Proč nerad jezdím do Itálie: Divoké kruháče, drahé dálnice i nekvalitní paliva
Itálie je skvělou dovolenkovou destinací, ale život na jejích silnicích není tak příjemný, jako trávení času na pláži nebo sjezdovkách.
Itálie letos byla mnou nejnavštěvovanější zahraniční destinací, kam jsem celkem pětkrát zavítal na tiskové prezentace nových aut i dovolenou. Pokaždé jsem musel řídit, což v organizovaném chaosu, jak rád přezdívám italskému silničnímu provozu, vytváří spoustu zvláštních i stresových situací. Itálie sice má nekompromisní tresty za dopravní přestupky, ale to nezabraňuje tomu, aby jízda tam připomínala boj o zachování plechů vašeho auta v původním továrním stavu.
Během svých letošních cest do Itálie jsem současně začal přemýšlet o všech věcech, které mě na tamních silnicích štvou, ačkoli je mou nejoblíbenější zemí v Evropě. Hlavním důvodem je, že je domovem slavných a mých oblíbených automobilek, jako jsou Alfa Romeo, Ferrari nebo Lamborghini, i sympatických a přátelských lidí, ale vždycky jsem rád, když odtamtud odjíždím bez dalšího poškození. Pár šrámů jsem si ale letos přece jen odvezl.
Kruhové objezdy s jinou logikou jízdy
A pojďme se konečně věnovat poznatkům o tom, co v Itálii prostě nemám rád. Kruhové objezdy ve střední Evropě nepředstavují žádnou velkou hrozbu, ale když s naším zvykem o průjezdu kruháčů přijedete do Itálie, můžete tvrdě narazit. Logika místních rondelů je totiž jiná. Zatímco u nás se bliká pouze před sjezdem, jímž chcete vyjet, v Itálii se můžete setkat s úplně jiným fungováním.
Přestavte si, že vjíždíte do kruháče s příjezdem aut ze čtyř směrů. Když chcete najet a hned odbočit doprava, už při najíždění blikáte v tomto směru. Když chcete jet rovně přes objezd, neblikáte. A když na takovém kruhovém objezdu budete odbočovat doleva, při najíždění rovnou budete blikat doleva, aby protijedoucí řidiči poznali, že jim zkřížíte cestu. A ani to neznamená, že vám do ní nevjedou těsně před autem. Jenže pak narazíte na Italy, jež neblikají vůbec, nebo se vás v kruhovém objezdu pokusí podjet, pokud má více pruhů a vy jedete zbytečně moc „venkem“.
A aby toho nebylo málo, hlavně v přímořských letoviscích jezdí spousta skútrů, jež jsou další hrozbou. Předjíždějí vás hlava nehlava zleva zprava a vy neustále musíte koukat do zrcátek. Většina italských řidičů je navíc soutěživých a musejí být všude první. Může se tak stát, že když vjíždíte do rondelu s třemi nájezdovými pruhy, všechna tři auta se vydají do jednoho konkrétního bodu, kde se mohou srazit. Pro turisty to je na prášky na nervy.
Samoobslužné čerpací stanice s nekvalitním palivem
V Itálii se v posledních letech rozmohl trend samoobslužných čerpacích stanic, přinášejících určitá pozitiva i negativa. Pokud fungují správně, můžete natankovat snadno a rychle bez nutnosti chodit za obsluhou, ale musíte zaplatit kartou. Funguje to tak, že si na terminálu vyberete stojan, přiložíte kartu a po ukončeném tankování paliva se vám strhne výsledná částka, závislá na odebraném množství a typu pohonných hmot.
Během své letošní dovolené, na kterou jsem vyrazil s naftovým superbem, jsem však zažil jednu nepříjemnou zkušenost. Při dvou pokusech o tankování mi stojan dvakrát strhl 101 eur, ale nevydal mi byť jedinou kapku nafty. Dokonce mi vytiskl stvrzenku s platbou 0 eur. Přibližně 5000 korun mi kvůli tomu spadlo do blokací na kartě a po jejich odmítnutí italskou společností provozující tuto čerpací stanici se mi mé peníze vrátily až po třech týdnech.
Jedním z občasných problémů italských čerpacích stanic je i nekvalitní palivo, zvláště těch malých se soukromými provozovateli, jichž je v tomto koutě světa plno. Vždy si raději čtěte jejich hodnocení na online mapách. Při poslední cestě s octavií jsem to řešil poslední den před odjezdem zpět do Čech, protože jsem se u všech benzinek v okolí hotelu dočetl, že v minulých týdnech až měsících měly nekvalitní palivo, v němž se objevila voda a skončilo to nepojízdnými auty.
Palivo je dražší než u nás
Za benzin a motorovou naftu tam přitom zaplatíte více než u nás. Zatímco před svou poslední cestou jsem v Česku tankoval naftu za 35,90 korun za litr, před odjezdem z Itálie o tři dny později jsem tam tankoval naftu za 1,67 eur (cca 41,9 korun), zatímco normální benzin, pojmenovaný Super, stál 1,78 eur (cca 44,6 korun) za litr.
A to jsem ještě tankoval na okraji Maranella, kde je benzin levnější než ve městech a na dálnicích. Průměrná cena pohonných hmot je na italských benzinkách ještě o pár centů vyšší. Dobrou zprávou pak je, že se na místních stanicích často objevuje i obnovitelná ekologická nafta HVO, tedy stoprocentní hydrogenovaný rostlinný olej.
Dálnice jsou příjemné, ale drahé
Pokud na Itálii něco opravdu obdivuji, je to síť dálnic pojmenovaných „autostrada“. Snad ani nejde na ně najet bez zaplacení, protože buď v autě máte elektronickou palubní jednotku Telepass, fungující na automatickém vyúčtování, nebo si na mýtné bráně musíte vzít lístek, aby vás závora pustila dál. A když z dálnice sjíždíte, musíte projet další mýtnou bránou. A v některých lokalitách je až obdivuhodné, jak spletité mohou být nájezdy a sjezdy, aby vás přivedly k pár závorám.
Cestování po italských dálnicích s maximální povolenou rychlostí 130 km/h a typickými „zrzavými“ svodidly je vysoce komfortní, protože na většině tras mají kvalitní asfalt a provoz je na nich přijatelný. Jenže je to drahé. Zatímco v Česku můžeme jezdit po celý rok za 2300 korun, v Itálii může jeden přejezd po dálnici stát i pár stovek. Za zhruba 300 kilometrů dlouhou cestu z Modeny do Brenneru jsem zaplatil 600 korun.
Jestli se do Itálie chystáte v následujících měsících, ať už na zimní nebo letní dovolenou, cenu vaší cesty si můžete předběžně spočítat na oficiálních stránkách Autostrade.it.
A na samotném závěru našeho dnešního povídání uvedu jednu poslední zkušenost – na italských dálnicích není moc velká volba občerstvení. Nejčastější jsou tam obchody Autogrill, nabízející toalety, zboží všeho druhu, včetně suvenýrů, i restaurace. Zapomeňte tedy na spoustu fastfoodů a svobodnou volbu, jako je tomu u nás nebo třeba v Německu.
