TEST Opel Mokka Turbo 4x4 – Yeti by Opel

Do speciální nádoby nalijeme nejdřív vodu, potom vsypeme namletou kávu a teprve pak začneme ohřívat nad plamenem. Až voda začne vřít, nádobu odstavíme z ohně, a tento proces několikrát zopakujeme… tak se správně připravuje turecká (nebo arabská) káva.

V německy mluvících zemích se tomuto nápoji říká Mokka. Opel stejné slovo použil pro své malé SUV a chce tím říct jediné: nový model je zvenku malý, ale přesto silný jako pravá turecká káva.

Pro motory ani vnější rozměry to tak úplně neplatí – obojí zcela zapadá do pomalu se rodícího segmentu nejmenších SUV, kam dnes spadá Škoda Yeti, Mitsubishi ASX (a sesterské modely) nebo Nissan Juke. V čem je tedy tento šálek kávy silnější, než by se dalo čekat?

suv opel testy  

Od prvního pohledu je jasné, že to bude design. Mokka vypadá zavalitě, designéři vytvořili objemné tvary, které karoserii vizuálně zvětšují a zdůrazňují její výšku. Aby celek vypadal dobře, pomáhá si velkými koly (osmnáctipalcové disky jsou standardem už od prostřední výbavy) a velkou plochou nelakovaných ochranných plastů.

Všechny rysy auta jsou unikátní parafrází současného designového směru, takže si Mokku nelze splést s jiným modelem, ani se sesterským Chevroletem Trax. Jen v zadní části se designéři možná až zbytečně viditelně inspirovali větším SUV Antara. Naštěstí pro Mokku, to a místo výroby v Koreji jsou ovšem jediné společné znaky obou Opelů.

suv opel testy  

Interiér je pečlivou evolucí Merivy. Známá koncepce palubní desky vyzrála – displej navigace je zasazen do větší kapličky, odporoučely se retro kruhové výdechy klimatizace a naopak přibyla druhá menší schránka před spolujezdcem. Design palubní desky vypadá dospěle, jediný slabší moment je násilný přechod dekoru z palubní desky na výplně dveří.

Kde se nezapře technický původ tzv. Corsy SUV, to je vnitřní šířka. Kabina měří napříč 142 cm, stejně jako v technicky spřízněném Chevroletu Aveo (nebo i konkurenční Škodě Yeti). Sice to stačí, Opel se ale musel uchýlit k prostorovým kompromisům. Zřejmé je to hlavně vpředu, široká ergonomická sedadla (ovšem s těsným bočním vedením) zabírají hodně místa, a tak je středový tunel mezi nimi úzký. Nezbyl prostor na klasickou loketní opěrku, Mokka má jen autobusovou pro řidiče. A protože místa uprostřed opravdu není mnoho, opěrka překáží při manipulaci s bezpečnostním pásem nebo pákou ruční brzdy.

Ve výšce ramen je ale místa dost a na prostor ve svislém směru si nemůže nikdo stěžovat. Vhodné sladění výšky posazu a spodní hrany oken zaručuje slušný výhled vpřed a do stran v kombinaci s žádaným pocitem robustnosti. Slabší je to jen s výhledem dozadu, moc nepomůže ani malý úhel pokrytí zpětnými zrcátky.

Vzadu je to pro dva dospělé pasažéry tak akorát. Krátké sedáky moc nepotěší, jejich vyšší poloha vůči podlaze ale zajišťuje dostatečnou oporu stehen. Vzpřímená pozice dokáže ze skromného rozvoru vytěžit stejný prostor pro nohy jako v podstatně větší Astře. Střecha se přitom svažuje jen velmi pozvolna, a tak je i v oblasti hlavy a ramen místa dost.

Nelze pominout ani zavazadlový prostor. Nominálních 365 litrů sice na konkurenci nestačí, pravidelný půdorys o rozměrech 71 x 99 cm ale patří k těm větším. Nakládací hrana navíc leží 72 cm nad vozovkou, na SUV slušný výsledek.

suv opel testy  

Výbava je další dospělou stránkou Mokky. Už samotný standard je na poměry třídy dobře vybavený a pak je tu demokratický přístup Opelu k nabídce příplatků. V ceníku byste marně hledali adaptivní tlumiče, panoramatickou střechu a odvětrávaná sedadla – jinak ale může Mokka mít cokoliv z výbavy Astry nebo Insignie.

Třeba navigace Navi 600 je úplně stejná a společně s ní si můžete si dopřát příjemný nadstandard v podobě adaptivních světlometů AFL+ s automatickým přepínáním osvětlení podle jízdního režimu. Velmi praktickým doplňkem je letošní novinka u Opelu, zadní parkovací kamera. V nabídce jsou i již zmíněná ergonomická sedadla s certifikátem od sdružení německých ortopedů AGR a specialita Opelu, integrovaný nosič jízdních kol FlexFix.

