TEST Honda CR-V 2.2 i-DTEC AT – Spíše sbohem než nashle

Honda CR-V první generace, která vznikla v roce 1995, byla jedním z průkopníků kategorie středních SUV. Dnes zde máme čtvrté vydání, které navíc nedávno prošlo faceliftem. My takovýto vůz již řídili, hlavní změnou však není vzhledové doladění, ale nová technika pod kapotou. Nejsilnější naftový motor totiž dostal dvě turbodmychadla a objem pouze 1,6 litru, spojen navíc může být s devítistupňovým automatem.

Nyní však máme k testu ještě variantu před faceliftem, která poskytuje tradičnější pohonné ústrojí sestávající z turbodieselu 2,2 litru o výkonu 110 kW a pětistupňového automatu vlastní konstrukce. Tato převodovka je velice zajímavá, byť v případě spojení s turbodieselem jde o řešení na hraně konstrukčních možností. Pro každý stupeň totiž existuje samostatná spojka a všechno je řízeno hydrodynamickým měničem točivého momentu. Velice spolehlivá převodovka ovšem nemůže mít kvůli prostorové náročnosti více než pět stupňů.

Čtvrtá generace SUV Honda CR-V má poměrně rozporuplný vnější vzhled, na silnicích je však vidět v hojném počtu, takže zákazníkům se buď líbí, nebo si ji kupují kvůli jiným nezpochybnitelným přednostem. A ty není zase tak těžké odhalit. Stačí se usadit do velkoryse dimenzovaných a náležitě pohodlných sedadel. Uvnitř je opravdu mnoho prostoru, a to i na zadních místech, strádat tak nebudou ani dlouháni. Přiznáme se, že nejsme fanoušky ovládání systémů vozu, podobně jako v Civicu je všechno trochu chaotické a zvykali jsme si poměrně dlouho.

suv honda testy  

Velké plus CR-V tkví v jeho praktičnosti. Zadní sedadla se sklápějí velmi snadno, zavazadelník je se svými 589 litry obrovský a celkově je vidět, že vůz se hodí pro rodinný život. Námi testovaný exemplář byl v nejvyšší výbavě, která je možná již trochu zbytečná, zejména vzhledem k nemalé ceně 949.900 Kč při koupi modelu s turbodieselem a automatem.

Vůz jsme testovali v mrazivém počasí, které odhalilo některé neduhy. Topení nepracuje nejlépe, teplý vzduch začne z výdechů proudit až po zhruba 15 kilometrech jízdy a při městském provozu nepomůže ani vyhřívané sedadlo, které začalo topit až po více než pěti minutách. Tristní je pak rovněž audiosystém, který nehraje dobře.

Motor a převodovka – Stýskat se nám nebude

Dobře si pamatuji, jak jsem před více než dvěma lety poměrně často jezdil s Hondou CR-V, která měla stejný turbodiesel o výkonu 2,2 litru, avšak spojený s manuální převodovkou. V té době jsem si říkal, že vůz jezdí opravdu velmi dobře, skoro jako běžné osobní auto, přičemž souhra výborně řadící převodovky a silného motoru byla excelentní. Nevím, jestli za to může pouze automat, ale tentokrát testovaná varianta CR-V zdaleka nepůsobila tak dobře.

Motor má sice dostatek síly, ovšem pouze za ideálních podmínek. V běžném provozu se jeho zátah výrazně ztrácí někde v hydrodynamickém měniči převodovky. Agregát si rovněž pamatujeme jako kultivovanější. V tomto případě i po zahřátí stále slyšíte typický klapavý zvuk jednotky, byť to není nic zásadního.

suv honda testy  

Pochválit jednoznačně musíme rychlé reakce motoru na sešlápnutí pedálu plynu, stejně jako silný zátah ve středním pásmu. Je ovšem nad slunce jasné, že při spojení s modernější převodovkou by výhody motoru vynikly lépe.

Při běžné jízdě totiž převodovka neustále nechává klouzat měnič, takže otáčky se výrazně nemění, slyšíte monotónní hluk a rozložité SUV se nikterak svižně sune vpřed. Abyste měli dostatečnou zásobu síly pro rychlé předjetí, musíte sešlápnout akcelerátor do podlahy, přičemž doporučuje zároveň posunout volič převodovky do sportovního režimu. Pak teprve poznáte, že automobil má opravdu 350 N.m. Měnič se však zamyká jen sporadicky, takže málokdy ucítíte, že jde na kola plná síla.

