Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Renault Sport končí. Připomeňte si to nejlepší z jeho dílny

David Bureš
Diskuze (3)

Sportovní divize Renaultu dala světu mnohé zajímavé vozy, brutální 5 Turbo, otevřený Spider nebo legendární Clio Williams. Rozhodli jsme se je připomenout.

Renault Sport ve své stávající podobě končí. Aktivity sportovní divize Renaultu přebírá značka Alpine, a to v rámci většího důrazu na ni, jelikož má podle názoru vedení větší potenciál zaujmout v dražších segmentech. Svým způsobem se tak uzavírá kruh, protože Renault Sport vznikal v roce 1976 právě na základech závodních divizí Alpine a Gordini.

Sloučení aktivit dvou značek pod hlavičku mateřského Renaultu mělo integrovat tým do kompaktnějšího, jednotnějšího celku. Renault totiž tehdy od konstruktérů potřeboval tu nejlepší práci, spolu se vstupem značky do Formule 1. Zaujmout chtěl novou technikou, tehdy typickým atmosférickým třílitrům se rozhodl konkurovat přeplňovaným šestiválcem o objemu 1,5 litru.

Větších úspěchů ale tým tehdy nedosáhl, úspěšnější byl Renault až jako dodavatel motorů, hlavně na začátku devadesátých let pro Williams a Benetton. Právě Benetton nakonec Renault převzal na začátku milénia, z čehož byly dva jezdecké tituly Fernanda Alonsa v letech 2005 a 2006. Později se značka opět stala jen dodavatelem pohonných jednotek, aby se opět vrátila v roce 2016, jako nástupce dosavadního Lotusu. Od letoška se přitom Renault F1 přejmenoval na Alpine, právě v reakci na větší důraz na tuto značku v oblasti motorsportu.

Renault Sport to ale v osmdesátých letech zkoušel také na poli světového šampionátu v rallye, a to právě díky zkušenostem Alpine nebo Gordini. V éře Skupiny B se ale tato francouzská značka výrazněji neprosadila, až po jejím konci z toho bylo v roce 1987 třetí místo mezi značkami, za Lancií a Audi. Tehdejší úspěch zajistil model 11 Turbo.

Jen o aktivitách na závodním poli ale Renault Sport nebyl. Vždy se zabýval také silničními vozy. Na začátku milénia dokonce došlo k reorganizaci, kdy došlo k oddělení divize závodního týmu (později Renault Sport Racing) a divize zaměřené na sportovní sériová auta (Renault Sport Cars). A právě nejzajímavější silniční díla divize Renault Sport jsme se rozhodli připomenout:

Renault 5 Turbo

A začít nemůžeme ničím jiným, než jednou z ikon osmdesátých let, Renaultem 5 Turbo. Tehdejší doba rychlým hatchbackům přála, a tak se takový vůz rozhodl nabídnout i Renault, který s ním logicky primárně chtěl prorazit hlavně v rallye.

Základem se stal lidový Renault 5, proti němuž se však verze Turbo neodlišila jen přeplňovaným agregátem, v podobě přeplňovaného čtyřválce objemu 1397 cm3, ale také koncepcí. Vždyť motor o výkonu 118 kW nebyl uložen pod kapotou, ale za zády posádky. Obdobnou koncepci ostatně na začátku třetího milénia zvolilo i bestiální Clio V6, další dílo Renault Sportu.

Významně se lišila také karoserie, rozšířená, navíc vyrobená z polyesteru nebo hliníku, pro nižší hmotnost. Renault 5 Turbo pak vzhledem ke své koncepci byl opravdu drsný bestiální vůz, však neměl ani zavazadelník. Prostor vzadu zabral motor, místo pod kapotou rezervní kolo.

Nakonec se Renault 5 Turbo vyráběl mezi lety 1980 a 1986, kdy vzniklo 4.857 kusů. Se závodními verzemi, jako bylo pozdější Maxi Turbo, pak celková produkce přesáhla hranici pěti tisíc kousků.

Renault Clio Williams

Nástupcem Renaultu 5 se na začátku devadesátých let stalo Clio, auto navržené podle nové doby. To se projevilo třeba na změně označení, kdy Renault tradiční číselný název nahradil jménem.Také od něj byla odvozena sportovní verze, byť ne tak brutální jako R5 Turbo.

Jmenovala se Renault Clio Williams a vznikla v roce 1993. Jméno souviselo s tehdejším úspěšným partnerstvím Renaultu s týmem Williams ve Formuli 1, kterému automobilka dodávala pohonné jednotky. Sama britská stáj se ale na vývoji nepodílela, vznik vozu měl na starosti právě Renault Sport.

Clio Williams se dočkalo klasické koncepce hot hatche s motorem vpředu, a to v podobě atmosférického čtyřválce o objemu 1998 cm3, naladěného na 108 kW, který měl ani ne tunu vážící auto rozpohybovat údajně až na 215 km/h. Reagoval hlavně na tehdejší pravidla rallye skupiny A, umožňující zástavbu až dvoulitrového agregátu.

Oproti výchozímu Cliu se lišil i podvozek, s tužším nastavením a rozšířeným rozvorem přední nápravy, stejně jako kosmetickými úpravami zvenku i zevnitř. Původně Renault zamýšlel postavit jen 2.500 kusů, jak vyžadovala pravidla závodní homologace. Auto se ale rychle ukázalo jako populární, a tak po první sérii (nakonec 3.800 aut) později následovaly ještě dvě série, související s tehdejšími modernizacemi výchozího modelu. Výsledkem nakonec bylo přes 12.000 vyrobených Clií WIlliams.

