Pozor na nové vyhrazené pruhy! Můžete s nafukovací pannou do buspruhu?

Ve Francii se loni objevila nová značka: bílý kosočtverec na modrém podkladě. Nejde o žádnou tajnou šifru, ale označení pruhu pro autobusy, kam ovšem můžou i některá auta. Zmíněný kosočtverec je ale ve skutečnosti piktogramem pro diamant. Tento tvar má oficiálně i značka hlavní silnice. Kdo má diamant, má na silnici přednost nebo nějaké právo či výsadu. Často je to právě přednost na křižovatce nebo možnost využít svůj speciální jízdní pruh.

Kosočtverec, který ve Francii zavedli loni, není žádná sprostá malůvka, ale jen označení vyhrazeného pruhu. U nás používáme značku, která vypadá jinak, ale znamená skoro totéž. Ale jen skoro. Do pruhu označeného diamantem totiž kromě autobusů nebo taxíků můžou i obyčejná auta. Jen v nich nesmí jet řidič sám. Musí splnit podmínku minimální obsazenosti, která je často uvedena na dodatkové tabulce. Někdy tak stačí dva, jindy musí být tři. Samotný řidič se v pruhu s diamantem smí objevit jen v případě, že řídí elektromobil.

Kdo a jak může vlastně využívat vyhrazené pruhy?

Asi největší zkušenosti s těmito pruhy mají dál od nás, a to v USA. Řešení používané na amerických highways se ale čím dál častěji objevuje i v Evropě. Bohužel kromě ČR. O situaci u nás píšeme víc níže. Pojďme se ale podívat do světa.

Ve dvou jako bus

Vyhrazené pruhy pro autobusy a taxíky známe i z českých silnic. A narazíme na ně i v ostatních evropských státech. Pruhy pro auta, ve kterých jede víc lidí, už tak časté nejsou. Ale existují. Říká se jim podle amerického vzoru HOV lane, což je zkratka pro high-occupancy vehicle lane (jízdní pruh pro vysoce obsazená auta), nebo pruhy pro carpooling (spolujízdu).

Kromě zmíněné Francie, kde je zavedli v Lyonu, Grenoblu a Štrasburku, na ně narazíte v Norsku, Nizozemsku, Polsku, Belgii, Rakousku, ve Velké Británii nebo Španělsku.

Právě ve Španělsku můžete potkat jízdní pruh lemovaný z jedné strany dvojitou červenou čárou. V Madridu do tohoto pruhu smí kromě autobusů elektromobily a také sdílená auta.

Podobné je to v Barceloně. Záleží na každém městě, jak si pravidla nastaví. Může tak třeba pouštět do pruhu auta určité emisní třídy. Ty ve Španělsku označuje nálepka na skle, podobná německé ekologické plaketě. Proměnným značením je možné reagovat na aktuální smogovou situaci a podle toho regulovat provoz ve městě.

Auta, kde jede řidič a alespoň další dva lidé, mohou jet v buspruhu i v polském Řešově. A podobné řešení najdeme třeba i v Belgii a Rakousku, kde smí na příjezdu do Lince po silnici na levém břehu Dunaje do buspruhu i nákladní auta převážející zvířata.

Nově i v Německu

Ve Spolkové republice zatím pruhy pro auta s více cestujícími nemají, ale to se může snadno změnit. Už v roce 2020 se v předpisech objevila příslušná značka. Právě označení těchto pruhů je ale jistou bolestí celého systému. Ač jsme jedna Evropská unie a člověk by čekal nějakou spolupráci při tvorbě předpisů, ta se nekoná. Zatímco zákaz předjíždění nebo začátek dálnice je až na pár drobných detailů všude stejný, označení pruhů pro spolujízdu si každá země vymyslela vlastní. A ač se tento fenomén ve větším začal objevovat v době, kdy už EU existovala, udělal si každý stát svou značku. Brusel byl asi zaměstnaný řešením důležitějších věcí, takže zatímco ve Francii narazíme na kosočtverec, ve Španělsku se musíme spokojit s cedulí kombinující různé zákazové značky, barevné piktogramy a text ve španělštině. V Norsku uvidíte symbol auta s číslicí a v Německu si vymysleli obrázek autíčka, kde se vedle sebe tísní tři postavičky.

