Historie Alpine: Duch Jeana Rédelého žije díky Renaultu dál
Alpine se díky rallyeovým speciálům proslavila u nás již za socialismu. Renault ji po letech oživil, charakter lehkých sporťáků si ale drží dodnes.
Francouzskou automobilovou produkci si se světem sportovních vozů primárně asi nespojíme, přece jen větší renomé mají italské supersportovní krásky, němečtí sportovci ze Zuffenhausenu nebo britské elegantní kočky, jenže opomíjet sporťáky země galského kohouta by byla velká škoda. Existuje přece značka Alpine, která nic jiného než sportovní vozy ani nevyráběla. Pojďme si její příběh připomenout.
Za vznikem Alpine stojí jistý Jean Rédelé, prodejce vozů Renault v Dieppe a také závodník, který úspěšně využíval právě vozy automobilky s diamantem ve znaku. S Renaultem 4CV v poválečné éře vítězil v své kategorii třeba ve slavné Mille Miglia nebo alpské rallye. Dařilo se mu hlavně pro jeho konstruktérský um, protože vozy Renault zásadně upravoval – odlehčoval karoserii pomocí hliníku, měnil převodovky a prováděl další změny.
Odtud vedla jen krátká cesta k tomu, aby si jeho úspěchů všimla i veřejnost, která si od Rédelého vyžádala postavit vlastní automobil. A tak v říjnu 1955 zakládá Société Anonyme des Automobiles Alpine, která se na stavbu vlastních aut měla zaměřit. Jméno odkázalo na úspěchy v rallye Coupes de Alpes, bohužel ji však o něco dříve užila britská značka Sunbeam u svého kupé, což vedlo ke sporům mezi oběma výrobci. Možná i proto (a s odkazem na použitou techniku) se tak často užívalo rovněž spojení Alpine Renault či Renault Alpine.
Skromné počátky
Prvním dílem nově založené značky se v roce 1955 stalo kupé Alpine A106. Základem se staly komponenty z Renaultu 4CV (jak také jinak, když s ním měl Rédelé bohaté zkušenosti), na tvarech to ale nebylo vůbec znatelné. Karoserie byla totiž zcela svébytná, navržená italským designérem Giovannim Michelottim. Pro odlehčení byla vyrobena z laminátu, díky čemuž se Alpine stala jedním z automobilových průkopníků tohoto materiálu.
Ve výrobě vůz vydržel až do začátku šedesátých let, do důchodu se odebral vlastně společně s Renaultem 4CV. Když Renault začal připravovat jeho nástupce, Dauphine, rozhodl se na novém autě pracovat i Rédelé. A106 každopádně vznikla nejen jako kupé, ale také ve formě kabrioletu.
Nástupce, nazvaný Alpine A108, se začal vyrábět v roce 1958 s tím, že využil komponentů náhrady za 4CV, Dauphine. Zpočátku se vyráběl po boku A106, s nímž jej spojoval stejný designér. Giovanni Michelotti ale tentokrát použil zcela jiné tvary, které později dále rozvinul v modelu A110. Dvoumístné kupé postupně doplnil roadster nebo model s konfigurací 2+2. Zajímavostí je pak licenční výroba vozu v Brazílii, pod označením Willys Interlagos.
Přichází legenda
To už se ale blížila šedesátá léta a s nimi i nástup modelu Alpine A110, vůbec nejslavnějšího vozu značky, který ostatně dal jméno i dnes nabízenému kupátku. Opět se jednalo o vůz na bázi techniky Renaultu, v tomto případě za základ posloužil Renault 8. Alpine už s automobilkou v tuto chvíli úzce spolupracovala, díky čemuž se konstrukci povedlo parádně vyladit. Navíc od poloviny šedesátých let to umožnilo prodávat vozy značky přímo v distribuční síti Renaultu.
