TEST Fiat Tipo 1.6 MultiJet – Dobrá cena, velký kufr... Kde je problém?

Design, interiér

Sedany nižší střední třídy to na našem trhu nemají jednoduché. Konkurenční prostředí sice nemají moc silné, Češi však preferují praktičtější kombíky a hatchbacky. Eleganci tříprostorové karoserie nedocení a kvůli horšímu přístupu k bagáži se dobrovolně vzdají ve skutečnosti objemově velkých zavazadelníků. Čísla ostatně hovoří jasně – pro Peugeot 301 se loni rozhodlo 341 zákazníků, Citroën C-Elysée zaujal ještě o 14 zákazníků méně, a příliš se nedařilo ani Renaultu Fluence se 467 prodanými kusy. Na 2.143 prodaných Dacií Logan se uvedené vozy dívají se značným odstupem, rumunskému modelu ale dost pomáhá varianta MCV (kombi) a bezkonkurenční základní cena 169.900 Kč.

Automobilka Fiat se v poslední době zabývala hlavně vývojem nových derivátů na základě kultovního modelu 500 a například crossover 500X je mimořádně povedený. Na jaře loňského roku však globálním projektem Ægea upozornila na návrat do segmentu nižší střední třídy (po ukončení prodeje modelu Linea u nás konkurenta Golfu, Cee´du nebo Astry neměla), a aby toho nebylo málo, na podzim oživila sporťák 124 Spider. V Evropě nejúspěšnější část koncernu FCA do toho v poslední době opravdu hodně šlape.

Někoho možná napadne, že je nové Tipo kvůli karoserii sedan už od samotného začátku odsouzeno k nepříliš výrazným prodejním výsledkům, jenže zrovna této karosářské variantě o český trh vlastně až tak moc nejde. Vůz společně s Fiatem vyvíjela turecká společnost Tofas, vyrábí se v Burse, a odtud putuje dále do Evropy, Afriky a Střední východ. Navíc pokud jste někdy navštívili Turecko, musí vám být okamžitě jasné, proč se Fiat rozhodl uvést nejdříve sedan a na kombi s hatchbackem si budeme muset půl roku počkat. V Turecku třiprostorové karoserie milují a například v Istanbulu to vypadá, jako by měl italský výrobce monopol na dodávky vozů taxikářům. Kam se totiž hnete, tam narazíte na žlutou Lineu…

Low cost? Na první pohled rozhodně ne

Ve srovnání s konkurencí ze stájí PSA a Dacie je Fiat Tipo se základní cenou 281.300 Kč o něco dražší (například Peugeot 301 startuje na 260.900 Kč), úměrně tomu ale také hodnotněji vypadá. S délkou 4.500 milimetrů je o 60 milimetrů kratší než Linea, rozvor má ale delší o 33 milimetrů a 62 milimetrů nabralo v bocích. Z fotografií to možná není tak patrné, Tipo je ale ve skutečnosti pořádný kus dospělého auta s elegantními, hezky vyváženými proporcemi a zajímavými detaily.

Za masku chladiče s pravidelnými chromovanými segmenty by se s trochou představivosti nemusel stydět ani kompaktní Mercedes a „zakroucené“ zadní svítilny tvoří v noci zajímavý světelný podpis. Nálepku „low cost“ zašlapává do země také složitost některých designových prvků. Řeč je například o výrazných bočních linkách táhnoucích se po celé délce karoserie či prolisech na kapotě a střeše. Kdo chce na výrobě auta co nejvíce ušetřit, podobné detaily vypouští. Sedmnáctipalcová kola (standard pro zkušenou výbavu Opening Edition Plus) v černo-stříbrném provedení vozu pasují jako ulitá a výrobci se dokonce podařilo „trefit“ správnou míru chromovaných vnějších dílů. Nakonec jsme ale přece našli prvek, který nám nejde pod nos – víčko palivové nádrže. Tvar rovnoběžníku je naprosto v pořádku, kde ale zůstalo zamykání? Hrdlo je totiž bezzátkové a hrozí, že vám někdo nádrž vysaje…