Legálně po krajnici

Kdo občas jezdí do Mnichova, všiml si v ranní a odpolední špičce cedulí, které nabádají k použití krajnice. Ta v době hustého provozu slouží všem řidičům jako další jízdní pruh. Úseky jsou ale hlídané kamerami, takže když někdo potřebuje kvůli defektu nebo poruše zastavit na krajnici, proměnné značení v daném úseku krajnici opět uzavře.

K uzavření slouží jednak proměnné značky, které nabádají řidiče, aby se zařadili do vedlejšího pruhu, a pak semafory s červeným křížem značící uzavřený pruh. Tento systém využívají i další německá města, nejblíže od českých hranic je ale Mnichov. U rakouského Lince mají už od roku 2005 možnost použít krajnici dálnice A7 linkové autobusy. V ostatních pruzích ale musí být kolona, která se nehýbe, a autobus smí jet maximálně 30 km/h.

Co všechno si jako řidiči necháme líbit? Nesmyslné omezování dopravy v praxi!

Loni museli ale v daném úseku mezi sjezdy Gallneukirchen a Dornach nainstalovat značky, které řidičům vysvětlují, jak se mají v daném místě chovat. Místní vědí, že po krajnici může jet autobus. Přespolní ale krajnici zablokovali v upřímné snaze zachovat uličku pro záchranáře a autobus neprojel. Na tabulích nad vozovkou se proto objevily obrázky, které řidičům vysvětlují, že při tvoření uličky nesmí vjíždět na krajnici.

Způsob otestovaný u Lince by se mohl postupně rozšířit i na další místa v Rakousku. „Propojení s hromadnou dopravou je důležitým cílem naší strategie a přednost autobusů na A7 je ukázkou dobré praxe,“ řekl serveru Tips.at Hartwig Hufnagl z představenstva společnosti Asfinag, která se stará o rakouské dálnice.

Mobilní svodidla

Občas k řešení složité situace pomáhá i jiná věc: otočení některého z pruhů. Známe i to i z našich dálnic, kdy se v omezení před Prahou jezdí v pátek dvěma pásy ven z města a jedním na Prahu a v neděli obráceně.

Otáčet některé pruhy lze buď proměnnými značkami, semafory, nebo posouváním svodidel. To využívají v USA nebo třeba v novozélandském Aucklandu. Jde o velký pohyblivý stroj, který jede pomalu prostředkem dálnice a pod svým podvozkem přesouvá betonové bariéry z jedné strany na druhou.

Když skončí ranní špička, je možné takto ubrat jeden pruh směrem do města a udělat z něj pás směrem ven z města. Rychlost těchto mašin nazývaných road zipper je v rozmezí pěti až deseti mil za hodinu. Za 60 minut tak přestaví osm až šestnáct kilometrů betonových zábran.

Přeškrtnutý kosočtverec jasně značí konec vyhrazeného pruhu. Na začátku je naopak potřeba dodat ještě informace o tom, kdo ho smí použít.

Burza mýtného

Vjezd do amerických HOV lane, tedy pruhů pro vysoce obsazená auta, je povolen jak autobusům, tak autům, ve kterých nejede řidič sám.

Kolik osob musí být v autě, aby bylo považované za vysoce obsazené, upravuje v USA dodatková tabulka. Někde stačí k řidiči jeden pasažér, jinde musí sedět v autě alespoň čtyři osoby. Počty se ale můžou měnit podle provozu. Na amerických dálnicích už na řadě míst plechové značky vystřídaly displeje, takže počet pasažérů lze měnit průběžně přepsáním na displeji. O co je provoz hustší, o to víc lidí musí do jednoho auta. Zatímco pozdě večer stačí k řidiči jeden spolujezdec, v ranní špičce může značka vyžadovat, aby ve voze jely nejméně osoby čtyři.

Jak udělat jízdy v autoškole? Vyvarujte se těchto nejčastějších chyb

Může se ale stát, že někdo opravdu spěchá, a přitom je v autě sám. Zatímco v Praze, Brně nebo Ostravě takový motorista zariskuje, do pruhu vjede, a buď ho chytí policie, nebo ne, v USA si lze průjezd legálně zaplatit. Tabule s proměnným značením informuje o tom, jaké mýto se za užití daného pruhu právě platí. Opět podle dopravní situace se cena může zvyšovat, nebo snižovat. Je to jako na burze. Když stoupá zájem o ropu, nebo se takový zájem očekává, cena jde nahoru. A stejně tak, když je hustý provoz nebo se čeká nějaká špička, mýtné se zvedne.