Renault Sport Spider

Renault Sport se vzhledem k nabídce mateřské značky vždy primárně orientoval na rychlé hatchbacky, existovaly ale i výjimky, jako třeba Renault Sport Spider. Tedy vůz, který přímo použil název sportovní divize Renaultu.

Renault se tehdy na začátku devadesátých let rozhodl ukončit aktivity dne už opět oživené značky Alpine, která tehdy měla ta nejlepší období už dávno za sebou, a vsadit právě na svoji sportovní divizi. Zaujmout měla právě ve své době nezvyklým spiderem, který místo luxusní výbavy raději využil spartánskou koncepci.

Kompaktní, jen 3.795 mm dlouhá karoserie tak kvůli absenci střechy a sklolaminátovým panelům vážila pouhých 930 kilogramů, což už tehdy bylo velice nízké číslo. I proto v útrobách stačil "jen" dvoulitrový čtyřválec původem z Clia Williams, zde s výkonem 110 kW, uložený uprostřed napříč.

Renault Sport Spider byl opravdu nekompromisní, vždyť šel objednat i bez klasického čelního skla, jen s minimalistickým větrným deflektorem. Možná i proto ve své době tolik neprorazil, a tak v produkci vydržel jen mezi lety 1996 a 1999. Údaje o počtu vyrobených kusů se liší, mluví se o 1.493 i 1.920 exemplářích. Osmdesát jich každopádně vzniklo ve verzi Trophy pro tovární okruhový šampionát.

Renault Clio Sport V6

Neúspěch Spideru však Renault neodradil, a tak krátce po něm následoval další, podobně bláznivý nápad. Automobilka se totiž rozhodla oživit myšlenku Renaultu 5 Turbo, tedy neobvyklého hot hatche s motorem uprostřed, a tak vzniklo Clio Sport V6.

Původně se jednalo o okruhový speciál pro tovární šampionát, v roce 2001 však takový vůz vstoupil i do běžného prodeje. Vznikl na bázi druhé generace Clia, podobně jako R5 Turbo však s výchozím autem měl jen pramálo společného. Hlavní změnou byl motor, v podobě třílitrového vidlicové šestiválce používaného v tehdejší Laguně, který byl usazen uprostřed. Motor o výkonu 166 kW na rozdíl od R5 Turbo postrádal přeplňování, výkon tak doháněl objemem a počtem válců. Oproti předchůdci se pak snažil o jakous takous praktičnost, zavazadelníky tu byly hned dva, byť malé - pod kapotou měl objem 67 litrů, vzadu dokonce jen 45 litrů.

Po vzoru výchozího Clia se pak i šestiválcová bestie dočkala stylistických úprav, byť až v roce 2003. Došlo také k dalšímu vyladění motoru, tentokrát na 187 kW, s čímž dokonce pomohlo Porsche. Měnil se i podvozek, aby nepůsobil tak nervózně, jak bylo Cliu V6 vytýkáno.

Měnilo se místo výroby, výrobu fáze 1 zajišťoval finský Valmet ve spolupráci s TWR Toma Walkinshawa, která zajišťovala finální montáž ve švédské Uddevalle. Fázi 2 už si vyráběl Renault Sport v Dieppe, někdejší továrně Alpine. Vyšším prodejním číslům to ale nepomohlo. Jestliže fáze 1 vznikla v 1.630 kusech mezi lety 2001 a 2002, fáze 2 byla postavena v 1.305 kusech mezi lety 2003 a 2005.

Renault Mégane R26.R

To v novém miléniu se projekty Renault Sportu zracionalizovaly, to však neznamená, že by nebyly zajímavé. Sportovní divize Renaultu si totiž vybudovala pověst výrobce oceňovaných hot hatchů. Jedním z nich byl v roce 2008 Renault Mégane R26.R.

Ten rozehrál souboj o nejrychlejší předokolku na Severní smyčce Nürburgringu, o kterou s různými soupeři následně pravidelně bojovali i nástupci. Konkrétně Mégane R26. Objel slavnou trať s časem 8:17,54, čímž hravě překonal Opel Astra OPC, který rekord s časem 8:35,93 tehdy držel.

Pomohly tomu rozsáhlé úpravy, které z auta dělaly takové Porsche 911 GT3 RS mezi hot hatchi. Hmotnost redukovala karbonová kapota nebo část oken z polykarbonátu, zadní stěrač dokonce chyběl! Z kabiny zase zmizely zadní sedačky, naopak ty přední nahradily skořepiny. Výsledkem toho, spolu s dalšími úpravami bylo odlehčení o 123 kg! Podvozek pak dostal ostřejší naladění, související s charakterem hračky pro závodní okruhy, motor v podobě čtyřválce 2.0 Turbo dosahoval výkonu 169 kW a byl spárován s šestistupňovým manuálem s kratšími převody. Postaveno bylo jen 350 exemplářů tohoto speciálu.

David Bureš
Diskuze (3)

Doporučujeme

Avatar - Ozzman
15. 5. 2021 17:11
Re: Rest in RIP
Ty co chci uz nejakou dobu v hezkem stavu porad dost
15. 5. 2021 12:30
Re: Rest in RIP
Tak to by sis měl s koupí pospíšit. Po tomhle sebevražedném vyhlášení půjdou ojeté Renaulty RS určitě cenově nahoru... :-(
Avatar - Ozzman
14. 5. 2021 22:09
Rest in RIP
RS.... pro mne ukázka špičkové techniky ze země, od které to většina zdejších lidí ani nečeká :yes: a také jedno z prvních aut na mém BY seznamu snů