Exkluzivně za volantem Volkswagenu Atlas. Kodiaq pro USA by obstál i v Evropě

Globální působení automobilových výrobců sice na jednu stranu znamená, že jeden jejich model najdeme v různých koutech světa, na druhou stranu ale zároveň stále častěji nabízejí i vybrané modely jen pro tu kterou část světa. V případě Volkswagenu mezi takové vozy patří Atlas, velké rodinné SUV vyvinuté primárně pro USA, kde je i vyráběné, v závodě Chattanooga. Jak jezdí, jsme zjišťovali přímo v jeho zaoceánské domovině.

Volkswagen Atlas je vůbec největší model v americké nabídce značky. S délkou 5.036 mm dokonce překonává i Touareg, který se mimochodem za oceánem vůbec nenabízí. Mezi obřími americkými pick-upy Atlas možná na první pohled zapadne, jenže už příchod k němu dokazuje, jak je obrovský. Vždyť i šířkou 1.989 mm překonává Touareg, stejně jako výškou 1.778 mm.

Na rozdíl od Touaregu však nemá ambice být nějakou vlajkovou lodí. Zatímco Touareg je do velké míry luxusním SUV, Atlas sází primárně na praktičnost. Je to rodinné SUV přesně podle amerického střihu, které ostatně v americké nabídce Volkswagenu nepřímo nahradilo MPV Routan, alias přeznačkovaný Chrysler Town & Country páté generace. V USA tak konkuruje takovým vozům jako Dodge Durango, Kia Telluride a Ford Explorer. Postaven je mimochodem na základech platformy MQB, čímž dokazuje její univerzálnost – dá se použít pro malý hatchback i obří rodinné SUV.

TEST S VW Touareg v terénu. Ale opravdovém terénu! Obstál?

Účelný, ale povedený design

Praktičnost si uvědomíte vlastně už při pohledu na karoserii, jejíž kabina je účelně tvarována pro maximální vnitřní prostor. To však neznamená, že by Atlas byla nějaká nudná krabice. Naopak musím říct, že se mně naživo hodně líbí. Hranatá karoserie s výraznou maskou s navazujícími světlomety (všimněte si originálně napojených diod denního svícení) působí v kombinaci s vnějšími rozměry hodně majestátně, což na bocích dále zdůrazňují silácky vyrýsované podběhy.

V rámci nabídky Volkswagenu navíc Atlas působí originálně, navíc i díky tomu, že se v Evropě nenabízí, je pro mě neokoukaným automobilem, který vypadá moderně. V USA se mimochodem prodává od roku 2017.

Volkswagen nicméně ani u takového rodinného mastodonta nezapomíná na sportovní styl, a proto je Atlas nabízen i v testované stylové variantě R-Line. Ta znamená nejen upravený nárazník a výraznější masku s logem této verze, ale také třeba 20palcová kola, nahrazující výchozí osmnáctky.

Známé detaily

To vevnitř už je Atlas známým Volkswagenem. Jeho palubní deska je jednoduše a účelně navržena, ovladače jsou přehledně a logicky rozmístěny přesně tak, jak jsme od vozů wolfsburské značky zvyklí. Použité plasty jsou na vrchu palubní desky sice měkčené, přece jen ale některé detaily působí laciněji. V tomto směru lze zkrátka znát, že jde spíše o rodinného praktika než o luxusní SUV typu Touarega.

Dobře známe též digitální prvky auta, ať už digitální přístrojový štít s 12,3“ obrazovkou nebo multimediální systém aktuální verze MIB II. Ten se v případě testovaného kousku spoléhá na osmipalcovou dotykovou obrazovku, která sice využívá dotyková tlačítka, stále je však doplňuje o konvenční otočné ovladače.

Výhrady k systému ale máme. Jedná se o jednodušší řešení, známé třeba z T-Rocu, kdy mapu navigace nelze najednou zobrazit na středové obrazovce i v přístrojovém panelu. Navigační pokyny jsou navíc mnohdy matoucí, a tak jsme na složitých amerických křižovatkách nejednou zabloudili. A aby toho nebylo málo, kvůli bezpečnostní pojistce lze cílovou destinaci zadat jen ve chvíli, kdy auto stojí.