Větším překvapením byl pocit po usednutí za volant. Ono totiž Tipo není mohutné jenom zvenku, ale také uvnitř, kde nabízí nadmíru prostoru v příčném směru (naměřená šířka 1490 milimetrů v loktech je o 20 milimetrů větší než u Golfu) a nízký posaz, který navíc umocňuje masivní a poměrně vysoká přístrojová deska. Dokonce i já jsem si v kokpitu připadal jako „mrňous“, a to měřím 190 centimetrů. Přední sedadla patří co do tuhosti polstrování a tvarování k lepšímu průměru a osobně bych loboval za jinou barvu čalounění (šedá vypadá v kontextu s exteriérem dost usedle), správnou řidičskou pozici jsem si ale i díky skutečně širokému rozsahu nastavení volantu našel opravdu rychle.

V jednom musím s kolegou Michalem Foktem souhlasit: interiér na první pohled působí trochu zastarale. Delší soužití s vozem ale můj názor poupravilo. Jistě, textura plastů nevypadá příliš moderně, a když sjedete pohledem na panel manuální klimatizace s kořeny někde u první generace Punta, zavzpomínáte na devadesátá léta. Zmíněné plasty jsou však kvalitní, v horní části přístrojové desky dokonce měkké jako „originál cheesecake“ a klimatizaci lze za nikterak přemrštěných 8.200 Kč nahradit automatickou (vypadá podobně jako v 500X, jenom není dvouzónová). S případnými předsudky vůči turecké výrobě také neuspějete – sesazení jednotlivých dílů je totiž vzhledem k nízké základní ceně až překvapivě kvalitní, nikde nic nevrže ani nepraská.

fiat testy nizsistredni  

Vyzbrojen vědomím o dostatku prostoru vpředu usedám na zadní sedadla, předpokládaný prostorový blahobyt daný především rozvorem 2.636 milimetrů se ale naplnil pouze ze dvou třetin. Před koleny bych rezervu ještě našel a potěšilo také bezproblémové „uložení“ chodidel (místa je dost pro nárty i paty), napřímit záda, aniž bych škrtal hlavou o strop, mi však nešlo. Tipo naštěstí vrací úder dostatkem prostoru v loktech a pro zkoušenou linii standardně dodávaným paketem Relax (pro výbavy Plus, Lounge a Opening Edition je za příplatek 5.000 Kč). Ten obsahuje sklopnou loketní opěrku s úložným prostorem a dvěma držáky na kelímky, která je nejen praktická, ale jízda je s ní o dost příjemnější. Pochválit musím také velikost nástupního prostoru, úhel otevírání dveří a dostatek odkládacích prostor.

TEST Jízdní dojmy: Fiat Tipo chce být dobrý rodinný přítel

A teď to nejdůležitější – zavazadlový prostor. Že někteří zájemci o vůz nižší střední třídy ohrnují nos nad tříprostorovou karoserií kvůli horšímu přístupu k zavazadlům, ještě celkem chápu, na základní objem 520 litrů ale nedosáhne ani etalon přepravní kapacity hatchbacků Honda Civic (má 477 litrů) a manipulační prostor nakonec není tak titěrný, jak jsem si původně myslel. Krokem vedle není ani metrová šířka ložné plochy v nejužším místě mezi podběhy nebo výška 550 milimetrů od podlážky po „strop“. V případě potřeby lze také sklopit asymetricky dělená zadní opěradla (vznikne asi jedenácticentimetrový schod), jaký objem však dostanete, výrobce neuvádí. S vědomím těchto faktů mi Tipo zase tak nepraktické nepřipadá, tedy až na jednu kaňku – chybějící madlo pro zavírání víka. Takhle si při nakládání zavazadel buď umažete ruce, nebo naopak čerstvě vyleštěný lak…

