TEST Start dlouhodobého testu Citroën Berlingo 1.5 BlueHDi EAT8 – Vítej v rodině
Berlingo obohacuje automobilový trh už přes dvacet let, přesto se v roce loňském představila teprve třetí generace. Ta první se objevila v roce 1996 a od té doby je to pro Citroën mimořádně důležitý model. Za dobu jeho existence se jej prodalo 1,7 milionu kusů a v sedmnácti zemích světa jde o nejprodávanější produkt této francouzské značky, a to včetně České republiky. Jeho nejnovější provedení nám teď v redakci bude půl roku dělat společnost a my se pokusíme zaměřit i na ty nejmenší detaily, které v průběhu klasického testovacího týdne nemáme možnost vypozorovat.
Původ nezapře
Již na první pohled je vám jasné, která francouzská automobilka tuto rodinnou dodávku vyprodukovala. Rozdělené přední světlomety s úzkou linkou denního svícení navazující na masku s logem jsou poznávacím znamením napříč celou modelovou paletou Citroënu. Nechybí ochranné plastové kryty ve spodních částech karoserie včetně airbumpů na bocích. V daném segmentu jde jednoznačně o nejextravagantnější dílo dneška. Testovací kousek je posazen na menších šestnáctipalcových kolech, která se v jinak velké karoserii poměrně ztrácí, připlatit si však můžete za sedmnáctky.
Menší rodinné dodávky jsou podle mnohých novodobou náhradou ustupujících MPV, proto se u nich myslí na prostornost a praktičnost. Zadní dveře berlinga jsou posuvné, což usnadňuje nastupování a vystupování ve druhé řadě. Dveře jsou relativně lehké, ale když je otevřete až na doraz, pro jejich opětovné otevření už je potřeba trochu více chlapské síly. Jejich tichý dojezd nás ale mile překvapil, u osobních dodávek nejde o nic obvyklého.
Díky obrovskému víku zavazadelníku a nízké nakládací hraně vám plnění kufru nebude dělat problém, i když budete chtít naložit velké a těžké věci. I přes velikost se s víkem pracuje lehce, má však jednu nevýhodu: při parkování blízko zdi či jiného auta se do kufru prostě nedostanete, otevření vyžaduje prostorovou rezervu.
Zavazadelník pojme v základní konfiguraci dle metodiky VDA 597 litrů pod platem, až ke stropu se bavíme o celkovém objemu 983 l, což jsou hodně slušná čísla. A když druhou lavici sklopíte, dostanete rovnou ložnou plochu a velkorysých 2126 litrů. Pravidelně tvarovanému kufru není moc co vytknout, snad jen síťovaná kapsa na drobnosti by mu ještě slušela.
Kufrem ale praktické schopnosti Berlinga teprve začínají. Testovaná výbava Shine totiž dostává do vínku i tzv. modutop. Jde o balíček obsahující panoramatické okno s clonou, hlavně je ale součástí odkládací podélný středový panel s poosvětlením (14 l) a objemná stropní schránka, do které se dostanete z druhé řady i zavazadelníku. Sem se vejde dalších 60 litrů. Další porci odkládacího prostoru najdete ve středovém panelu, kam s přehledem uschováte třeba i větší chytré zařízení, svazek klíčů či malou lahev s pitím. Problém můžete mít s klíčkem, který v těchto prostorách bude docela hlučně cestovat. Nakonec se mi osvědčilo dát jej do otvoru hned nad tlačítkem elektronické parkovací brzdy. Tohle místo je velikostně jako dělané. Posloužit ale může i držák nápojů, které najdeme na obou stranách přístrojovky.
Ani za volantem se žádná revoluce neodehrává a vše koresponduje s ostatními citroëny v aktuální nabídce. Budíky zůstávají analogové a uprostřed je palubní počítač. Multimediální systém obsloužíte prostřednictvím osmipalcové obrazovky uprostřed. Plochy po stranách, kterými přepínáte mezi jednotlivými možnostmi, jsou dotykové a příliš blízko u sebe, což za jízdy docela komplikuje život. Navíc občas stávkují a na dotyk reagují se zpožděním. Alespoň kvitujeme, že panel pro nastavování teploty zůstal separátně oddělen.