Zvláštní pochvalu zaslouží vyhřívaný volant. Prvek, který dnes v běžných vozech nabízí jen Opel a korejské duo Hyundai/Kia, zpříjemní používání auta v době, kdy teploty často klesají až k nule. Společně s vyhřívanými sedadly vyjde na přijatelných 8 tisíc korun.

suv opel testy  

Motor v dnešním testu je ten nesilnější nabízený: 1,4 Turbo, který už známe z Merivy nebo Astry, dodává se i do Insignie a Zafiry. Kombinace 103 kW a rovných 200 Nm nápadně připomíná atmosférický dvoulitr v Nissanu Qashqai. Tomu odpovídá i udávaná dynamika.

Čtrnáctistovka se vyznačuje velmi plochou charakteristikou. Maximum točivého momentu přichází záhy, už při 1850 min^-1. Nástup newtonmetrů je na první dva převody až zbytečně ostrý a vyžaduje trochu zvyku, zároveň ale znamená schopnost jízdy v nízkých otáčkách. Na městské spotřebě to ale bohužel není znát, pohybuje se mezi osmi a devíti litry. Při konstantních 100 km/h pak motor pracující na 2400 min^-1 potřebuje 6,2 l/100 km.

Naladění motoru je jeho nejsilnější a zároveň nejslabší stránkou. V nízkých a středních otáčkách zatahuje obstojně, seříznutí výkonu od 4900 min^-1 (zde 200 Nm přímo přechází do 103 kW) ale omezují možnosti plné akcelerace. Navzdory výkonu, který překonává jen Škoda Yeti 1,8 TSI a Nissan Juke 1,6 DIG-T, se proto tento motor hodí spíše pro poklidnou jízdu.

Na dálnici při 130 km/h točí 3100 min^-1, rychlost hravě udrží i do kopce a ustálené tempo mu svědčí – nárokuje si v průměru 8,0 l/100 km. Akcelerace ve vyšších rychlostech ale tomuto agregátu příliš nejde. Kolem 4000 min^-1 (odpovídá 170 km/h) ztrácí elán, takže dosažení udávané maximální rychlosti bylo na německé dálnici otázkou velké porce trpělivosti.

Daný motor je zároveň jednou ze dvou možností, jak získat pohon všech kol. Pro 1,4 Turbo je dokonce systém nazvaný Adaptive 4x4 jedinou možností pohonu. Jedná se o elektromagnetickou spojku, která dle potřeby připojuje zadní kola od výchozích 100:0 po 50:50. Spojka je společně s diferenciálem osazena do vlečené nápravy převzaté z modelu Meriva.

suv opel testy  

Z jednoduché techniky, která v principu následuje vzor Suzuki SX4, vytěžil Opel maximum. Karoserie se na tuhém podvozku naklání jen mírně a snese i ostřejší průjezdy zatáček. V takových chvílích přijde trakce zadních kol vhod. Spojka reaguje rychle, dosažení limitu brání kontrola trakce omezením výkonu motoru a v záloze je ESP, které ve správný okamžik auto utáhne do požadovaného směru. Stejně dobře bude tato souhra fungovat i mimo suchý asfalt.

Podvozek tedy překvapil svojí vyspělostí. Nejen ovladatelnost, ale i komfort je vzhledem k velikosti kol na slušné úrovni. Ničím nerušená jízda to sice není, Mokka z vás ale nevytřese duši. Škoda jen horšího odhlučnění, kdy je posádka dobře informována o stavu silnice pod koly. Ideální není ani potlačení aerodynamického hluku a při zátěži se ozve i motor. Optimální není ani řízení: kolem středové polohy má vůli, která ve spojení se strmým převodem znamená nespojitou charakteristiku.

suv opel testy  

Závěr

K dokonalosti tedy něco chybí, v rodícím se segmentu malých SUV je ale Mokka silným hráčem. Proti robustnímu designu a každodenní použitelnosti nelze mít námitek, Opelu navíc hraje do karet, že po Škodě Yeti je prvním evropským hráčem, který se na vlastní pěst pustil do nové kategorie pseudo-terénních vozů. Fiat, Ford nebo Volkswagen teprve budou následovat.

Zajímavá je i cenová politika, která už od samotného začátku prodeje drží krok s konkurencí. Proti srovnatelně vybavenému MPV Meriva je ovšem Mokka o 140 tisíc korun dražší! To je příplatek za image drsňáka.

Plusy

• Rozsah standardní výbavy
• Široké možnosti dovybavení
• Výkonová rezerva při běžném použití
• Jednoduchý a přesto funkční systém 4x4
• Prostor na zadních sedadlech
• Vyhřívaný volant

Minusy

• Vysoká spotřeba paliva při klidné jízdě
• Pojistka z horní strany páky ruční brzdy
• Úzký interiér, výhled šikmo vzad
• Odhlučnění podvozku, obtékajícího vzduchu a motoru
• Příplatek 140 tisíc proti srovnatelné verzi MPV Meriva
• Označení motorizace za příplatek