TEST BMW X3 xDrive35d – Přehlídka síly

Nové BMW X3 jistě nabízí zájemcům o menší prémiové SUV celou řadu svůdných argumentů ke koupi – ať už ve srovnání s první generací, nebo s konkurenčními modely. Jenže tradiční mnichovský argument v podobě přeplňovaného vznětového šestiválce mezi nimi překvapivě chyběl. Pokud jste chtěli novou X3 mezi prvními a trvali jste na dieselu, musel vám stačit čtyřválec 2,0 l. Ne snad, že by s ním bylo v nepořádku; X3 xDrive20d se povedla a plným právem je tahoun prodejních čísel. Náročnější zákazníci však nyní dostávají větší prostor k rozletu: dnes testované BMW X3 xDrive35d je nejvýkonnější, nejsilnější a také nejdražší motorizace pro X3. Tento konkrétní exemplář byl navíc vybaven M paketem za 102 100 Kč, který obsahuje celou řadu stylotvorných (aerodynamická sada, M volant, hliníkové detaily, černý strop atd.) i funkčních (sportovní podvozek, volič Perfomance Control, sportovní sedadla, sportovní podvozek...) prvků.

Samotný model vystoupil v našich redakčních testech už dvakrát, proto dovolte jen stručnou rekapitulaci pro ty, jimž se nechce znovu číst starší recenze BMW X3 xDrive35i a BMW X3 xDrive20d. Oproti první generaci, která na tehdejší poměry v segmentu velmi dravě zatáčela, ale měla lacině působící interiér, nepříliš prostornou kabinu a trestuhodný (ne)komfort odpružení, je druhý bavorský pokus o menšího sourozence X5 mnohem více hoden své prémiové značky. Materiály v interiéru, design jednotlivých dílů i jejich dílenské zpracování ve skutečnosti vytvářejí hodnotnější dojem než v současné X5, která už morálně zastarává, po stránce prostornosti si nová X3 nezadá s první generací X5 a pokud jde o jízdní komfort.... s tím je to složitější, ale k tomu se ještě dostaneme. Nejprve k samotnému motoru.

Diesel jako benzin

Politika označování motorizací BMW je v posledních letech poněkud nepřehledná, avšak v tomto případě stále platí, že 35d znamená celohliníkový řadový šestiválec sekvenčně přeplňovaný dvěma různě velkými turbodmychadly. Solenoidové vstřikovače systému common-rail pracují se vstřikovacím tlakem 1800 barů a motor je spojen výlučně s osmistupňovou samočinnou převodovkou ZF, doplněnou o systém stop-start.

Zajímavě vyznívá tabulkové srovnání s podobně koncipovaným benzínovým protějškem:

Diesel se tak na papíře jeví jako téměř stejně rychlý, ovšem s lepším potenciálem pružného zrychlení a mnohem úspornější. Realita však tyto teoretické závěry... zcela potvrzuje! Snad až na prvotní okouzlení nevídanou silou původního BMW 535d nepatřil autor těchto řádek nikdy k horlivým milovníkům dvakrát přeplňovaného bavorského dieselu. Osobně jsem před jeho hrubiánskými manýry, nekulturním zvukovým projevem a excesivní reakcí na změnu zatížení v cestovních režimech jízdy dával vždy přednost vyváženějšímu projevu slabších verzí, ale toto je bez debat zatím jeho nejzdařilejší zástavba. Zpoza volantu působí dokonce hebčeji, táhne úderněji a zní uhlazeněji než v limuzíně 740d, přičemž neztratil nic z dechberoucí schopnosti otáčet ručičkou rychloměru doprava s bezmála supersportovní razancí. A když se dosyta vydovádíte? Při rychlosti 100 km/h točí motor pouhých 1400 otáček a bere si 7,1 l/100 km. Jakmile zrychlíte na povolený dálniční limit, otáčky vzrostou o pouhých 450 a spotřeba vyšplhá na 8,7 l/100 km. Raději znovu připomeňme, že se bavíme o SUV schopném zrychlit z klidu na 100 km/h za méně než šest sekund...

O přednostech osmistupňového automatu jsme se nejen my šířili opakovaně, naposledy tuším v recenzi Range Roveru Sport, a zde rychlostní skříň od ZF opět předvádí tutéž kombinaci hladkosti a intuice, která musí rozkolísat i toho nejzarytějšího příznivce ručního řazení. Přínos systému stop-start v reálných provozních situacích je spornější, ale BMW naštěstí umisťuje tlačítko pro jeho vypnutí hned u tlačítka pro spouštění motoru, takže ho můžete deaktivovat rovnou při každém startu a udělat si z toho zvyk. Osobně jsem tuto potřebu nikdy necítil, ale vím, že mnoha lidem včetně řady kolegů z oboru systémy stop-starty vysloveně vadí, proto se o tom zmiňuji.

Počítač to (v zatáčce) spočítá

Naopak na fungování pohonu všech kol xDrive si bude stěžovat málokdo. Ano, při velmi dravém způsobu jízdy má někdy tendenci citelně měnit rozložení točivého momentu mezi nápravy uprostřed oblouku a tím činit reakce auta v následujícím zlomku sekundy poněkud nevyzpytatelnými, ale a) takhle s auty stejně jezdí jenom motorističtí novináři b) stačí držet plyn bez ohledu na střídání okamžité mikronedotáčivosti a mikropřetáčivosti, a elektronika si to spolehlivě spočítá. Samozřejmě je dobré pamatovat na to, že řídíte relativně těžké SUV, jehož řízení s elektrickým posilovačem nevyniká sdílností, a ve fázi nájezdu do zatáčky, kdy dochází k přesunu váhy na vnější kola, se potřebuje držet e trochu zpátky. Hned potom ale můžete agresivně na plyn a místo inertní čtyřkolkové nedotáčivosti se dočkáte „sportovního“ zákleku na vnější zadní kolo – tím víc, čím blíž k poloze Sport+ jste předtím posunuli volič jízdních režimů vedle páky automatu. V jízdním charakteru této X3 se ve skutečnosti odráží víc než jen náznak genetické spřízněnosti s X5 M, přestože všechno samozřejmě probíhá s menší intenzitou a v nižších rychlostech.

Počkat, copak nemáme k jízdnímu projevu X3 35d s M paketem vůbec žádné výhrady? Máme, ale jsou řekněme filozofické. Objektivně nelze nekonstatovat, že žádný srovnatelný model není tak rychlý a nezatáčí s takovou autoritou, což ovšem nijak neodpovídá na otázku, proč by zrovna tyto vlastnosti měly být u auta této kategorie rozhodující. Problém X3 – a většiny současných BMW – je, že zůstává příliš napjaté, nedočkavě připravené k akci i v situacích, když řidič ani posádka o žádnou akci nestojí. Chcete-li, že v komfortním režimu není dost komfortní. Tlumiče zvládají setrvačnost neodpružených hmot velmi zdatně a ani na hrbolatém českém asfaltu se prakticky nikdy nedočkáte otravné rány, která by prostoupila hluboko do karoserie – vnímaný komfort odpružení udělal ve srovnání s kosti natřásající první generací X3 nesmírný skok dopředu. Dojem pohodlí dále umocňuje zvládnuté odhlučnění podvozku. Stále tomu ale chybí schopnost uvolnit se, alespoň v testovaném provedení s M paketem.