U nás to nejde, a tak řidič musí počítat s pokutou, kterou ale někteří berou jako jistou formu mýtného. „Jezdím pruhem pro autobusy každý den. Zpravidla mě chytnou jednou za rok. Se strážníky nediskutuju, ochotně zaplatím a jedu,“ popisuje svůj přístup padesátiletý řidič Pavel z Říčan u Prahy. Pracuje v centru, a tak si pochvaluje, kolik ušetří každý den času. Uvědomuje si, že to není zcela správné řešení, ale funguje tak už několik let.

V USA jsou tyto pruhy zpoplatněné speciálním mýtem. Zadarmo jezdí auta, která jsou plně obsazená, nebo třeba elektromobily či jiné vozy s nízkými lokálními emisemi. Záleží na radnici daného města či politickém vedení okresu, jak se rozhodne nastavit pravidla. A opět je možné proměnným značením reagovat na aktuální situaci.

Systém několika kamer napojených na umělou inteligenci dokáže spočítat, kolik lidí sedí v autě. Kdo jede sám v pruhu pro dva, dostane fotku a pokutu.

Zatímco dřív dodržování pravidel hlídala policie, dnes už to umí kamery napojené na umělou inteligenci. Firmy nabízí systémy, které buď podle registrační značky, nebo třeba speciální nálepky poznají auto s nízkými emisemi a zároveň dokážou spočítat pasažéry uvnitř. Kdo bude podvádět, dostane domů fotku a výzvu k zaplacení pokuty.

Placení za využívání dalšího pruhu se ale spoustě motoristů vůbec nelíbí. A tak vymýšlí kreativní řešení, jak ho obejít. Používají se třeba nafukovací panny ze sexshopů. Méně dokonalé systémy je nerozpoznají od živého člověka, a tudíž vyhodnotí daný vůz jako obsazený. Tento trik používali američtí řidiči i před zavedením umělé inteligence. Spoléhali se na to, že policista s dalekohledem nevidí dobře do interiéru vozu, a tak si pannu snadno splete s běžnou cestující.

Křižovatku řídí umělá inteligence: Jsou chytré křižovatky chytré?

První pruh na světě

Dne 22. září 1969 se na Shirley Highway v Severní Virginii vedoucí do hlavního města USA Washingtonu objevil první vyhrazený pruh pro autobusy. Od roku 1973 směla vedle autobusů rychlý pruh využívat i auta, kde seděli nejméně čtyři lidé. Právě v roce 1973 začala v USA snaha o efektivnější využívání aut, a to kvůli ropné krizi.

Rozdílné značení

Vyhrazené pruhy pro auta, ve kterých nejde řidič sám, se v každé zemi značí trochu jinak. Bohužel platí, že neznalost zákona neomlouvá, a tak se může snadno stát, že cestovatel po Evropě nevědomky vjede do pruhu, který pro něj není, nebo naopak z obav před porušením předpisů nevyužije možnost vyhnout se stání v koloně.

Vyhrazený pruh pro auta, ve kterých nejde řidič sám

Pruhy a skútry

Loni v březnu Praha pustila oficiálně do svých vyhrazených pruhů i motocykly. Tím v podstatě zlegalizovala to, co se stejně v ulicích dělo. Třeba v Brně skútry do vyhrazených pruhů oficiálně nesmí. V zahraničí ale bývá zvykem jezdce na motorkách podporovat a umožnit jim využívat pruhy pro autobusy.

Těhotná v pruhu pro dva

V USA, kde existují vyhrazené pruhy pro auta s více osobami na palubě už roky, mají policisté bohaté zkušenosti s pokusy o podvádění. Někteří řidiči používají vycpaný spacák, který má při kontrole z dálky vytvářet zdání, že je ve voze další osoba. Používají se taky figuríny na předvádění oblečení z obchodů, nafukovací panny ze sexshopů, vystřižené postavy z kartonu nebo různě nakašírovaná zvířata. V roce 2013 zastavili v Kalifornii řidiče, který místo dalšího člověka vezl kancelářské šanony. Hlídce tvrdil, že jde o jeho firmu, tedy právnickou osobu, a zákon neřeší, zda mají být v autě fyzické, nebo právnické osoby. V Texasu v červenci 2022 odmítala zaplatit pokutu těhotná řidička. Vzhledem ke svému stavu považovala své nenarozené dítě za druhého cestujícího.