Na rodinnou dodávku je kabina vcelku nápaditá a dostává ozdobné prvky. V oblasti materiálů ale žádný velký luxus nečekejte, převažují tady tvrdé plasty, byť kvalitnější než v čistě užitkovém provedení. Naopak sedačky se designérům mimořádně povedly. Sedáky jsou sice ploché, ale sezení příjemně měkké a pohodlné. Zdvihnuté obočí však vyvolávají tlačítka pro vyhřívání sedaček, která jsou umístěna nešikovně pod sedáky. Vypnutí a zapnutí sice indikují světýlkem, z místa řidiče je na něj ale vidět jen po vyklonění, což je za jízdy vyloženě nebezpečné. A navíc mají jen dvě polohy, vypnuto, zapnuto.
Prostor v obou řadách doslova překypuje. Vpředu máte dostatek místa pro nohy a díky vysoké stavbě karoserie i nad hlavou, nijak vás neomezuje ani ona osvětlená schránka. Stejné je to i vzadu. Potěší stolečky, které si před sebou mohou vyklopit i urostlejší jedinci a nohy jim v tom nebudou překážet. Slabším místem druhé řady je nepříliš výrazný sklon sedaček, některým mohou vadit i relativně krátké sedáky.
My už se známe
Zatímco svět malých dodávek je pro nás v rámci dlouhodobého testování něčím novým, techniku v útrobách testovaného berlinga dobře známe. Je to vlastně tentýž motor, který pracoval pod kapotou Peugeotu 308, jenž nám dělal společnost během loňských letních měsíců.
Konkrétně je řeč o čtyřválcovém turbodieselu s objemem 1,5 litru, který v nejvýkonnější verzi disponuje silou 96 kW při 3750 otáčkách a 300 newtonmetry točivého momentu od 1750 otáček. Berlingo umí upalovat až 184 km/h a spíše pro zajímavost je uvedena akcelerace z klidu na stovku za 10,5 sekundy. V testovaném voze se motor páruje s osmistupňovou samočinnou převodovkou (EAT8).
Jen pro připomenutí: patnáctistovka vychází z dřívějšího motoru 1.6 BlueHDi. Vrtání zůstalo shodné 75 mm, objem byl snížen zkrácením zdvihu z 88,3 na 84,8 mm. Novinkou je šestnáctiventilová hlava, jiné je také turbodmychadlo, sání, písty nebo vstřikování. Hliníkový blok a konstrukce „open deck“ se zalitou čtveřicí litinových válců zůstává zachována.
Motor samozřejmě dostává filtr pevných částic a vstřikování AdBlue. Celý systém snižující emise je nový, oxidační katalyzátor a filtr pevných částic již nejsou rozděleny, ale umístěny v celistvém obalu. Součástí jsou hned tři katalyzátory. Více jsme se této pohonné jednotce věnovali v samostatném technickém článku.
Agregát je na poměry dodávek příjemně kultivovaný. Ano, po nastartování (také tady nestačí tlačítko stisknout, musíte jej držet) za studenta patnáctistovka hrubší dieselový chod nezapře, v kabině vás ale obtěžovat nebude. Zvyknout si musíte na trochu mdlejší reakce po sešlápnutí plynového pedálu, z nízkých otáček se autu zkrátka příliš nechce. Když se ale ručička otáčkoměru dostane do vyšších poloh, z jedna-pětky se stává docela svižný společník, který dokáže zacvičit i s autem vážícím téměř 1,6 tuny. A klidně pak zvládá i 160km/h tempo.
Co na to spotřeba paliva? Při běžné jízdě po okreskách a městech počítejte s průměrem lehce nad šesti litry, předpisová dálniční jízda si vyžádá zhruba o litr více. Nenasycené umí být berlingo s touto technikou jen při opravdu svižné jízdě a plně naložené, i tak si ale nikdy neřekne o více než devět litrů, což jsou opravdu slušná čísla.
Opravdu kladivo na MPV?
Podvozek berlinga je naladěný na tužší notu. Neznamená to, že by byl vyloženě nekomfortní, většinu záplat a spár překonává ladně, na větších výmolech už ale do kabiny posílá nezanedbatelné rázy. Pokud mají být rodinné dodávky kladivem na MPV, zatím jejich jízdním vlastnostem zůstává pachuť původního, užitkového určení. Berlingo není nepohodlné, ale občas zkrátka až příliš udrncané. Hlavně, když člověk v autě cestuje sám. A to se pořád bavíme jen o základních šestnáctipalcových kolech.
