Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Alfa Romeo slaví 110 let. Připomeňte si její dlouhou a komplikovanou historii

David Bureš
Diskuze (14)

Alfa Romeo patří mezi nejstarší dosud fungující automobilky na světě. Připomeňte si její historii, která byla orámována slavnými modely jako 8C, Spider, 156 nebo Giulia.

Automobilka Alfa Romeo má mezi automobilovými fanoušky až legendární status. Možná i kvůli své bohaté historii, vždyť založena byla před 110 lety, a tak dnes patří mezi nejstarší automobilové výrobce na světě, kteří dosud existují. Její příběh je orámovaný mnohými slavnými vozy, její příběh je však všechno, jen ne jednoduchý a bez komplikací. Pojďme si historii Alfy Romeo připomenout.

Historie Alfy Romeo se začala psát v roce 1910, a to přesně 24. června, kdy v italském Miláně byla založena společnost A.L.F.A. ([Società] Anonima Lombarda Fabbrica Automobili). Za ní stál Francouz Alexandre Darracq, který se v té době snažil v Itálii vyrábět a prodávat vozy vlastní značky, přizpůsobené pro tento trh. Moc však na odbyt nešly, a tak spolu s několika italskými investory najal Giuseppeho Merosiho, aby navrhnul nové automobily, stavěné už nově založenou společností v závodě v Portellu u Milána.

Prvním dílem se hned v tehdejším roce stala Alfa 24 HP, auto tzv. karoserie torpédo, neboli s proudnicovou zaoblenou karoserií doplněnou o skládací nebo odnímatelnou plátěnou střechu. Poháněna byla čtyřválcem o objemu 4,1 litru, kombinovaným s čtyřstupňovou manuální převodovkou.

Automobil byl takřka okamžitě nasazen do závodů, čímž byla zahájena později bohatá a velice slavná závodní historie Alfy Romeo, která byla v meziválečném období spojená i se jménem Enza Ferrariho. Účastnil se například slavného závodu Targa Florio na Sicílii.

Alfu doplňuje Romeo

V té doby vozy firmy pořád nesly pouze jméno Alfa. Přídomek Romeo získaly až v roce 1920. A to na počest průmyslníka Nicola Romea, který firmu začal vést o čtyři roky dříve. V reakci na boje první světové války přeměnil továrnu na výrobu vojenské techniky, ať už munici, letecké motory nebo generátory, postavené na základech motorů dřívějších aut.

K produkci automobilů se firma vrátila až v roce 1919, přičemž za jejich návrhem stál pořád Giuseppe Merosi. První „Alfou Romeo“ se stal model Torpedo 20-30 HP, který byl poměrně luxusně laděn, stál zhruba třikrát tolik co slavný Ford Model T. Alfa se s ním opět vrátila i na závodní tratě, přičemž za jeho volantem seděl i jistý Enzo Ferrari, který se v pozdějších letech spíše než jako závodník proslavil jakožto šéf závodního týmu Alfy Romeo. Tedy než se stal majitelem vlastní automobilky.

Důležitou osobností v počátcích Alfy Romeo byl i konstruktér Vittorio Jano, který ke značce nastoupil v roce 1923, když právě na prosby Ferrariho přišel od Fiatu. Stal se hlavním konstruktérem a pod jeho vedením vznikly nejen nové závodní modely (P2), ale také nové motory, odvozené právě z těch závodních, které vynikaly svou lehkou slitinovou konstrukcí, vysokým výkonem i spolehlivostí. Využívaly polokulové spalovací komory, svíčky uložené ve středu, nahoře uložené ventily (dva na každý válec) nebo dvojité vačky.

Firma sice úspěšně závodila, přesto se dostala do finančních potíží. Z té ji zachránila až italská vláda, která v roce 1933 získala nad Alfou Romeo kontrolu. V éře Benita Mussoliniho se tak stala jistým symbolem Itálie, národním znakem, vyrábějícím zakázkové vozy pro bohaté. Firma v té době navázala spolupráci s karosárnami Touring nebo Pinin Farina, přičemž jistým vrcholem této éry se stala Alfa Romeo 8C, která v novém tisíciletí dala jméno stejnojmennému kupé.