Vyhrazený pruh

Pruh pro zvířátka

U rakouského Lince smí do vyhrazeného pruhu pro autobusy i auta, ve kterých sedí alespoň tři lidé, a pak taky nákladní vozy převážející hospodářská zvířata. V podstatě se tím vychází vstříc evropskému nařízení, že přeprava zvířat se nemá zbytečně zdržovat. Řidič, který neumí německy, si ale tuto informaci nepřečte. Na značce je vše jen v textu bez obrázků a pouze v jednom jazyce.

Co dělat, když uvíznete na železničním přejezdu? Správný první krok je jen jeden

Vyhrazené pruhy v Česku: 50 let bez změn

V porovnání se světem je to u nás bída. Proměnné značení nebo možnost zaplatit si legálně průjezd rychlým pruhem u nás neexistuje. Musíme si vystačit s obyčejnými buspruhy.

Telematické systémy sice nejsou v ČR neznámým pojmem, ale jejich nasazení by mohlo být větší. Na rozdíl třeba od Německa, Rakouska, Španělska nebo jiných států se nevyužívá třeba právě pro flexibilní vytváření a rušení vyhrazených pruhů v závislosti na hustotě provozu.

Telematika na českých silnicích a dálnicích slouží například pro usměrňování provozu v tunelech. Tam ale nabízí jen dvě možnosti. Buď je pruh uzavřen pro všechny červeným křížkem třeba kvůli nehodě, nebo otevřen zelenou šipkou pro všechny. Nic mezi tím. A tak se u nás vyhrazené pruhy dělají jen napevno. Vedle silnice se postaví plechová značka, na zem se nakreslí symboly, čáry a je hotovo. Maximem flexibility je dodatková tabulka s časovým omezením platnosti.

Situace v Česku

Prázdný autobus, kde sedí jen řidič, může jet buspruhem. Auto, kde je pět nebo třeba i sedm lidí, ne. A nepomůže ani to, že jde o elektromobil. Jediná cesta, jak se legálně dostat do rychlého pruhu alespoň v Praze, je motocykl. Od března 2023 smí do většiny vyhrazených pruhů hlavního města i motorky.

To je výhoda pražských motorkářů a skútristů, protože třeba v Brně, Ostravě nebo Pardubicích musí i jednostopá vozidla do kolony s auty. Byť teorie je jedna věc a praxe druhá. Kličkující skútry využívají často volného místa, kde se dá, takže si jejich řidiči s vyhrazenými pruhy v řadě případů hlavu moc nelámou.

V ostravské Místecké ulici je vyhrazený pruh určen jen autobusům. Nesmí do něj ani taxíky, což je i případ Karlovarské třídy v Plzni. To samé platí taky pro krátký pruh u pardubického hlavního nádraží. Tam mohou jen autobusy a trolejbusy stejně jako na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích.

Premium

Jak neplatit za rekvalifikaci: Řidičák zadarmo

Proměnné dopravní značení, které by pruhy aktivovalo podle potřeby a měnilo třeba i to, koho tam pustí, u nás zatím nemáme a ani v dohledné době mít nebudeme. Praha platnost pruhů omezuje časově napevno nainstalovanými dodatkovými tabulkami. Česká legislativa zná vyznačené pruhy od roku 1976, kdy byla vyhláškou 100/1975 Sb. zavedena příslušná dopravní značka. Tehdy se počítalo s vyhrazováním pruhů pro autobusy, k čemuž sloužila návěst před vyhrazeným jízdním pruhem. Měla trochu jinou podobu než dnešní značka. Ta současná je v našich předpisech od roku 1990. Až na tu změnu značky se u nás od 70. let skoro nic nezměnilo.

Současná legislativa umožňuje vyhradit pruh nejen autobusům, ale i jiné skupině vozidel. Třeba taxíkům záchranářům či komukoliv jinému. Může existovat i pruh vyhrazený pro cyklisty. Ale je tu jedna výjimka. V zákoně se píše, že pro motocykly ho vyhradit nelze. To bránilo v otevření těchto pruhů skútrům v Praze. Nakonec to magistrát vyřešil dodatkovou tabulkou. A nikdo to naštěstí nenapadl.

Sci-fi Česko

Pojďme si trochu zapřehánět a představit si, jak by to mohlo vypadat i na českých silnicích, kdyby se používaly ve světě běžné technologie.

Je sedm hodin ráno a Honza ze Štěchovic u Prahy vyráží do práce. Pracuje na Žižkově. Ráno posnídá s rodinou a společně vyráží do hlavního města. V Chuchli je už slušná kolona.