Tvary opět zpracovával Giovanni Michelotti, svůj podíl ale měl i Marcel Hubert nebo Philippe Charles, přičemž autoři dvoudveřové kupé nazývali jako berlinette. S výchozím vozem souvisela i koncepce, stejně jako předchůdci tak šlo o sporťák s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Pohon měl zpočátku na starosti vcelku skromný řadový čtyřválec o objemu 956 cm3, naladěný na 37 kW.
I tak však Alpine A110 dokázala zaujmout, o to víc pak v souvislosti se závodními úspěchy, které se datují především do přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V roce 1968 dokonce Alpine převzala celý rozpočet závodního oddělení Renaultu, a tak alpinky závodily přímo v barvách Renaultu. V roce 1973 se pak Alpine Renault stal vítězem prvního světového šampionátu v rallye, už dříve A110 dominovala třeba na slavné Rallye Monte Carlo.
Vedle závodění ale Alpine také rozšiřovala nabídku. Dorazilo kupé GT4 s prodlouženým rozvorem, vyšší karoserií a zadními nouzovými sedačkami pro zákazníky hledající více komfortu. Vedle toho vzniknul i kabriolet. Mezinárodní úspěch pak znamenal, že se Alpine A110 začala v licenci vyrábět i v dalších koutech světa, konkrétně v Mexiku (tzv. Dinalpin) nebo Bulharsku (Bulgaralpine).
Začátek sedmdesátých let byl však ve znamení ropné krize a s tím souvisejícím poklesem zájmu o sportovní automobily, který se podepsal i na Alpine. Jestliže v roce 1972 prodala 1421 aut, o dva roky později to bylo jen 975 automobilů, což nakonec vyústilo v převzetí značky automobilkou Renault. Samostatný subjekt totiž neměl dostatek financí na vývoj nových automobilů, které v té doby byly potřeba. A110 se totiž začala ukazovat jako silně zastaralá, a to jak na běžných silnicích, tak především na závodních tratích, kde se její základ ze začátku šedesátých let plně projevil. Zkrátka řečeno, na novou generaci závodních speciálů, jako byla Lancia Stratos, zkrátka sebekrásnější A110 neměla.
Přesto postupně vylepšovaná A110 nakonec ve výrobě vydržela až do roku 1978, tedy doby, kdy už byl dávno na trhu model A310, považovaný svým způsobem za jejího nástupce. Alpine se v té době navíc místo na rallye přeorientovalo na vytrvalostní závody. Renault vedle Alpine tehdy převzalo také Gordini, vznikla závodní divize Renault Sport, která se speciálem Alpine A442B vyhrála v roce 1978 slavnou čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans.
Postupný úpadek
Alpine A310 přišla v roce 1971 s mnohem drsnějším stylem než A110, když elegantní oblé tvary nahradily agresivní hrany. Poznávacím znakem první série A310 se pak stala šestice světlometů ukrytá pod aerodynamickým krytem. Koncepce s motorem vzadu zůstala, takové nadšení už ale nezpůsobila. A310 vyrostla, čímž ztěžkla, a tak se ve výsledku zdála dýchavičná. I proto se později dočkala vidlicového šestiválce, který na tuto kritiku reagoval.
Šestiválec převzala také následná Alpine GTA z roku 1984, která už od začátku vznikala v době, kdy Alpine vlastnila automobilka Renault. I proto se jí říkalo Renault Alpine GTA. Opět šlo o sporťák s motorem vzadu, který znovu proti předchůdci vyrostl.
Z GTA vycházela také její nástupkyně, Alpine A610 z počátku devadesátých let, která do velké míry přebírala i její design. Jen vpředu se objevily výklopné světlomety, hit tehdejší doby. Vidlicový šestiválec dále vyrostl, na tři litry, přeplňovaný byl turbodmychadlem, přičemž stejně jako předchůdce byla A610 nabízena už jen jako kupé, s koncepcí 2+2.
