlnoci do cíle. Ta druhá skupina už nepojede v noci přejezd, ale přespí v prostoru cíle, kde pořadatelé vytvořili zázemí. Ostatní budou spát přímo v bivaku,“ doplňuje David Křípal.

Posádka Ultimate Dakar Racing vybojovala v páté etapě 40. místo a poskočila v celkovém pořadí aut na 47. příčku. „Jsme rádi v cíli před další možná ještě náročnější etapou. A jsme při ní připravení opět hodně předjíždět a přehoupnout se úspěšně do sobotního dne volna, kdy naše Toyota dostane velký servis. Auto fungovalo perfektně bez zastavování a bez zásadních problémů. Sice se občas ozvou nějaké zvuky, ale to už snad budou jen drobnosti k vychytání při servisu,“ uzavírá úspěšný den pilot Tomáš Ouředníček.

Loprais letěl, Tománek bez převodovky

Pořadatelé Rallye Dakar nepřeháněli. Pátá etapa ročníku 2021 byla tak náročná, jak slibovali. Své si na trati užila i posádka Aleše Lopraise s Pragou. Počáteční frustrace povzbudila její členy k ještě většímu nasazení a intenzivní snaha přinesla v cíli kýžené ovoce.

Již při oficiálním představení trati Dakaru 2021 organizátoři varovali, že etapa z Rijádu do Kajsumy bude drsná. Kvůli složité navigaci, kamenitému terénu i velké porci dun. Na poslední položku z tohoto seznamu se Aleš Loprais těšil, na vše ostatní s navigátorem Khalidem Alkendim, palubním mechanikem Petrem Pokorou a ostatními členy Instaforex Loprais Praga Teamu pečlivě připravovali a koncentrovali.

Dakar však neustále překvapuje. Někdy svou krásou, ale častěji nejrůznějšími záludnostmi a komplikacemi. Tentokrát celá řada posádek, včetně největších favoritů, uvízla hned na začátku rychlostní zkoušky v pasti navigačních chytáků. Výjimkou nebyla ani Lopraisova posádka, která kvůli bloudění už po první desetině speciálky ztrácela přes dvacet minut a byla průběžně až patnáctá.

„Cítili jsme určitou frustraci, ale zároveň nás to asi hnalo dopředu. Když odečteme jednadvacet minut, o které jsme přišli chybou při navigaci, je to skvělý čas,“ upozorňuje palubní mechanik Petr Pokora.

Od té chvíle Praga V4S DKR se startovním číslem 504 skutečně letěla. Kamením i pískem. Její tempo bylo naprosto srovnatelné s vozy bojujícími o etapové vítězství. A v závěrečné dunové pasáži dokonce ještě podstatně vyšší. Jen na posledních 130 kilometrech totiž Loprais dokázal z náskoku leadera smazat šest minut a ve výsledcích etapy se prodral až na páté místo.

„Osobně jsem se vybičoval k extrémnímu výkonu a kluci v kabině taky. Semkli jsme se a jeli, co to šlo. Na mnoha waypointech jsme měli nejrychlejší čas a stáhli jsme maximum možného. Z jednadvaceti minut v úvodu bylo v cíli necelých jedenáct. Navíc posun v boji o bednu. Co víc si přát? Ještě nejsme ani v polovině soutěže. Pokračujeme stejně i dál a naší Lady děkuju za to, jak skvěle šlapala,“ chválí Aleš Loprais svou posádku i soutěžní kamion.

V průběžné klasifikaci si Loprais, Alkendi a Pokora polepšili o jednu příčku a jsou čtvrtí. Svůj odstup od medailových pozic navíc snížili na méně než polovinu. Zatímco ještě ráno je od třetího místa dělilo necelých 25 minut, večer vjížděli do dalšího bivaku už pouze s jedenáctiminutovým mankem.

Druhý vůz Instaforex Loprais Praga Teamu pátou etapu nedokončil. Tatra Jamal – Queen 69 posádky Jan Tománek, Tomáš Kašpárek, Jiří Stross musela odstoupit kvůli poruše převodovky. Po opravě by se měla do závodu vrátit v rámci tzv. Dakar Experience. „Etapu jsme rozjeli pěkně, na prvních mezičasech jsme se pohybovali v první desítce, ale bohužel se projevily problémy, které začaly už v první etapě, kdy jsme jeli bez spojky,“ vysvětluje Jan Tománek. „V převodovce nám zbyla jen dolní řada a ta to nedala. Dnes nám tam zůstala jedna rychlost, na kterou jsme dojeli zbývajících 340 kilometrů do bivaku. Samozřejmě mimo trať, protože s tím se přes duny opravdu jet nedalo.“