Naštěstí je tu vyhrazený pruh pro autobusy a auta s více pasažéry. Dnes svítí na displeji 3+. Vypadá to na déšť, a tak auty vyrazilo víc lidí. Provoz je hustší, a tak do vyhrazeného pruhu smí jen vozy, kde jedou alespoň tři lidi. „Jé, hele, tati, dneska je tam trojka. To už dlouho nebylo,“ hlásí Honzův syn. Většinou na tabuli nad silnicí svítí dvojka, a rychleji se tak do centra dostanou ti, co jedou v autě alespoň ve dvou. „Před rokem – a to jste zrovna byli s mamkou nemocní – jsem jel sám, a byla tam dokonce čtyřka,“ vzpomíná Honza na den, kdy se provoz tak zahustil, že i auta se třemi pasažéry musela do kolony.

Nejtěžší otázky a správné odpovědi z autoškoly. Dáte nejhorší chytáky?

Celá rodina za chvíli dorazí do centra, rodiče jdou do práce, syn do školy. Odpoledne jezdívá Honza domů sám. Žena i syn končí dřív, a tak většinou použijí autobus. Honza se ale těší za rodinou, a tak nechce popojíždět na Strakonické v koloně. Navigace mu hlásí, že privilegovaný průjezd je dnes za 80 korun. To jsou peníze, které za 20 minut dovádění se synem na zahradě stojí. V dny, kdy se cena šplhá ke dvěma stovkám, si ale počká v koloně. „Sto padesát nebo sto osmdesát korun už je dost. Jsem rád s rodinou, ale radši za ty peníze půjdu s malým na zmrzlinu, než to cpát do mýta,“ vysvětluje Honza.

Jenže celý tento příběh je vymyšlený. Honza sice existuje, ale v reálu musí denně stát v kolonách a nikdo ani nic ho nemotivuje, aby do auta vzal další lidi. Být to třeba ve Francii nebo USA, za svezení kamaráda nebo člena rodiny se stejnou cestou by se mohl vyhnout koloně.

Auta a buspruh

Do vyhrazeného pruhu smí logicky jen ten, komu je vyhrazen. Za neoprávněné použití hrozí pokuta na místě do 2000 a ve správním řízení do 2500 korun. Body se už za tento přestupek dnes nedávají. Jsou ale případy, kdy tam může zajet i obyčejný motorista v autě. Jde o odbočování, předjíždění, objíždění nebo vjíždění na místo ležící mimo pozemní komunikaci. Třeba v Praze ale většina pruhů končí kus před křižovatkou, aby se toto pravidlo nedalo zneužívat. A na konec vyhrazeného pruhu je potřeba si dávat pozor ještě z jednoho důvodu. Řidiči jsou povinni umožnit jeho uživatelům, tedy třeba autobusům, aby z něj mohli vyjet.

Když se před lety objevil vyhrazený pruh u pardubického nádraží, místní řidiči ho často z neznalosti nerespektovali. Kromě pokut ale dostávali i jeden bod. Dnes už jízda ve vyhrazeném pruhu bodovaným přestupkem není.

Kostrbaté řešení

České zákony umožňují vyhradit jízdní pruh pro autobusy, taxíky, záchranku nebo cyklisty. Pro motocykly pruh dle paragrafu 14 vyhradit nelze. Praha toto zvláštní diskriminační pravidlo obešla dodatkovou tabulkou, která píše, že povoluje vjezd motorkám. Je to sice trochu drbání se za levým uchem pravou rukou, ale jednodušeji to nejde. Teoreticky by se dodatkovou tabulkou mohl stanovit i vjezd třeba pro elektromobily nebo vozy, kde sedí alespoň dvě osoby. Otázkou je, zda by to někdo nenapadl u soudu jako diskriminaci.

Pozor s vozíkem!

Pokud máte soupravu přesahující hmotnost 3,5 tuny nebo délku sedmi metrů, pak pozor! Ve městě musíte jet v pravém jízdním pruhu. Na rozdíl od samostatného osobního auta si nemůžete zvolit, jaký chcete, pokud nehodláte odbočovat nebo vjíždět třeba do vrat garáže. Tam, kde je vyhrazený pruh pro autobusy na pravé straně ulice a má časové omezení, musí řidič soupravy delší než sedm metrů a těžší než 3,5 tuny jet v době, kdy pruh není aktivní, právě v něm. Třeba v Praze na Plzeňské tak o víkendu nebo v noci musíte s karavanem do vyhrazeného pruhu. Ten totiž platí jen během pracovního týdne a přes den.