Kapitolou samou pro sebe jsou tlačítka řazení pod volantem. Pokud je totiž použijete, tak pouze dáte převodovce doporučení pro přeřazení, reálně se ale nedá říci, že by vůz zařadil to, co opravdu požadujete.

Čtyřválcová naftová 2.2 byla vždycky chválena i za rozumnou spotřebu, zejména v poměru ke slušným výkonům. Běžně se dalo jezdit mezi šesti a sedmi litry bez velkého upírání. Automat ovšem výrazněji ovlivňuje i tyto věci, takže počítejte spíše s odběrem 7,5 až 9 litrů na 100 km v závislosti na jízdním režimu.

Neznatelný pohon všech kol

I v tomto případě se vzpomínky na CR-V s manuálem neslučují s novou zkušeností. Podvozek je naladěný výrazně do komfortu, což bude cílovým zákazníkům vyhovovat. Automobil se pohybuje ladně a velmi dobře filtruje většinu nerovností, přičemž podvozek pracuje příjemně tiše.

V zatáčkách však tato Honda již není tak přesvědčivá. Za mnohé může řízení s výraznější vůlí okolo středové polohy, které celkově nepatří k nejpřesnějším. Automobil se citelně naklání a brzy se dostává na své limity.

Nejvíce nás ovšem udivil systém pohonu všech kol. U předchozí generace CR-V si mnozí stěžovali na příliš ostré připojení zadní nápravy, které vedlo k náhlé přetáčivosti. Na to Honda zareagovala, ovšem zdá se, že špatně. Automobil se totiž chová jako předokolka s velmi mírnou podporou zadní nápravy, a to i na kluzkém povrchu.

suv honda testy  

Všechno začíná již na suchu, kde se při ostřejším výjezdu z křižovatky místo nezlomné trakce dostaví protáčení předních kol. Na sněhu sice máte dostatek trakce pro vyjetí kopce, ale v zatáčkách se plynem téměř nedá docílit ničeho jiného, než nedotáčivosti. Vůz jako by pohon všech kol, kde se připojují zadní kola pomocí lamelové spojky, ani neměl. Nečekejte tedy, že budete zatáčky vyjíždět v rychlém a kontrolovaném jemném přetáčivém smyku, tak jako to umí jiné vozy s pohonem všech kol. Na druhou stranu, u rodinného SUV není tato vlastnost důležitá a vyjet ze sněhové závěje se vám i přes masivní prokluz přední nápravy nakonec podaří.

Velmi dobře se pak automobil chová při rychlejším překonávání rozbitější či polní silnice. Zejména tlumení odskoku tlumičů je excelentní. Z hlediska běžného uživatele tak CR-V funguje opravdu hezky, je pohodlné, čitelné a ve výsledku i takovéto fungování pohonu všech kol bude nenáročnému uživateli stačit. Dobré je také odhlučnění či stabilita na dálnici. My jsme však čekali trochu více, zejména co se řízení a jízdy v zatáčkách týče.

Závěr

Honda CR-V patří mezi ty lepší středně velká SUV, tato verze s automatem nás však nepřesvědčila, a to zejména kvůli samotné převodovce či fungování pohonu všech kol. Jinak se však jedná o veliké, praktické a pohodlné auto, ze kterého má řidič dobrý výhled. Škoda, že pětistupňová samočinná skříň již působí zoufale zastarale a negativně se podepisuje jak na dynamice, tak na spotřebě. Také systém pohonu všech kol nám přišel jako nepovedený, protože zadní nápravu připojuje jenom velmi málo či pozdě.

Po této konkrétní verzi Hondy CR-V se nám rozhodně stýskat nebude. Turbodiesel sice není špatný, převodovka jej však dost sráží. Tady má nový devítistupňový automat velkou šanci přesvědčit zákazníky, že manuál se skvělým řazením není pro tohle SUV jedinou rozumnou volbou.

suv honda testy  

Plusy

• Komfortní podvozek
• Prostorný interiér
• Dobrý výhled z vozu
• Jednoduché sklápění zadních sedadel

Minusy

• Zastaralá automatická převodovka
• Dost nepřesné řízení
• Pomalé připojování zadní nápravy
• Malý úhel otevření pátých dveří

Foto: Petr Homolka