Automobilová navigace před GPS: Válečky s mapou nebo kazety

Ten prostor!

Naopak z hlediska prostornosti není Atlasu co vytknout, protože v tomto ohledu plně využívá prostorových možností karoserie s rozvorem dlouhým 2.979 mm. Už na předních sedadlech je spoustu místa všemi směry. Sedí se vysoko, a to i na poměry SUV, přičemž přední sedadla jsou „americky“ širokánská, aby se do nich vešly i postavy milovníků všech těch amerických fastfoodových řetězců.

Stejně tak je široká kabina, řidič sedí daleko od spolujezdce, dělí je široká loketní opěrka s rozměrným odkládacím prostorem. Škoda jen, že jí chybí chladicí funkce, v pohodě by se sem vešly i lahve na nápoje. U voliče převodovky pak nechybí velké držáky nápojů, tak osobitý prvek amerických aut, byť ty největší kelímky velikosti XL se sem přece jen nevejdou.

To samé platí i pro druhou řadu sedadel. Pokud ji posunete zcela dozadu, nabízí opravdu velkopanský prostor s velkou rezervou pro kolena, řekněme na úrovni Superbu. Nevýhodou pro dospělého cestujícího může být snad jedině nízko usazená lavice, která poněkud omezuje pohodlí na dlouhých cestách. Místa nad hlavou je ale dost, i ve verzi s panoramatickou střechou.

Na rozdíl od sedmimístných SUV pro Evropu pak Atlas nabízí i plnohodnotnou třetí řadu sedadel. Ano, Atlas je jedním z nemnoha aut, v nichž se dospělí pohodlně posadí také zcela vzadu. Stačí posunout druhou řadu lehce vpřed a už je tu dostatek místa pro nohy, byť opět kvůli nízko položené lavici se tu musí sedět s pokrčenýma nohama. Nástup ale usnadňují širokánské boční dveře, plusem jsou i výdechy třízónové klimatizace.

Nejlevnější sedmimístná auta na českém trhu. MPV stále hrají prim

I v sedmimístné konfiguraci přitom zůstává dostatek prostoru pro zavazadla, vyjádřeno americkými normami je to 583 litrů. Po sklopení třetí řady sedadel do podlahy pak vytvoříte už opravdu obrovitánský zavazadelník, na jehož konec už budete těžko dosahovat – Volkswagen hovoří o 1.572 litrech objemu. Škoda ale chybějící rolety, která by zavazadla kryla. Dodávána je až v rámci příslušenství.

Povedený šestiválec

Americký původ Atlasu dokazuje rovněž jeho nabídka motorů, v USA jsou k dispozici výhradně benzinové jednotky. Základem je čtyřválec 2.0 TSI (172 kW), většina nabízených variant se ale spoléhá na atmosférický šestiválec v podobě 3.6 VR6 (203 kW), který je navíc možné pořídit také s pohonem všech kol (Haldex). Pro oba agregáty je nicméně standardem automatická převodovka – jak také jinak u vozu pro americkou klientelu.

Atlas jsme zkoušeli s šestiválcovým motorem, který v nás vyvolával až pocit žárlivosti – kolikrát jsme si řekli, jaká je škoda, že v Evropě už tento agregát ve Volkswagenech nedostaneme. Jednotku s hliníkovou hlavou válců, přímým vstřikováním paliva a variabilním časováním ventilů jsme si v Atlasu zkrátka zamilovali.

Díky svému výkonu 203 kW a točivému momentu 360 N.m nabízí úžasnou sílu, která si umí s rozpohybováním dvoutunového SUV hravě poradit. Motor má neskutečný elán už od nízkých otáčkách, aniž by se k výkonům musel zhluboka nadechovat, přičemž postupně graduje. Akceleraci navíc doprovází hutný tón, který čtyřválec se sebevíc dobarveným zvukem zkrátka nedokáže nabídnout.