Příkladná je však kooperace motoru s osmistupňovou samočinnou převodovkou. Ta jednotlivé kvalty střídá hladce, snad jen při rychlejší jízdě sem tam zaváhá se zařazením vyššího stupně. Pochvalu si naopak zaslouží rozjezdy od křižovatek, které nedoprovází žádné cukání. Ne každému musí vyhovovat otočný ovladač, zejména při vyjíždění z úzkých prostor, kdy musíte několikrát couvnout a popojet dopředu, je střídání otočením poněkud otravné.
Jinak se ale vůz nenechá zahanbit ani na dlouhých dálničních úsecích. Na stotřicítce jste raz dva a polykání desítek kilometrů může začít. Počítejte s výraznějším valivým hlukem od kol a aerodynamickým svistem. Při vyšších rychlostech je přeci jen znát vyšší stavba auta, takže v táhlých zatáčkách nemusíte mít ve stabilitě takovou jistotu, stejně jako když vane silný vítr. Obdobné je to i při řezání utažených zatáček s náklony karoserie.
Řízení nedává mnoho zpětné vazby, je však jednoduché a přesné. Celkově je berlingo naladěno hlavně na pohodovou notu pro řidiče, kteří nikam nechvátají a cestu si namísto spěchu raději vychutnají. V takové chvíli se vám vůz odvděčí klidnou a komfortní jízdou v kombinaci s nízkou spotřebou. A právě tak nějak si představujeme i zákazníka, který do showroomu francouzské automobilky přijde tohle auto poptávat.
Věčně (ne)připojen
Protože jsem se berlingu v prvních týdnech jeho působení v barvách Auto.cz věnoval hlavně já, chtěl jsem si automobil spárovat s mobilní aplikací Citroënu a sbírat jízdní data. Rychle jsem však narazil na stejný problém, jaký jsem měl předtím v Peugeotu 308. Auto se ne a ne spárovat. V peugeotím sourozenci se nakonec problém vyřešil sám, vůz byl z ničeho nic připojený a vše fungovalo přesně tak, jak mělo.
Jenže naše berlingo stále stagnovalo, tudíž jsem se pustil do hledání pomoci na internetu. Podle jednoho fanouškovského fóra by mohla pomoci aktualizace systému. Nemusíte kvůli ní nutně do servisu, lze ji zvládnout z pohodlí domova. Tedy alespoň teoreticky. Prvně vám nesmí být cizí termíny jako formátování flash disku. V dnešní době už asi tahle věc většinu lidí denně pracujících s počítačem nepřekvapí, ale když jsem se na něco takového zeptal rodičů a jejich známých, nikdo neměl ponětí, o čem mluvím.
Pro řádnou aktualizaci totiž potřebujete zformátovanou flashku, na kterou si aktualizaci nahrajete. Podle VIN kódu vozu ji naleznete přímo na oficiálních stránkách značky, kde si stáhnete také licenci (jí musíte na disku vytvořit samostatnou složku). Návod na webu je vcelku intuitivní, a když budete pokračovat krok za krokem, nemělo by vás nic překvapit. Celý šťastný si tedy nesu flashku do auta, abych systém aktualizoval a… nic. Zařízení prý není kompatibilní s automobilem. V tuto chvíli jsem to vzdal a na nějaké párování vozu s aplikací se vykašlal. Druhý den nasednu do auta a hádejte co? Hurá! Aplikace sbírá data o mých jízdách. Nadšení však netrvá dlouho, uběhl další týden a zůstalo u jediné přenesené jízdy. Tomuhle asi ještě chvilku budeme přicházet na kloub…O tom ale třeba až zase příště!
Nejlevnější verze modelu | 359.900 Kč (1.2 PureTech/81 kW Live) |
Základ s testovaným motorem | 449.900 Kč (1.5 BlueHDi/96 kW Feel) |
Testovaný vůz bez příplatků | 554.900 Kč (1.5 BlueHDi/96 kW Feel) |
Testovaný vůz s výbavou | 610.900 Kč (1.5 BlueHDi/96 kW Feel) |
Plusy
- Atraktivní design
- Mimořádně prostorný interiér
- Chytrá odkládací místa
- Živý motor
- Při zatížení dobře fungující podvozek
- Slušná spotřeba paliva
Minusy
- Celkový jízdní komfort na MPV stále ztrácí
- Ovládání vyhřívání sedaček
- Párování vozu s mobilní aplikací
Foto: Ondřej Lilling