Místo silných lehké stroje

Válku firma přežila, a to přestože byl její výrobní závod bombardován. Po skončení bojů však musela přeorientovat svoje portfolio, když se místo drahých, luxusních aut zaměřila spíše na lehké, masově vyráběné vozy. Zkoušela to dokonce s kompaktní předokolkou, s níž by na začátku padesátých let předběhla podobně koncipované Mini, na realizaci tzv. Alfy Romeo Typ 103 ale nikdy nedošlo.

Padesátá léta tak byla ve znamení slavné Alfy Romeo Giulietta, kompaktního modelu s motorem vpředu a pohonem zadních kol, nabízeného jako sedan, roadster (Giulietta Spider) a kupé (Giulietta Sprint). Jestliže karoserie kupé a sedan navrhnul Franco Scaglione, pod roadsterem byl podepsán Pinin Farina. Poháněné byly čtyřválcem o objemu 1,3 litru, přičemž mezi lety 1954 a 1965 bylo postaveno 177.690 exemplářů Giulietty.

Alfa Romeo ale nadále zůstávala na závodních tratích, byť už bez Enza Ferrariho, který tehdy už vedl vlastní automobilku, která s prvním autem vlastní značky přišla v roce 1947. Vždyť Alfa ovládla první dvě sezony šampionátu Formule 1 – v prvním ročníku v roce 1950 se za volantem jejího monopostu stal šampionem Ital Giuseppe Farina, o rok později se z titulu radoval Argentinec Juan Manuel Fangio.

Později se přeorientovala na závodní speciály na bázi sériových aut (Alfa Romeo GTA), sedmdesátá léta byla ve znamení okruhových speciálů (Tipo 33).

Krásné vozy i netradiční projekty

V šedesátých letech navíc vznikla možná i ta nejhezčí auta, která Alfa dala světu. Nemluvíme přitom jen o sporťáku Alfa Romeo 33 Stradale nebo kabrioletu Alfa Romeo 2600 Spider, ale také třeba o vlastně obyčejném kompaktu, Alfa Romeo Giulia. Zapomenout pak nesmíme ani na Alfu Romeo Spider, která se vlastně jen s lehkými inovacemi vyráběla až do roku 1993!

Firma byla v té době pořád ve státním vlastnictví, což mnohdy ovlivňovalo její strategii. V rámci snahy o industrializaci jižní Itálie tak byla nedaleko Neapole postavena továrna Pomigliano d'Arco, která v roce 1971 začala vyrábět model Alfasud (tedy Alfa jih). Kompaktní model s karoserií navrženou Giorgettem Giugiarem přitom použil neobvyklé pohonné ústrojí, poháněn byl totiž čtyřválcovým boxerem.  

Už v padesátých letech pak na přání italského ministerstva obrany vznikl offroad Alfa Romeo „Matta,“ firma se zabývala také užitkovými vozy. V padesátých letech stavěla dodávku Romeo, pozdější AR6 pak byl bratr prvního Fiatu Ducato. Dnes takřka neznámou epizodou je i spolupráce Alfy Romeo s francouzským Saviemem, díky němuž vznikly náklaďáčky řady A15, což nebylo nic jiného než bratr „naší“ Avie A15. I ta vznikla díky kooperaci s firmou Saviem. Pro Alfu přitom v té době nešlo o nějaký nezvyk, nákladní a užitkové modely stavěla už v meziválečném období.

Přesto všechno (respektive možná právě kvůli neflexibilnímu státnímu vedení) se Alfa Romeo v průběhu sedmdesátých let dostala do finančních potíží, ze kterých se nemohla dostat až na začátku osmdesátých let. Firma snižovala výrobu, neúspěšně se pokusila navázal spolupráci s japonským Nissanem, z čehož vznikla nikdy nepochopená Alfa Romeo Arna.

V rukou Fiatu

Když se tak žádné z řešení neukázalo jako účinné, nabídla italská vláda v roce 1986 Alfu k prodeji. Přihlásil se domácí Fiat, který nabídl vznik společného podniku. Následně však projevil zájem také americký Ford, který chtěl odkoupit část automobilky, restrukturalizovat ji a postupně v ní navyšovat podíl.

To donutilo Fiat změnit svoji nabídku, který se následně rozhodl koupit Alfu Romeo celou, když navíc poskytl záruky na zachování pracovních pozic v Itálii. To byla nepřekonatelná nabídka, na kterou italská vláda slyšela, i proto, že Alfa díky tomu zůstala v domácích rukou.