Motor, jízdní vlastnosti

Šestnáct za sto

Zkoušená šestnáctistovka MultiJet je nejsilnějším motorem z nabídky, svých 88 kW v 3.750 otáčkách a nadprůměrný točivý moment 320 N.m (1.750 min^-1) ale dává poměrně draho. Oproti základní atmosférické čtrnáctistovce se 70 kilowatty (za 218.300 Kč) si musíte připlatit rovných sto tisíc, a to je hodně nejenom na poměry jinak dostupného modelu, ale také vybraných konkurentů. Například Peugeot 301 s motorem 1.6 BlueHDi 100 (73 kW a 254 N.m) stojí 326.500 Kč a o Dacii Logan ani nemluvě – tu seženete s nejsilnějším turbodieselem a plnou výbavou dokonce za méně než tři sta tisíc korun (1,5 dCi 66 kW Arctica – 274.900 Kč). Fiat na druhou stranu nabídne podobný výkon jako konkurence už z třináctistovky Multijet (70 kW, 351.300 Kč), přijatelná základní cena jako argument pro koupi Tipa však u vznětové verze i tak dostává trochu na frak.

fiat testy nizsistredni  

Na jedné straně sice figuruje vysoká cena, pak už to ale jsou (téměř) samá pozitiva. Motor je po studeném startu trochu hlučnější, utichá ale překvapivě rychle a při klidné jízdě není jeho zvuková kulisa jakkoliv nepříjemná. Stejně jako u crossoveru 500X, ve kterém jsme tentýž agregát vyzkoušeli loni v dubnu, výrobce dovoluje pouze kombinaci s manuální šestistupňovou skříní (šestistupňový automat má v nabídce pouze 1.6 E-TorQ/81 kW), z funkčního hlediska to ale ničemu nevadí. Převodovka má totiž přesné dráhy, kratší chod páky a kulatá kožená hlavice jde hezky do ruky, navíc v Tipu je její sladění s motorem o něco příjemnější než v 500X. Dálniční stotřicítka na „šestku“ znamená 2250 otáček a spotřebu okolo 5,5 l/100 km, motor ale zároveň rychleji ožívá. Pořádného zátahu se dočkáte už okolo 1800 min^-1 a bez citelnějších známek vadnutí můžete točit až ke čtyřem tisícům.

Fiat Tipo: Sedan doplňují hatchback a kombi

Dálniční spotřeba nevypadá zle, problém je ale v tom, že se jí nechce klesat ani při nízké zátěži. V praxi je celkem obtížné držet se dlouhodobě pod pěti litry nafty (nejčastěji mi palubní počítač ukazoval 5,4 l/100 km) a ve městě jsem nebyl schopen stlačit apetit motoru pod šest.

Občas se zavlní, ale jinak všechno utlumí

Můj první dojem z jízdy nebyl nijak výrazný. Vcelku normální, ničím nápadné auto s „fiaťácky“ měkkým nastavením ovládacích sil a záběrem spojky téměř u horní pozice pedálu. Stačilo ale vyjet do rušných ulic a klady vozu se začaly samy odhalovat. Z kabiny i navzdory trochu „utopenému“ posazu perfektně vidíte, což je zásluhou skutečně bohatého bočního prosklení, a po zahřátí motoru máte ve středním pásmu otáček oprávněný pocit, že se na tlumicích materiálech mezi kabinou a motorovým prostorem evidentně nešetřilo. A to umí být vznětová šestnáctistovka MultiJet jinak poměrně hlučná, v Tipu se však ozývá hlavně až ve vyšších otáčkách, nebo naopak pokud ji pošlete hodně nízko.

Úplně největší předností vozu je však komfortně nastavený a velmi dobře odhlučněný podvozek. I se sedmnáctipalcovými koly filtruje nejen krátké příčné nerovnosti, ale dokonce i větší výmoly nebo obávanou kostkovou dlažbu. Měkké jsou samotné tlumiče i uložení náprav, což je z mého pohledu trochu překvapení. Obvykle je totiž těžký vznětový motor potřeba trochu více „podepřít“ a totéž platí také o delším zadním převisu, Tipo však jako by se vzepřelo veškerým konvencím a stylizovalo se do pozice limuzíny.