Výhrady však máme ke spárování s automatickou převodovkou, kterou nicméně není dvouspojkové DSG, nýbrž osmikvalt s hydrodynamickým měničem. Pomalejší změna převodu by nám ani tolik nevadila, v Americe jsou na to zkrátka takhle zvyklí, navíc k charakteru rodinného dostavníku se to hodí, převodovka ale občas zazmatkuje a nezařadí zrovna hladce. Typicky se to stává při už jen trochu rychlejším rozjezdu ze semaforu, kdy tam automat najednou tvrdě sází převody skoro jak nějaká sekvenční převodovka. Jinak zbytečně nepřeřazuje a nechává spíše vyniknout točivý moment pohonné jednotky.

Vzhledem k velikosti to pak není špatné ani se spotřebou paliva, byť je jasné, že při amerických rychlostních limitech je logicky nižší než v evropském prostředí. Při dlouhých cestách po „highwayích“ s rychlostním limitem maximálně 70 mph (112 km/h) se dalo dostat pod hranici deseti litrů na 100 kilometrů, častěji ale palubní počítač ukazoval hodnoty kolem 10,5 l/100 km. Na okresních silnicích při častější změně tempa pak spotřeba překonala hranici 11 litrů, stejně jako při jízdě ve městě. Jak říkám, vlastně to není moc, evropská klientela by ale jistě dala případně přednost turbodieselu.

Rodinný pohodář

Charakteru rodinného dostavníku pak odpovídá i celkové naladění automobilu. Atlas zkrátka hraje primárně na komfortní notu a na nějakou sportovnost víceméně rezignuje. To ale ničemu nevadí, protože pohodlný podvozek a kvalitní odhlučnění, jak z hlediska motoru, tak aerodynamického šumu, je přesně to, co zákazník od této kategorie žádá, ať už je z Ameriky nebo z Evropy. A Atlas mu to umí poskytnout. Snad jen ty rány od dvacetipalcových kol jsou na větších nerovnostech někdy znát více, než by se nám líbilo. Atlas přitom používá víceprvkové zadní zavěšení.

Škodou Kodiaq po ostrově Kodiak: Vyrazili jsme za medvědy!

Sázka na pohodlí je logické i kvůli tomu, že Atlas své úctyhodné rozměry už zkrátka nezamaskuje. Na širokých amerických silnicích si velikost karoserie ani tolik neuvědomíte, stačí ale nutnost prudšího zabrzdění, třeba na v USA tak častých semaforech uprostřed okresní silnice, a najednou je hmotnost auta znát více, než by vám bylo milé. V Evropě jsme zkrátka zvyklí na účinnější brzdy.

V omezených prostorech se pak hůře odhadují rohy karoserie, přece jen jsou od řidiče už hodně vzdálené. To ale vyřeší parkovací senzory, horší jsou v tomto směru nepříliš účinné světlomety, které už jsou ve standardu diodové. Svítí sice jasným světlem, ale ne moc daleko před vůz. Tuto slabou stránku Atlasu ostatně už dříve potvrdil americký spolek IIHS.

Zažloutlá a slepnoucí světla: Víme, jak je spolehlivě vyčistit! Opravdu funguje zubní pasta?

Závěr

Volkswagen Atlas je automobil primárně vyvinutý pro USA, který se pod označením Teramont prodává také v Číně a Rusku, v západní Evropě se však s ním nepočítá. „Toto je strategické rozhodnutí výrobce, nikoliv naše. Prodej v Evropě není aktuálně v plánu,“ říká David Valenta z českého zastoupení značky. A podle nás je to škoda, protože by Atlas v Evropě podle našeho názoru našel své místo. V době klesající popularity MPV a naopak neustále rostoucích prodejů SUV by byl tento rodinný model více než zajímavou alternativou ke stárnoucímu Sharanu, kterému hrozí konec. Souhlasíte?