V roce 1986 se tak Alfa Romeo stala součástí koncernu Fiat, když byla sloučena s konkurenční značkou Lancia. To se sice s ohledem na obdobné ladění obou značek zdálo jako logický krok, jenže dění v následujících letech ukázalo, že to příliš šťastné řešení nebylo.

Fiat musel postupně Lancii utlumit. Z kdysi slavného průkopníka nových technických řešení se tak postupně stala značka působící pouze na domácím italském trhu, s jediným modelem, malým hatchbackem Ypsilon. Nepomohla přitom ani spolupráce s Chryslerem, jehož vybrané vozy Lancia prodávala v Evropě s vlastními znaky.

A příliš to nepomohlo vlastně ani Alfě Romeo. Devadesátá léta sice byla ještě ve znamení úspěšné éry, vždyť na takovou 156 se dodnes se slzou v oku vzpomíná. Byl to ale jen takový záblesk, následná 159 nebo kupé Brera byly sice krásné, technicky to ale už nebylo úplně ono.

Alfě se totiž nedařil návrat na perspektivní americký trh. Z něj odešla v roce 1995 kvůli špatné image (tamější klienti nevěřili její kvalitě) a v novém tisíciletí se pokoušela vrátit. Krok ale pořád odsouvala, a tak se američtí zákazníci jen nakrátko dočkali krásného superauta 8C, na „konvenční“ Alfu si museli počkat až do roku 2017, kdy se v USA začaly prodávat sedan Giulia i SUV Stelvio, které doplnily už dříve nabídnutý sporťák 4C.

Nepovedená renesance

Právě Giulia a Stelvio jsou modely, které si ještě Sergio Marchionne, dnes již zesnulý šéf koncernu Fiat, vysnil jako prostředek pro renesanci Alfy Romeo. Do dvojice byly investovány miliardy, hlavně kvůli vývoji zcela nové platformy, jenže prodejní výsledek se úplně nedostavil. Zamýšlených prodejů nedosáhly, a tak třeba za rok 2019 Alfa Romeo prodala v Evropě méně aut než Lancia – která přitom nabízí jen ten jediný model, Ypsilon, a to navíc jen na domácím italském trhu.

I proto Marchionův nástupce Mike Manley zavelel k racionalizaci budoucích plánů. Seškrtal tak plány na sporťák a supersport, místo toho se chce zaměřit na auta, která Alfě přinesou peníze. Zkrátka nejdříve práce, až pak zábava – pokud přehodnocená strategie zabere, dojde i na ty sportovní modely.

Jenže kdo ví, jak to s Alfou Romeo ještě bude. FCA se totiž spojí se Skupinou PSA a přestože nové vedení tvrdí, že žádná značka nebude ukončena, čile se zkoumají možnosti spolupráce jednotlivých značek vznikajícího kolosu a jejich dostatečné odlišení. A co když se zjistí, že se Alfa do širokého spektra koncernu FCA-PSA nehodí...? V době nastupující elektromobility a utahování opasků všech výrobců je otázka, kdo by o italskou značku s bohatou historií, avšak pošramocenou pověstní, měl dnes zájem.

A tak si říkáme, zda vlastně není škoda, že Alfa Romeo se nestala součástí koncernu Volkswagen Group, který o ni měl léta zájem. Marchionne ji ale Ferdinandu Piëchovi odmítl prodat. Třeba si dnes o nikdy nerealizovaném prodeji povídají už někde jinde...

David Bureš
Diskuze (14)

Doporučujeme

19. 2. 2020 13:58
Re: Re: Není.
Souhlas
19. 2. 2020 13:39
Re: Není.
Radeji padnout s Giulii na skvele platfome, nez prezit jako preznackovana A4.... :yes:
Avatar - sorpersa
19. 2. 2020 11:31
Re: Re: LEGENDA
https://www.autohled.cz/porovnavac?… asi tak...aj keď nie je to úplne na chlp...
19. 2. 2020 11:18
Re: Re: LEGENDA
To by mě zajímalo čím může DS Alfině lézt do zelí
Avatar - sorpersa
19. 2. 2020 10:46
Re: LEGENDA
No práve na to som zvedavý, pretože DS a AR si trochu lezú do kapusty /sub premia/ aj keď jeden hranami a druhý oblinami a taktiež 508 s Giuliou je aj cenovo podobne, aj keď engines Júlie sú predsa len niekde inde...