Fiat Tipo má kompletní český ceník, základ s bohatou výbavou stojí 281.300 Kč

Jenže každá mince má dvě strany a celá ta „měkkost“ se zákonitě musela někde projevit. V případě Tipa je nejvíce znát na větších náklonech v zatáčkách a směrové stabilitě ve vysokých rychlostech. Řízení toho totiž o práci předních kol moc nenapoví (naopak si jej můžete ještě změkčit stisknutím tradičního tlačítka City), a když se budete chtít ve vyšších rychlostech náhle vyhnout překážce, stane se z protažené zádi malé kyvadlo. Je dobré s tím počítat také v zatáčkách a připravit se na „přehazování“ hmotnosti a například neopatrné přibrzdění v apexu dokáže záď nečekaně odsadit. Malérům ale naštěstí dokáže efektivně zabránit citlivě a zároveň nenásilně nastavený stabilizační systém, který auto za každou cenu „nezařízne“ a snaží se zajistit co nejplynulejší jízdu.

fiat testy nizsistredni  

S vrcholným motorem se tak či tak jedná o jeden z nejdynamičtějších mainstreamových sedanů nižší střední třídy. Motor má na poměry přeplňovaných šestnáctistovek velkou sílu i při pružném zrychlení. Osobně jsem vyzkoušel pouze poloviční zatížení kabiny, při předjíždění jsem si však na nedostatek výkonu nestěžoval a je znát, jak zátah narůstá hezky z hloubky. V každém případě však platí, že pro dosažení nízké spotřeby nesmíte divočit. Dynamičtější jízda totiž vyžene průměr nad sedm litrů.

Závěr

Závěr

Na nástupce modelu Tipo jsme čekali více než dvacet let, návrat vozu na scénu se však vydařil i navzdory (zatím) pouze jedné karosářské variantě. Vedle designově nepříliš výrazných dvojčat koncernu PSA (Citroën C-Elysée a Peugeot 301) vypadá karoserie italsko-tureckého sedanu nápaditě, elegantně, skoro až luxusně, navíc hned na první pohled dává znát robustnost a velký důraz na kvalitu zpracování. Jistě, kokpit může na první pohled působit trochu zastarale, tento pocit má ale na svědomí snad jenom textura použitých plastů a archaická, standardně dodávaná manuální klimatizace. Tu však lze od druhé výbavové linie Plus nahradit automatickou za nijak přemrštěných 8.200 Kč.

Hned s prvním kilometrem za volantem je znát snaha vozu o co nejpohodlnější jízdu. I se sedmnáctipalcovými koly dokáže skvěle filtrovat běžné nerovnosti, spáry a výmoly, což je z pohledu typického českého řidiče důležitější než sportovní naturel. Podvozek toho snese opravdu hodně, protože musí – sedan se totiž ve světě uplatní především jako nástroj taxikářů, kteří se s řízením často nemažou. Už i díky tomu potěší skutečně poctivé odhlučnění kabiny jak od podvozku, tak motoru, aby byla jízda co nejpříjemnější.

fiat testy nizsistredni  

S vrcholnou vznětovou šestnáctistovkou nejde pouze o pohodlné, ale také silné a svižné auto. Na nadprůměrný točivý moment 320 N.m si při pružném zrychlení opravdu rychle a rádi zvyknete, otazníky se však vznášení nad vyšší základní cenou a v praxi nijak nízkou spotřebou. Šanci bychom rozhodně dali základní benzinové čtrnáctistovce se sedmdesáti kilowatty, případně vznětové třináctistovce o stejném výkonu. Dynamickými parametry totiž úplně nezklamou a alespoň v prvním případě udrží při životě konkurenceschopné pořizovací náklady.

Pokud se na vůz podíváme komplexně, nemá z funkčního hlediska závažnější charakteristické vady. Pokud odhlédnu od chybějícího madla zavírání víka zavazadelníku, zůstane v podstatě jen neuzamykatelné víčko nádrže s bezzátkovým doplňováním. Podobně to mělo i první Punto, avšak s tím rozdílem, že víčko se zámkem šlo pořídit dodatečně…

Plusy

• Překvapivě robustní karoserie
• Líbivý vnější design
• Spousta místa v interiéru v příčném směru
• Odhlučnění kabiny od motoru i podvozku

Minusy

• Chybějící madlo na víku zavazadelníku
• Citelné rozvlnění karoserie při vyhýbacím manévru
• Méně místa vzadu nad hlavou
• Neuzamykatelné víčko nádrže

Foto: Petr Homolka