Oživit prodeje se ale touto změnou nepovedlo, a tak Alpine v roce 1995 končí. Poslední A610 byla zhotovena 7. dubna 1995. Renault značku přestává na čas používat, továrnu v Dieppe využívá třeba raději pro výrobu unikátního Renaultu Spider, který se ovšem nikdy také výrazněji neprosadil. Vždyť vzniklo jen 818 jeho exemplářů. V Dieppe ale bylo montováno také MPV Espace nebo hot hatch Clio Williams. Ostatně už v osmdesátých letech z tamějšího závodu vyjížděly ostré Renaulty R5 Turbo.
Vlastní projekt i spolupráce s Caterhamem
Myšlenky na zachování Alpine však existovaly již v té době. Na počátku devadesátých letech se pracovalo na vozu označovaném A710, který to dokonce dotáhl do fáze prototypu. Vysoké náklady na vznik ale nakonec znamenaly, že projekt v sériové výrobě realizován nebyl.
Na oživení Alpine jsme si tak museli počkat až do nového tisíciletí. První vlaštovkou byl koncept Renault Alpine 210 RS z roku 2006, který byl hold slavné A110, alespoň z hlediska designu. V té době se už začaly objevovat zprávy, že Renault skutečně chystá nový sporťák, kvůli hospodářské krizi však z něj málem sešlo. V roce 2009 automobilka oznámila, že ruší všechny plány na oživení značky Alpine.
Jakmile ale krize odezněla, plány byly oživeny. Zřejmě i díky tomu, že kluby Alpine jsou především ve Francii hodně aktivní a značka má pořád spoustu fanoušků. V roce 2012 tak debutoval koncept Renault Alpine A110-50, který oslavoval padesát let od premiéry slavné A110 na pařížském autosalonu 1962. Jméno i některé detaily sice odkazovaly na úspěšný sporťák, design byl ale dle poslední módy.
Téhož roku pak automobilka oznámila, že na oživení Alpine spolupracuje s britským Caterhamem, který na stejném technickém základu postaví vlastní auto. Vznikl dokonce společný podnik, který měl mít vývoj a výrobu obou sporťáků na starosti. Jenže firmy se postupně rozešly v názorech, a tak ze společného projektu nic nebylo. Oficiálně kvůli tvůrčím neshodám. Renault však naštěstí na myšlenku nezanevřel úplně a na oživení Alpine pokračoval nadále vlastními silami. Z kupé Caterhamu naopak nic nebylo.
Návrat na výsluní
Výsledkem prací Renaultu se nakonec v roce 2017 stal model Alpine A110, který opticky vycházel z dříve představených konceptů Celebration a Vision. Značka přitom využila retro motivů vzdávajících hold nejslavnějšímu modelu své historie, ostatně i kvůli tomu bylo oživeno rovněž slavné označení A110. Pořád navíc šlo o lehoučký sporťák s technikou Renaultu, byť motor už nebyl uložen vzadu, ale uprostřed. Dílo se firmě náramně povedlo, nejen odborná veřejnost ho řadí mezi nejlepší sporťáky na trhu.
Alpině se daří také obchodně, po pouhých pěti měsících výroby firma oznámila překonání hranice 1.000 vyrobených exemplářů. Loni pak překonala metu 7.176 vyrobených kusů, čím překonala produkci originálu. Úspěch na stávajících trzích je takový, že Alpine pořád oficiálně nevstoupila na český trh, přestože o tom po jejím oživení mluvilo. Plán se následně odsouval, kvůli tomu, že by tuzemské zastoupení stejně nemělo dostatečné výrobní kvóty.
Alpine A110 je dnes nabízeno výhradně ve formě kupé, existují však různé deriváty pro různé typy klientů. Už několik let se pak hovoří o tom, že by portfolio mělo doplnit také sportovně laděné SUV. Dodnes však nedorazilo, navíc i zprávy o něm postupně umlkly. A my budeme možná vlastně rádi, když se ho ani nedočkáme. Alpine vždy stavělo výhradně sporťáky a podle nás by na tom nemělo nic měnit, zvlášť když je o A110 takový zájem.
